Hledat na tomto webu

Sepsáno pro web outdoorplus.cz

Cyklocestovatelské expedice

Na první několikatýdenní výpravu na jízdním kole na těžko po Evropě jsem se vydal v roce 2004. Tehdy jsem ještě s dalšími lidmi jel do Monaka. Na všechny následující cesty jsem už vyjížděl samostatně.

V roce 2005 jsem jel podél Labe do Hamburku a přes Dánsko zpět a na nosiči jsem si vezl vypůjčený stan Coleman Nevada.

Následující rok jsem systematicky pokračoval dále po směru hodinových ručiček - Kaliningrad, Litva, Lotyšsko... a přes Bělorusko a Ukrajinu zpět. Termín této cesty ale kolidoval s plány majitele loni vypůjčeného stanu, a tak jsem už používal stan vlastní - na základě dobrých zkušeností to byl opět Coleman Nevada, jen v modernizované podobě (model aktuální v roce 2006) s bočním vchodem, vylepšením různých detailů a pískovou barvou. Tento stan mě pak provázel i při všech dalších cestách - 2007 Přes Rumunsko do Bosny; 2008 Okolo ČR; 2011 Na lehokole okolo Polska; ale i při různých několikadenních akcích, ať už nakrátko na těžko na kole či na lehko na vodu.

Nevadu jsem si oblíbil zejména díky možnosti ji snadno a rychle během několika minut postavit v jednom člověku (za deště, když je motivace, dokonce velmi rychle),

pro cestovatelské spaní vždy na jednu noc s přesunem jinam je velice komfortní, v jednom člověku umožňuje pohodlné plánování cesty, psaní deníku, práci s mapou a v neposlední řadě i vzetí brašen s věcmi potřebnými na noc dovnitř do stanu. To vše při rozumné velikosti a hmotnosti, umožňujících přepravu na hlavním zadním nosiči za sedlovkou klasického kola nebo za sedačkou lehokola, při současné přepravě karimatky a případně i malé brašny. Stan na nosiči vozím zcela vepředu, abych mohl při přejícím počasí sundat jen karimatku, a stan nechat nečinně zahálet.

Přitom je ale týž model stále dostačující i pro dva lidi při několikadenním pobytu v kempu s návraty na jedno stálé místo noclehu.

Na lehokole okolo Polska natěžko

Na lehokole na těžko přes jihozápadní Polsko na otočku do východního Německa v dešti – 2010. (Při noclehu na tomto snímku jsem patrně protrhl podlážku)

Zajímavou zkušenost jsem s Nevadou učinil v roce 2011 při cestě okolo Polska.

Dvaadvacátého června jsem se po večerním více než hodinovém čekání na konec vydatného deště, který mě naštěstí zastihl po nákupu ve městě, odebral na pláž Baltu přenocovat. Vzhledem k aktuální meteorologické zkušenosti jsem si i přes svoji zálibu ve spaní pod širákem raději postavil stan ...ať je písek i v něm. O půl dvanácté jsem si ještě zaplaval, a šel jsem spát. Mezitím se začal zvedat vítr.

Zhruba nějak po jedné hodině noční mě míra deformace stanu vytáhla ze spacáku, a když jsem po nějaké čtvrthodině pochopil, že už plně přikolíkovaný (což u mě při noclezích vždy na jednu noc jinak není samozřejmostí) stan svými zády neudržím a nastává chvíle, kdy se stan složí se mnou nebo bez, tak jsem popadl boty a mobil a vyletěl jsem ven. Naštěstí jsem měl v(ý)chod namířený na východ, a dulo ze západu. Což je u Baltu normální stav - chcete-li jet na kole po polském pobřeží Baltu, rozhodně je vhodné jet ze západu na východ, nikoliv opačně.

