Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Osobní blog
Soukromý, neprofesní mikroblog.
Článek č. 33

 


Tento blog jsem původně spustil pro jednoduchou rychlou

Tento blog jsem původně spustil pro jednoduchou rychlou
(pro mě nedemotivující)
publikaci krátkých textů
– bez formátování, bez sémantiky, bez strukturálního zařazení do prostoru mého webu, bez metainformací, atd.

S možností přidání jedné (zatím) fotky.

Ale pak mě napadlo, že bych asi občas, výjimečně, mohl blog použít i ke zveřejnění nějaké (zatím vždy jedné) fotky.

Kdo mě zná, ví, že nejsem twitterový typ (Twitter se vyznačuje, nebo alespoň vyznačoval, tím, že než se autor začne rozjíždět s úvodem vznikajícího textu, už narazí na limit počtu znaků – tedy alespoň taková byla původní myšlenka původního twitteru).
A kdo mě nezná, ten to odsud z webu či blogu rychle pochopí.

A stejně tak nejsem ani instagramový typ.
Když text, tak s nějakým obsahem a rozsahem; když fotka, tak fotogalerie.
Vždy s kontextem.

A už vůbec nejsem pinterestový typ – Pinterest vždycky člověka, kterého k němu přivedou Google Images, navnadí, že má pro něj spoustu inspirace, ale když mě něco zaujme, tak nejen, že to tam nenajdu z jiných úhlů, v jiné situaci, v kontextu, apod., zkrátka, není tam nikdy žádná fotogalerie; tak navíc ani neukáže fotku v rozumném rozlišení, a už vůbec ne ve fullscreenu nebo alespoň přes celé okno. Takové malé ilustrační náhledy bez podrobností a kontextu nejsou úplně mým ideálem.
Hlavně Pinterest vlastně vůbec nechápu, nevyznám se v něm a jsem v něm zmaten, protože je to jakási nerelační nestrukturovaná neuspořádaná náhodná směs čehosi, v čem neumím nalézt řád ani pořádek. Takže bych rád já sám svůj obsah publikoval uspořádaněji (a v hlavě mám velmi konkrétní vizi, resp. plán, resp. schémata / modely / struktury).


Ale kdy se dostanu k tomu, abych naprogramoval a spustil svoji vysněnou fotogalerii se vztahy M:N, kde bude vše krásně zatříděné, to netuším.

Tak sem holt občas nestrukturálně lineárně chaoticky postnu nějakou (zatím vždy jednu) fotku,
abych ji reálně zveřejnil alespoň takto,
s odložením pořádného kvalitního zveřejnění
v k tomu určeném prostředí (zatím neexistujícím),
klasicky na neurčito.


A jako první kousek z cyklu "vkládám sem nesystémově nepořádně jednu fotku na ukázku" vám tímto přináším pohled na zamrzlý potok.
Vyfotil jsem mobilem (focení jsem neplánoval, a nejlepší foťák je ten, který máš u sebe) 28. 12. 2021,
když se trochu oteplilo (bylo rozumně/přijatelně nemnoho pod nulou Celsia) po asi patnáctistupňových (Celsia) mrazech.

Nedá se vyloučit, že ve střední budoucnosti doprogramuji k tomuto blogu možnost přidání více fotek ke každému příspěvku,
a pokud to opravdu nastane, tak pravděpodobně k tomuto příspěvku dodatečně přidám další fotky ze stejné procházky.
Ale neslibuji ani jedno.

Tolik drobný text postu, který je v podstatě bez textu, a teď ta fotka:

-----
Edit:
Doplnil jsem ještě dvě fotky ze stejného místa.

 

Obrázek tohoto článku
Obrázek tohoto článku

  


Líbil se Vám článek?


Zpětná vazba – hlasování

Hlasy se na serveru připočítají k počitadlům pro tento článek, např. kolikrát tento článek někoho pobavil a kolikrát tento článek někomu pomohl.

Neukládají se jednotlivá hlasování (vzájemná kombinace hlasů, datum, čas, ani jiné údaje).
Proto nemá smysl odesílat prázdný hlas, nemělo by se co k čemu přičíst.

 

Ve Vašem prohlížeči nebude uložena žádná informace (cookies) o tom, že už jste hlasovali.
- Ve Vašem prohlížeči tedy nebude vidět, jak jste hlasovali.
- Kdykoliv budete moci hlasovat znovu, pokud Vám článek opakovaně pomůže (pobaví Vás, potěší, …).
- Pokud Vás právě u jednoho počítače sedí více, mohou postupně hlasovat další lidé.

Počítám člověkohlasy, nikoliv lidi.
Tedy kolikrát článek někomu pomohl,
nikoliv kolika lidem pomohl
.

Třikrát potěšeného jednoho čtenáře počítám stejně jako tři různé jednou potěšené čtenáře.

Každý má do budoucna neomezený počet hlasů.
Když zapomenete, že jste pro tento článek už hlasovali, nevadí – když Vám někdy v budoucnu bude např. užitečný znovu, tak mu znovu pošlete hlas, že Vám byl užitečný.

Můžete si zvolit 1 až N možností

Štítky, labels, kategorie, témata, tagy, hashtagy

(ve vývoji)
 
#tourism   #walk-bike-sport   #nature    
#mezimesti    
#blog-about  
 

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Osobní blog: Soukromý, neprofesní mikroblog. . Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-11-21]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/blog

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-11-21]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Jede Pepíček s babičkou vlakem a povídá:
„Babi, koukni se na tu množinu kraviček, co se pase na louce!”
„Ať koukám, jak koukám, žádné kravičky nevidím?”
„Však to taky je prázdná množina, babičko…”

 

Pro zamyšlení

Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat: tomu se ovšem říká fušerská práce.
[Karel Čapek, 1925]