Hledat na tomto webu

Po letech cestování na trekovém kole jsem se přes lehokolo a následně historický mikrobus dostal až ke koloběžce, na níž jezdím od loňského podzimu.
V zájmu seznámení se s technikou i lidmi z oboru, jakož i v rámci praktického užívání si koloběžky a pohodové turistiky na ní, jsem se v sobotu 12. 4. 2014 vypravil na sraz koloběžek do Pardubic.

Vizte samostatnou fotogalerii z cesty i akce.
Níže následují různé související postřehy, drobné poznámky a minipříhody.

Trasa

Náchod – Nové Město nad Metují – Hradec Králové –
Pardubice (sraz koloběžek) – Třebechovice –
Náchod

Najel jsem 130,7 km.
Přičemž 130 km na koloběžce orientačně co do času a energie
přirovnávám k 260 km na kole nebo 65 km pěšky.

 Podrobné statistiky z jízdy uvádím dole.

Předchozí trénink?

V Pardubicích jsem dostal krásnou otázku:
"To asi člověk musí mít natrénováno?"
Krásnou především proto, že kdybych ji nebyl dostal, tak bych sem teď neumístil odpověď na ni:

Ne, vlastně natrénováno nemám.
Při odjezdu z domu jsem měl na koloběžce najeto 488 km za celou dobu, co ji mám (od podzima),
z toho 214 km letos.
A na kole v poslední době nejezdím v podstatě vůbec.
Takže je vidět, že ani pro delší jízdu není při kapce vytrvalosti a rozvahy potřeba kdoví jaký trénink.

I když je fakt, že pořád chodím, což k jízdě na koloběžce nemá moc daleko.
A šest dní před akcí jsem za den najel 55 km (i to byl v tu chvíli můj osobní rekord na koloběžce) – částečně jako zkoušku úprav, které jsem na koloběžce provedl, aby mě nezradily cestou do Pardubic; částečně jako trénink, abych do těch Pardubic a zpět dojel.
A měsíc před tím, tedy pět týdnů před Pardubicemi, jsem najel za den 46 km. I to byl můj rekord.
Během toho měsíce jsem dohromady najezdil nezávratných 13 km.
Tak asi tolik k tréninku.

Pár drobností a postřehů

Focení za humny

Z Náchoda do Hradce jsem jel po trase, kterou jsem autem, autobusem a na kole projel už několiktisíckrát.
(A jednou prošel pěšky.)
A přesto jsem na dvou místech na trase pořídil pár fotek
– až teď, při prvním průjezdu na koloběžce.
(Šlo by to i při té pěší chůzi, ale tehdy ještě nebyla tak digitální doba.)

Rozhovor se strojařem

Když jsem si v Hradci před Studijní a vědeckou knihovnou opisoval mezihodnoty z tachometru,
tak mě oslovil starší pán s pár dotazy,
a hned na úvod hlásil, že ho koloběžka zajímá mj. proto, že je strojař.
Ptal se mj. na důvod menší výšky řidítek, jestli souvisí s odrazem,
a pak jsem mu mj. pověděl, že když je technik, tak mu můžu říct,
že na koloběžce je dobré, že záda jsou chvíli konvexní a chvíli konkávní,
z čehož měl radost, jak si pěkně rozumíme, zatímco doktoři používají nějaké jiné pojmy.
Pro nějaké doplňující info o cestách jsem ho odkázal na svůj web, načež mi hned sdělil, jak se jmenuje – když jsem mu řekl svoji webovou adresu, potažmo příjmení, tak aby se taky představil – tomu říkám příkladné (vy)chování, to člověk nevidí každý den.

Sraz a účastníci

Na sraz dorazilo těsně přes 100 koloběžek.
Dospělé i dětské, drtivá většina moderní, ale i pár vzpomínkových kousků.
Nejvzdálenější účastníci (přijevší motorově) byli z Boskovic,
nejvzdálenější účastník, který přijel po vlastní ose na koloběžce, byl z Náchoda.

