Hledat na tomto webu

Na Vysokovském kopci techniky, který se konal v sobotu 21.8.2010, si návštěvníci mohli vyzkoušet simulátor otočení auta.

Nezaměňujme simulátory

Simulátor nárazu [internet]

Než se na něj podíváme, dovolím si malou odbočku vzpomínkou pár let dozadu:
Mnohem známější než tento simulátor je patrně simulátor nárazu, provozovaný Ústředním automotoklubem. Oba simulátory mají společné, že slouží především k tomu, aby řidiči, spolujezdci ani cestující nebyli líní se v autě poutat bezpečnostními pásy. A případně aby řidiči jezdili o něco opatrněji.
Ten simulátor nárazu jsem si vždy chtěl zkusit, abych měl představu jaké to je, když se člověk do pásů opře, ale nikde jsem se s ním nepotkal. Až jsem si před pár lety ten náraz neplánovaně zkusil naostro, když jsem se opřel o zastavivší auto. Byl jsem tehdy opravdu rád, že jezdím zásadně připoutaný… a pyropředpínač přišel také vhod.

Jak to vypadá

Narozdíl od nárazu se mi teď převrácení podařilo vyzkoušet na simulátoru, tak doufám, že díky tomu nebudu mít potřebu let přes budku zkoušet naživo :)
A jak vlastně takový simulátor otočení auta na střechu vypadá?

Celkový pohled na rozbalený simulátor převrácení

Zatímco simulátor nárazu ÚAMK se skládá ze šikmých kolejnic a sedadel s pásy, bez okolních částí auta,
tak následně popsaný simulátor převrácení vozidla vychází přímo z automobilu. Konkrétně jde o Fabii. Ta je připevněna na přívěsu tak, aby mohla být otáčena kolem své podélné osy.
Obsluha příchozí zájemce poučí, že nemají z auta vystupovat, dokud obsluha neodemkne, pak si zájemci nasednou, připoutají se, obsluha je zamkne a spustí simulátor.
Interiér je téměř kompletní jako v běžné Fabii, rozdíl je jen v tom, že řidič pod nohami nenachází pedály. Tedy už si nejsem jist, jestli tam náhodou není plyn, ale rozhodně nejsou instalovány bzrda se spojkou.
Lze předpokládat, že vůz není vybaven motorem, aby se s ním dodávka tahající simulátor z akce na akci nemusela zbytečně tahat, ale tvrdit to nemůžu, protože jsem se na to nezeptal.

Po aktivaci simulátoru auto nejdřív kousek popojede dopředu a zastaví se. Nevím, co to přesně má mít za účel, ale rozhodně bych to nepovažoval za simulaci nárazu (na základě zkušenosti s nehodou bez jakéhokoliv zranění), člověk se ani neopře do pásů. Přetížení se při tomto zastavení limitně blíží nule.
Pak se auto asi dvakrát otočí, asi s nějakou pauzou v nepřirozené poloze. A nakonec se auto srovná koly dolů, obsluha odemkne, odpoutáte se vystoupíte a poděkujete za zážitek.
Bylo by zajímavé zkusit si rozepnutí pásů a výstup, když je člověk hlavou dolů, ale asi by to poněkud snížilo bezpečnost simulátoru, zvlášť když je pro možnost přepravy a rotace auto upevněno kus nad zemí. Takže se vystupuje „nudně” v poloze koly dolů.
Přesný průběh rotace (počet, pauzy, apod.) už si podrobně nepamatuji, ale o ten tu nejde. Jde o to, co si z toho člověk odnese…

Simulátor převrácení - jednou rukou se držím volantu, druhou se opírám o strop

Simulátor převrácení

Simulátor převrácení

Zkušenost a závěr

Jako stručný závěr mohu konstatovat, že je to velice zajímavá zkušenost, kterou (na simulátoru) doporučuji každému.
V autě jsme v tříbodých pásech viseli poměrně volně a při otáčení auta jsme se (stejně jako účastníci před námi) instinktivně opírali rukama o strop, ke kterému Newton i přes naše upoutání do pásů znatelně přiblížil naše hlavy.

