Čeští hokejisté vyhráli mistrovství světa v hokeji 2024.

Ve smyslu českých reálií je to velice důležité téma, proto sem o tom musím něco napsat.

Doporučuji si tento článek přečíst i v případě, že vás jinak hokej, fotbal a podobné sporty / hry nezajímají.
Mne tato oblast také příliš nezajímá, a přesto jsem tento článek napsal.
Pokud vás zajímají české reálie, česká kultura a Česko, tak si tento článek přečtěte. Nezávisle na tom, jaký máte vztah k hokeji.
Protože den 26. 5. 2024 je pro celé Česko velice významný.



Hokej je v Česku nejdůležitější národní sport. Ve smyslu pasivního sledování a fandění.

Ve smyslu aktivního koníčku je hokej také důležitý a oblíbený, ale v tomto ohledu asi vítězí fotbal, z čistě praktických a logistických důvodů, protože zahrát si jen tak někde někdy nějak fotbal je technicky a organizačně mnohem jednodušší než zahrát si hokej.
I když zimní stadiony (PL: lodowiska) jsou asi v Česku všeobecně dostupné blíže než v Polsku; i v menších městech.

Ve smyslu aktivních koníčků jsou v Česku oblíbené mj. cyklistika, turistika, sbírání hub, chov psů i jiných zvířat, geocaching, splouvání řek na kanoích, raftech a kajacích, kolečkové brusle, zahrádkářství a mnoho jiných zajímavých hobby.
A oblíbený je určitě i fotbal, volejbal a mnoho dalších míčových her. A v rámci technických možností si Češi určitě rádi aktivně zahrají i ten hokej.


Pokud jde o fandění, nejsou technické požadavky na hraní hokeje překážkou;
fanoušek led ani brusle či hokejku pro fandění nutně nepotřebuje.

A čeští/českoslovenští hokejisté mají dlouhodobě silnou tradici.
Jsou na ně kladena vysoká očekávání – mají vyhrát.

Hokej je tedy pro české fanoušky sport číslo jedna. Fotbal a další sporty jsou až za ním.

Naprosto zásadní společensko-historická událost je, že české reprezentační hokejové mužstvo (tým) v roce 1998 přivezlo zlatou medaili z olympiády v Naganu.
Studentům s určitou nadsázkou říkám, že vyhrát hokej na olympiádě je pro Čechy víc než např. vyhrát válku.
Zlatá medaile z hokejového mistrovství nebo zlatá medaile v hokeji z olympiády je pro Čechy naprosto zásadní věc.

Myslím, že právě z Nagana pochází spontánní výkřik českého sportovního komentátora "Přepište dějiny!".
Tato věta zazněla emotivně v přímém přenosu, a stala se idiomem. Později citovaným, parafrázovaným, opakovaně používaným v nových kontextech vždy, když dojde k nějakému zásadnímu úspěchu.

Myslel jsem, že také z olympiády v Naganu, resp. z následných oslav v Praze po návratu hokejistů do vlasti, pochází skandovaný projev radosti ve znění "Kdo neskáče, není Čech!".
"... Hop, hop, hop!" – ano, i to je volitelná součást toho pokřiku. Provázená fyzickým skákáním.
A na Wikipedii se dočítám, že ten pokřik o skákání pochází už z r. 1996 a z fotbalu.
Ale myslím si, že plošně známým se stal (a dostal se i ke mně) až v souvislosti s hokejem a Naganem v r. 1998.
A jak jsem se teď dočetl, tento slogan a jeho aplikace v praxi působí finanční náklady majitelům stadionů, protože hromadné poskakování fanoušků je problém pro tribuny.


Určitým idiomem se stalo i samotné slovo "Nagano".
Kromě toho, že je to místo v Japonsku, kde se odehrávala zimní olympiáda,
potažmo je to právě ta zimní olympiáda z r. 1998,
tak je to také synonymum pro obrovský úspěch a z něho plynoucí radost.



