Osobní blog
Soukromý, neprofesní mikroblog.
Článek č. 287
Naposledy upraveno 12. 08. 2024 01:39
Vysílačky, lidi a pobyt v přírodě
Před asi rokem a půl jsem v jednom článku konstatoval, že když jde člověk s vysílačkou na kopec lovit spojení, tak pochopí, kde se tam vzalo to slovo "lovit". Protože je to lov. Ne zcela předvídatelný, alespoň trochu nejistý, vyžadující určitou trpělivost.
Dobu to vypadá, že z toho nic nebude, že se dnes nic nezadaří, že dnes člověk půjde z kopce domů s nepořízenou a s prázdnou... a pak to tam najednou naskáče. Jakoby samo. Trochu samo, trochu v důsledku trpělivosti, jako odměna za to, že se člověk nevzdal, a pořád to zkoušel.
V tom je vysílání a snaha navázat spojení asi podobné jako lov. Nebo konkrétně jako rybolov.
(Aniž bych s lovem či rybolovem měl vlastní zkušenost.)
S rybolovem má vysílání společné i to, že jak rybáři, tak nadšenci přes vysílačky mohou z batohu čouhat nějaké podlouhlé předměty.
Pokud je vám divné, proč jde ten rybář na kopec, tak to možná není rybář, ale nadšenec přes vysílačky či radioamatér.
Pokud tedy vidíte, že někdo jde směrem od civilizace do přírody a spíše do kopce než z kopce a z batohu mu cosi podlouhlého vyčuhuje, tak to cosi podlouhlého může být anténa; v případě akčnějších kolegů klidně skládací stožár.
S rybolovem může mít alespoň v některých případech lov rádiových spojení společnou i další věc. Naprosto zásadní:
Při určitém nastavení cílů a priorit se může stát, že se člověk ani nijak extrémně nezlobí, když nic nebo téměř nic neuloví.
Jak už jsem zmínil před těmi asi necelými dvěma lety v tom výše citovaném článku: Kdybych nerad chodil do přírody, tak tam s tou vysílačkou nechodím. Já se do té přírody hlavně chci jít projít nebo v ní pobýt.
Lov, ať už rádiových spojení, či ryb, může být někdy důvod či motivace, proč vyrazit z domu do přírody. Dere se mi do prstů skoro až slovo "záminka".
Ale myslím, že úplně nejvhodnější, nejpřiléhavější a nejvýstižnější je právě slovo "motivace". To je přesně ono. Člověk do té přírody chce jít už kvůli té přírodě samé, resp. kvůli sobě, resp. kvůli svému pobytu v ní. Ale nakonec je to právě třeba ta vysílačka, a konkrétně třeba i nějaká akce, která se v éteru (ve vzduchu, v rádiovém prostoru a provozu) koná v nějaký den a čas, co člověka donutí až dokope k tomu, aby všeho nechal, zvedl hýždě od počítače, na chvíli zapomněl na hromady nezpracovaných papírů na stole a zcela totožnou situaci v počítači a v hlavě, a prostě vyrazil ven.
Tou vhodností vzájemné časové koordinace se totiž lov spojení v elektromagnetických vlnách zásadně liší od lovu ryb ve vodních vlnách (že se tak křečovitě držím té rybářské paralely, aniž bych o rybaření cokoliv věděl):
V případě velmi krátkých a ultrakrátkých vln, resp. v případě spojení v těch pásmech a za pomoci těch standardů, kde se uvažuje o desítkách až nižších stovkách kilometrů, a často typicky i při vysílání z přírody, z kopců, jako např. při vysílání na PMR, jste zásadně závislí na tom, jestli jsou v éteru i kolegové.
Když budete sami u rybníka, jako jediný člověk, tak asi leccos chytnete, protože ryby tam jsou asi víceméně pořád (asi s ohledem na nějakou jejich aktivitu... nic o tom nevím).
Ale když budete sami na kopcích a budete vysílat ve standardu, který se z domu příliš nepoužívá (používat nedá), zkrátka, když budete sami v éteru, ve smyslu svého dosahu, tak žádné spojení neulovíte.
A ještě k té motivaci – dávno říkám, že vysílačky jsou coby koníček trochu něco jako geocaching.
Nebo, když tady pořád používám tu loveckou analogii: Že lov spojení s vysílačkou je podobný jako lov kešek. Kačeři také říkají "odlovit kešku".
Vysílání z přírody, podobně jako geocaching, je technické zpestření výletů do přírody. A motivace k výletům do přírody.
Motivace. Ne jediný důvod. V tom to je:
Snad většinu z nás, kdo chodíme do přírody vysílat, baví do té přírody chodit. Ta vysílačka pro velkou část z nás není jediný důvod, proč do té přírody jít. Většina z nás do té přírody asi chodí ráda, z podstaty.
Vysílačka je jen takové malé (ale významné) pošťouchnutí k tomu, aby člověk do té přírody šel právě teď. A ne až jindy, na svatého Dyndy. Nebo jak se říká: Někdy je nikdy.
Vysílačka, s nějakou naplánovanou akcí, kdy je šance udělat hodně spojení, kdy jsou kolegové na kopcích nebo obecně v éteru, je to drobné důležité cosi, co z výletu někdy ( = nikdy) může udělat výlet v konkrétní datum, z něhož se stane slovo "dnes".
(Abych to tu příliš neidealizoval – už jsem mnoho termínů, kdy jsem chtěl někam jet nebo jít s vysílačkou, zrušil, protože jsem to fakt nestíhal a nezvládal. Ale některé termíny se podaří... a o tom to je.)
Pokud jde o relax a odpočinek od civilizace, tak nutno pro úplnost ještě přiznat, že oproti rybáři toho takový typický nadšenec přes vysílačky či radioamatér obvykle více namluví.
Ano, to je většinou pravda. I pokud někdo vysílá morseovkou, nebo naopak digitálně vysílá obrázky, tak sice na kolegy přímo nemluví pusou a hlasivkami, ale stejně tak nějak interaguje s jinými lidmi – nebo se o to alespoň snaží.
