Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Jak překládání nefunguje
Proč se překládají texty, a ne slova

 

Doplněno
11. 5. 2020
Doplněno
10. 5. 2020
Publikováno
10. 5. 2020
Vytvořeno
15. 3. 2020

 

Do jedné diskuse překladatelů a tlumočníků na téma nedostatečných podkladů od zadavatelů jsem napsal komentář,
jenž nyní v upravené a rozšířené podobě publikuji i zde:


Když jsem byl malý, zeptal jsem se jednou, jaké i/y se píše v nějakém českém slově, a divil jsem se, proč musím uvést celou větu, abych se to dozvěděl. Vždyť jsem jenom chtěl vědět, jak se píše to slovo.

(Poznámka pro polské čtenáře:
My Češi rozdíl mezi „i” vs. „y” neslyšíme.
Pro nás to je stejné jako pro dnešní Poláky „h” vs. „ch” nebo polské „rz” vs. „ż”.
A jelikož nemáme „ł”, tak v koncovkách sloves v minulém času čteme „-li” stejně jako „-ly”.)

 
Třeba takové slovo [bít]:
Zajímá mě jenom, jak se píše, nic víc vědět nechci, tak jakýpak kontext.
Jenže ono je to „bít”, „být”, anebo „beat”.
To třetí slovo sice není české, ale v českých textech se vyskytuje.
A takových případů jsou spousty.

Nedávno někdo ve facebookové skupině Slovní hračičkové, sdružující lidi, kteří mají rádi jazyky, popsal svoji zkušenost,
že on si jako malý na dovolené v Německu všiml,
že „A” se německy řekne „und”;
a tak se zajímal o to, jak mají Němci „B”,
aby se tak postupně po jednotlivých písmenech naučil celý jazyk.

Z jeho pohledu při jeho znalostech a informacích to byla naprosto logická úvaha. On prostě jenom nevěděl, že to takto nefunguje; jinak ve světle svých znalostí uvažoval racionálně.

Podobně, jen na vyšší úrovni,
často nejazykáři uvažují o překladech textů nebo o tlumočení.

 

Dotyčný malý budoucí lingvista chtěl z nevědomosti nahrazovat jedno písmeno jinými písmeny;
a vše mechanicky písmeno po písmeni poskládat dohromady.
Protože nevěděl, že se musí pracovat s celým slovem.

Dospělí nejazykáři takto tabulkově uvažují o překladech na úrovni slov.
Slovo za slovo, ráz na ráz, bum bác, ať to lítá.
Protože nevědí, že se musí pracovat s celým textem.

Jenže to, jak bude slovo přeloženo, jaký výraz ve druhém jazyce zvolit, to záleží i na okolních slovech. Záleží to na celém textu.
Nejen z pohledu stylistiky (běžná, formální/odborná/úřední, hovorová, expresivní/emotivní, hravá/umělecká/pestrá/reklamní, knižní/archaická, …),
ale také přímo z pohledu věcného významu (co to slovo znamená).

 


Onehdy, když jsem už nějak ovládal polštinu, ale ještě jsem neposkytoval jazykové služby,
jsem šel po ulici z jedné školní budovy do druhé, přecházel jsem most přes řeku, a do toho mi zavolal bratr, a mir nichts – dir nichts se mě zeptal, jak se polsky řekne „odmrtvení”.
Cože?
Následně se ukázalo, že to je „odmrkvení”, nikoliv „odmrtvení”.
Zkuste si to rozeznat v mobilu v centru Hradce Králové na posledním mostu přes Orlici, když je pod vámi jez a vedle vás na silnici spousta motorových vozidel a všude lidi; když každé z těch dvou slov je asi tak stejně málo očekávatelné.

Odmrkvení? Co to je?
Později se vyjasnilo, že „odmrkvení” nemá nic společného s mrkví.
Že jde o úkon, kdy se v továrně vyrábějící věci z umělé hmoty odstřihují z výlisku takové ty camfoury, co tam visí navíc a nemají tam viset (asi jako když skládáte autíčko z plastové stavebnice a čistíte jednotlivé výlisky kleštičkami, aby tam nebyly přebytečné otřepy).

