Technické muzeum automobilů Tatra Kopřivnice se v uplynulých pár letech rozrostlo a v souvislosti s tím rozdělilo do více objektů.

Tento článek píši především proto, aby se ten, kdo se do Kopřivnice chce podívat, snadno zorientoval v tom, co mu Kopřivnice jako turistovi se zájmem o historickou techniku nabízí.

Součástí článku je 69 fotografií z bývalé nákladní haly dnes osobního muzea Tatra, s novými exponáty T 613: Především jsou to fotografie dvou sanitek T 613 (36 snímků).



------------

# Jak to bylo
– připomenutí pro toho, kdo už v Kopřivnici kdysi byl
– můžete přeskočit


Pokud jste Kopřivnici navštívili někdy od r. 1997 do cca r. 2021, pamatujete si možná toto uspořádání:

V centru Kopřivnice stojí technické muzeum automobilky Tatra,
jehož významným vizuálním znakem je dlouhá šikmá střecha, která sahá až téměř k zemi.
Pokud jdete od nejbližšího parkoviště ke vchodu do muzea, vidíte tuto střechu po levé straně.
Pod touto střechou donedávna byly nákladní automobily Tatra; tato hala je součástí hlavní vnitřní expozice.

Vpravo od této šikmo zastřešené haly, původně pro náklaďáky,
se venku nacházel podlouhlý přístřešek, a pod ním stál matně tmavě červený rychlovlak Slovenská strela v původním stavu.
Tento přístřešek byl trvale přístupný, non-stop, a s ním i vlak pod ním (zvenku).

Okolo tohoto přístřešku se Slovenskou strelou se typicky přicházelo od nejbližšího parkoviště ke vchodu do muzea.

Ve vestibulu muzea, zhruba v prostoru pokladen,
se vpravo nacházela prodejna se suvenýry
a o kus dál pak expozice o kopřivnickém rodákovi, sportovci, atletovi, olympionikovi, rekordmanovi Emilu Zátopkovi.

Následovala expozice automobilů Tatra, osobních i nákladních.
Osobní ve dvou patrech; nákladní úplně nejdále od pokladen, v té hale s dlouhou šikmou střechou až k zemi.

Zhruba tento stav nastal v r.1997,
a tento stav platil zhruba 25 let, zhruba do konce 2. dekády 21. století.
V této podobě jsem toto muzeum několikrát navštívil.

Hlavní exponát pro mne byla legendární Tatra 815 GTC (Grand Tourist Caravan) "Kolem světa",
naprostá legenda českého cestování a českých nákladních automobilů, přinejmenším pro fanoušky zhruba v mém věku (v r. 1990, kdy byla expedice Tatra kolem světa dokončena, mi bylo 7 let).
Stála v rohu haly s nákladními vozidly; její návštěvou jsem snad každou svoji návštěvu tohoto muzea zahajoval i končil,
je to pro mne srdeční záležitost, stejně jako pro mnoho dalších českých a asi i slovenských fanoušků.

Srdeční záležitost pro mne vlastně je to muzeum jako celek, vracel jsem se tam při různých příležitostech.

Poprvé jsem tam byl na kole v r. 2003, s vypůjčeným digitálním foťákem.
Podařilo se mi vyfotit zadní nárazník Tatry 815 GTC ve dvou polohách (terénní – nahoře; i dálniční – dole), protože v době, kdy jsem muzeum procházel, ho náhodou někdo z nějakého jiného důvodu přenastavil.
Tyto fotky, a zejména ty s tím nárazníkem, se staly i součástí tehdy hlavního fanouškovského webu o T 815 GTC.

Pak jsem muzeum Tatry navštívil v r. 2008, při cestě na kole okolo ČR.

Při obou návštěvách jsem si zvenku, přes sklo haly, vyfotil své kolo s Tatrou 815 GTC.

Další moje návštěva, autem, proběhla v r. 2017.




------------

# Co se stalo? K jakým změnám došlo?


Velmi zhruba okolo r. 2020 se začaly dít velké věci:


---


1)

V roce 2015 společnost Tatra koupila od soukromého sběratele Jiřího Hlacha jeho rozsáhlou sbírku nákladních vozidel Tatra.
Myslím, že hlavním důvodem byl jeho vyšší věk, že hledal pro svoji sbírku nového majitele, aby ještě stihl ohlídat, že se sbírka dostane do dobrých rukou. A domluvil se právě s Tatrovkou.

