Hledat na tomto webu

Občas se někde objeví nesmyslné slovní vazby:

Zdražení cen, zlevnění cen

Zboží je drahé nebo levné,
jeho cena je vysoká nebo nízká.

Když se mění ceny,
tak se zboží zdraží nebo zlevní,
cena je nižší nebo vyšší.

• zdražení zboží nebo služby = zvýšení ceny nebo poplatku
• zlevnění zboží nebo služby = snížení ceny nebo poplatku

Pojem „zlevnit ceny” ve mně budí dojem, že se snižuje poplatek,
za jaký mi potenciální dodavatel prozradí cenu.

Vstupné zdarma, jízdné zdarma

Pokud návštěvníky vpustíme zdarma,
tak je „vstup zdarma”,
a vstupné není žádné, když žádné nevybíráme.

Stejně tak, pokud někoho svezeme zdarma,
tak je „jízda zdarma”, protože „jízdné nevybíráme”.

Podobně jako u toho zdražování a zlevňování výše,
i zde, u výrazu „vstupné zdarma”, mám pocit,
že mi pokladní zdarma řekne, jaká je výše vstupného.

„vstupné” = cena za vstup
„vstupné zdarma” = „cena (za vstup) zdarma”
Uznejte, že vazba „cena zdarma” fakt nesnesitelně tahá za uši.

Obdobně:

„jízdné” = „cena za jízdu”
„jízdné zdarma” = „cena (za jízdu) zdarma”
To fakt ne.

Zdarma je vstup nebo jízda.
Ne cena za ně.

Správné výrazy tedy jsou:

• vstup zdarma, vstup volný
• jízda zdarma

„Vstup volný” je už archaismus,
ale na některé akce se právě proto hodí.

Pokud byste trvali na použití slov „vstupné” a „jízdné”
(přestože žádné nejsou),
asi bych to vyřešil obraty:

• vstupné nevybíráme
• jízdné nevybíráme

Anebo prostě „Vstupné: 0” a „Jízdné: 0”.
Přičemž v případě nulové hodnoty není nutné uvádět jednotky,
s výjimkou teploty a možná ještě nějakých neobvyklých veličin, se kterými nejsem blíže obeznámen.

Dárek zdarma

Něco trochu jiného je dárek zdarma.
Ten mi sice také občas trhá uši, protože když je to dárek,
tak má být zdarma automaticky už z definice dárku,
a když se zdůrazňuje, že tento dárek je zdarma, tak to implicitně naznačuje, že jiné dárky od této firmy zdarma nejsou,
že jiné dárky od této firmy jsou zatíženy nějakým háčkem,
že marketingové oddělení považuje za normální na nás obvykle šít boudy,
a teď zdůrazňuje, že teď výjimečně v tom žádný zakopaný pes není,
že tentokrát je tento dárek opravdu výjimečně zdarma,
že podrazy se skrývají jen za těmi ostatními „dárky”, ty že zdarma nejsou.

Ale technicky vzato, není to špatně.
Zatímco výše mi šlo o to, že zboží se zdražuje a cena roste (zvyšuje se), že se nezdražuje cena, protože cena je vlastnost toho zboží, a my si za ty větší peníze kupujeme celé zboží, a ne informaci o jeho ceně,
tak zde je ten dárek opravdu zdarma (doufejme), takže to je sice trochu redundantní informace, ale nekollizní, nekonfliktní, a v podstatě smysluplná (pravdivá), byť z podstaty zbytečná.

Víc hezčí

Forrest Gump ve stejnojmenném filmu používal zdvojené stupňování.
Místo aby řekl „větší”, tak řekl „víc větší”. Místo aby řekl „hezčí”, tak řekl „víc hezčí”.
Teoreticky by mohl říci „víc velký” nebo „víc pěkný”, to by sice bylo stylisticky neelegantní, ale dávalo by to smysl.