Předpokládám, že můj bratr to slovo v tu chvíli také slyšel poprvé v životě;
ale především ani ve chvíli, kdy mi volal, tak ještě ani on sám nevěděl, co to slovo vlastně znamená (to slovo potřeboval zjistit pro svého zákazníka).
Ale to mu nezabránilo v tom, aby se mě jen tak bez jakéhokoliv upřesnění a bez uvedení kontextu zeptal, jak se to řekne polsky.
No prostě „odmrkvení”. Ať už to znamená cokoliv.

On to slovo neznal. On nepotřebuje vědět, co to je; prostě to jen nechá česky a polsky natisknout na etikety; to je celé.

Nejazykáři tak smýšlejí o jazykářích v zásadě jako o bozích. Můžeme to brát jako kompliment :)
Myslejí si, že máme nadpřirozené schopnosti, že jsme chodící slovníky, a že když do nás bez dalších informací vloží slovo, vypadne z nás patřičné slovo ve druhém jazyce.

Protože nejazykáři si neuvědomují,
že překladatel potřebuje znát význam toho slova,
resp. kontext, souvislosti, a nejlépe aby pracoval se souvislým textem.

Oni si totiž nejazykáři myslí, že překlad je něco jako transliterace,
ale na vyšší úrovni, se slovy.
(Transliterace je mechanická tabulková náhrada písmen mezi abecedami – např. výměna ruského „Ц” za české „C”; bez překladu do češtiny, např. v případě jmen a názvů.)

Že by to bylo třeba „odmarchewkowanie”,
když „mrkev” je polsky „marchewka”.

Jenže tak to nefunguje.
Překladatel musí pracovat se souvislým textem, s kontextem, s významem.
Ne s izolovanými slovy vytrhanými z kontextu.

 


Každý jazyk má homonyma, tedy slova, která se píší stejně, ale mají jiný význam. Jenže v jiném jazyce už ty dva významy často nejsou homonyma, tam už obvykle mají různé výrazy.

Např. české slovo „barva” je polsky buď „farba”, nebo „kolor”. A je v tom rozdíl.

Polské slovo „kierownica” je česky buď „volant”, nebo to jsou „řidítka”. V česky psaném článku asi nemusím zdůrazňovat, že je to zásadní rozdíl.

A takových případů je mnohem více. Některé z nich uvádím v přehledu dvojích překladů českých vs. polských slov. Ale i ten je jen ukázka těch nejčastějších případů, v žádném případě není vyčerpávající – to ani zdaleka.

Často si mluvčí jednoho jazyka ani neuvědomí,
že to, co on ve své rodné řeči chápe jako jedno slovo, pro něj s jedním významem,
se v jiném jazyce rozlišuje jako dvě slova.

Protože ve skutečnosti jsou to různé významy, ač si to on sám na základě svého rodného jazyka neuvědomuje.

Např. polské „tutaj” může být česky „tady”, nebo „sem”,
ale Polák v tom ten rozdíl necítí.

Stejně jako české „proč” bude polsky buď „dlaczego” (z jakého důvodu), nebo „po co” (za jakým účelem), ale Čech v tom rozdíl necítí.
„Já to dělám proto, že něco je špatně (důvod), tedy proto, aby to něco bylo dobře (účel).”
A hotovo. Prostě jsem Čech, tak jsou pro mne příčina a účel totéž.
Polák to ale odlišuje.

České slovo „měsíc” může označovat objekt na obloze, resp. ve vesmíru, anebo zhruba 30 dní, ať už kdykoliv po sobě průběžně jdoucích od teď, anebo konkrétně pojmenovaných v kalendáři od prvního.
Běžná moderní polština pro to má dva různé výrazy.
Což ostatně znáte i z angličtiny, ta také rozlišuje „moon” vs. „month”.

A takových příkladů jsou spousty.
Jiný (rodný) jazyk – jiný způsob myšlení.

 
 


Proto je zásadní chybou, když občas nějakého zadavatele napadne,
že se nemusejí překládat/účtovat opakující se výrazy.

Možná se ten výraz opakuje v jednom jazyce, ale ve druhém jazyce už to může být něco jiného.
Např. se v polštině bude opakovat slovo „bilet”. Mnohokrát po sobě.
„Tak to by ho překladatel mohl přeložit jen jednou, a pak dál už si to zadarmo dosadím já sám.”, napadne klienta.
Jenže v češtině to bude jednou „jízdenka”, jindy „vstupenka”, pak „letenka”, možná také „místenka”, anebo třeba lodní či palubní lístek. A polsky to vše byl „bilet”.