Tato transakce je win – win – win snad pro všechny:
Jiří Hlach předal sbírku dobrému správci, navíc s tím, že je veřejně přístupná;
muzeum Tatra významně rozšířilo svoji sbírku náklaďáků;
my fanoušci máme možnost toho vidět mnohem více, a pěkně pohromadě.


---


2)

Koupě páně Hlachovy sbírky byla pro Tatru asi hlavním motivem k vybudování nového muzea nákladních automobilů Tatra.
Prostě pro to, co koupili, potřebovali vybudovat novou expozici.
Do původního muzea by se nevešla.

S tím, že součástí nové expozice jsou i nákladní automobily z té jedné šikmo k zemi zastřešené haly z původního muzea Tatra.

A jsou tam také nákladní auta z depozitáře muzea.
Ona totiž ta nákladní hala původního společného muzea byla limitující už dříve.
Matně tuším, že mezi mými opakovanými návštěvami tehdy jediného muzea Tatra z haly s náklaďáky zmizela jedna ze dvou T 805 cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, aby udělala místo nějakému jinému exponátu, když ty dvě osmsetpětky z jedné cesty jsou si vzájemně dost podobné.

Kupní smlouva byla mezi Tatrou a panem Hlachem podepsána v r. 2015,
převoz vozů do depozitáře Tatry proběhl v r. 2016.

Jiří Hlach zemřel v listopadu 2020, otevření nového muzea se nedožil, ale stihl zažít jeho přípravu, tak snad měl radost, že je sbírka v dobrých rukách.
A i z toho, že se otevření muzea nestihl dožít, je vidět, že se rozhodl správně, když pro sbírku včas vybral nového majitele.
Muzeum Tatrovky na p. Hlacha nezapomíná, a významně jeho osobu připomíná.

Nová expozice náklaďáků byla otevřena zhruba koncem roku 2021.


---


3)

Proběhla renovace rychlovlaku Slovenská strela.
V letech 2018 až 2021.
Byl to dlouhodobý a náročný proces, průběžně on-line sledovaný mnoha fanoušky – muzeum průběžně publikovalo informace a fotografie z probíhající rekonstrukce.

Pro (z)renovovanou Slovenskou strelu vznikl v r. 2020 nový depozitář. Její vlastní.
Prosklený.
Přímo vedle nového muzea nákladních vozidel Tatra.


---


4)

Automobilka Tatra získala první dakarský speciál Tatra T 815 6×6.
Z Francie.
Výměnou za vozidlo Tatra Phoenix 8×8.
V r. 2016.

Kromě toho probíhala renovace některých dalších nákladních vozidel, které už Tatra ve své sbírce měla.
A proběhl i nákup dalších nákladních vozidel do sbírky.


---


5)

Uvolněné místo v původně společném muzeu Tatra, dnes muzeu osobních automobilů Tatra, bylo zaplněno osobními Tatrovkami, které do té doby čekaly v depozitáři; a částečně i nově získanými (mj. i od výše zmíněného p. Hlacha).
Proběhla i renovace některých vozidel.

Kromě toho se také do ještě jiného objektu přesunula expozice Emila Zátopka.



Období let zhruba 2015 až 2022 tedy přineslo fanouškům historie automobilů Tatra mnoho důvodů k radosti.
Asi se sluší pro kontext zmínit, že v r. 2013 vstoupili do Tatry noví čeští vlastníci; a všechny ty pro fanoušky skvělé věci se děly po příchodu těchto vlastníků.

Nakolik do toho zvenku jako fanoušek vidím, hlavním impulsem k veškerému tomu dění asi bylo právě to, že Tatra koupila tu sbírku pana Hlacha.
Ale nezůstalo jen u toho jednoho obrovského nákupu – tato akvizice posloužila jako roznětka k mnoha dalším krokům, pro fanoušky historické techniky velice pozitivním.





------------

# Jak to je? Kam teď jít, co teď navštívit? Co je kde?

Popíšu stav z let 2023 a 2024, kdy jsem kopřivnická muzea v nové podobě navštívil:


---


1)

Muzeum nákladních automobilů Tatra

Nachází se v rohu areálu automobilky, ale tím se nenechte zmást, přístupné je zvenku.