A jsem si vědom toho, že šum z reproduktoru je něco jiného než šum splavu, šum vody obecně nebo šum stromů ve větru.
Ale stejně, přesto přese všechno, je to vysílání jako celek, s celým tím výletem do přírody, určitá forma relaxu, co přináší pohodu (pokud člověka něco nevystresuje :) ).
A stejně jako rybář, tak i člověk praštěný anténou postupně získává určité zkušenosti, a ví, že třeba dnes jde na místo, které je docela dobré, a kde by to mělo jít. Něco plyne ze zkušenosti, že už tam člověk třeba dvakrát byl, a tak už se těší, že to půjde. Člověk začíná mít svá místa. (A my lidé přes vysílačky je mezi sebou sdílíme. A nejen místa, i jiné zkušenosti, rady a know-how.)
Případně člověk na různá místa a kopce tak nějak automaticky kouká zkušeným okem v kontextu toho svého vysílání a říká si "tady by to asi mohlo jít", když už trochu tuší, co potřebuje, a na čem to záleží.
---
A co je na vysílání naprosto skvělé – lidi mezi sebou z podstaty spolupracují a pomáhají si. Spojení pro tebe je i spojení pro mě. Ke spojení s někým z podstaty nutně potřebujete toho druhého. Ze systémově sociologicko psychologického hlediska je tohle na vysílačkách geniální. Ale kromě toho klidně někdo pomůže ke spojení dvěma dalším; zkusí jim dohodit spojení. To spojení musejí protlačit mezi sebou, jinak by to nebylo jejich spojení, ale někdo třetí může druhého upozornit, že na něho první dává výzvu, nebo že ten člověk byl před chvílí na té a té frekvenci.
A čistě systémově se mi strašně líbí ta komplexnost, že jeden se vzájemně slyší s druhým, druhý se vzájemně slyší s třetím, a přitom se první neslyší s třetím, protože mezi nimi ausgerechnet musí stát kopec (nebo jsou prostě od sebe příliš daleko).
Což se pak ještě jindy zpestřuje tím, že jeden slyší druhého, ale druhý neslyší prvního. No prostě je to krásný pestrý koníček, kde se člověk musí umět systémově vcítit do jiných lidí, kde si musí uvědomovat, že ten druhej na třetího nereaguje ne proto, že by byl blbej, ale prostě proto, že toho třetího neslyší, ačkoliv se ten první slyší s oběma.
I proto se licencovaní radioamatéři na amatérských kmitočtech (frekvencích) před zahájením vysílání ptají, jestli je frekvence volná.
Protože i když zrovna nikoho neslyší, tak je možné, že někdo, s kým se vzájemně slyší, právě na té frekvenci právě teď poslouchá někoho, koho ten první neslyší. Takže tam na té frekvenci tomu druhému ten první nemůže vysílat, aby negumoval signál od třetího, který se ten druhý snaží přijímat. I když ten první toho třetího neslyší.
Prostě, musí se u toho trochu myslet. Trochu i za jiné, ale hlavně na jiné. A i to je na tom koníčku hezké.
Je to vlastně aplikace technického systémového myšlení pro účely vzájemné mezilidské empatie.
A když s někým uděláte spojení, tak pak můžete poslouchat, s kým dalším ten někdo potom ještě dělá spojení. Ty další lidi už třeba neslyšíte, když jsou mimo váš dosah, ale slyšíte toho jednoho kolegu, jak s těmi lidmi na ta další místa komunikuje, a tak tu komunikaci můžete z poloviny sledovat a být tak trochu "u toho".
A když na to přijde, tak klidně můžete nechat přes toho kolegu pozdravovat člověka, kterého znáte, ale teď nejste schopní se s ním spojit, jen slyšíte, že s ním právě mluví ten první kolega.
Kromě toho taky někdy budete právě ten na té výhodné kótě, resp. ten uprostřed, uděláte si dvě čistá snadná spojení, se dvěma různými lidmi, s nimiž máte to spojení snadné; a pak se ti dva snaží udělat spojení spolu, a vy to posloucháte, a sledujete, jestli se jim to podaří, držíte jim palce, a jste připraveni jim případně pomoct, kdyby to potřebovali, ale zase jen v určitých mezích, abyste jim to nezkazili, aby si to spojení opravdu udělali spolu.
Jsou hry týmů proti sobě; jsou hry všech proti všem; a vysílání je (v ideálním případě...) součinnost všech se všemi.
Nebo aspoň nepřekážení si a ohleduplnost.
Samozřejmě, jako fanoušek dystopií (antiutopií) vím, že nic dokonalého neexistuje a existovat nemůže, ale úmyslně tady popisuji to dobré... a ono to velmi často opravdu platí.
Určitě se tady projevuje i můj idealismus a nedostatek zkušeností z amatérského pásma a jen velmi maličká zkušenost s krátkými vlnami; popisuji tady hlavně komunitu nás kopečkářů (a těch, kdo s námi dělají spojení klidně od sebe z domu).
Vím, že některé krátkovlnné expedice nebo někteří závodníci jdou do toho vysílání ve velkém, investují do toho mnoho času, energie i peněz, a pak třeba někteří zapomenou na některé zásady a vysílají hlava – nehlava, se sníženými ohledy vůči kolegům, čímž komplikují až znemožňují činnost ostatním.
Jako v každé činnosti – dokud to někdo dělá rekreačně, pro radost, tak je v pohodě vůči sobě i ostatním. Jak někdo začne mít ambice, že chce být nejlepší nebo že chce navenek vypadat jako nejlepší (a pomůže si k tomu nějakou "zkratkou", nějakým přivřením oka nad zásadami), tak to pak jde do kopru. V každém oboru.
Ale podle mé nevelké zkušenosti z kopců mi amatérské pásmo VHF a UHF přijde tak nějak lidsky zdravé, a totéž občanské bezlicenční pásmo PMR. I když na tom PMR bohužel vysílají i lidé, kteří nedodržují pravidla a berou si pro sebe více éteru na úkor ostatních tím, že vysílají s technikou, která na tom pásmu nemá co dělat.