Vraťme se nyní k mistrovství světa:

Zlatou medaili z MS v hokeji získalo Česko naposledy v roce 2010.
Čili před 14 lety. Pro fanoušky velmi dlouhými čtrnácti lety.
Čeští fanoušci chtějí oslavovat zlatou hokejovou medaili, a s trochou nadsázky se dá říci, že na to cítí nárok.
Když budu pokračovat v té nadsázce, tak oslava zisku zlaté hokejové medaile je v Česku tak trochu základní lidské právo; a hokejisté mají za úkol tu medaili zajistit.
Cokoliv horšího než zlato je v případě hokeje v podstatě zklamání. Hokejisté nemají za úkol se zúčastnit; hokejisté mají za úkol vyhrát.
Letos se to tedy po čtrnácti letech podařilo. Zlatá medaile z hokejového šampionátu. Svět je tedy chvíli v pořádku; takový, jaký má být.



Velice důležité je, že jde o mistrovství světa, které se konalo v Česku. Na domácím území.
Zlatá medaile získaná doma má symbolický význam. Je to něco víc.
Když se hraje doma, když si Česko dalo práci s organizací mistrovství, tak jsou očekávání ještě vyšší než obvykle. Doma hokejisté prostě mají vyhrát.
Mají domácí podporu, domácí prostředí a spousty fanoušků.
Fanoušci nemusejí jezdit do zahraničí, fandí doma.
Fanoušci mají možnost se jít podívat na světový hokej v Česku, tak chtějí ve finále vidět český tým.
Fanoušci nemusejí jezdit tak daleko, mohou jít sledovat hru českého týmu; nejlépe v tom finále – ale český tým se do toho finále nejdříve musí dostat.
A je to naše mistrovství, tak má být naše i zlatá medaile.

V České republice se MS v hokeji konalo v letech 2004 a 2015.
Bylo z toho 5. a 4. místo.
Tedy žádná medaile.
Pamatuji si, že to byl prakticky národní smutek.
Hlavně v tom roce 2004, kdy se čeští hokejisté nedostali ani do semifinále (kam jdou nejlepší 4 týmy). Ani do semifinále! Ani nebojovali o bronz!
V roce 2004! Těsně po zlatých letech českého hokeje! (Jak můžete vidět v krátkém přehledu níže, na konci tohoto článku.)
Resp. – zhruba ještě ve zlatých letech českého hokeje. Která, k obrovskému rozčarování fanoušků, končila právě v době okolo nepodařeného MS v Česku v r. 2004.

Mistrovství světa bylo pořádáno v ČR (konkrétně v Praze a v Ostravě – obě ta města při každém ročníku), a zlaté medaile odjely do zahraničí.
A kdyby jenom zlaté. Všechny medaile! I ty stříbrné a bronzové! Ty všechny odjely do ciziny.
Pro české fanoušky to byla pohroma. Katastrofa. Tragédie.

V roce 2024 přišla další příležitost. Další MS v Praze a v Ostravě.
A tentokrát se to podařilo!

Po 39 letech!

Ano, naši hokejisté vybojovali zlato na domácí půdě naposledy v roce 1985, tehdy ještě v Československu.

Dlouhých 39 let čekali čeští fanoušci na zlatou hokejovou medaili z mistrovství světa pořádaného v Československu / Česku!!!



Zlatá medaile vybojovaná na MS v ledním hokeji v Česku v r. 2024 je tedy obrovský úspěch.




Jak velký úspěch a jak obrovský důvod k radosti to je, si snad trochu můžete představit z toho, co už jsem zmínil, a raději to zrekapituluji:

1) Hokej je pro české fanoušky nejdůležitější sport.

2) Zlatou medaili v hokeji by čeští fanoušci rádi považovali za samozřejmost, která by v ideálním případě měla přicházet z MS každý rok a z olympiády každé 4 roky. Její nezískání je prohra. Její získání je důvod k velké radosti.

3) Zlatá medaile vybojovaná na domácím území má ještě vyšší hodnotu a je ještě důležitější než jakákoliv jiná zlatá medaile.

4) Na zlatou hokejovou medaili získanou doma Češi čekali předlouhých 39 let!!!



Už trochu tušíte, jak velká věc to je?



Tak teď ještě přitvrdím, a pokusím se vytvořit Vám ještě názornější představu.
Budu teď s dovolením trochu mluvit o sobě, ale níže vysvětlím, proč to dělám, a jakou to má pointu.
Význam a hodnotu zlaté hokejové medaile 2024 Vám ukáži ze svého pohledu. Velmi extrémního a pro Česko netypického.