Je u něho velké parkoviště, které ale může vlivem velkého zájmu návštěvníků praskat ve švech.

Je to obrovská hala, kde je toho hodně k vidění.
Pro mne je nestihnutelné za jeden den, ale já jsem zvláštní případ, tím se nenechte splést; běžný návštěvník to může mít třeba na hodinku nebo dvě, těžko říct.

Pro malé děti jsou tam k dispozici odrážedla ve tvaru nákladních aut, na nichž se mohou po hale pohybovat;
provozovatel ale na webu upozorňuje, že při velké návštěvnosti ta odrážedla k dispozici nejsou.

Na webu je také upozornění, že když je velký zájem, např. při státních svátcích a za deště, tak se může stát, že dojde k naplnění kapacity muzea, a tak z požárně-bezpečnostních důvodů dovnitř nemohou pustit nikoho dalšího, dokud někdo neodejde.
A že předem zakoupená vstupenka neopravňuje k přednostnímu vstupu, prostě se stojí fronta na volné místo v muzeu.
Přitom to muzeum je velké, autoři ho nepodcenili, ale holt je o tuto novou expozici velký zájem. Oprávněný.

Součástí tohoto objektu je i nová prodejna se suvenýry.
Newspeakem by se asi dalo říci i "merch(andise)".


---


2)

Muzeum osobních automobilů Tatra

To je to původní muzeum Tatrovky, z r. 1997, v centru města,
se šikmou střechou až k zemi,
dnes u kruhového objezdu.

I když muzeum osobáků teď, nízké jednotky let po otevření nové nákladní expozice, není hlavní lákadlo, osobáky nejsou atrakce číslo jedna,
tak doporučuji toto muzeum navštívit, protože jeho expozice je oproti původnímu společnému muzeu bohatší o další osobní vozidla.
Uvolněné místo po náklaďácích je využito, je tam co vidět.

Ke změnám nedošlo jen v hale po náklaďácích,
částečně byla přerovnána i expozice, kde osobáky byly už dříve.

Z novinek – co vlastně přibylo?
Vesměs vozy T 613 / T 700.


Pro mne, coby fanouška lehkých užitkových vozidel, dodávek, vč. dalších vozidel na práci, vozidel IZS, apod.,
jsou teď klíčovými exponáty dvě zvýšené Tatry 613:


Za prvné sanitka,
vysoká zhruba dva metry nebo i něco přes,
s vysokými bočními dveřmi nástavby, a to pouze vpravo.
Sanitka je bílá s červenými pruhy (ZZS).


Za druhé technická pomoc, která na mne působí dojmem, že by mohlo jít také o bývalou sanitku, byť menší;
ta není zvýšená až tolik jako její sousedka,
zadní boční dveře jsou shodné jako u sedanu, a dokonce je za nimi i třetí boční okno jako u sedanu, trojúhelníkové, s chromovanými lemy,
a ty boční zadní dveře jsou vpravo i vlevo.
Technická pomoc je červená, s bílými dveřmi, bílou kapotou a bílou maskou (PO / HZS).


V bílé velké sanitce je nástavba uvnitř uspořádána zhruba jako v běžné sanitce ZZS – nosítka vlevo; sedadlo vpravo; pomocné sedadýlko vpředu.
Za řidičem a spolujezdcem je přepážka přes celou šířku vozidla. S otevíracím okénkem za spolujezdcem, tedy umístěným asymetricky vůči podélné ose vozidla; v oblasti před zadním sedadlem, nikoliv před nosítky.


V červené velké technické pomoci to vypadá jako ve velmi malých sanitkách na bázi osobních automobilů nebo v malých vrtulnících LZS – jakýsi rám, který by mohl být myšlen na nosítka, je vpravo, kde potenciálně může využít i prostor vedle řidiče.
Sedadlo vedle nosítek je vlevo, za řidičem, aby nosítka nebyla za řidičem, aby nosítka byla vedle řidiče; a to zadní sedadlo je nízko, jako v běžném sedanu.
Za řidičem je pouze půlpřepážka, asi aby nosítka vpravo (ač tam (už?) nejsou) mohla zasahovat i do prostoru spolujezdce.
A ač je to technická pomoc PO/HZS, má pískování skel, jaké známe ze sanitek.
Fakt to na mne působí jako bývalá sanitka.
Vnitřním uspořádáním; i neprůhlednými skly, která mají zajistit soukromí ošetřovanému pacientovi – hasič na výjezdu k nehodě taková diskrétní skla nepotřebuje.