V češtině, polštině, angličtině a věřím, že i v mnoha dalších jazycích,
existují dva způsoby, jak vytvořit druhý stupeň přídavného jména nebo příslovce:

1. Změnou celého slova (dobrý/lepší, dobře/lépe, malý/menší; dobry/lepszy, dobrze/lepiej, mały/mniejszy; good/better, …),
   resp. v případě méně frekventovaných slov přidáním koncovky „-er” v angličtině (small/smaller, cheap/cheaper)
   a jinou úpravou koncovky v jiných jazycích (levný/levnější, tani/tańszy)
2. Použítím extra slova „víc(e)” v češtině, „bardziej” v polštině, „more” v angličtině (více česko-polský, více proevropský, more low-cost, …)

První způsob je ve všech třech jazycích vhodný pro krátká slova, druhý způsob pro dlouhá slova (např. slova složená, s předponami, apod.).
Někdy může nastat dilema, který z těch dvou způsobů je vhodnější, ale i když jeden z nich bude znít nepřirozeně a nehezky, tak stále bude technicky správný a srozumitelný.

Ovšem jakmile dojde k bezdůvodnému (neoprávněnému) použití obou těch způsobů, tak je to průšvih. Protože pak to vypadá, že jsme už ve druhé derivaci, nikoliv v první – ono totiž to zdvojení stupňování má někdy smysl:

První příklad:

• Božena je rychlejší než Adam.
• Cyril je rychlejší než Adam.
• Cyril je více rychlejší (oproti Adamovi) než Božena (oproti Adamovi).

Tady je to jasné a lehké, to bylo na zahřátí.
V praxi bychom asi řekli, že Cyril je rychlejší než Božena, tady by to stačilo, každý by si to dopočítal.

Druhý příklad:

1. Státní rozpočet pro rok 2018 má deficit.
   Státní dluh se zvýší.
   Státní dluh bude větší.
   vs.:
2. Státní rozpočet pro rok 2018 má
   nižší deficit než v roce 2017.
   Státní dluh se zvýší méně než v roce 2017 (ale zvýší!).
   Státní dluh bude méně větší, ale větší.

Sledujte, že se pohybujeme ve druhé derivaci.
První derivace: Meziroční změna dluhu (tedy deficit za ten rok)
Druhá derivace: Změna meziroční změny dluhu (tedy porovnání deficitu na ten rok s deficitem pro rok předchozí).
To je úplně něco jiného.

Třetí příklad:

Politici Adam a Božka mají tyto předvolební preference:

Na základě nich můžeme prohlásit:

• 33 > 25:
  Božka má větší preference než Adam.
• 25 > 20:
  Adam má větší preference, než měl loni.
• 33 > 30:
  Božka má větší preference, než měla loni.
• Jednak: (33 - 30) < (25 - 20)
  a jednak: (33 - 30)/30 < (25 - 20)/20:
  
  • Adam má oproti Božce více větší preference než loni.
  • Božka má oproti Adamovi méně (!) větší (!) preference než loni.
  • Zde porovnáváme meziroční změny;
    zde neporovnáváme aktuální stavy.

Čtvrtý příklad: Vzdálenost, rychlost, zrychlení

Když je řeč o derivacích, je nejlepším příkladem jízda vozidla:
Ujetá vzdálenost má jednotku [m],
její první derivace je rychlost, a ta má jednotku [m×s^-1],
první derivace rychlosti (neboli druhá derivace vzdálenosti)
je zrychlení, s jednotkou [m×s^-2].

Představte si, že auta A a B startují spolu ze stejného místa ve stejný čas stejným směrem.
Za první hodinu jízdy je auto A dále od startu než auto B.
V běžné nematematické jazykově-komunikační praxi to potom bude vypadat takto:

• Auto A ujelo větší vzdálenost než auto B.
• Auto A jelo větší průměrnou rychlostí než auto B.

Auto A zrychlí,
auto B jede stále stejně pomalu, jako jelo, ale stále jede vpřed,
a za hodinu bude situace takováto:

• Auto A má větší vzdálenost od startu, než mělo před hodinou.
• Auto B má větší vzdálenost od startu, než mělo před hodinou.
• Auto A má svoji vzdálenost oproti předchozí vzdálenosti více větší, než auto B.
• Auto B má svoji vzdálenost oproti předchozí vzdálenosti méně větší, než auto A.

Pak obě auta ještě více zrychlí, a to tak, že teď jedou stejně rychle.
Předpokládáme, že vždy hodinu jedou stále stejnou rychlostí, a mění ji skokově vždy po hodině; teď tedy varáží do třetí započaté hodiny jízdy:

• Auto A jede rychleji, než jelo ve druhé hodině jízdy.
• Auto B jede rychleji, než jelo ve druhé hodině jízdy.
• Auto A jede stejně rychle jako auto B;
  ani jedno auto nejede rychleji než druhé.
• Auto B jede oproti autu A více rychleji,
  než jelo ve druhé hodině jízdy.