Nebaví mne míčové a jim podobné hry. Nic moc mi neříkají, nebaví mne je hrát, ani mi to nejde. Nezajímají mne. Nesleduji je.
Nedívám se na přenosy ani záznamy zápasů. Znám jen ta opravdu nejdůležitější jména hráčů, v rámci základního společenského přehledu.
Např. vím, že za poslední desítky let je asi nejdůležitější český hokejista Jaromír Jágr, že byl dlouhodobě světově velice úspěšný, a že dokázal velice úspěšně hrát i v hokejově relativně pokročilém věku proti mladým klukům; a vím, že pochází ze středočeského města Kladno. Znám i nějaká další jména; k jednomu významnému se vrátím, až dojdu k tématu, s nímž to jméno souvisí.
V případě mistrovství světa nebo olympiády mne zajímají výsledky českého týmu ve finále, a částečně i v semifinále. Průběžné výsledky neřeším.
Vlastně ani pořádně neznám pravidla těch her; orientuji se jen velmi povrchně v těch nejzákladnějších parametrech.
Že se hokej hraje na třetiny, 3 × 20 minut, to vím, jsem Čech :) Ale o moc dál mé znalosti pravidel nesahají.

Pokud jde o aktivní sport a jemu podobné koníčky, tak dříve jsem jezdil na kole, to jsem pak nahradil koloběžkou, a rád chodím pěšky. A jezdil jsem na vodu (řeky, kanoe, raft, ...).
Zatímco fotbal, hokej, ani nic podobného mne nezajímá.

Pokud jde o pasivní fandění, nezajímá mne ze sportu prakticky nic.
Kromě zásadních úspěchů, které patří ke všeobecnému přehledu.
(
Např. před lety česká rychlobruslařka Martina Sáblíková šokovala svými úspěchy celosvětovou odbornou veřejnost, a nizozemské soupeřky se pak začaly učit její styl, protože jim pořád ujížděla. A v Nizozemsku je asi rychlobruslení důležité podobně jako u nás hokej.
A o něco později šokovala celý svět Ester Ledecká, když v r. 2018 získala na olympiádě zlatou medaili ve dvou odlišných sportech – na lyžích i na snowboardu, čímž ukázala, že je možné umět špičkově různé obory současně.
)

Ale kromě těch zásadních zpráv sport obecně (PL: ogólnie) nesleduji.
Zhruba dvakrát nebo třikrát za rok se pár desítek minut dívám na YouTube na zajímavé sestřihy z automobilových rallye. Chvíli se zájmem sleduji, jak různí řidiči dokázali projet nějaké obtížné zatáčky, a pak mi to zase na pár měsíců nebo na půl roku stačí.
Tolik já a sledování sportu.

Nepočítám to, když jsme se někdy koncem 90. let na základní škole místo výuky dívali na hokej. Možná v roce 1998, při olympiádě v Naganu, ale to si nejsem jistý; mohlo to být i nějaké mistrovství světa. To bylo ve škole místo výuky, minimálně celá naše třída; to nebylo v mém volném čase a z mého rozhodnutí.
Ano, před asi 26 lety jsme se na základní škole místo výuky dívali na přímý přenos zápasu českého hokejového týmu nebo na několik přímých přenosů několika zápasů.
Pokud se tomu snad divíte, tak připomínám, že se tady bavíme o Česku a o hokeji.
A určitě to nebyl ten finálový zápas v Naganu, kde se hrálo o olympijské zlato, ten mne zastihl jinde, to si pamatuji. Nebyl jsem právě v Náchodě; v okrese Náchod právě byly jarní prázdniny. A všude byl víkend.
Ano, samozřejmě si pamatuji, kde jsem zhruba byl a co jsem zhruba dělal, když Česko před 26 lety získalo zlatou medaili v hokeji na olympiádě. Přestože sport téměř nesleduji.
Ale výsledek jsem zjistil až nějak příležitostně během dne, přestože se zápas hrál, když v Evropě bylo časné ráno.

A abych konečně vysvětlil, proč jsem teď chvíli psal o sobě.
Chtěl jsem naznačit, že sport příliš nesleduji, a že hokejový zápas jsem sledoval jen před 1/4 stoletím jako žák základní školy místo výuky, ve třídě, se spolužáky.

Jenže teď, 26. 5. 2024, byl český tým ve finále mistrovství světa pořádaného v Česku!
Když zlatou medaili česká hokejová reprezentace získala na domácím území naposledy před 39 lety!