K vysílání patří určitá úroveň chování k ostatním uživatelům éteru,
a to jak na občanských pásmech, kde může vysílat kdokoliv, kdo dodržuje předpisy, a nepotřebuje žádnou licenci (jako když vyjedete do silničního provozu na koloběžce nebo na kole),
tak i na amatérských pásmech, kde mohou vysílat jen licencovaní radioamatéři, kteří složili zkoušky a mají k amatérskému vysílání oprávnění od úřadu.
A i když se všude, v každé společnosti a v každém oboru vždy najde někdo, kdo ostatním znepříjemní nebo znepříjemňuje jejich činnost, kdo nebere ohled na jiné nebo si chce urvat víc nebo nedodržuje domluvená pravidla nebo se s někým nemá rád nebo komu rupnou nervy,
tak plošně je ta lidská a hlavně mezilidská úroveň v éteru na velmi vysoké úrovni.
---
Vyrazil jsem tedy zase s vysílačkou na kopec.
(Vysílám v těch standardech, kde je kopec naprosto zásadní. Kolegové radioamatéři vysílající na krátkých vlnách odrazem od ionosféry ty kopce až tolik nepotřebují; ale to tu není podstatné.)
Jdu lesem a cítím, jak tou chůzí odpočívám.
Není to daleko. Už pár dní mě pobolívají kolena, tak jdu jen kousek; zvolil jsem takový kopec, kde nemusím jít ani daleko ani vysoko, kde mám šanci, že to můžu zvládnout a stav kolen si nezhoršit.
Ale i ten kousek chůze lesem stačí, abych aktivně pocítil tu radost a tu úlevu z toho, že jdu lesem, že nesedím na zadku u monitoru.
Režisér Jan Svěrák v roce 1994 natočil film Akumulátor 1.
Formálně se ten film asi snažil být trochu něco jako parodie na různé akční filmy, proto také ta jednička v názvu, že měla odkazovat na vícedílnost některých akčních filmů. Jako komedie či parodie ten film podle mě není svojí formou tak úplně podařený.
Ale! Jako milovník Sci-Fi s důrazem na dystopie, a především tedy na dystopie v užším slova smyslu nepodařeného sociálního inženýrství, tedy na ty příběhy, které začínají v civilizaci, která se na první pohled může jevit jako dokonalá, technicky vyspělá a pokročilá, než se začne pomalu ukazovat, že se některé věci ve společenském vývoji zvrtly,
tak tedy jako příznivec tohoto žánru říkám, že film Akumulátor 1 je po obsahové stránce velmi dobrá dystopie.
Není to přímo SciFi, spíše je to asi fantasy nebo jakási alternativa; není to o společnosti ve smyslu politického režimu.
Pozor, spoiler (!) (do konce velkého odstavce).
Ten film je o lidech a obrazovkách. Podle mého názoru ten film je děsivě vizionářský a ukázal dobu, která se začala vytvářet zhruba o 15 let později.
Film Akumulátor 1 v roce 1994 ukazuje, jak jsou lidé unavení ze sledování televize. Jak je ta televize vysává. Jak z nich saje energii.
A jak je může zachránit jednak významné omezení jejího sledování, a jednak pobyt v přírodě.
A jinak že je ta televize může zničit, zbavit všech sil.
Zhruba v roce 2008 se v Česku začal významně rozšiřovat Facebook. Facebook konkrétně, ale obecně celý web, může z člověka také sát energii, a to docela intenzivně.
Když se člověk začte do některých komentářů, postů, ale třeba i profesionálně ( = coby součást výkonu povolání) napsaných článků na sociálních sítích nebo obecně na internetu, tak prostě může docela snadno a rychle ztratit jakoukoliv víru v lidstvo.
Když člověk vidí, jak dav reaguje emotivně, jak mnozí lidé vůbec nepřemýšlejí, a to nejen ve volném čase (potažmo při vytváření svých názorů na cokoliv... včetně politiky), ale i při psaní článků v profesionálních redakcích, tak prostě člověk přestává věřit, že má lidstvo, resp. naše civilizace, nějakou šanci na budoucnost.
Jak se zpívalo před 30 lety: "Středověk neskončil, středověk trvá". Když to vytrhnu z kontextu, tak tmářství, tupý dav a absence analytického myšlení (nebo jakéhokoliv myšlení) jsou teď a tady přítomny mnohem více, než by se nám líbilo. Jo aha, já jsem tu vlastně chtěl psát o těch pozitivních věcech... Takže zpátky do té přírody:
---
Na výletě s vysílačkou jsem během chvilky prošel tím krátkým úsekem lesa, a usadil jsem se na rozhledně.
V jejím nižším patře a stranou od výlezu ze schodů, takže jsem tam lidem nepřekážel.
Většina lidí šla až nahoru, a ti, kdo se stejně jako já bojí výšek, a spokojí se s nižším patrem, měli k dispozici většinu toho dolního patra, s volným přístupem ze schodů.
---
Dříve jsem vysílal jen v občanských pásmech, kde není potřeba licence.
Před pár měsíci jsem udělal zkoušky a licenci získal, čímž jsem postoupil na vyšší úroveň, a ze středně zkušeného nadšence přes vysílačky s občasnou leč dlouhou praxí se tak stal licencovaný radioamatér začátečník.
U příležitosti zisku licence jsem si pro vysílání na amatérských pásmech pořídil novější a lepší model radiostanice, kterou už jsem znal z vysílání na sdílených kmitočtech. Párkrát už jsem s tím novým typem vysílal, ale mezi tím jsem dělal spoustu jíných věcí, takže jako amatér jsem stále začátečník, a ta radiostanice je pro mě pořád prakticky zánovní. S licencí mám jen velmi nízké desítky spojení.
A zrovna dnes jsem se poprvé dostal k účasti na akci, na kterou jsem se velice těšil, protože je jako dělaná pro techniku, kterou mám k dispozici. (V kontextu toho, co které vysílačky umí, a jakými způsoby se vysílá.) Plánovanou účast na jejím předchozím výskytu jsem na poslední chvíli zrušil, protože jsem to nezvládal. A o dřívějších výskytech jsem ani neuvažoval.