(Pod článkem naleznete odkaz na můj článek o LZS v Maďarsku v r. 2013; tam na fotkách můžete vidět, jak jsou nosítka umístěna i vedle pilota.
Na stejném principu se ve velmi malých sanitkách nosítka umisťují i vedle řidiče;
a já tuto možnost intuitivně cítím i u té hasičské Tatry 613, když má to zadní sedadlo umístěno za řidičem, a když má za řidičem jen půlpřepážku, která není za spolujezdcem.)

Edit: Při přidávání fotografiií jsem si všiml, že ta červená technická pomoc má na zadním skle modrý kříž ZZS. Takže ano, je to bývalá sanitka.



Obě tyto záchranářské "dodávky" na bázi T 613 mají na střeše dvojitý modrý maják AZD 530 (Tesla Holomý) z 90. let, jaký známe z prakticky všech policejních Felicií a z pozdějších policejních Favoritů.
Ta vyšší, sanitka, spíše bílá, má navíc ještě vzadu dva jednotlivé modré majáky.

Ta vyšší, sanitka, spíše bílá, Tatra 613-3 SV, byla vyrobena v r. 1991.
Je to první kus ze sériové produkce z let 1991 – 1995.
Zpět ji Tatra pro muzeum koupila od pana Hlacha, společně s tou velkou sbírkou náklaďáků.

Ta nižší, spíše červená, technická pomoc PO / HZS, má na okně dálniční známku z r. 1990.



Z klasických sedanů (co do vnějšího tvaru karoserie) pak pro mne byl zajímavý dvoumístný letištní speciál pro měření adheze runwaye
a dvoumístný záchranářský speciál pro poskytování nejrychlejší možné technické a zdravotnické pomoci při automobilových závodech na okruhu nebo při dopravních nehodách na dálnici.
Na stěně za nimi visí několik panelů s informacemi o záchranářském týmu nejen pro závody, který právě Tatry 613 využíval.



Když byly v té hale zhruba 20 let umístěny nákladní vozy, byly tam pro mne nejzajímavější expediční automobily; a ty stály hlavně u jihovýchodní stěny.
A úplně nejvíc pro mne byla zajímavá T 815 GTC; zcela ve východním rohu.

Teď jsou v té hale pro mne nejzajímavější ty dvě sanitky, letištní speciál a rychlá pomoc; a tyto čtyři vozy stojí opět u jihovýchodní stěny.
Tam, kde dříve stály expediční vozy T 815 GTC, T 815 Živá Afrika a T 138 Lambarene.
A úplně nejzajímavější je tam pro mne teď ta větší sanitka (ta největší "dodávka" na bázi T 613); a ta stojí zcela ve východním rohu. Přesně tam, kde cca 20 let stála T 815 GTC.

Jsem rád, že je expozice muzea konzistentní.
Nevím, jaké exponáty budou v expozici osobních vozů v budoucnu, ale zatím to podle odhadu extrapolací vypadá,
že mé kroky na začátku i na konci mé každé návštěvy tohoto muzea povedou vždy do tohoto rohu, kam už podle zvyku patří pro mne nejzajímavější exponát.
Vypadá to jako náhoda. Ale možná tam je kauzalita. Možná je to proto, že v tom rohu je vždy umístěný ten největší exponát, který v tom muzeu právě mají.
To už je velice racionální vysvětlení, proč mne vždy zajímá exponát stojící právě v tomto rohu.





Pro běžného návštěvníka byly velkou atrakcí supersporty Tatra MTX,
nějakou dobu byly vystaveny tři kusy, pak bylo zahájeno jejich odvážení,
já jsem zastihl jeden poslední, černý,
a ten má teď někdy také odjet pryč.
Pro mnoho lidí možná byly tyto sporťáky hlavní lákadlo; ale mne, jako dodávkáře, to, že dva kusy jsem nezastihl, vlastně ani moc netrápilo :)



Jelikož mám vztah k radiotechnice, mobilní komunikační technologii a k mobilním kancelářím,
byl pro mne velice zajímavý Mobicom (Büromobil) – Tatra 613 vybavená notebookem, faxem a televizí s videopřehrávačem.
A otočnými předními sedadly, nebo přinejmenším tím spolujezdcovým.
Prostě mobilní kancelář z 90. let 20. století.

