O výuce češtiny pro Poláky
XI/2014
Doplněno II/2015
Sice je mým hlavním oborem informatika, jsem webový programátor,
ale baví mě jazyky, bydlím v Náchodě, a chci bydlet v Náchodě
– tak jsem se asi před 10 lety začal učit aktivně mluvit a psát polsky.
Protože ať budu dělat cokoliv, pracovat v jakémkoliv oboru, tak dokud budu v Náchodě, polština se mi může vždycky hodit.
A myslím si, že ovládat jazyk sousedů je nejen užitečné, ale navíc i slušné.
Později jsem v rámci doktorského studia vyjel na jeden semestr na stáž na Vratislavskou polytechniku, kde jsem z polštiny složil zkoušku na úrovni C1.
Kromě toho, že mám rád jazyky, mě baví i učit a psát,
tak jsem si v minulosti na pedagogické fakultě rozestudoval učitelství českého jazyka pro SŠ.
A co jsem se tam naučil, to teď využívám právě při výuce češtiny pro Poláky.
Přínosem pro mé polské studenty češtiny je určitě i to, že jsem studoval polštinu,
takže je mohu upozornit na některé nebezpečné rozdíly,
nebo je naopak uklidnit, že daný jev je v obou jazycích stejný a nemusíme se jím příliš detailně zabývat.
(Někdy učebnice nějaké pravidlo zbytečně vědecky rozpitvá, ale protože vím, že ho Poláci běžně používají v polštině, tak jim jen řeknu, aby to v češtině říkali stejně.
(Např. asimilace a neutralizace znělosti – málokdo z nejazykářů tuší, co to je; učebnice češtiny pro Poláky se tím až děsivě zabývá; ale naprosto přirozeně to v každé větě používají jak Češi, tak Poláci)
)
Existuje mnoho dvojic slov, která znějí velmi podobně nebo úplně stejně,
ale v polštině znamenají něco jiného než v češtině, někdy dokonce pravý opak.
Sestavil jsem si vlastní česko-polský slovník zrádných slov, umístil jsem ho na svůj web a občas ho doplňuji.
Např. polské slovo kwiecień znamená duben; Polské slovo zapach je česky vůně a polsky pachnąć znamená vonět.
Rozdíly jsou i ve slovních obratech:
Liší se předložkové vazby ustálených frází;
A někdy se ve stejných situacích používají různé pády:
Např. tam, kde se v češtině používá první pád (je tu propiska/není tu propiska) nebo čtvrtý pád (vidím propisku/nevidím propisku)
se v polštině v případě záporu přechází do druhého pádu: Nie ma tu długopisU, Nie widzę długopisU – kogo czego.
Takže Čechy upozorním, aby v polštině v případě záporu přešli z prvního nebo čtvrtého pádu do druhého; a Poláky naopak, aby v češtině zůstali v prvním či čtvrtém pádu, jako by tam zápor nebyl.
Obecně je hodně náročné správné psaní i/y – to je někdy stejné, někdy trochu jiné, někdy opačné. Např. fyzika se polsky píše fizyka,
polytechnika se polsky píše politechnika, apod.
(
Kromě toho se v polštině zápor píše odděleně od slovesa;
Docela náročné je skloňování, protože máme dost odlišné koncovky podstatných jmen;
V polštině se vůbec nepíše písmeno X – i ve slovech jako text, textová zpráva, fax nebo Alexandr se píše posloupnost hlásek K a S - zatímco v češtině píšeme jedno písmeno X. I na tento rozdíl upozorňuji studenty jak české, tak polské.
…
)
Výuka mě baví a naplňuje mě, protože si myslím, že má smysl
- že porozumění /v základním významu/ umožňuje spolupráci a vzájemné poznání, a v důsledku napomáhá i porozumění v přeneseném smyslu slova.
Reportáž ČT
Aktualizace 02/2015:
O mé výuce češtiny v Polsku a polštiny v Česku
natočila Česká televize reportáž
(3 natáčení, 21. 11. 2014 až 5. 12. 2014; vysílání v únoru 2015).
Reportáž se zabývá i výukou češtiny v Německu.
Ve výsledném sestřihu reportáže nemluvím,
ale vše ode mě jste si mohli přečíst výše zde.