Dnes! Dnes to dopadne! Sice jsem dvakrát změnil svůj plán, odkud budu vysílat; podle svých reálných možností jsem ubíral z atraktivních kót k méně atraktivní,
ale to místo, kam jsem vyrazil, je také velmi dobré, vím, že to tam chodí. A dnes je akce, kdy by měl být v éteru relativně silný provoz při modulaci, kterou moje radiostanice umí.
Ta akce trvá dvě hodiny, a na rozhlednu se mi podařilo dorazit zhruba v 55. minutě akce. Před sebou mám krásnou hodinu, kdy můžu nadělat krásná spojení.
V éteru byl velký provoz (což je skvělé), a když jsem viděl, že na jednotlivých obsazených frekvencích čeká na spojení několik lidí současně, tak jsem se rozhodl najít volný kmitočet, a aktivně dávat výzvu, ať se někdo ozve mně, abych se netlačil s ostatními u výzvy někoho jiného, když je tam nával. Jenže nic. Mé výzvy byly bez reakce.
A když jsem se pak snažil reagovat i na výzvy kolegů, když bylo v éteru volněji, tak také nic.
Slyším výzvu, reaguji, a nic. Nebo dávám výzvy, a nic.
Jen jednou jsem slyšel, jak na mě nějaký kolega reaguje, ale pak zase kmitočet utichl a kolega zmizel.
Ono mi to snad nevysílá, nebo co?
Zkusil jsem odpojit externí mikrofon, pro případ, že by třeba chyba byla v něm. Že by třeba do éteru místo mého hlasu šel nějaký divný zvuk. Nepomohlo to.
Zkusil jsem odpojit externí anténu, pro případ, že by byla špatná. S touto anténou dnes vysílám poprvé, a je to takový levný lehký model, je to autoanténa tak tenká a lehká, že je vhodná i pro nesení pěšky v batohu; třeba je to tím. Ale pořád nic.
Odpojením externí antény a externího mikrofonu jsem vysílačku uvedl do stavu, v němž jsem z ní už opakovaně vysílal, i poměrně nedávno, ale teď se to prostě chová, jako by vysílačka nevysílala nebo jako by vysílala nesrozumitelný zvuk.
(Poznámka pro kolegy od vysílaček: Ne, scrambler jsem nezapínal, tím to nebylo.)
Slyšel jsem provoz na pásmu, slyšel jsem, jak lidé dělají spojení, ale když jsem vysílal já, tak to bylo bez reakce, slyšel jsem jen šum.
Neodpálil jsem si nějak koncový stupeň (zesilovač výkonu signálu, který jde do antény), když mi stanice nevysílá ani s jednou anténou?
Nebo co dělám špatně?
Takhle jsem se s tou vysílačkou trápil zhruba hodinu. Už jsem z toho byl pomalu zoufalý, nechápal jsem, co se děje, nechtěl jsem věřit, že je to možné, protože v tom slibném provozu jsem po hodině neměl ani jedno spojení.
To tam všichni valí takový výkon, že když já vysílám s nízkým výkonem (pro kolegy: QRP, 5 W), tak ten signál v konkurenci ostatních neprotlačím?
Své výzvy samozřejmě dávám na volných frekvencích, ale je možné, že všichni kolegové na těch frekvencích slyší jiné kolegy, které já neslyším. Jsem v pohraničí, a některými směry jsem stíněn vysokými horami, tak to tady tak někdy trochu je, že se člověk vzájemně neslyší s někým, koho jinak slyší polovina republiky.
Že by to bylo tím? A k tomu tím nízkým výkonem?
---
Zhruba po hodině jsem na to přišel.
Bug ve firmwaru vysílačky!
Ale jaký!
Teď budu mluvit ke kolegům od vysílaček, a budu konkrétní; ostatní čtenáři si z toho vezmou, co jim to dá, a nemusejí se stresovat, že teď nebudou polovině věcí rozumět; anebo to přeskočí; je to otázka teď tohoto velkého odstavce:
Pro vysílání na sdílenkách a scan/příjem na PMR jsem už dříve používal stanici TYT 98. A byl jsem s ní celkem spokojený. Žádné zahlcení více signály, SDR příjem naprosto v pohodě i na velmi dobré kótě nebo u BTS, Tytka není žádný Bao. Aneb: Není Číňan jako Číňan.
Se ziskem amatérské licence jsem si pořídil přímého nástupce, TYT 99, kvůli vodotěsnosti.
TYT 99 má také další zásadní inovaci: Tlačítko "monitor" se pro příjem slabého signálu nemusí trvale držet, monitor je možné nastavit do režimu on/off. Stisknu a pustím.
Jenže to Číňani nějak nevychytali, a to tlačítko zlobilo. Muselo se mačkat vždy znovu, po každém uvolnění PTT.
Resp.: Pokud jsem měl zapnutý monitor, a pak jsem zavysílal, tak jsem pak po uvolnění PTT musel monitor nejdříve vypnout a pak zapnout, aby byl zapnutý, čili: Přesně tak, dva stisky. Což někdy ořezávalo začátek sdělení od protistrany, když jsem ty dva stisky stihl pomaleji, než ten druhý začal mluvit.
Naučil jsem se s tím žít, a přišel jsem na to, že je výhodné ve chvíli, kdy druhý domluví, nejdříve monitor vypnout, tím mít hotový první stisk, pak teprve stisknout PTT a mluvit, a pak po uvolnění PTT už stačil jeden stisk monitoru, což je na moderní stanici s nižším počtem potenciometrů relativně fair.
Ale i tak ten monitor někdy trochu různě zlobil, a vůbec to byla taková nepříjemná otrava...
Tak jsem na to přišel!
Tentokrát jsem si v menu nastavil squelch na nulu. Takže mi vysílačka pořád šuměla, a tak jsem monitor nemusel řešit. Teda aspoň jsem si to myslel...
