Hledat na tomto webu

Povídka s pointou. A proto bez názvu a bez anotace. Anotace by zde fungovala jako nežádoucí spoiler. Nechte se tedy překvapit, o čem bude:

1 Rýma

Pepa onemocněl. Napadly ho nějaké bakterie nebo viry, nebo jak přesně lékaři a biochemici nazývají a klasifikují všechny ty škůdce, kteří si Pepův organismus vzali na mušku.
Pepa má rýmu. Trpí. Ale chápe. Chápe, že tělo se snaží vyplavit ty malé, okem neviditelné, potvory pryč, aby od nich byl pokoj. Aby tělo a potažmo i Pepa mohli normálně žít svůj život.

2 Erupce vulkánu

V televizi říkají, že zas někde bouchla sopka.
Láva opustila nitro země, valí se krajinou, bere s sebou vše, co jí včas nejde z cesty, ničí lidská obydlí, zabíjí lidi, kteří nestihli utéct.
Zaplavila města, ztuhla, a tak i těm, kdož přežili, znemožnila návrat.

3 Ucpaný nos

Pepa má ucpaný nos.
Zrovna kýchl, až se celý zatřásl.

Láduje se vitamíny – schovanými v čerstvém ovoci i uměle vytaženými a uloženými do tablet.
Pije čaj s citronem, jí med, spí, potí se, bojuje s chorobou.
Doplňuje tekutiny, aby se propláchl a zbavil toxinů; aby vyplavil pryč z těla, co mu škodí.
Dělá, co je v jeho silách, aby se té nepříjemnosti zbavil.

4 Zemětřesení

V rádiu říkali, že v Asii bylo zemětřesení. Domy popadaly, někoho zasypaly. Kdo přežil, mluví o štěstí, k tomu hledá své nejbližší a začíná řešit, co bude dělat dál, kde bude bydlet.
To je každou chvíli, jak na běžícím pásu. Když zrovna nepadají domy proto, že se Země otřásla přímo pod nimi, tak jsou spláchnuty vlnou tsunami, která přišla z vody, pod níž se zatřáslo dno.

U nás řádí vichřice, a u sousedů bylo prý tornádo. Dříve v našich končinách nevídané.
To se teď dějí věci, svět se asi zbláznil, říká si Pepa.

5 Hladovka?

Někteří alternativní léčitelé prý řeší některé choroby hladovkou.
Prý aby choroba vyhladověla, aby se to špatné, co v těle vadí a škodí, neživilo.
OK, možná to funguje, možná je to krajní řešení pro extrémní případy, ale teď se to nehodí, tak špatně na tom Pepa ještě není.
Pepa si dá rohlík.

6 Sucho

Všude se mluví o suchu. A kdyby se o něm jen mluvilo – co hůř, ono je všude vidět. Kam se podíváš, tam rostliny živoří na hranici uschnutí a potoky zejí prázdnotou.
V některých obcích se vydávají vyhlášky, že voda se může používat jen na pití a osobní hygienu. Žádné mytí aut, žádný úklid domu, žádné zalévání zahrady. To je teď v některých vesnicích nepřijatelný luxus.
Voda, která dřív byla naprostou samozřejmostí, najednou není.

7 Teplota

Pepa má teplotu. To je dobře, prý je to signál pro bílé krvinky, že mají jít do boje s útočníkem.
A kromě toho, čistě fyzikálně vzato, snad se trochu spustí zastydlá rýma, a Pepa se tak zbaví toho špatného, co s ní vyjde ven z těla.

8 Globální oteplování

V médiích už se neřeší globální oteplování. Dřívější politické autority už veřejně netvrdí, že žádné globální oteplování neexistuje a nepíší knihy, v jejichž názvech by se zabývaly barvou Země.
Teď už každý vidí, že se otepluje. Teď už si to nikdo nedá vymluvit, ani kdyby se stavěli na hlavu všichni exprezidenti světa.

Úroda, která neuschla, dozrává o měsíc dříve, než by měla.
Počasí láme teplotní rekordy. Nejvíce trpí lidé ve městech, sužovaní betonem sálajícím teplo a klimatizacemi foukajícími na rozehřáté zpocené občany suchou zimu. Asi jako když dostanete jednu ránu rukou a druhou o zeď. Kam čert nemůže, nastrčí klimatizaci.
Lidé zapomněli, že dříve existovaly věci zvané stromy, které fungovaly jako ta nejlepší klimatizace, regulovaly teplotu vzduchu oběma směry podle potřeby, upravovaly vlhkost vzduchu, čistily vzduch od prachu a obohacovaly ho o kyslík. Lidé si sami zničili to, co jim pomáhalo zvládat výkyvy počasí.

