Hledat na tomto webu

V létě 2007 jsme se s cykloturistickým táborem podívali do výroby technické keramiky firmy Keramtech v Žacléři. Podrobné vyprávění o průběhu celého tábora je k nalezení v kronikovém zápisu. V lednu 2013 část textu vytahuji jako samostatný článek:

Ráno jdeme na exkurzi do Keramtechu, kde nás personalista Ing. Václav Mejvald provází výrobou. Firma vyrábí keramické filtry pro slévárny, ale dělá i další výrobky. Ve vitríně mj. poznávám pouzdro topného tělesa, jaké máme doma v bojleru. Dozvídám se, že Keramtech ho opravdu dodává tomu konkrétnímu výrobci. Věděl jsem, že jsou u toho českého bojleru použity slovenské pojistné ventily (s nestandardním průměrem pro hadici!), ale že se keramická část topných těles vyrábí 50 km od Náchoda, to je pro mě novinka.

Procházíme výrobu tzv. „pyrostatu“, což je obchodní označení jednoho z materiálů. V podstatě je to přesně to, co si pod tím názvem představíte po rychlém jazykovém rozboru – „pyro stat“ = „stálé i při ohni“ = „ohnivzdorné“, resp. v tomto případě je tím myšleno spíše „odolné vysokým teplotám“, což je u filtrů do sléváren dost důležitá vlastnost.

Překvapuje mě, že se ty filtry vyrábějí sériově ve velkém – řekl bych, že filtr se mění jednou za čas, ale ono je to tak, že se např. v automobilkách vyrábí takovým fofrem, že se ty filtry mění dost často, a tudíž se kupují ve velkém.

Zajímavé je i to, že výrobek z řady „pyrostat“ je při používání v praxi vystavován mnohem vyšším teplotám, než při jakých byl vypálen.

Abych to ale vzal od začátku. Vidíme míchačku směsi, pak se dozvídáme, že se směs kontroluje v laboratoři, a že hmota nesmí být moc suchá, aby se nedrolila a držela při sobě, ale přitom nesmí být ani moc mastná, aby pak výrobek nepraskal. Vidíme, jak se ze směsi tvarují výrobky, a přicházíme k tunelové peci řízené počítačem. Tunelovou pecí výrobky postupně projíždějí na vozících zepředu dozadu, což oproti komorové peci, která v podstatě připomíná kuchyňskou troubu, přináší výhodu, že jednotlivé části tunelové pece jsou stále roztopené na stejnou teplotu, a nevznikají ztráty postupným roztápěním a pomalým ochlazováním běžné komorové pece.

Protože při pálení keramiky prý totiž hodně záleží na rychlosti změny teploty, aby výrobky nepopraskaly, a oteplovat i chladit se tedy musí opatrně – podobně jako doma je nevhodné rozpálenou skleničku ponořit do studené vody. Zkrátka je důležité hlídat derivaci průběhu teploty v čase. To se mi hodí jako argument k mému nedávnému tvrzení, že derivace je v praxi velice užitečná, důležitá, pěkná, a zajímavá funkce, což mi některé vedoucí a rafani nechtěli věřit. A přitom sledování první a druhé derivace rychlosti všech okolních vozidel je základ pro svižný a bezpečný pohyb v městském silničním provozu – na kole, autem i pěšky.

Ale abych se vrátil k exkurzi v Keramtechu – prohlédli jsme si dvě tunelové pece, zajímavý kolejový systém (nádraží) pro dva typy vozíků, a hlavně jsme se dozvěděli, že i tunelové pece mají svoji lepší variantu. A to sice tunelovou pec s válečkovou dráhou, kde se výrobky posouvají po válečcích (podobně jako třeba lahve v broumovském pivovaru – viz exkurze na cyklotáboře Studánka 2005). Díky tomu se zbytečně neohřívají a nechladí vozíky a plata v nich. To je spousta matroše, který se dnes ohřívá zbytečně, spousta jalové hmotnosti ohřívané pro nic. Oproti tomu jednotlivé válečky na dráze jsou stále na stejném místě, a tudíž se jejich teplota jen udržuje a nemění. Člověk by žasl, jaký pokrok a úsporu přináší tunelová pec oproti komorové, a ona jde najednou vylepšit i ta pec tunelová.

To je asi tak stručně vše, co si z Keramtechu pamatuji. Teda ještě se mi vybavuje nový Zetor na dvoře, nové UNC v hale s jílem a dalším materiálem, a historický telefon na zdi někde v provozu. Kromě zážitků a poznatků si mnozí z nás odnesli i různé nepovedené výrobky - zejména filtry, ale i objímky, použitelné jako květináče.

Naše exkurze se pro velký zájem a dotazy protáhla na asi 175 % zde obvyklého času. Což mě ani moc nepřekvapuje :)