Tytka 99 s patřičným firmwarem má totiž tu zradu, že když jsem si nastavil squelch na nulu, tak se sice krásně rozešuměl reproduktor... jenže on jen šuměl! On nepřenášel přijímaný signál!
Proto jsem vždy slyšel všechen provoz, ale jak jsem zavysílal, tak jsem pak slyšel jen šum, frekvence utichla... Jenže ve skutečnosti asi frekvence neutichla, jen tytka mi nehrála přijímaný signál, a tím šumem mi dávala mylný pocit, že slyším, co z éteru přijímá. To je dost past. Když stanička šumí, tak člověk předpokládá, že slyší, co jde z antény na patřičné frekvenci. No, tak ne nutně...
(Ne, subtóny jsem si tam nenaprogramoval, tím to také není. Dokud nezačnu vysílat, tak slyším. Fakt prostě bug. Navíc – kdybych si subtóny zapnul, tak by to nešumělo; a když by to při monitoru šumělo, tak by to hrálo všechen přijímaný signál na dané frekvenci.)
Asi pět minut před koncem té akce jsem přišel na to, že je klíčové pořád dál mačkat ten monitor tak, jak jsem to dělal doposud.
Že squelchem nastaveným na nulu jen rozšumím reprák, ale nezačnu přijímat signál.
Takže jsem squelch nastavil naopak na vyšší hodnotu, abych poznal, jestli mám monitor teď právě zapnutý, nebo vypnutý, když ta stanice s vypnutým monitorem odmítá přijímat; aby mi nešuměla, když nepřijímá.
(Někdy je to asi i otázka vypnutí a zapnutí, aby se stanice vzpamatovala; nejsem si jistý.)
Vložený dodatek: ---
Druhý den mi došlo, že to, že se ten bug projevil zrovna včera, byl nepřímý důsledek toho, že jsem z Tytky poprvé vysílal s externím mikrofonem. Mikrofon jako takový je v tom nevinně, ale ta nová konfigurace dala průchod tomu bugu ve firmwaru.
Dokud jsem držel stanici v ruce a mluvil jsem do stanice, tak jsem mačkal PTT přímo na stanici. A i když to byla trochu otrava, tak jsem pořád mačkal tlačítko monitor – na stanici hned pod PTT.
Jakmile jsem ale připojil externí mikrofon, tak už jsem tlačítko monitor začal mít poněkud z ruky, takže jsem to "vyřešil" tím, že jsem si squelch nastavil na nulu, načež reproduktor šuměl pořád. Ano, šuměl pořád, když jsem zrovna nevysílal; ale mluvil jen někdy, vždy od nějakého okamžiku (přeladění?) až do prvního zavysílání.
Konec vloženého dodatku. ---
Tahle zrada mi zhatila účast na té akci, na kterou jsem se skrz vhodnou modulaci těšil. A trošku asi zkomplikovala vysílání i kolegům (pokud ano, tak se tímto omlouvám), když jsem přesně ve chvíli, kdy jsme se snažili navázat spojení, nečekaně ohluchnul. A ani jsem nevěděl, že jsem právě ohluchnul, což je na tom to úplně nejhorší.
Prostě slyším provoz, a pak slyším šum... v tom těžko hledat takovou zradu. Zvlášť, když se to dělo po mém zavysílání, a já jsem samozřejmě vždy zavysílal ve chvíli, kdy zrovna bylo místo, takže to vypadalo, že dotyčný mě neslyší a už další výzvy nedává.
Ale snad jsem nikoho negumoval, hlavně proto, že vždy až do prvního zavysílání (od přeladění?) jsem veškerý provoz na kmitočtu slyšel velmi dobře. Takže jsem snad do nikoho nešel. Až pak při snaze o reakci jsem ztratil přehled o dění na kmitočtu, když v tu chvíli příjem ohluchl. Ještě štěstí, že jsem alespoň vysílal QRP (s nižším výkonem)...
Každopádně z toho pro mě plyne úkol: Jednoznačně musím stanici přeflashovat.
A pořádně vyzkoušet, jak se ten monitor a ten squelch chová.
Takže ta akce, na kterou jsem se těšil, a jíž jsem se konečně dočkal, po několika výskytech, kdy jsem o ní ani neuvažoval a jednom výskytu, účast na němž jsem zrušil na poslední chvíli,
mi příliš nevyšla, když jsem za hodinu a kousek získal dvě spojení. Zatímco jiní měli za ty dvě hodiny třeba okolo stovky spojení.
Ale jsem rád, že jsem tu chybu objevil. Věděl jsem, že ten monitor zlobí, ale ta past s tím squelchem nastaveným na nulu, který sice rozšumí reproduktor, ale neaktivuje příjem, tak ta je pro mě novinka. Protože jsem cestou toho nulového squelche, abych nemusel pořád mačkat monitor, šel až teď. No, tak už vím, že ta nikam nevedla, že je tam ta zrada.
A jsem rád, že jsem na to přišel na té méně náročné kótě; že až se dostanu na lepší kótu, tak snad už bude stanice s novějším firmwarem fungovat lépe. To je dobře pro mě i pro ostatní.
I když jsem snad kolegy negumoval, vzhledem k mému ohluchnutí vždy až po zavysílání, tak se zbytečně trápili s tím, když na mě reagovali přesně ve chvíli, kdy moje stanice ohluchla; že se se mnou asi snažili spojit, a já jsem je neslyšel.
(A pokud jde o dotaz "Is this frequency in use?", tak tam jsem jednou na svůj dotaz krásně slyšel reakci, že ano, že frekvence je obsazená, tak snad jsem v takových situacích zrovna slyšel; možná jsem vždy po dotazu na neobsazenost frekvence ze zvyku mačkal monitor, abych měl jistotu, že do nikoho nepůjdu... už nevím jistě.
Ale obecně k tomu přistupuji dost zodpovědně, např. i když chci vysílat QRP, s výkonem 5 W, tak úvodní dotaz na (ne)obsazenost frekvence často zavysílám na těch maximálních asi 9 W, co ta stanice umí, abych měl jistotu, že potom nebudu někoho gumovat. )
---
I přes technické potíže a z nich plynoucí nižší počet spojení mám z toho výletu radost a považuji ho za velice vydařený:
Nějaká spojení se podařila po skončení té akce.