Ne, překladatel ani klient nemůže pracovat s jednotlivými slovy.
To by si klient rovnou mohl koupit slovník, resp. posadit brigádníka k webovému bezplatnému slovníku, a vůbec by nemusel platit překladatele.
Jenže on ten překladatel má smysl. A aby měl smysl, tak musí pracovat s uceleným textem. S významem. Ne s anonymními slovy vytrženými z kontextu.

Častý problém je to při lokalizacích SW.
Třeba takové anglické slovo „forward”.
V běžném nebo technickém jazyce je to „dopředu”, „vpřed”.
Ve webovém prohlížeči to obvykle bude „Vpřed”, anebo „Přejít na následující stránku”.
Jenže v e-mailovém klientu to je „Předat (zprávu) dál”.
Co se stane, když se překládají slova bez znalosti kontextu, situace, místa výskytu?
Vznikne chyba, která může někdy vést i k nedorozumění.
Více jsem se o tomto tématu rozepsal před sedmi lety v článku Stiskněte Escape… ale jenom v češtině. V zásadě platí stále.

Ale vůbec nemusí jít o software.
Nebezpečný je každý tabulkový překlad izolovaných slov.
Např. slovo „maska”.
A omezíme se zde jen na techniku. Neřešíme divadlo, karneval, posmrtnou masku, ani pleťovou masku.
Vynecháme z toho i počítačový program Masca, který byl aktuální před 20 lety.
A vynecháme i IT výraz maska, který znamená šablonu či filtr pro název souboru nebo jiný textový řetězec.

Pořád nám v aktuálním čistě technickém jazyce zbývají různé významy:
U auta je v polštině „maska” to, co je česky „kapota”.
Taktéž u auta, ale v češtině, je „maska” to, co se polsky nazývá „gril” nebo „atrapa”.
U pracovníka je ochranná maska či polomaska zhruba totéž v obou jazycích, jenže zatímco v češtině odlišujeme výrazy „rouška” vs. „respirátor”, a rozdíl je zásadní až fatální,
tak v polštině jsou český „respirátor” i česká „rouška” nazývány jedním slovem „maseczka”.
A k tomu má polština i slovo „respirator”, které ale znamená to, co dnešní čeština nazývá obvykle „plicní ventilátor”
(přitom ještě poměrně nedávno i v češtině označovalo české slovo „respirátor” také umělou vnější mechanickou ventilaci, ale pak se to nějak změnilo, a začalo se používat pro filtrační polomasky pro práci v prašném prostředí.).

Co lokalizace webu, e-shopu (internetového obchodu), webové aplikace, softwaru, aplikace, menu?

Ano, tam se musejí překládat jednotlivé výrazy. To jinak nejde.

Ale je naprosto zásadní, aby překladatel znal pravý význam toho výrazu.

Dobré je, když vidí id (identifikátor) toho výrazu, kterým si ho označuje programátor. Může totiž někdy pomoci s pochopením.

Dobré také je, když při překladu z polštiny do češtiny vidí navíc i anglický ekvivalent toho samého výrazu v tom samém místě. Pokud překlad mezi angličtinou a polštinou proběhl správně, může znalost znění v obou těch jazycích pomoci.

Skvělé, ideální a velmi žádoucí je, když má překladatel možnost danou aplikaci, eshop či web používat (zkoušet, proklikávat za běhu), ať už ve zkušebním provozu v cílovém jazyce, anebo třeba i v ostrém provozu v původním jazyce.
Pak překladatel lépe vidí, jaký význam má právě překládaný výraz.

 


Samotné slovo je nemožné přeložit nejen přímo kvůli jeho významu, ale i kvůli jeho použití ve větě.
Český i polský čtenář ví, že máme rody a čísla, tedy že máme např. tvary „malý”, „malá”, „malí”, „malé”; nebo „přečetl”, „přečetla”, „přečetli”, „přečetly”; zatímco v angličtině se mnoho českých či polských možností spláchne jedním tvarem.
Ale potíž při vytržení slova z kontextu může nastat i při překladu mezi polštinou a češtinou:
(A to zdaleka ne jen kvůli zcela odlišnému systému zdvořilostní komunikace – vykání.)