Kromě srazu na místě probíhalo veřejné testování několika typů nabízených koloběžek, při nemž jsem si ještě najel nějaké nezměřené drobné na testovacích strojích, abych nezlenivěl, trénoval a zvládl večer dojet zpátky domů
(Ne, důvodem bylo prostě to, že jsem si ty další koloběžky chtěl vyzkoušet).

Veletrh

Sraz a testování koloběžek byly součástí pardubického jarního veletrhu.
Ve volné chvilce, kdy jsem čekal na nový plášť, jsem si veletrh prošel, přičemž:

• jsem odolal prodejkyni krému na boty, která mi vynadala, že si její kouzelný přípravek nechci nechat předvést na svých botách (to bych jim neudělal, na to si je příliš hýčkám);
• jsme s člověkem ze stánku cestovky/autobusové dopravy lehce probrali český autobus Oasa a lehátkovou verzi nizozemského autobusu Bova;
• jsem zjistil, co se skrývá za sloganem "Vodní postel bez vody", který mě zaujal na dodávce zaparkované před výstavištěm.

Zadní obutí

Na srazu koloběžek jsem si koupil a obul objednaný zadní plášť,
takže zpět jsem jel se šesti atmosférami přetlaku v každém kole, při 40mm (1,5") šířce obou pláštů.
Zatímco cestou do PU jsem vzadu měl ještě originální široký (přes 5 cm) měkký (3 atm) plášť. Domů už se vracel upevněný na batohu.

Náhodné setkání po dvou letech

Cestou z Pardubic zpět do Náchoda mě v Býšti zaujal Fiat Ducato se CB anténou, stojící před jedním z domů.
Trvalo pár sekund (naštěstí jsem koloběžku právě tlačil do kopce),
než jsem si dal vše dohromady, a podle firmy, obce a auta jsem si uvědomil,
že by mohlo jít o jednoho z těch účastníků Kamionshow 2012 (u Mladé Boleslavi), na které v dobrém vzpomínám.
Míjím auto, a na jeho původně odvrácené straně vidím člověka, který na voze cosi dělá:
"Koukám: (firma), Býšť... Nepotkali jsme se náhodou na Kamionshow před dvouma rokama?"
"Je to možný."
"Já jsem tam byl s červenou dvanáctsettrojkou, mikrobusem."
"Jo, tu si pamatuju."
Prohodili jsme pár slov, zmínil jsem cestu dvanáctsettrojkami do Maďarska loni v létě (takže na webu koukne na fotky) a pokračoval jsem k domovu.
Přitom jsem prozradil, že jedu do Náchoda, na což jsem dostal spontánní odpověď: "Na tomhle?"
Jo, jsem dobře vybavenej na jízdu v noci.

Úspora energie v kopcích?

Přestože pořád platí, že při stejné vzdálenosti je časově koloběžka náročnější než trekové kolo či lehokolo,
tak mi v závěru této cesty začalo připadat, že energeticky je v kopcích možná oproti kolu o něco úspornější,
protože se do kopce neženu a koloběžku bezostyšně tlačím při normální pohodové chůzi rychlostí okolo 5 – 6 km/h.

Zatímco na kole člověk do kopce maká, aby vůbec jel, a to obzvlášť na lehokole, kde se nemůže postavit do pedálů, a tak může jen podřadit a šlapat rychle jako blázen, takže se strašně moc našlape (co do počtu otáček nebo odšlapané obvodové vzdálenosti), aby vůbec o kousek popojel.