Provoz sice byl v tu chvíli na úrovni třeba pěti nebo i méně procent předchozího provozu, ale to nevadí,
nějaká spojení mám, s někým jsem úspěšně mluvil.
A ještě jsem postupně dvěma kolegům udělal radost, že zrovna za ten kopec, na němž jsem byl, dostanou díky spojení se mnou asi hezký počet bodů do soutěže. Takže dobrý :)
A kromě toho jsem si užil i tu přítomnost na rozhledně, když se občas někdo zajímal, co tam dělám.
Zajímal nikoliv ve smyslu, že by mě chtěl vyhodit. Naopak, postupně se pár lidí zajímalo o vysílání, jak to funguje a tak.
Jedna rodinka, která se mě na vysílačky ptala už pod rozhlednou, když jsem odcházel, vypadala, že ji možná po setkání se mnou zanedlouho budeme moci slýchat na PMR.
Dítě se zeptalo maminky, co tam dělám, ta obecně odpověděla, co sama pochopila a viděla, a zbytek si nevymyslela, jak to tak někdy unavení rodiče dělají, nýbrž se zeptala mě, a já jsem jim pověděl, co jsem považoval za důležité, aby tušili, jak mají s PMR začít. Tak snad z toho budou další nadšenci, co budou chodit po kopcích s vysílačkami.
A nějaké informace o možnostech vysílání pro lidi bez licence jsem upřesnil i člověku, který za mnou přišel s konkrétním dotazem; a bylo vidět, že už o vysílačkách leccos ví. Zmínil, že jednu už má, a potřeboval si ujasnit, co s ní může dělat. Což je super; je dobře, když se lidi ptají a zajímají.
A kolegové, kteří vysílali z Orlických hor, na pásmu PMR, čili na pásmu vhodném pro začátečníky, na pásmu, kde může vysílat každý bez jakékoliv licence,
dnes vysvětlovali základní věci o vysílání člověku, který si koupil vysílačky (PMR; s běžným praktickým dosahem např. zhruba kilometr nebo tři), vyrazil s nimi do Krkonoš a divil se, že ve vysílačce slyší někoho z jiných hor.
Snad se zadařilo a budeme mít o kolegu více. Vlastně potenciálně už asi máme, už má první spojení za sebou; tak snad bude pokračovat.
Sám jsem loni na jaře takto v éteru získal nového kolegu, který mě slyšel, když jsem dával výzvu prakticky nad jeho domem – také jsem mu tehdy popsal, o co jde, a kolega se začal tomu koníčku dost aktivně věnovat.
Tohle vždycky potěší, když člověk vidí, že vysílání zaujalo někoho dalšího.
A zajímavé zrovna na těch vysílačkách je, že úplně nové a neznámé lidi můžete pro obor nadchnout jak osobně, když se potkáte na kopci, tak i v éteru, když si ten člověk koupí vysílačky pro účelovou komunikaci v uzavřené skupině a najednou zjistí, že existuje tento koníček.
---
A když odskočím od vysílaček zase k obecnému pohledu na svět a na lidi:
Radost mi neudělalo jen to, že se mě pár lidí se zájmem a v pozitivním smyslu ptalo na moji radiomatérskou činnost na rozhledně,
radost mi udělalo už samo to, že jsem viděl lidi, kteří aktivně tráví volný čas v přírodě a chovají se jako slušní, milí a inteligentní lidé.
Hned na začátku jsem potkal nějaký oddíl, kde pár dospělých učilo děti slaňovat;
a pak tam chodili různí turisté, kteří nelenili vyrazit do přírody a šli se podívat na rozhlednu a rozhlédnout se okolo.
A někteří se mnou různě interagovali, např. se zeptali na něco v souvislosti s vysíláním,
anebo naopak, když jsem se kolegy přes rádio ptal, jestli je na té rozhledně, co si myslím, a on mi neodpověděl úplně jednoznačně vzhledem k tomu mému dotazu, tak jsem odpověď okamžitě dostal odvedle ze schodů rozhledny, od právě procházejícího turisty, že ano, že je to ta rozhledna, co jsem si myslel.
Když tento dojem z aktivně žijících lidí zajímajících se o svět, myslících a příjemně komunikujících porovnám s tím, co vidím vsedě na internetu, tak to jsou dva různé světy.
Úplně jiní lidé.
Teda on tam určitě je i nějaký průnik těch množin, ale tím si nebudu kazit radost :) A i když tam ten průnik je... tak v té pozitivní situaci prostě člověk vidí ty lidi nadějně a pozitivně.
Prostě je hezké vidět lidi z té lepší stránky... ať už to jsou jiní jednotlivci, nebo částečně i stejní.
Pokud jde o počet spojení, tak těch mám, ve srovnání s počty spojení v denících jiných kolegů radioamatérů, za ten den relativně málo.
Ale já jsem dnes ulovil něco mnohem důležitějšího, než jsou řádky v deníku spojení.
Ulovil jsem radost z krásného, příjemného a osvěžujícího výletu do přírody.
Osvěžujícího jak pro duši, tak pro tělo. A ani přes teplé letní počasí se nebojím použít to slovo "osvěžující" – díky kombinaci nadmořské výšky, větru a blízkého lesa jsem měl radost i ze slunce, zatímco jiní lidé, o stovky metrů níže a v zástavbě, možná naříkali, že u nich, tam dole, je hrozné vedro.
Já jsem se radostně opaloval v lehkém osvěžujícím větru, maje přitom radost z lidí jak v éteru, tak na rozhledně a pod rozhlednou.
A hlavně – díky tomu, jaké jsem potkal lidi, slušné, milé a inteligentní,
ať už prostřednictvím antény, nebo osobně na rozhledně a v jejím okolí,
jsem dnes ulovil pocit, že lidstvo má ještě šanci.
Což je, jak by řekl klasik, k nezaplacení.