Zvenku jsem ještě nahmátl přilbu (po pláži se občas něco pohybovalo), pak jsem si kvůli létajícímu písku vzal ještě brýle, a konečně jsem prudkému větru pomohl složit zbytky stanu co možná nejmírumilovnějším způsobem. Po určitém boji (hlavně, tuším, po uvolnění tyček, což jsem u placatého 2D stanu dělal prvně) se mi podařilo vnitřek stanu zavřít, abych z něj nepoztrácel věci.

Po odkolíkování zbylých kolíků jsem ruiny stanu i s dvěma brašnami, spacákem, karimatkou a dalšími věcmi odtáhl za roh do relativního závětří (přitom jsem si stihl všimnout tvaru stromů, což mě moc neuklidnilo), prohlédl jsem původní místo, našel v písečné bouři ještě asi jeden kolík, zkontroloval jsem kolo, a podnikl další kroky k opuštění pláže.

O půl čtvrté už jsem byl ve spacáku ve znovupostaveném stanu v oficiálním kempu (kam jinak až tak často nezamířím). Stan své násilné složení nestandardním způsobem obdivuhodně přežil, má jen ohnutou jednu ze dvou hliníkových tyček a postrádám několik kolíků. Dopoledne jsem pak při již standardním balení stanu vytvořil na trávníku v kempu nové pískoviště, aby si děti měly kde hrát... A při výjezdu z města dál na východ jsem se zastavil i na místě činu - částečně z nostalgie, částečně pro další kolíky, byť již obklopené dekami s turisty, na které jinak při svých pozdně-nočních příjezdech na místo spánku nejsem zvyklý.

Vltava mastňácky

Vltava 2012 – I zdánlivá rovina může skrývat zrádný lokální dolík

Další zkušenost, kdy skladný netěžký snadno postavitelný stan ukázal, na co má, přišla na cyrilsko-husovské svátky roku 2012, kdy jsem, stejně jako další asi polovina republiky, sjížděl ještě se známými a kamarády Vltavu.

Akce to byla mastňácká, celou dobu jsme spali v jednom kempu, kde jsme měli věci, a kam nás vozili řidiči Karosy. A jak už to tak počátkem července bývá, samozřejmě pršelo. A tentokrát i značně vydatně.

A jelikož jsme z Karosina rozmaru první noc přijeli do kempu za tmy, některým z nás se podařilo postavit si stan v lokálním dolíku. Který sice zdánlivě nebyl velký, ale jste-li velké množství vody, tak na velké přibližně rovné travnaté ploše jistě nepohrdnete každým alespoň mírně záporným převýšením, abyste se do něj mohli přemístit. Jako polehčující okolnost pro stavitele mého stanu (tedy mě) nutno říci, že některé stany byly přemisťovány již druhý den pro účely druhé a další noci, zatímco já jsem v Nevadě klidně prodlel po obě první noci... a vodní postel jsem ve stanu objevil až třetího dne večer, po opravdu silné bouřce provázené kroupami, které ne zcela daleko od nás působily škody na hmotných majetcích, jakož i vydatným deštěm. Kemp byl tou dobou naštěstí již prázdnější o vodáky, kteří spějí každou noc jinde, a tudíž už nocovali níž po proudu, takže bylo možné se v té téměř biblické situaci rozhlédnout po nejbližším okolí a nalézt pro stan nečvachtající ostrůvek. Zásadní poznatek ovšem je, že podlážka fungovala výborně. Přestože nezatížená místa podlahy stanu doslova plavala, a při opření se rukou o nějaké její místo jsem poznal princip vodní postele, podlážkou se dovnitř zespoda nedostala ani kapka, a všechny věci na spaní tak zůstaly suché. Za zmínku stojí, že podlážku jsem asi v roce 2010 protrhl a vyspravil s využitím nativně dodávané opravné sady - záplata tedy v kempu u Vltavy prokazatelně fungovala. Dalším příjemným faktem pak bylo to, že po odložení všech věcí do jiného stanu jsem mohl s využitím dalších tří lidí přenést odkolíkovaný, ale jinak stále postavený, stan na vyhlédnuté místo, aniž bych se musel pouštět do rozsáhlejších bouracích a stavebních prací.