Pátý příklad: Různá období

Nepotřebujeme nutně různé subjekty.
Vystačíme si třeba s obratem jedné firmy,
resp. s jeho meziročními nárůsty v různých letech:

V prvním sloupci čteme,
že 360 > 350, tedy:
Obrat za rok 2018 je větší než za rok 2017.

Ale máme tabulku, ta má i další sloupec, a v něm čteme,
že 10 < 50, tedy:
Obrat za rok 2018 je oproti předchozímu roku méně větší než tomu bylo v roce 2017.

V praxi by bylo lepší říci spíše „Obrat roste pomaleji.”
nebo „Meziroční nárůst obratu je v roce 2018 menší, než byl v roce 2017.”,
ale chtěl jsem vám ukázat,
kdy se dá použít výraz „více větší” nebo „méně větší”,
a že „více větší” je něco jiného než samotné „větší”.

Resumé

Takže ano, můžeme říci „více větší”, ale to jen v případě, kdy máme na mysli odlišení od situace „méně větší”.
Musíme být ve druhé derivaci, musíme porovnávat ne absolutní, ale už relativní hodnotu. Musíme porovnávat velikost změny. Musíme mluvit o změně změny.

Pokud je to prostě jen „větší”, a s ničím dalším to dvourozměrně neporovnáváme,
tak je to prostě jen „větší”, protože nelze říci, jestli je to větší méně, nebo více (než něco).

To, že Forrest Gump zdvojoval stupňování přídavných jmen a příslovcí bez validního důvodu
(tedy říkal např. „víc lepší”, když měl na mysli prostě „lepší”),
měl být způsob, jak divákovi naznačit,
že mentální schopnosti Forresta Gumpa jsou podprůměrné.
Tak ho nenapodobujte.

„Méně lepší” je situace zlepšení ze dvou bodů na tři
v porovnání se situací zlepšení ze dvou bodů na čtyři.
Je lepší, ale méně než v druhé alternativě zlepšení.
Ta druhá možnost změny pak oproti stávajícímu stavu přinese více lepší hodnotu než by přinesla první možnost změny.
Vidíte, že tady pracujeme s tabulkou 2×2. Jak ji nemáme, jak mluvíme jen o jedné změně, tak stupňujeme jen jednou.

Od nějakého rozsahu, a nevíme do kdy

Když zapíšeme rozsah s použitím pomlčky,
tak ta pomlčka znamená „až”.
Podle toho si zaslouží být čtena, a především chápána.

Pokud chcete říci, kdy máte otevřeno, nebo v jakém časovém intervalu platí dopravní značka,
tak v těch nejjednodušších případech jednoho jasně daného intervalu máte dvě správné možnosti, jak to napsat:

• Prodejní doba: od 8 do 15 hod.
  = Prodejní doba je od osmi do patnácti hodin.
• Prodejní doba: 8 – 15 hod.
  = Prodejní doba je osm až patnáct hodin.

Jenže občas je bohužel možné vidět takovýto hybridní zápis:
„Od 8 – 15 hod.”
Ten čtu zásadně „Od osmi až patnácti hodin, neznámo do kdy”.
Zkrátka, prodejna má klouzavou pracovní dobu,
a má prodej zahájit někdy mezi osmou a patnáctou hodinou.
Kdy zavírá, se neví.

Že zbytečně prudím, že je to jasné, kdy je otevřeno?
Jestli je to jasné, tak ať nic nikam nepíší, a všichni přijdou, jak mají přijít, když je to všem jasné.
Když tam něco píší, mají to napsat tak, aby bylo jasné, co se snaží sdělit.

Já si dokážu představit, že někde je otevřeno
od osmi až deseti do sedmnácti až osmnácti,
tedy „od 8 – 10 do 17 – 18 h”.

Docela běžně se někde píše, že je otevřeno třeba od patnácti,
a bude otevřeno, dokud hosté budou objednávat a budou se chovat slušně.
Takže někde může být otevřeno od třinácti až patnácti,
a bude otevřeno, dokud hosté budou objednávat a budou se chovat slušně.
Tedy „od 13 – 15”. Úplně klidně. Je to validní zápis, pokud je použit v situaci, kdy opravdu platí.
Sami vidíte, a teď už snad i věříte, že je to něco úplně jiného než zápis „od 13 do 15”.