Příklad pro směr PL -> CS

Polské slovo „pies” znamená česky „pes”.
Polština i čeština mají pády.
Akuzativ, polsky biernik, prostě čtvrtý pád (koho, co), je v obou jazycích „psa”. „Vidím psa.” = „Widzę psa.”
Takže se vše zdá být jasné a bezpečné.
„Takže si necháme od překladatele napsat potřebná slova v prvním pádě a ve čtvrtém pádě, a pak je budeme používat podle potřeby.”
Chyba lávky, takto to nelze. V jednotlivých situacích se k jednotlivým slovesům mohou v češtině vázat jiné předložky a podstatná jména v jiném pádu než v polštině.

Např. polsky je „opiekować się psem” (kým čím),
a česky se totéž řekne „starat se o psa” (o koho o co).

Polská otázka „Co to za pies?”, která používá slovo „pies” v prvním pádě (kdo, co),
se do češtiny překládá jako „Co to je za psa?”, čili český překlad zde použije pád čtvrtý (koho, co).

Se slovy nelze pracovat podle tabulky, pokud použití jednotlivých tvarů v jednotlivých situacích nemá pod kontrolou překladatel.
Dokonce ani když si je zadavatel zajistí v různých tvarech. Vždy záleží na situaci, na okolním textu, na použití toho slova.
Překladatel musí vidět situaci a větu a říci, jaký tvar se tam použije.

Příklad pro směr CS -> PL

„Večer” se polsky řekne „wieczór”.
A ta slova mají stejný význam.
Žádná zrada. Ani v jednom jazyce nemá to slovo širší význam než v jazyce druhém.
Takže vše je v pohodě? Můžeme si to slovo vzít do tabulky a strojově ho dosazovat do nějaké aplikace, kde bude nastavení něčeho pro různé části dne a kde bude informace o tom, co se kdy děje?

Ne, ani to nelze udělat, pokud překladatel nezná kontext.
Příklad – Nastavení časového programu:
„Večer = čas 20 – 22 hod”.
„Wieczór = czas 20 – 22 godz”.

Takže je to v pohodě? Ne, není:
„Tento režim se aktivuje večer.”
„Ten tryb aktywuje się wieczorem.”

V češtině rozlišujeme, že teď je kdo co, „poledne” nebo „noc”
vs. potkáme se kdy, „v poledne” nebo „v noci”;
ale v případě večera nám to zní stejně:
je kdo co, „večer”, potkáme se kdy, „večer” – ani si neuvědomíme, že jsou to dva různé významy.
Přestože v případě poledne nebo noci to chápeme a cítíme.
A polština to rozlišuje i v případě večera.

A tak při tabulkovém překladu při naplnění databáze krátkými výrazy může dojít k chybě,
pokud překladatel nevidí, kde a jak se ten výraz v praxi použije.

Tlumočník nebo překladatel vs. obor a téma

Lidé si myslí, že když se někdo na nějaké úrovni naučí cizí jazyk, tak automaticky okamžitě přeloží či přetlumočí všechno. Jako slovník nebo Google Translator.

Jenže, jak jste asi vytušili z výše uvedeného,
je velmi důležité, aby se tlumočník nebo překladatel orientoval v oboru, kterého se text týká.
Aby rozuměl tématu.

Aby chápal obsah textu či sdělení.
Bez toho to nejde. Překlad je práce s významem, kontextem a smyslem; nikoliv s izolovanými slovy z tabulky.

Když se člověk učí a používá cizí jazyk,
učí se postupně znovu veškerou terminologii celé základní školy.

Včetně názvů měst a států.
Včetně botaniky, zoologie, biologie člověka (anatomie), fyziky, chemie, matematiky, informatiky, anebo třeba jazykovědy (gramatiky).

Asi jste si všimli, že názvy uměleckých děl, např. knih, filmů a seriálů, jsou často vymýšleny lokálně při překladu, takže je nelze překládat doslovně – ano, je to další tématická slovní zásoba.
Někdy nemusí být úplně snadná ani orientace ve jménech historických světových postav.