PS (přidaný dodatek):
Lidi se vlastně dělí na lidi osobně a lidi on-line. Abych tady radioamatérstvo či turisty nechválil příliš: stačí se podívat do FB skupin radioamatérů nebo pěších turistů, a naleznete (mj.) bohatou úrodu nenávisti (mezi jiným obsahem) jako kdekoliv jinde.
Totéž platí i pro další komunity, kde už v době před Facebookem dokázali dva – tři lidé na diskuzním fóru otrávit potenciálního nového člena komunity tak, že jsme ho nikdy neviděli, ač by byl pro většinu členů hodnotným a většinou členů vítaným kolegou. Z toho, jak se k němu na fóru zachovali dva či tři lidé celkem logicky ztratil chuť přijet na sraz a mít s tou skupinou cokoliv společného, což chápu, i když jsem se ho tehdy snažil uklidnit a uchlácholit, že si těch pár lidí na fóru nemá všímat. Paradoxní je, že ti dva – tři lidé na ty srazy ani nejezdili (naštěstí), což jim ale nijak nezabránilo v tom, aby demotivovali nového potenciálního kolegu od účasti nejen na fóru, ale i na srazu, který se koná jednou za rok.
V zásadě se dá říci, že v diskusním fóru či facebookové skupině se zhádá prakticky jakákoliv širší zájmová komunita. Nebo alespoň pár diskuzně výrazných jedinců dokáže vytvořit takový pocit.
Psaný projev reálně virtuálně potkaného vzorku lidí na internetu je obvykle výrazně horší, než mluvený projev reálně osobně potkaného vzorku lidí; a to i v rámci zájmové komunity.
Tím nemyslím jen jazykovou, stylistickou, gramatickou a typografickou kvalitu textu (ačkoliv často také), to se dá tolerovat; tím myslím obsah a formulaci, (ne)zdvořilost chování k ostatním, (ne)toleranci k ostatním, no zkrátka, že se to tam hádá.
Člověka jako řešení napadá, že se prostě nesmí číst komentáře lidí na internetu, a že se má prostě chodit ven... Jenže...
Nebudu ani moc argumentovat časem, že ho člověk má vždycky jen trochu, protože ten by třeba šel našetřit, protože N návštěv fóra na internetu dá ve výsledku čas na jedno reálné vyražení do terénu;
budu tu argumentovat zdravotním stavem, kdy třeba já vidím, že mě limitují kolena a rozmlouvají mi tu či tamtu akci, a spousty jiných lidí mají spousty dalších zdravotních nebo jiných důvodů, proč pro ně je problém tam či onam osobně vyrazit.
A nějaký sociální kontakt s širší skupinou lidí, s lidmi, které nepotkává každý (tý)den, člověk potřebuje.
A další věc je, že diskuzní fóra a facebookové skupiny jsou často cenným zdrojem informací, které kolegové mohou díky internetu mezi sebou efektivně sdílet... nebýt toho, že se vždycky najde někdo, kdo má potřebu se tam vyjadřovat nevraživě a konfliktně.
Vždycky se najde někdo, kdo se nevejde do věcné konstruktivní diskuze, a musí sáhnout tu k vulgarismu, tam k útoku či zbytečně ostré formulaci, a pak už to jede, už se perou. Případně se tam projeví bezohlednost, porušování daných pravidel a další nešvary, kterých by si třeba člověk v reálu zrovna nevšiml, když by na ně právě nenarazil (nebo by o tom nevěděl).
A člověk, který má omezené možnosti dostat se mezi lidi osobně fyzicky, ze zdravotních či jiných důvodů, je pak nutně otrávený tím, co lidi píšou, když si neuvědomují, že nemluví se svým počítačem (telefonem), ale lidmi za ním; a když si ani nepřečtou, na co reagují (hlavně asi na mobilu) a pak se projevují jako extrémně neanalytické bytosti, když to řeknu velice kulantně.
Přitom při fyzickém setkání venku vypadají lidé mnohem pozitivněji, pokud mezi ně zdravotní i jiné okolnosti člověka pustí.
A tato polovina toho porovnání veřejnosti osobně venku vs. veřejnosti na internetu je hlavní závěr tohoto článku, protože tento článek má být pozitivní, o radosti z krátkého výletu. A když tu krom lidí v přírodě chválím i ty v éteru a když je to článek nejen o lidech v/a přírodě, ale i o vysílačkách a lidech u nich... tak se zhoršujícím se stavem např. kolen to částečně (a jen pro některá pásma / některé normy) může řešit anténa na baráku... (i když právě v takovém provozu, kdy se někdo vybavuje mezi domy jako po skypu, to někdy vypadá stejně jako na internetu...). Člověk holt musí vnímat to pozitivní, co mu to či ono prostředí přinese.
------
------
Dodatek k té zradě s tlačítkem monitor u radiostanice TYT 99:
(čistě technické konkrétní věci, pro kolegy od vysílaček)
Tak už jsem to diagnostikoval přesně:
Když si při poslechu zapnu monitor,
pak ho nevypnu,
pak zavysílám (a pak PTT zase uvolním),
tak dokud nestisknu tlačítko monitor, tak nepřijímám!
Jako vůbec! Ani velmi silný signál!
Jenže pokud mám squelch nastavený na nulu, tak mi reproduktor šumí, takže se mylně domnívám, že přijímám!
A dokonce se v tom stavu ani nerozsvítí zelená kontrolka, ani při silném příchozím signálu, takže nejde nijak poznat, že je na frekvenci signál, a že mi ho ta šumící (!) radiostanice tají.
Je to bug, který je při squelchi nastaveném např. na 3 nepříjemný a ořezává začátky sdělení od protistrany, ale dá se zvládat, protože když slyším, že nic neslyším, že stanice mlčí, tak si zmáčknu monitor, a už slyším (byť se zpožděním na začátku).
Ale při nastavení squelche na nulu se z toho stává fatální zrada, kdy nejde poznat, že stanice nepřijímá.
Přeflashování na novější firmware bohužel z mého PC není možné,
protože kabel zapojený v USB si v mém PC vytváří COM port s příliš vysokým číslem, které čínský PC SW nezkouší najít.