Pokud někdo vidí zápis „otevřeno „Od 10 – 12”
a automaticky pochopí, že to má znamenat „Od 10 do 12”,
je to jeho chyba, jeho nedostatek systémového myšlení a jeho nedostatek představivosti.
Já správně pochopím, že je to „od deseti až dvanácti, nevíme do kdy”,
a následně si položím otázku, jestli mohu věřit, že autor nápisu umí psát, na tu otázku si nemohu s jistotou odpovědět, a tak se musím držet toho, co je psáno.
Protože pokud bychom si všichni měli všechno domýšlet, předpokládajíce, že vše je napsáno špatně, tak to můžeme rovnou všechny psané informace zrušit.

Psát se musí správně, jinak to nemá smysl.

Zkuste si nějak přibližně, skoro dobře, jen s malou změnou, napsat e-mailovou adresu nebo telefonní číslo. Asi se vám pak zamýšlenou komunikaci nepodaří uskutečnit.

S předávanou informací je to stejné:
Lidský příjemce si sice může něco zkusit domyslet a opravit za vás,
jenže právě v tom okamžiku je nepřijatelně vysoké riziko,
že něco si opraví buď jinak (na jinou chybu, vytvoří třetí verzi),
anebo dokonce, že vaše správné sdělení bude mylně považovat za chybné,
a automaticky si ho chybně opraví na chybnou možnost.

Proto je potřeba věřit autorovi, že ví, co říká, a jeho sdělení interpretovat tak, jak ho napsal – aby byla správná sdělení interpretována správně.

Vkládat někomu něco do úst, protože já vím, co on chtěl napsat, a to vzdor tomu, co opravdu napsal, se mi nezdá být slušné.

Usoudit, že někdo něco napsal „špatně”,
ale já jsem inteligentní a pochopím to „správně”,
tak „jak to autor myslel”,
to už chce notnou dávku nezdravého sebevědomí, ignorance a arogance,
a naopak velmi malý rozhled, přehled, představivost a inteligenci,
abych mohl sám sobě uvěřit, že to musí být tak, jak já si myslím,
a že to, co je tam napsáno, nemůže za žádných okolností dávat smysl,
a určitě to tak tedy napsáno být nemělo.
Takto hulvátsky se vůči autorům textů chovat nechci.

Proto budu „Od 8 až 12” číst jako „Od osmi až dvanácti”.

Výše uvedené platí, pokud na text koukám jako zákazník.
Úplně něco jiného je, když text nečtu jen tak pro sebe, ale profesionálně s ním pracuji: Pak aktivně zjišťuji, jak je podezřelá či nejasná formulace myšlena – použiji telefon nebo e-mail a slušně se zeptám.
Ale jedna věc je být dodavatel, mít zodpovědnost za správné zpracování textu, a tak aktivně koukat, zda v textu není chyba, a včas ji zachytit;
a jiná věc je být zákazník, text číst pro svoji potřebu, nemít za něj žádnou zodpovědnost, když případná nezachycená chyba zamává s reputací mého dodavatele, nikoliv s pověstí mého zákazníka a mojí.
A především ne každý ocení, když je na chybu upozorněn zdarma, aniž by si korekturu objednal.

5% není 5 %

Když už jsem zabloudil k typografii, tak myslete na to,
že 5%  = pětiprocentní,
zatímco 5 % = pět procent.
Tu mezeru tam vidíte sami – když je mezi slovy, je i mezi pětkou a znakem procenta.

Toto platí pro všechny jednotky – fyzikální, finanční i jiné.
Bohužel to tak ze mně známých jazyků je asi jen v češtině;
polština a angličtina v tom podle mých informací asi nejspíš mají chaos.

Inzerované auto najelo
300 milionů kilometrů

Kdyby to tak bylo, bylo by hodně dobré, a vyplatilo by se ho koupit,
protože dalších 300 tisíc km musí být pro takového matadora naprostá brnkačka, které si ani nevšimne.

Bohužel, informace, že auto najelo „300 000 tisíc km”
(tři sta tisíc tisíc kilometrů),
obvykle znamená jen to, že inzerent neumí číst, psát nebo počítat.
Stejná hrůza se děje i u ceny, i tam se takto zprava přidávají tři nuly.
Zaznamenal jsem to na českém i polském internetu, je to asi nějaká epidemie.