K tlačení trekového kola do kopce jsem na tvrdém povrchu klesl snad jen v prudkém stoupání na Říp s 50kg kolem, kdy mi v tom krpálu při tlačení klouzaly podrážky velmi nesmekavých bot.
Lehokolo jsem do kopce tlačil ve dvou horských úsecích v Polsku, kdy už se nedalo jet... a zjistil jsem, že lehokolo s dolním řízením není za co tlačit, což je ostatně nepříjemné i při brodění se pískem přímořské pláže, kdy se naložené lehokolo s dolním řízením na rozdíl od naloženého trekového kola nedá bořivým pískem vést.

Fotky z mobilu

Všechny fotky v galerii , na kterých nejsem, jsou z mobilu.
Vč. nočních, na několik pokusů se to dá udržet, ač mobil nemá stabilizátor; ona to ta automatika stejně nepustí na dlouho ...což při mizerné světelnosti objektivu znamená, že se dá fotit nejpozději za soumraku ...a dotyčné fotky ve výsledku vypadají jako noční.

Na závěr pár číselných hodnot

Hrubý čas a průměr

Z domu jsem vyrazil v 8:35 ráno, před výstavištěm jsem stanul ve 13:58,
na zpáteční cestu jsem se vydal v 17:52 odpoledne, a domů jsem dorazil ještě v sobotu večer, ve 23:58.

Z NA do PU jsem jel 5 hodin a 23 minut hrubého času (tj. vč. svačení a focení), což při ujeté vzdálenosti 66,4 km značí hrubý průměr 12,3 km/h.
Z PU do NA 6 hodin a 6 minut hrubého času (vč. svačení a focení), což při vzdálenosti 64,3 km dává hrubý průměr 10,5 km/h.
Součet hrubých časů cest tam a zpět tedy činí 11 hodin a 29 minut; doba celé akce vč. přítomnosti na výstavišti jest 15 hod a 23 min.

Čistý průměr

Čistá průměrná rychlost jízdy byla 15,8 km/h do PU a 13,1 km/h zpět.
V součtu za obě etapy jsem oněch 130,7 km ujel za 9 hodin a 7 minut čistého času jízdy (4:12 + 4:54),
což znamená celkovou průměrnou rychlost 14,3 km/h
(lze ji chápat jako vážený průměr průměrných rychlostí za obě cesty).

Vybrané čisté průměrné rychlosti některých úseků:

• Kruháč u Českého Meziříčí – Vědárna v HK: 16,8 km/h
• Vědárna v HK – Ideon Pardubice: 16,5 km/h
• Ideon Pardubice – Náměstí Třebechovice: 14,8 km/h

(Nikoliv náhodou jsou to dolní úseky cesty, zvlněné výrazně méně než úseky horní.)

Maximálka

Nejvyšší rychlost dne činila necelých 55 km/h (ve sjezdu od Náchoda do Vrchovin),
což dvěma motoristům nebránilo v tom, aby mě v obci předjeli těsně před zatáčkou,
kde bylo naprosto jasné (mně), že ten druhý automobilista mi o dvě zatáčky později bude před vrchovinským kruháčem notně překážet. A že se tedy přede mě nemá co cpát.
Reálná situace před kruháčem pak nebyla příliš daleko od mého odhadu:
Překážela mi ta auta obě.
Ale předjel jsem jen to druhé z nich, protože první blokovalo vjezd do kruháče,
nepovažoval jsem za bezpečné se okolo něj protahovat, a musel jsem kvůli němu brzdit
(neděste se ničeho, k těm autům jsem se přibližoval odhadem asi třicítkou, 55 km/h jsem měl na rovince (ve sjezdu, ale bez zatáček) před první zatáčkou).

Stoupání

Nastoupal jsem 389 + 560 = 949 svislých metrů podle atmosférického výškoměru, tedy s určitou chybou, způsobenou vývojem počasí.
Podle Map to bylo 308 + 547 = 855 výškových metrů.

Dřívější akce

Jelikož je toto zatím jediná stránka, na které se věnuji koloběžce,
dávám sem i odkaz na
fotogalerii z výletu na koloběžce do Orlických hor 8. 3. 2014 .