A někdy je to i otázka celých frází a citací z uměleckých děl. Např. když budete chtít po vzoru Harryho Pottera nejmenovat veřejně známou negativní postavu, tak místo jména česky řeknete „(však) vy víte kdo”.
Podle slovenského překladu to je „Ten-Koho-Netreba-Menovať” nebo „Veď-Viete-Kto”.
Podle polského překladu knihy to je „Sami-wiecie-kto”,
čili doslovně přeloženo do češtiny by to bylo „Sami-víte-kdo”, ale přitom je potřeba takový slovní obrat do češtiny přeložit jako „vy víte kdo”, aby byla parafráze vytvořena správně podle českého překladu Harryho Pottera.
Takže se s ním překladatel do češtiny musel alespoň letmo seznámit.
V anglickém originále to je „You-Know-Who” nebo „He-Who-Must-Not-Be-Named”.
Pro doslovné překlady ani pro vlastní kreativitu překladatele v případě parafrází a znovuužívání takových obratů v jiných textech není místo. Překladatel prostě musí vědět a ve zdrojovém jazyce poznat, že jde o parafrázi hlášky z kultovního díla, a v cílovém jazyce správně použít formulaci podle cílového jazyka. Zkrátka musí tu hlášku z toho literárního díla znát v obou jazycích.

A pak tu jsou přísloví, idiomy, přirovnání, ustálené obraty. Když Čech zabíjí dvě mouchy jednou ranou, tak Polák peče dvě pečeně na jednom ohni.
Ale to je v zásadě součást jazyka.

Člověk se v cizím jazyce při jeho používání učí i názvosloví základů politiky a práva. Učí se třeba i názvy nářadí v dílně, pokud je potřebuje.
Cokoliv vás napadne.

Resp., učí se znovu celou svoji odbornou terminologii podle svého odborného vzdělání a podle svých zájmů či podle své praxe a podle oborů svých zákazníků.

Velmi pravděpodobně narazí na slovo, které nezná. Tak si ho zjistí.
Ale musí chápat, o co jde.

Každý obor má svoji terminologii.
Ano, terminologie se někdy musí a dá dohledat.
Ale tlumočník či překladatel musí vědět, o čem je řeč.

Každý obor má své výrazy, názvy a pojmy. V každém jazyce jiné. I přes značný vliv latiny, angličtiny, příp. i němčiny mají jednotlivé obory své lokální výrazy.
Některé naleznete v mých tématických oborových slovníčcích.

Proč nepřekládat laicky podle slovníku ani automatickým překladačem

To by bylo na dlouho, příkladů každý z vás už asi pár viděl, uvedu zde jeden výstižný:

Česká dopravní firma dala natisknout a vyvěsit banner,
který polsky informoval, že ta firma přijímá „sterowniki” pro svoji rozrůstající se flotilu.

Jelikož jsem informatik a umím na nějaké úrovni anglicky,
tak jsem asi pochopil, co se zhruba stalo:

Řidič je anglicky „driver”.
Někdo (sekretářka, grafik, tiskař, …) se podíval do anglicko-polského slovníku a vyhledal si výraz „driver”.
A dostal polské slovo „sterownik”.

No jo, jenže polské slovo „sterownik” sice znamená anglicky „driver”, ale ve smyslu „ovladač zařízení”. „Device driver”.
Jsou to např. instalační soubory, díky nimž si operační systém v počítači porozumí se zakoupenou tiskárnou. Takový ovladač je polsky „sterownik” a anglicky „driver”.
Těch významů polského slova „sterownik” je ještě trochu více, ale cesta inkriminovaného slovníkového laického nebo automatického překladu šla patrně tudy.

Pokud tedy někdo umí polsky, umí anglicky, zná polskou i anglickou terminologii z ICT, a má nějaké kombinační schopnosti,
tak se může dopracovat k tomu, že ta firma chce přijmout řidiče.
Protože řidič je anglicky „driver”, stejně jako ten ovladač zařízení.
Homonymum (stejné slovo pro různé významy) je to v angličtině. Nikoliv ale v polštině.
Asi se shodneme, že to je příliš přísný filtr uchazečů o práci v situaci, kdy té firmě řidiči kamionů zoufale chybí.
A pokud někdo bude natolik schopný, že tu šifru pochopí, tak právě takového člověka může taková chyba od práce pro danou společnost odradit.