Pro jistotu ještě polopaticky přidám příklady,
aby bylo jasné, co se snažím sdělit:

• 30 tisíc = 30 000
• 300 tisíc = 300 000
• 30 000 tisíc = 30 000 000 = 30 milionů

-ti

Když už je řeč o inzerátech,
tak při jednom ještě zaúpím:

Pro lásku Boží, lidi, nepište zvěrstva typu „5-ti denní” nebo „5ti denní”.
Správně je „5denní” nebo „pětidenní”.

Totéž platí pro skloňování:
„V práci jsem do pěti hodin” se píše „V práci jsem do 5 hodin”,
nepřidávejte za číslo žádné „ti” ani nic podobného.

Řadové číslovky se při zápisu číslem, nikoliv číslovkou, píší s tečkou,
nepřidáváme žádné „tý/tá”:
Píšeme tedy např. „Výroba byla zahájena v 50. letech a trvala až do 80. let.”
Žádné „-tých” tam nepíšeme.

Díky tobě jsme to zkazili

Kvůli.
Špatné věci se dějí „kvůli” něčemu (někomu).
„Díky” něčemu (někomu) se dějí dobré věci.

Takže:
„Kvůli tobě jsme to zkazili.”
„Díky tobě to máme dobře.”
Nemíchat. Děkuji.

Ale: Něco špatného může být i k něčemu dobré:

Díky poruše auta jsme nepřijeli na most ve chvíli, kdy padal.
Díky těžké nemoci si uvědomil, co je důležité.
Díky úrazu nemusel do války.
Kvůli svatbě nemohl přijet na sraz.

Ano, to je správně. Mezi „díky” a „kvůli” se rozhoduje na základě toho,
jaký je efekt (důsledek, dopad);
ne jak pozitivní či negativní byla sama příčina.

Bez toho, aniž by neudělal

Čeština sice všeobecně přidává další a další zápory způsobem,
že se rodilí mluvčí germánských jazyků nestačí divit
(Nikde si nikdo nikdy nic ani nikoho nijak nepamatuje.),
což je v češtině v pořádku,
ale to neznamená,
že můžeme beztrestně negovat zápor dalším záporem,
který působí přímo na něj, a tak ho zruší.

Pokud někdo něco neudělal,
můžeme to správně vyjádřit např. takto:

• Nezkontroloval olej, a přesto vyjel.
• Vyjel, aniž by zkontroloval olej.

To je oboje OK. Ale, proboha, nekombinujte to!
Když řeknete nebo napíšete „Vyjel, aniž by nezkontroloval olej.”,
tak to znamená, že ten olej zkontroloval,
protože jste řekli, že nenastala situace, že by olej nezkontroloval.

Zaslechl jsem dokonce (z komerční celoplošné TV),
jak nějaký profesionál, kterého mluvení na mikrofon/kameru živí,
před tuto smrtící dvoukombinaci „aniž – ne” předřadil ještě třetí zápor!

Tím to uvedl zase do pořádku, protože měl lichý počet záporů
– tedy pokud chtěl mít zápor jeden;
čert ví, co chtěl ten nešťastník vlastně říci.
Přesnou větu ani téma, o co ve zprávě šlo, si už nepamatuji,
ale když si tu jeho trojkombinaci zasadím do svého příkladu,
tak ten barbar vyslovil schematicky zhruba toto:
„Vyjel bez toho, aniž by si nezkontroloval olej.”
No zkuste si tuto hrůzu zanalyzovat a pochopit.

Souhrnně tedy máme tři legální možnosti,
jak vyjádřit zápor,
a musíme si vybrat právě jednu.
Čili přesně jednu tuto možnost.
Nekombinujeme je:

• Nezkontroloval si olej, a vyjel.
• Vyjel, aniž by si zkontroloval olej.
• Vyjel bez toho, že by si zkontroloval olej.

Výběr je široký, ale vybírejte, prosím, jen jednu možnost.
Pokud tedy chcete vyslovit zápor (ke kontrole oleje nedošlo).

Minus × minus = plus

Jiná situace je,
pokud chcete mluvit zajímavě, bohatě, pestře, barvitě, složitě, dlouho, opatrně, vyhýbavě, váhavě, napínavě, diplomaticky nebo kulantně
a žádný zápor vyslovit nechcete.

• Nemohu říci, že by si nezkontroloval olej.
• Nevyjel, aniž by si zkontroloval olej.
• Nevyjel bez toho, že (by) si zkontroloval olej.
• Nevyjel bez kontroly oleje.