Už se neřeší, jestli je, není, bude nebo nebude globální oteplování.
Už se řeší jen aktuální teplotní rekordy. Jaká teplota kde kdy byla a kolik kde napršelo nebo spíše nenapršelo.

Ale občas se oteplování přece zmíní. Prý někde bude nesnesitelné teplo a sucho; možná někde bude naopak nesnesitelné mokro, až se pevnina zalije vodou z tajících ledovců a zmizí pod stoupnuvší hladinou oceánu.
Možná kvůli narušeným zvyklostem v důsledku oteplení a roztání ledovců paradoxně přijde nesnesitelná zima, nová doba ledová. Možná. Prognózy jsou různé.

9 Konečně klid

Pepa se pomalu uzdravuje. Cítí se výrazně lépe.
Většiny bacilů, virů nebo čeho se zbavil.
Dává sprchu. Smývá poslední zbytky těch šmejdů pryč. Zanedlouho se z prodělané nemoci vzpamatuje, nasbírá síly, zregeneruje se, zotaví se, dá se dohromady, a bude v pohodě.

10 Povodeň

Jako by nestačilo, že jsou nesnesitelná dlouhodobá sucha.
Jako by nestačilo, že přicházejí čím dál častější vichřice a občas i tornádo.
Že v jiných koutech světa mají často zemětřesení, případně tsunami.

Když už konečně zaprší, je té vody najednou moc. Nevsákne se do krajiny, prožene se betonovými městy a spláchne všechno, co jí přijde do cesty.
Nadělá škodu, během chvilky proteče, zmizí, nechá za sebou paseku, bláto, špínu… a pak zase sucho.

A do toho ještě tají ty ledovce. To aby rovnou nějaký Noe začal stavět Archu, kdyby zase přišla potopa světa.
Nahoře sucho, dole voda, a hned vedle té vody nesnesitelné sucho a teplo. Zůstávají extrémy, zlatý střed mizí.
Je buď horko, nebo zima; sucho, nebo povodeň. A občas větrná smršť.
Normální podmínky, přející životu, jsou čím dál vzácnější.

Doslov coby pointa a závěr

Je možné, že jste smysl, sdělení a pointu této povídky pochopili už na začátku druhé kapitoly. Obzvlášť jestli se k vám tato povídka dostala přes někoho, kdo ji sdílel nebo převzal se svým komentářem, který naznačil, o co půjde; anebo jestli jste hned na začátku čtení viděli případný doprovodný obrázek. Možná bylo téma povídky předem jasné podle toho, kdo ji převzal nebo sdílel, protože víte, jakým tématům daný prostředník věnuje svoji pozornost. Anebo v jaké sekci nějakého webu jste ji našli.

Ale také je docela dobře možné, že zatím pořád netušíte, co chtěl autor tím vyprávěním říci. Obzvlášť pokud ji čtete opravdu bez úvodu i jiného spoileru a našli jste ji někde, kde se píše o všem možném, například u mě na webu.

Jako autor netuším, kolik čtenářů už ví, a kolik ještě ne.
Nejpozději ale pointa vyukoukne právě teď:

Nejsem ekoterorista. A vlastně asi nejsem ani ekolog.
Pěšky chodím a na koloběžce jezdím, protože mě to baví, a v rámci efektivity pak chůzi nebo koloběh často spojím s tím, že potřebuji sebe nebo něco dostat odněkud nebo někam. Ale víc kilometrů najedu autem.
Snažím se chovat pokud možno slušně, a to i vůči Zemi, a nepoškozovat ji více, než je nezbytné. Přestože ji určitě svým pobytem do určité míry poškozuji, tak jako všichni. Kromě ropných produktů využívám i elekrickou energii, a ta se také nebere sama odnikud.
A i kdyby všechna elektřina byla ze solárních fotovoltaických panelů (což ještě hodně dlouho nebude, resp. možná nikdy nebude), tak i výroba a likvidace těch panelů není pro přírodu nic pěkného, o akumulátorech nemluvě. A rádoby ekologická kompaktní zářivka (tzv. „úsporná zářivka“) je také nehezká sbírka chemie, jejíž násilné prosazování do nefrekventovaných svítidel místo klasických vláknových žárovek je ekologický zločin.
Kupuji si různé věci, které jsou vyrobené z lecčeho a lecjak.
Určitě Zem vyčerpávám, vím o tom, a aspoň k ní přistupuji se základní pokorou a uvědomuji si to.