Po této zkušenosti patrně budu důsledněji vyžadovat, aby se mí cestující poutali (z pohledu zákona je sice připoutání v případě dospělých pasažerů jejich zodpovědnost, ne moje, ale když by došlo na lámání chleba, tak si to vysvětlujte pozůstalým a poškrtejte si v kalendáři vše na nejbližších pět či více let…).
Navíc 80 kilo vody a masa bezvládně poletujících po autě může pochroumat i ostatní, zodpovědně připoutané, tělesné schránky. A jak ty k tomu přijdou.

Hlavní postřeh z této zkušenosti tedy je: „Lidi, poutejte se!” (a případně se snažte nepřevrátit, ale bohužel to záleží nejen na vás, ale i na tom, koho potkáte na silnici, a to až tak moc neovlivníte).

Možná je na místě zmínit i fakt, že pásy nacházíme i jinde než v osobních automobilech. Linkovým autobusem jsem přestal denně dojíždět asi před rokem a půl, ale co si z asi šesti let po téměř dvou hodinách denně pamatuji, býval jsem obvykle v celém širokém okolí (na dohled) jediný, kdo pásy v autobusu použil.
Přitom teď, po absolvování simulace rotace v karosérii osobního auta, si při uvážení světlé výšky interiéru autobusu dokáži představit, že bych se v něm koulel nepřipoutaný opravdu nerad.

A pozor – je vhodné si navíc uvědomit, že toto cvičiště bylo velmi lehké, reálné bojiště by bylo mnohem těžší, simulátor je v mnoha aspektech oproti skutečnosti zjednodušený:

• v autě nebyly žádné neupevněné předměty
• lidé si venku před nástupem do karoserie simulátoru odloží mobily, klíče a podobné věci, které mají na těle
• karoserie se točí velice pomalu, navíc jen kolem své podélné osy
• lidé nejsou pod žádným dynamickým zatížením, veškerá zátěž je čistě statická, není přítomné žádné přetížení způsobené decerlací (nárazem)
• nedochází k žádné deformaci karoserie ani k rozbití skel (nepřipoutaný člověk může při troše smůly vypadnout z vozu tak nevýhodně, že je rozdrcen vozidlem, které právě opustil)
• řidiči se nezamotají nohy do pedálů, protože v autě nejsou (ty pedály)

Jediné, co by snad v reálu mohlo být oproti simulátoru lepší, by mohla být aktivace pyropředpínačů pásů (ty se u simulátoru samozřejmě nepoužívají, to by jeho provoz přišel pěkně draho :) ). Ale není jisté, že by se při otočení auta na střechu aktivovaly, když jsou určeny především pro čelní náraz.

Osobní doporučení

„Jestli tohle můžeš přečíst…tak mě otoč!!!” [cesta na kole podél Labe, Německo, 2005]

Ale i přes drobné ústupky reálnosti v zájmu bezpečnosti ten simulátor každopádně doporučuji – když ho někde potkáte, neváhejte ho využít.
Pokud se náhodou někdo nepoutá, tak asi začne… i v tom tříboďáku člověk dost volně plave (visí volně ve vzduchu, bez kontaktu se sedačkou nebo podlahou) a opírá se rukou o strop. V normální rychlosti to musí být velice nepříjemné – a to i když člověk bude připoutaný a i když auto zachová tvar.

V autobusu jsem se vlastně začal důsledně poutat (je-li čím) asi až od té doby, co jsem se s autem opřel o jiné, a vyzkoušel si tak, jak je pás příjemný. A jak už jsem zmínil, byl jsem vždy v podstatě jediný, kdo ty pásy v autobuse použil, ostatní je v drtivé většině ignorují.
Po vyzkoušení simulátrou převrácení si říkám, že lidé, kteří v autobusu či jiných vozidlech ignorují pásy, které mají k dispozici, jsou opravdu nezodpovědní, a to i vůči okolí, protože bych si nepřál být otlučen nepřipoutanými těly.

A v neposlední řadě mne napadá, že by vůbec nebylo od věci, kdyby se tímto simulátorem běžně procházelo v autoškole (samozřejmě by to bylo organizačně náročnější a výcvik by to zdražilo, ale kdyby byl jeden simulátor pro každý kraj…). A to samé platí i pro ten nárazový simulátor – tím jsem sice neprošel, ale už od zkušenosti s reálným nárazem v autě se poutám i v tom autobusu, ať jsem třeba za exota, to už je problém těch nepřipoutaných…