Notebook je zezadu na opěradle řidiče.
Resp., tehdy jsme ještě říkali "laptop", zatímco na slovo "notebook" jsme se v češtině přeorientovali až později
(popisuji to na blogu o češtině pro Poláky, protože Poláci říkají "laptop" dodnes; odkaz je pod článkem).

Televize je mezi pravou nohou levého zadního cestujícího a levou nohou pravého zadního cestujícího. Zhruba tam, kde dnes auta střední a vyšší střídy mají výdechy topení pro cestující na zadních sedadlech.
Televize samozřejmě má katodovou elektromagnetickou hlubokou CRT obrazovku. Ale ta obrazovka je barevná, což u takovýchto velmi malých televizí nebylo samozřejmostí ani v 90. letech. TV byla od firmy Sony.



Jejda, to jsem se tu rozjel.
To proto, že v upravené expozici už jen osobáků jsem byl teď před pár dny; zatímco v nové expozici náklaďáků před rokem.
Ale je to dobře, aspoň víte, že má smysl se jít podívat i na ty osobáky.
A že má smysl se jít kouknout do té nové expozice na náklaďáky, na tu obrovsky rozšířenou sbírku, fakt znásobenou, to je jasné z podstaty, to ani nemusím podrobně komentovat.


Do expozice osobáků jsem se letos šel podívat nejen kvůli těm sanitkám a dalším novým exponátům; a nejen ze zvyku;
a spěchal jsem tam nejen proto, že mi pomalu končila platnost loni zakoupené okružní vstupenky do čtyř kopřivnických expozic:
Spěchal jsem tam i proto, že se v uplynulém cca roce mluvilo o blížící se rekonstrukci tohoto muzea, takže jsem se s ním v jeho podobě, která provází celý můj dosavadní život, chtěl rozloučit.

Plán byl takový, že celé muzeum osobáků bude dočasně uzavřeno a že dojde k totální rekonstrukci expozice do nové podoby,
zhruba v podobném stylu, v jakém je provedena ta nová expozice náklaďáků (plocha s exponáty lemovaná malou silničkou, apod.).

I když to nejdříve vypadalo, že k dočasnému uzavření před rekonstrukcí dojde už na podzim 2023, což následně bylo zhruba o rok prodlouženo,
tak aktuálně, na začátku léta 2024, to vypadá, že se nic nebude dít ještě alespoň dva roky.
Takže je tu šance zažít ještě zhruba původní podobu této expozice, samozřejmě už bez náklaďáků a Strely.
Ale zbytečně bych návštěvu neodkládal, protože rekonstrukce expozice v různých muzeích umí trvat roky, tak by byla škoda najednou jednoho dne zjistit, že rekonstrukce byla zahájena.

V roce 2023 byla prodejna se suvenýry v obou automobilových muzeích – v novém nákladním i v původním společném, dnes osobním.
V roce 2024 už byla prodejna se suvenýry v původním, dnes osobním, muzeu zrušena, s odkazem na prodejnu suvenýrů v nákladním muzeu.
I kdybyste náhodou šli jen do osobního a ne do nákladního muzea (což by byla škoda), tak do toho nákladního se dá dojít (pokud v osobním nejste celou otevírací dobu, jako já).
Jak už to tak obvykle bývá, prodejna se suvenýry je v muzeu náklaďáků přístupná i bez vstupenky.



---


3) Slovenská strela

Zrenovovaný červený aerodynamický rychlovlak Slovenská strela má svůj prosklený depozitář hned vedle muzea nákladních automobilů.

Pokud se do vlaku chcete podívat, tak se podívejte na web,
které dny je prohlídka možná,
a určitě si ji rezervujte předem.

Prohlídka kterýkoliv den není možná ani teoreticky,
a na prohlídku bez rezervace (při nenaplnění kapacity) bych asi raději moc nespoléhal ani ve dny, kdy prohlídky probíhají.

Při zjišťování informací rozlišujte mezi dvěma zásadně odlišnými věcmi:
- komentovaná prohlídka interiéru vlaku (pro omezený počet návštěvníků)
- vpuštění do depozitáře (akvária okolo vlaku) pro prohlídku vlaku zvenku

Pozor, prostor akvária / depozitáře Slovenské strely je klimatizován.
Pokud je pro vás klimatizace zdravotní problém, musíte si prohlídku Slovenské strely naplánovat na chladné období.
Já jsem ji mj. z tohoto důvodu zrenovovanou také ještě z blízka neviděl. Resp., viděl jsem ji jen přes sklo depozitáře.