A myslím si, že když nějaký organismus žije na jiném či v jiném organismu, tak by se měl snažit co nejméně chovat jako parazit.

A když už jednou je parazit, tak by se měl snažit hostitelský organismus moc neprovokovat a nedráždit. Nebo alespoň ne více, než je nezbytné. Nemotivovat hostitele zbytečně k tomu, aby se snažil všemi dostupnými prostředky parazita zbavit.
A přesně o tom celá úvodní povídka byla. Pokud jste smysl povídky neprokoukli hned ve druhé kapitole, tak si povídku přečtěte znovu, a při čtení si spojte vždy lichou a po ní jdoucí sudou kapitolu. Tedy první a druhou; třetí a čtvrtou; pátou a šestou; atd.
A ještě předtím se podívejte na obrázek:

Tak obrázek se mi nepodařilo vygooglit. Možná je to dobře, aspoň nebude dělat spoiler.
Můžete si ho představit, když vám ho popíši: Kdysi jsem viděl kreslený vtip, jak z nemocné Země letí raketa s kosmo/astro/tajko-nauty směrem k Měsíci, a Země směrem k Měsíci volá: „Pozor, jde to na tebe!“. To asi byla hlavní dávná původní prainspirace k této povídce, k této úvaze, k tomuto podobenství, nebo co jsem to vlastně napsal.
A také existuje textová verze téměř téhož vtipu:
„Země, co se ti stalo?
Ale, jsem nemocná.
A co ti je?
Chytla jsem lidi.“

Inspirativní je i trilogie Men in Black, kde si divák uvědomí, že celé světy mohou mít různou velikost, různé měřítko, že celá galaxie se vejde do ozdoby na obojku kočky nebo že jedna civilizace se vejde do šuplíku v nádražní úschově. A i když jsou ty filmy komedie, tak tento princip známe z našich reálií: Počínaje akváriem, v němž si chováme rybičky, přes různé movité i nemovité věci, ve kterých si něco maličkého může udělat pohodlí, a konče naším vlastním organismem, v němž také může žít leccos.
A pokud na ose velikosti pohlédneme naopak nahoru, směrem k hostitelům, můžeme i Zemi považovat svým způsobem za organismus. Na němž žijeme, ať už se mu to líbí, nebo ne. Tak si ho nezničme zbytečně brzy. Dejme mu šanci, ať nás rozdýchá a ustojí, ať na něm můžeme dál žít. (Svrbí mne prsty, chce se mi napsat „parazitovat“, ale na to slovo ještě nejsem psychicky připraven ani já, ani mnohý čtenář.)

Ono nejde jen o to, že hostitelský organismus se brání a snaží se parazita zbavit.
Může nastat mnohem větší průšvih (pro všechny zúčastněné):
Když to parazit přežene, tak hostitelský organismus zemře. Méně schopný parazit zemře s ním; inteligentní parazit se přesune na jiný organismus. Nejinteligentnější parazit se přesune jinam dobrovolně a včas, a tak si ten svůj přírodní zdroj, ten hostitelský organismus, nezničí, a v budoucnu se na něj může vrátit buď on osobně, nebo jeho potomci.

Ale co Země? Máme za ni náhradu? Ne každý parazit je schopen se snadno stěhovat na jiného hostitele, a pak je pro něj nejlepší si nezničit toho, kterého má.
Když je nějaký parazit moc agresivní a málo inteligentní, a zlikviduje si všechny potenciální hostitele, tak tím zabije i sebe. Jen nejhloupější parazité si takto podříznou větev.
Dlouhodobě přežívají jen inteligentní parazité, kteří své drancování hostitele či hostitelů nepřehánějí.

Když pro další analogii koukneme do společnosti, politiky a ekonomie, tak přece ani panovník – diktátor nemůže své poddané drhnout, drtit, škrtit, dřít z kůže, danit a omezovat příliš – protože nakonec by ani on sám neměl to, co od svých poddaných, coby svých zdrojů, odebírá. Musí jim dát šanci, aby byli schopni na něj a pro něj pracovat a dávat mu, co od nich chce.

A stejné je to i s těmi parazity, ani v jejich zájmu není zlikvidovat všechny možné hostitele.
Ale jaké možnosti máme my lidé? Chceme si Zem zničit, vybudovat vesmírný program a stěhovat se někam jinam?