Profesionální tisk velkého banneru (silné umělohmotné plachty) jistě stál nějaké peníze.
Podmínky jeho vyvěšení na plotě, který zjevně není v majetku inzerenta, neznám.
Firma zjevně chtěla nabrat zaměstnance, čemuž asi takový nesrozumitelný banner nepomohl.
Ale ušetřilo se za překladatele, protože proč najímat překladatele, když máme internet.
Doufám, že snad tento odstavec nezní moc kriticky. Berte tuto zkušenost jako varování; jako radu, aby se takové chyby zbytečně neopakovaly.

Když se šetří na opravě brzd, jsou z toho zbytečné výdaje za autoklempíře (v lepším případě).
Když se šetří na jazykových službách, jsou z toho zbytečné výdaje za tisk, příp. vývěsní plochu.

Kromě toho na tom banneru asi bylo také slovo „akceptovat” (jako „přijmout podmínky”)
místo „přijmout” ve smyslu přijmout do pracovního poměru,
ale to už je detail, to by asi mohlo být srozumitelné, byť poněkud zvláštní a jistě chybné.
Ve výsledku tedy text říkal zhruba „Akceptujeme ovladače pro naši rozrůstající se flotilu.”. Což polsky zní úplně stejně zvláštně a nesrozumitelně jako teď tady v tomto českém doslovném překladu.
Z toho ne každý pozná, že básník chtěl říci „Přijímáme řidiče pro naši rozrůstající se flotilu.”.

 


Občas jako kolemjdoucí narazím i na čistě český text za nenulové peníze vytištěný nebo vyřezaný plotterem a natrvalo nalepený např. na autě, kde je fatální chyba v českém pravopisu.

Chápu, že ne každý má jazykové vlohy, ale pokud někdo takový trvá na tom, že se bude živit reklamou a realizovat reklamní nápisy, tak má spolupracovat s někým, kdo umí slušně česky – klidně s někým z rodiny, kdo má k češtině bližší vztah, nemusí to nutně být jazykový profesionál.

 


Zmíním ještě jednu desítky let starou historku z lékařského prostředí,
z knihy od dr. Káše, který sbíral veselé příhody z československého lékařského prostředí a vydával je knižně.

V jisté české nemocnici byla odborná knihovna pro zaměstnance. Staral se o ni lékař, jenž občas dokoupil vhodné odborné knihy, jež mohou mít pro jeho kolegy smysl.

Jeho kolega, internista, si jednu takovou nedávno dokoupenou knihu s chutí půjčil.
Jmenovala se „metabolismus cukrovky”.
Doma se do ní začetl, a pak s ní přišel za kolegou knihovníkem:

- Víš, o čem je ta kniha?
- O metabolismu cukrovky.
- Jo, ale jaké cukrovky?
- Jak jaké, cukrovka je snad jen jedna, ne?
- Jo. Ale ta kniha je o té cukrovce, co roste na poli.

Jak vidíte, někdy je dost legrace už s jedním jediným, navíc rodným, jazykem.
Když do toho vstoupí cizí jazyk, je vše ještě pestřejší.
A proto překladatel potřebuje znát kontext. Smysl. Význam.

Čeština a polština – jazykové služby

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Jak překládání nefunguje: Proč se překládají texty, a ne slova. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-07-27]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/clanky/postrehy/jazyky/jak-prekladani-nefunguje

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-07-27]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Víte, jak matematik nahání lva do ohrádky? Kruhovou inverzí.

Pro ty, kdož neznají kruhovou inverzi:
Byl jednou jeden farmář a ten potřeboval pro své ovce co největší plochu pastviny ohradit co nejkratším plotem. Zavolal si na pomoc inženýra, fyzika a matematika.
Inženýr postavil kruhovou ohradu a prohlásil, že to je nejúspornější způsob.
Fyzik postavil dlouhou přímou zeď a prohlásil, že můžeme předpokládat, že je nekonečně dlouhá.
Matematik postavil malinkou ohrádku kolem sebe se slovy: „Já jsem venku, a co je za plotem, to je uvnitř ohrady.”

 

Pro zamyšlení

Napsat slovo vědomě chybně a dát ho do uvozovek, aniž by šlo o citaci,
je stejné jako zaparkovat auto v zákazu zastavení a ještě k tomu zapnout všechny blinkry.
Pachatel usiluje o to, aby bylo vidět, že si je svého přestupku vědom.

[Vlastní konstatování autora tohoto webu, 2014.]