Takže jsem se asi poprvé v životě díval ze svého rozhodnutí ve svém volném čase na hokej.
Začal jsem se dívat krátce před koncem první třetiny, a s minimálními přerušeními jsem se díval až do konce.

Někdy v minulosti se asi stalo, že jsem kouknul, jaký je průběžný stav zápasu ve finále, pak jsem se věnoval zase svým věcem, a pak jsem zase kouknul na stav zápasu.
Ale tentokrát jsem se na ten zápas fakt koukal, a skoro jsem od jeho sledování neodcházel pryč. Přestože ani kloudně ( = pořádně) neznám pravidla.

Ono to bylo částečně i tím, že ten zápas byl vyrovnaný. Napínavý. Téměř do poslední chvíle se nevědělo, jak dopadne.
V sobotu 25. 5. 2024 Češi drtivě porazili Švédy 7:3 (což mi přijde, s nadsázkou, skoro jako skóre z košíkové, v hokeji ne zcela obvyklé; ale sport příliš nesleduji), a to přesto, že snad Švédi do té doby pořád vyhrávali (?) – nevím jistě, snad jsem něco od komentátorů nepochopil špatně.
Ale po většinu finálového zápasu Česka se Švýcarskem v neděli 26. 5. bylo skóre 0:0. Napětí by se dalo krájet (to je zavedený idiom, ten se můžete naučit).
Až v poslední třetině se to změnilo na 1:0 v náš prospěch. A pak, i díky tomu, že všichni Švýcaři byli v útoku (logicky, potřebovali nutně dát gól; a kdyžtak prohra 0:2 už vyjde stejně jako prohra 0:1), se českému týmu podařilo dostat puk do prázdné branky Švýcarů a tak skóre napínavého a velmi vyrovnaného zápasu nakonec zvýšit na 2:0.
Mohu-li jako laik soudit, byli Švýcaři velmi důstojný a náročný soupeř. Ten stav 0:0 po většinu zápasu mluví sám za sebe.

A když po skončení hry infografika ukázala různé číselné parametry zápasu, tak se opět činnost obou týmů jevila jako velice vyrovnaná. Čistě číselně vzato, bez mé znalosti oboru.

A komentátoři (jedním z nich byl Robert Záruba; pochopil jsem, že čeští fanoušci ho mají rádi) po skončení první třetiny říkali, že je to velice dobrá hra, hodná finále mistrovství světa. Prakticky tedy pochválili oba týmy – český i švýcarský.



Na závěr se obloukem vrátím k Naganu (olympiáda; zlato; 1998).
Veřejnost tehdy oslavovala zejména brankáře, Dominika Haška.
Nominativ / mianownik / 1. pád: Dominik Hašek
Pochází z Pardubic a má přezdívku "Dominátor".
Dav (PL: tłum) fanoušků asi v Praze na náměstí při vítání hokejistů skandoval "Hašek na hrad".
Tím hradem mysleli pražský hrad. Prezidentské sídlo.
Ve smyslu, že chtěli Dominika Haška za prezidenta ČR.
Do jaké míry to ti fanoušci mysleli vážně, to se neodvažuji odhadovat :D
Nakolik jsem v obraze, Dominik Hašek měl na českém vítězství v Naganu velkou zásluhu, protože velmi dobře chytal potenciální góly a úspěšně mařil snahy soupeřů dát našemu týmu gól.


A nakolik jsem to pochopil z přímého přenosu finálového utkání MS světa v ČR 26. 5. 2024, velkou zásluhu na českém úspěchu r. 2024 má opět mj. brankář, tentokrát Lukáš Dostál.
Jestli ho emotivní dav bude pomyslně nominovat do nejvyšší politické funkce, to netuším :)

Ale veškeré hokejové úspěchy jsou samozřejmě výsledek snažení celého týmu a mnoha dalších lidí, tím rozhodně nechci nikomu upírat žádné zásluhy.
Nicméně, komentátoři brankáře Dostála chválili. Ale nejen jeho.




Další vývoj se dá vytušit ze zpráv, které vyšly v neděli ještě před finálovým zápasem:

1)
Pražské metro bude v noci z neděle na pondělí jezdit i později v noci než obvykle.
(To je dané už tím, že se hraje v Česku.)