---


4) Fojtství: Kočáry a Ignác Šustala


Fojtství bylo zhruba něco jako rychta. Zhruba něco jako dávný obecní úřad.

A právě tam se v r. 1822 narodil Ignác Šustala, zakladatel kopřivnické vozovky, tedy fabriky na kočáry,
která po jeho smrti vyrobila první automobil na území pozdějšího Československa, NW Präsident.

Ve fojtství naleznete expozici na téma Ignáce Šustaly a výroby kočárů.

Pokud vás zajímají auta a chcete začít nejdůležitějším,
tak je tato expozice třetí místo, které byste v Kopřivnici měli navštívit
po muzeu nákladních vozů (vč. těsně sousedícího depozitáře Slovenské strely)
a po muzeu osobních vozů.

Pokud to chcete vzít chronologicky, abyste tu prohlídku neměli napřeskáčku jak filmovou sérii Star Wars,
tak začněte právě ve Fojtství.
Právě tam ten příběh začíná.



Pozor, aby nedošlo ke zklamání:

Skutečných kočárů uvidíte ve fojtství jen několik.
Je to především expozice s texty, obrázky a drobnými předměty.
Není to muzeum zaměřené na skutečná vozidla jako v případě osobáků a náklaďáků.

Pokud chcete vidět hodně kočárů na jednom místě, podívejte se do muzea kočárů v moravské obci Čechy pod Kosířem (dříve u Prostějova; dříve u Olomouce). Tam bude každý milovník kočárů v sedmém nebi.
Zakladatel toho muzea za to muzeum zaplatil manželstvím (resp. rozvodem), a na muzeu a exponátech je vidět, že do nich dal obrovské množství nadšení, času a práce.
A hned naproti němu je hasičské muzeum, také pěkné.
Tedy alespoň doufám, že zde napsané stále platí.
V Čechách pod Kosířem jsem v obou sousedících muzeích byl v roce 2014, při cestě na koloběžce s návěsem českým vnitrozemím.



Zpět do Kopřivnice; a k Tatře v širším smyslu:

Když budete v Kopřivnici, tak se do muzea ve fojtství podívejte, je tam co vidět a co se dozvědět.
Pokud vás zajímá Tatra, tak je pro vás expozice ve fojtství naprosto relevantní a musíte ji navštívit, protože pojednává o vzniku kopřivnické vozovky NW, z níž Tatra vznikla.
Jako by bez továrny na jízdní kola L&K nebyla automobilka Škoda,
tak by bez továrny na kočáry NW nebyla automobilka Tatra.


---


5) Šustalova vila: Emil Zátopek

Určitý doplněk "pro úplnost" tvoří Šustalova vila.
Jak už to tak u vil továrníků bývá, není daleko od továrny.

V této vile je umístěna expozice věnovaná atletu, olympioniku a rekordmanovi, kopřivnickému rodákovi, Emilu Zátopkovi.

Ta je složena především z informačních panelů.
Snad proto, že Zátopkovi podle všeho asi na věcech příliš nelpěli, když většinu svých cen rozdali.
V expozici je domácí smeták Dany Zátopkové s násadou z oštěpu, kterým hodila svůj vítězný hod.
A hrníček, který si Dana Zátopková (manžela přežila o 20 let) nechala jako jednu z mála památek na manžela.

Moderní sedmikilaři i jiní minimalisté, jakož i klasičtí buddhisté a jiní filosofové odmítající majetek, se tady mají od manželů Zátopkových co učit.
Nemůžu napsat "mají co vidět", protože uvidí právě to, že tu uvidí jeden smeták, jeden kus oblečení a jeden hrníček.

Ale v pokladně je truhlářský dílenský stůl (zapomněl jsem přesně z čeho / k čemu; ale zaujal mě u něho závit, asi pro jakousi svorku),
protože otec Emila Zátopka byl truhlář.

Součástí expozice je i sofistikovaný běžecký trenažér s různými programy, konfigurovatelnými na dotykovém displeji;
návštěvníci si ho mohou vyzkoušet.