Každá tato věta znamená, že aktér olej zodpovědně kontroloval,
resp. v prvním případě přinejmenším, že nemůžeme dokázat, že by jej nezkontroloval.

Dvojitý zápor se vzájemně kompenzuje a věta jako celek je kladná.
Jako v matematice: Minus krát minus je plus.
Sudý počet záporů se vzájemně eliminuje;
zatímco celkový zápor by byl vyjádřen lichým počtem záporů.

Ale nastávají ještě nuance v případě specifických situací:
Např. vágní nezávazné „Nechci říci, že si nezkontroloval olej.”
je něco jiného než jasné prohlášení „Olej si zkontroloval.”,
ale v obou případech, kde je sudý počet záporů (nula, nebo dva), je stejné přinejmenším to, že řidiče neobviňujeme ze zanedbání kontroly oleje.

Zatímco při použití jednoho záporu ho jednoznačně obviňujeme,
a při použití tří záporů mluvíme tak složitě, že to různí příjemci pochopí různě.

Black Friday

Na téma Black Friday jsem napsal samostatný článek už před pár měsíci.
To, jak tragicky, katastrofálně, nehumánně a nesmyslně je ten výraz v posledním asi roce používán,
svědčí o fatálním nedostatku základů logického uvažování a základů historických znalostí v odděleních marketingu mnoha firem.
Jestli teď potřebujete nabýt síly a nabít se energií, jestli si teď chcete pomyslet, že na světě je hezky, tak si tento článek hoďte do Pocketu a přečtěte si ho až někdy jindy.

Zrušení roamingu

Roaming je u mobilních telefonů technologie, která umožňuje používat dané telefonní číslo (SIM kartu) v síti jiného operátora, obvykle zahraničního.
Podobně je to i u jiných technologií, kde „roaming” znamená možnost využití zařízení jinde než ve vlastní síti nebo jinde než u vlastní základny (vysílače, převaděče).

Je to název technologie, která takové používání umožňuje.
Bez roamingu by šel mobil mimo dosah domácí sítě použít jen pro anonymní volání na tísňovou linku 112.

V červnu 2017 byly v rámci EU rádoby čistě teoreticky zrušeny poplatky za roaming.
Přesto většina novinářů říká, že byl zrušen roaming.
Což naštěstí u většiny tarifů není pravda. Operátoři se sice opakovanými tvrzeními novinářů nechali inspirovat a u některých tarifů opravdu roaming zrušili, takže se pak dané číslo (SIM) nedá použít v zahraničí mimo dosah domácí sítě,
ale u většiny tarifů šlo jen o údajné zrušení poplatků za roaming.

Jde tedy o zavedení roamingu zdarma,
což je něco úplně jiného než „zrušení roamingu”!

(Nechci tady a teď zabíhat do tématu skutečných cen za roaming v EU a reálného zdražení oproti předchozímu stavu, on ten roaming až tak zdarma není, ale to není předmětem tohoto článku.)

Sleva - 10 %

Abych nezapomněl: Sleva = snížení ceny.

Sleva 10 % = snížení ceny o 10 %.
Nová cena je tedy 90 % předchozí ceny.

Že je to jednoduché a jasné a ví to každé malé dítě?
Bohužel ne.
Až příliš často se objevují cedule „Sleva - 10 %”.
Čili snížení ceny o minus deset procent.
Čili zvýšení ceny o deset procent.
Nová cena je tedy 110 % předchozí ceny.

Alespoň teoreticky, podle té cedule.
Reálně potom stejně spousta black-hat markeťáků
(pracovníků odbytu užívajících nemorální praktiky)
o slevách úmyslně lže s využitím nepravdivého údaje o výši předchozí ceny.
Takže nakonec je úplně jedno, kde je uvedena jaká sleva.
Nejlepší asi je ten údaj rovnou ignorovat, podobně jako stav tachometru při koupi ojetého auta.

Ale když je někde napsáno „Sleva - 10 %”
a přitom kontext naznačuje, že básník chtěl říci „Sleva  10 %”,
tak to můžeme vnímat jako varovný indikátor, že v marketingu té firmy pracují diletanti postrádající systémové myšlení nebo smysl pro detail (nebo oboje),
takže bychom měli s nedůvěrou hledět i na veškeré specifikace nabízených výrobků a jiná veřejná tvrzení dané firmy.