2)
Některé prodejny v neděli zkrátily prodejní dobu, aby zaměstnanci mohli sledovat hokej. Češi ve finále jsou Češi ve finále. To je prakticky státní svátek, byť ne úředně vyhlášený.

3)
Restaurace naopak otevírací dobu prodloužily, aby v nich mohli hosté sledovat hokej.
S tím, že pokud bude co slavit, tak ty restaurace budou otevřené, dokud hosté budou slavit, klidně do šesti ráno.
A pak že se uvidí, jestli v pondělí budou mít otevřeno kratší dobu než obvykle, aby si pracovníci restaurace odpočinuli.





Abych to shrnul:

Máme zlato.
Což bychom chtěli považovat za standard, ale tentokrát jsme čekali 14 let.



A navíc:

To zlato náš tým vybojoval doma.
Po 39 letech!!!


---

PS – Ještě chci zmínit jeden zajímavý historický milník:
V roce 2000 Češi z MS v ledním hokeji přivezli zlato, a Slováci stříbro.
Nástupnické státy někdejšího Československa tak ovládly finále a obsadily dvě nejvyšší příčky.
(Ten rok jsem si nepamatoval, ten jsem si dohledal; stejně jako mnohá jiná výše zmíněná fakta.)

---

PPS – Asi bych měl ukázat výsledky, z nichž je jasné, proč bychom rádi považovali zlatou medaili za standard:

1996 zlato MS
1998 zlato olympiáda
1999 zlato MS
2000 zlato MS (a Slovensko stříbro)
2001 zlato MS (potřetí v řadě; dle Wiki 3. národ, kterému se to podařilo)
2005 zlato MS
2010 zlato MS
(Slovensko: 2002 zlato MS)

Asi z toho je vidět, jak moc ta přestávka od zlata v letech 2011 až 2023 české fanoušky bolela.
V té době dopadl jen třikrát bronz.
A v letech 2013 až 2021 dokonce vůbec žádná medaile. V kontextu předchozích úspěchů to pro české fanoušky bylo něco strašného.

(Data o medailích čerpám z tabulky na Wikipedii, viz odkaz.)

---

PPPS – Na mé FB stránce "Martin Adámek – Język czeski dla Polaków" pod tímto článkem do komentářů jeden český sledující napsal:
"Pro moji generaci je tohle druhé Nagano :)"
Ano, souhlasím, to je výstižné.
(Pro představu, co znamená "moji generaci", dotyčný komentující má na FB uvedeno, že v letech 2016 až 2019 studoval vysokou školu.)

---

Aktualizace: Přidal jsem výstižnou fotografii.

Fotografie:

Služební vozidlo PČR (Policie České republiky) vyzdobené typickými dekoracemi hokejových fanoušků – česká vlajka na plastovém držáku na zadním bočním okénku a česká vlajka navléknutá na přední straně zpětného zrcátka.

Ano, tato medaile je neoficiální státní svátek.

Myslím, že tato fotografie docela pěkně podtrhuje a dokazuje to, co jsem o důležitosti zlaté medaile z hokejového mistrovství světa 2024 v Česku napsal výše.
Všichni nějak tušíme, že tyto ozdoby na služební vozidlo policie tak nějak nepatří, a současně všichni chápeme, že právě dnes tam být mohou, i když to neříká žádný zákon.

Já sám mám takovéto "hokejové" vlajky na okénka jen kvůli jízdám s historickým automobilem do zahraničí; zatímco u příležitosti medaile auto ani sebe nijak nedekoruji (jen jsem napsal tento článek, to je moje forma oslavy...),
ale plně chápu, že si policisté to služební vozidlo vyzdobili.
Letošní vítězství v hokeji je národní svátek. To je fakt, který nepotřebuje žádnou oporu v zákoně. To tak prostě je už ze své věcné podstaty.


Zdroj fotografie:
Facebooková stránka projektu Ze života IZS
(PL jakby: Z życia służb (ratunkowych)), 27. 5. 2024
Fotografie převzata se souhlasem autora projektu Ze života IZS
a se zprostředkovaným souhlasem autora fotografie.

---

Aktualizace:

PPPPS – Studentům jsem při výuce říkal hlavní z výše uvedených věcí, aby měli představu, jak je ta letošní medaile pro Čechy důležitá.

Jedna studentka to shrnula slovy, že hokej je pro Čechy náboženství.

Ano. Přesně tak. Hokej je v Česku náboženství.