Ač jsem bez vyznání, napadá mne biblické vyhnání z ráje: Lidé měli všechno, co potřebovali. Jenže polovina z nich si toho nevážila, a tak o ten ráj přišli. Všichni. OK, ti lidé byli dva, měl bych tedy říci dva lidé, Eva si toho nevážila, a o ráj přišli oba… Ale chtěl jsem to zobecnit, byť možná neadekvátně, na základě příliš malého statistického vzorku. Ale co bylo dál s těmi dvěma? Byli vyhnáni z ráje a museli se začít aktivně starat o to, co dříve bylo naprosto samozřejmé, všudypřítomné, garantované a bezplatné. Najednou to nebylo ani samozřejmé, ani všudypřítomné, ani bezpracné, a už vůbec ne zaručené. A přitom to stále bylo potřebné. Stále potřebovali jíst, jenže nově se museli dost snažit, aby si to jídlo opatřili.

Jídlo si tedy kupujeme, pěstujeme i jiným úsilím aktivně opatřujeme (zabíjíme, vyrábíme, …). Ale vzduch a vodu máme. Vodě musíme technologicky trochu pomáhat, aby se nám dostala až do vodovodní baterie, a na trase ji vylepšujeme a upravujeme, ale v principu ji pořád dostáváme.
Dýchatelný vzduch nám vyrábí sama zeleň a drží gravitace.
Jenže co když si vodu a vzduch zničíme?

Nebo co když si zničíme celou Zemi, budeme ji muset opustit, a přesuneme se na jinou planetu? Pak opustíme ráj, kde jsme vodu a vzduch měli zdarma (za vodu sice platíme, ale to platíme jen za její dopravu a úpravu, ne za její výrobu z něčeho úplně jiného). A ocitneme se na náhradní planetě, v nehostinném světě, za branami ráje, kde se to s námi nebude mazlit, a kde budeme muset makat, aby malý zlomek původní lidské civilizace měl co dýchat a co pít.
Zde je celkem jedno, jestli je čtenář ateista, nebo věřící; a je zde i jedno, jestli Adam, Eva, had a ráj existovali, nebo ne. Je jedno, jestli ti dva byli z ráje vyhnáni.

Pro nás je podstatné něco jiného: Náš ráj je tady a teď. Ráj je Země. A když si ráj zničíme, tak se z něj vyženeme. My sami. Jakkoliv je kolektivní vina nespravedlivá a nesprávná, tak zde bude použita, ať se nám to bude líbit, nebo ne. Zničená Země bude zničená Země; padni komu padni; nebude čas se ptát, kdo je kdo – muž s brašnou neprojede, a tím to skončí.

Ani já nejsem svatý. Také využívám přírodní zdroje a také za sebou zanechávám emisní stopu.
A i když se snažím neplýtvat, nebýt marnivý a nevyhazovat věci zbytečně brzy, pokud jdou opravit, tak i za mnou zůstává odpad, z něhož nezanedbatelná část nejde recyklovat. Svěřuji ho veřejným službám, ať s ním ony něco udělají – dám to do koše, popelnice či kontejneru, a dál už to není můj problém. Možná to veřejností placení lidé a stroje spálí, možná zahrabou; asi podle toho, ve kterém městě se ten odpad sveze. Já nic, já muzikant: Já jsem to dal spořádaně do koše či popelnice, přesně tam, kam to patří, když to není ani papír/dřevo, ani plast, ani sklo, ani nic na kompost.

Takže vědom si své aktivní spoluúčasti na tom všem říkám s pokorou jenom:
Zamysleme se. A nedrážděme hada bosou nohou.

Martin Adámek
www.adamek.cz
Náchod
Sepsáno 30. 9. 2018

Sdílet odkaz na www.adamek.cz/clanky/uvahy/povidka-bez-nazvu můžete, jak je libo;
převzít text můžete jen po dohodě s autorem: www.adamek.cz/kontakt .

Pokud autor udělí souhlas s převzetím, bude licence (poskytnutá udělením souhlasu autora s převzetím) nevýhradní. Při převzetí jsou zakázány jakékoliv úpravy textu (typografické, gramatické, stylistické, obsahové, krácením, i jiné) a je nutno uvést autora a odkaz na jeho web. Použijte si svůj font, barvu a grafiku, ale text neměňte. Objevíte-li pravopisnou či jinou chybu, tak mě informujte, opravím ji sám a dodám opravený výsledek.
Text můžete doplnit svým komentářem, pokud bude jasně a nepomýlitelně zjevné, co je můj původní text, a co je váš komentář.