---


Okružní vstupenka


Pokud stále platí stav z léta 2023
a máte zájem navštívit muzeum osobních automobilů i muzeum nákladních automobilů,
tak se vám vyplatí koupit Okružní vstupenku:

Její cena je symbolicky mírně nižší než součet cen za nákladní muzeum + osobní muzeum;
a navíc už v té ceně dostanete jako bonus i další dvě muzea, z nichž jedno se Tatry přímo týká, a druhé se nachází ve vile dávného majitele kopřivnické vozovky.


Okružní vstupenka tedy zahrnuje tyto expozice:

- Muzeum nákladních automobilů
- Muzeum osobních automobilů
- Fojtstvi (kočáry, Ignác Šustala)
- Šustalova vila (Emil Zátopek)



Pozor, v okružní vstupence není zahrnuta prohlídka interiéru rychlovlaku Slovenská strela!
To je přece jenom vzácnější a dá se říci že exkluzivnější zážitek pro omezený počet návštěvníků;
roční návštěvnická kapacita je tam velmi významně nižší než v ostatních expozicích.

Ale některé dny v některých časech je možné navštívit Strelu zvenku,
resp. její depozitář (takové to akvárium okolo ní) zevnitř,
na základě vstupenky do osobního nebo nákladního muzea.
Je potřeba si najít předem na webu, kdy tato možnost existuje; není to samozřejmost; není to každý den.



Okružní vstupenku si můžete koupit v pokladně kteréhokoliv ze zmíněných čtyř vstupenkou dotčených objektů,
normálně těsně před vstupem, bez jakékoliv rezervace.

Platnost okružní vstupenky je jeden rok od koupě.

Do každého z těch objektů můžete s touto vstupenkou vstoupit jednou;
tedy stejně jako byste si koupili vstupenku do každého toho objektu.
Ale okružní vstupenka vyjde levněji, a to už při návštěvě osobáků a náklaďáků;
a okružní vstupenka motivuje návštěvníka Kopřivnice k návštěvě více expozic,
a případně k návratu do Kopřivnice do roka beze dne, když budu parafrázovat klasika.



Já jsem si okružní vstupenku koupil a polovinu vstupů do muzeí z ní využil v létě 2023; zbylé dva vstupy jsem dovyužil v létě 2024.
Rok jsem ji nosil u sebe v peněžence jako věrného společníka; a jelikož nejsem sedmikilař, tak jsem necítil potřebu ji vyjímat ani při túrách do hor, jen ať se se mnou pěkně projde.

Raději si ověřte, jaké jsou podmínky platné v době, kdy se do Kopřivnice chystáte;
smyslem tohoto textu je obecně upozornit na možnosti, které vám Kopřivnice nabízí a předat svoji zkušenost a své tipy;
aktuálně platné konkrétní podmínky hledejte na webech muzeí.



---



Jak a kdy co navštívit:


Hlavní atrakce jsou muzeum náklaďáků a muzeum osobáků;
zatímco fojtství (kočáry) a Zátopek (vila) jsou spíše doplněk.

Takže je určitá možnost jeden den (rok) navštívit např. náklaďáky a navštívit fojtství (kočáry);
a další den (rok) navštívit např. osobáky a navštívit Zátopka (vilu).

A nějak někdy mezi tím Strelu, dle možností daných Strelou,
tam se člověk musí dost přizpůsobit nabídce muzea a aktuální dostupné kapacitě;
a když někdo nesnese klimatizaci, tak se musí přizpůsobit i počasí, aby u Strely nenastydl.

Nebo pokud to někdo chce proletět tryskem, tak to asi všechno velmi povrchně stihne i za jeden den.
Sice si odnese jen zanedbatelné minimum z informací, které mu ty expozice nabízejí,
ale může si někde u sebe v databázi, deníčku, seznamu či mapce odškrtnout políčka či zapíchnout špendlíky
nebo na pokladnách koupit turistické známky či jiné trofeje typu "byl jsem tu".

Pro mne jsou výše uvedená místa dohromady program na tři až čtyři dny (z toho náklaďáky na 1,5 až dva dny; osobáky na 1 den),
resp. v dnešním muzeu osobáků, původně společném, už jsem byl za posledních 21 let čtyřikrát, je to jedno z mých oblíbených muzeí;
ale tím se nenechte zmást, já nejsem reprezentativní vzorek, většina lidí to má jinak.