U PC SW pro programování radiostanice to řeším zápisem čísla COM portu natvrdo do textového ini souboru toho SW.
Ale u PC SW pro přeflashování radiostanice taková možnost není, ten prostě hodí chybu, že nenašel žádný port, a ukončí se (a žádný ini soubor nemá).
---
Pomocí programovacího SW z PC jsem dolnímu bočnímu tlačítku odebral short press: monitor a nastavil jsem mu long press: temporarily monitor.
V tom stavu monitor nebyl k dispozici; nefungoval.
Tak jsem navíc přidal ještě short press: temporarily monitor.
Teď se ten monitor chová v principu jako u TYT 98, postaru.
Musím ho držet, ale asi to funguje.
A aktivuje se hned, ne až po asi 1 nebo 2 sekundách jako u některých PMR radiostanic.
Nicméně, chyba při squelch = 0 trvá i potom!!!
Takže pozor, u TYT 99 nikdy nenastavujte squelch na nulu!!!
Pak stanice sice bude šumět, ale za určitých okolností (po stisku a uvolnění PTT) nebude přijímat signál, dokud nestisknete monitor!
To platí při obou režimech monitoru – i při přepínání (monitor) i při držení (temporarily monitor).
Nový firmware sice nemohu ze svého PC nahrát, kvůli vysokému číslu COM portu, které ten SW neumí detekovat,
ale v popisu opravených chyb v přiloženém wordovském souboru to nevypadá, že by tento bug byl odstraněn.
---
Podařilo se mi v PC snížit číslo COM portu, a díky tomu jsem provedl update firmware z verze 29 na verzi 36.
Na VHF je rozsah větší o 2 MHz dole a o 2 MHz nahoře, nově tedy 134 – 176 MHz.
Na UHF zůstal rozsah stejný, tedy 400 – 480 MHz.
Na displeji jsou opět písmena netučná; tučné jsou opět jen číslice.
Tohle jsem na TYT 98 miloval, je to sice trochu neobvyklé, ale v praxi to pro mě zvyšovalo přehlednost a čitelnost displeje.
Tak jsem rád, že se 99 tím novým firmwarem vrátila ke klasice, zavedené u TYT 98 (pro mě; neznám model TYT 88).
Číňané mě obrovsky potěšili tím, že při updatu firmware se nevymaže nastavení a nevymažou se předvolby!
To teda klobouk dolů, že se nastavení i naprogramování radiostanice při přeflashování zachovalo!
Tohle na mě udělalo dojem.
Ale... monitor se chová divně. Novým způsobem. Třetím.
Funguje jakoby na podržení, ale po asi sekundě nebo dvou se sám deaktivuje, stanice reproduktor při absenci signálu zase zavře.
Ale aspoň stanice přijímá (zkouším různé sekvence stisků monitoru a PTT).
Pro jistotu ještě zkouším do stanice nahrát svoje nastavení/naprogramování, z datového souboru uloženého na disku PC. Sice to vypadá, že se nastavení zachovalo, ale ať vím, jak je nastavený ten monitor. Funguje to pořád stejně. Stejně divně, monitor se po chviličce vypíná.
V nastavení pomocí programovacího SW z PC vypínám monitor pro long press. Nechávám ho jen pro short press.
Voilá! Fachá to. Monitor se teď chová jako u staré dobré TYT 98. Je aktivní po dobu držení tlačítka.
Zkouším různé sekvence monitor vs. PTT, a stanice přijímá.
To je dobře, fakt nechci být při dalším vysílání hluchý.
Nastavuji v menu squelch = 0.
Bohužel, ten bug stále platí!
Když při squelch = 0 stisknu PTT a pustím ho, tak následně stanice nepřijímá!!!
A možná je to ještě horší.
Někdy stanici k příjmu z takové situace neprobere jeden stisk monitoru, někdy je potřeba těch stisků monitoru více.
Takže mé velmi důrazné doporučení platí:
U stanice TYT 99 nenastavujte squelch na hodnotu nula! Prostě ne.
Platí pro firmware 29, s nímž jsem TYT 99 koupil, i pro firmware 36, na nějž jsem přeflashoval.
Je vidět, že chování monitoru se mezi těmi firmwary změnilo, ale ten bug trvá. Bug report jsem výrobci poslal, tak uvidíme, co to udělá.
Netuším, jak je to s aktuálním firmwarem ve stanicích TYT 98, ale je možné, že tam je ten bug také, takže pozor na to.
Související odkazy
Líbil se Vám článek?
Zpětná vazba – hlasování
Hlasy se na serveru připočítají k počitadlům pro tento článek, např. kolikrát tento článek někoho pobavil a kolikrát tento článek někomu pomohl.
Neukládají se jednotlivá hlasování (vzájemná kombinace hlasů, datum, čas, ani jiné údaje).
Proto nemá smysl odesílat prázdný hlas, nemělo by se co k čemu přičíst.
Ve Vašem prohlížeči nebude uložena žádná informace (cookies) o tom, že už jste hlasovali.
- Ve Vašem prohlížeči tedy nebude vidět, jak jste hlasovali.
- Kdykoliv budete moci hlasovat znovu, pokud Vám článek opakovaně pomůže (pobaví Vás, potěší, …).
- Pokud Vás právě u jednoho počítače sedí více, mohou postupně hlasovat další lidé.
Počítám člověkohlasy, nikoliv lidi.
Tedy kolikrát článek někomu pomohl,
nikoliv kolika lidem pomohl.
Třikrát potěšeného jednoho čtenáře počítám stejně jako tři různé jednou potěšené čtenáře.
Každý má do budoucna neomezený počet hlasů.
Když zapomenete, že jste pro tento článek už hlasovali, nevadí – když Vám někdy v budoucnu bude např. užitečný znovu, tak mu znovu pošlete hlas, že Vám byl užitečný.
Štítky, labels, kategorie, témata, tagy, hashtagy
(ve vývoji)#electro-ict
#tourism #walk-bike-sport
#society-thoughts