---



Parkování a přesuny mezi expozicemi

Když jsme v roce 2023 jeli navštívit muzeum nákladních vozů a další expozice s kamarádem, tak jsme mezi jednotlivými místy v Kopřivnici přejížděli auty.
(Kamarád za dva dny stihl všechny 4 expozice z okružní vstupenky plus pátou jinou, já jsem si polovinu okružní vstupenky nechal na později, za dva dny jsem stihl jen 2+1 expozici.)

Když jsem v r. 2024 navštívil muzeum osobáků, tak jsem z něho do expozice Emila Zátopka došel pěšky.
Pěšky je to kousíček; autem by to byla zbytečná zajížďka.
A muzeum náklaďáků už je pak také pěšky kousek. Řekl bych, že pěšky asi i blíž než autem.

A pokud od osobáků k náklaďákům pojedete autem podle navigace Mapy.cz, tak se na kruháči u panelákového sídliště v ul. Husova nenechte zmást hlasovým pokynem "vyjeďte třetím výjezdem".
První "výjezd" je nenápadná ulička se zákazem vjezdu, která se moc nedá vnímat jako výjezd.
Ve skutečnosti máte jet druhým viditelným výjezdem, no prostě rovně, 180 °; nikoliv 270.
Mapám se bohužel můj návrh, aby navigace říkala "rovně" nebo "180 °", nějak nelíbil, takže dál říkají pořadí výjezdu, které se ne vždy dá chápat jednoznačně.

Při všech návštěvách dnešního muzea osobních aut autem jsem parkoval na malém ale dostačujícím parkovišti naproti vchodu do muzea, v sousedním rohu kruhového objezdu;
ale přinejmenším v roce 2023 a 2024 mne znepokojoval významný výskyt různých individuí, která se v oblasti okolo muzea osobáků vyskytovala.
Jak na pěší zóně přímo vedle muzea, tak naproti u parkoviště.
Nutno dodat, že autu se nikdy nic nestalo, ale dobrý pocit jsem z některých v místě se trvale vyskytujících lidí neměl.
Asi je lepší využít to velké parkoviště u muzea náklaďáků,
a odtamtud si ten kousíček dojít pěšky k muzeu osobáků.
A cestou na pěší trase mezi nimi je vila s expozicí E. Zátopka.

Fojtství s expozicí o kočárech je od muzea osobáků asi 1,2 km; od muzea náklaďáků asi 1,5 km.
Osobní auto se dá zaparkovat přímo ve dvoře fojtství, ale pro někoho může být trochu náročnější průjezd ze silnice do brány.



---



Oldtimer – soukromé muzeum

V Kopřivnici je také muzeum osobních automobilů a motocyklů, které se jmenuje Oldtimer.

To je něco jiného; nezaměňovat s výše uvedenými.
Určitě tam klidně také koukněte, jsou tam hezké exponáty, jen to nezaměňujte s muzei Tatry.

Je to soukromá sbírka vozidel různých značek.
A neplatí tam tatrovácká okružní vstupenka Muzea Novojičínska; jde o soukromý majetek.



------------

Fotografie z muzea osobních automobilů Tatra,
Kopřivnice, 29. 6. 2024,
hala, kde dříve byly nákladní automobily,
mé vlastní snímky.

Vybrané vozy modelové řady Tatra 613
(jeden model má označení 623, ale z T 613 vychází).

Postupně z rohu
(zprava ve směru jízdy):
- Sanitka ZZS,
- technická pomoc PO/HZS (téměř jistě bývalá sanitka),
- letištní speciál pro měření adheze – přistávací plochy,
- záchrannářský automobil pro závody a dálnice,
- mobilní kancelář,
- MTX.


Keywords:
Fotografie, foto, fotky, fotogalerie,
Tatra 613, T 613, T613,
sanitky, sanitka, sanita, sanitní vůz, sanitní vozy, ambulance, zdravotnická záchranná služba, ZZS, záchranka, rychlá,
hasiči, požární ochrana, technická pomoc, PO, HZS,
IZS,
letiště, měření adheze, měření přilnavosti letištní plochy, kontrola adheze přistávací plochy,
rychlý zásahový automobil, Narex team, Narexáci, Narex Rescue System,
Mobicom, Büromobil, mobilní kancelář Tatra, manažerská Tatra 613.