Všiml jsem si zajímavé pasáže v 7. básni Písní kosmických od Jana Nerudy:
"
A i to velké Slunce zas
kolem většího vede nás –
a toto slunce jeho
kde jde? – a kolem čeho?
"
https://cs.wikisource.org/wiki/P%C3%ADsn%C4%9B_kosmick%C3%A9/7

Zkusil jsem teď dohledat, kdo (kdy) přišel s myšlenkou, že Slunce a Sluneční soustava obíhají okolo něčeho jiného.

Když pomineme antiku, po níž byla kolektivní znalost evropské civilizace resetována, a zaměříme se na moderní civilizaci po středověku,

tak různé zdroje uvádějí různý časový rozsah tohoto poznání od Giordana Bruna (upálen 1600), který zpochybnil (posunul dál, rozvinul) Kopernikovu (zemřel 1543) heliocentrickou teorii a přišel s tím, že vesmír je větší, že Slunce není jeho středem,

přes informaci, že se toto téma řešilo v 18. a 19. století,

až po tvrzení, že věda na obíhání Slunce a Sluneční soustavy okolo něčeho dalšího definitivně přišla začátkem 20. století.

Nerudovy Písně kosmické byly vydány v r. 1878.
Že se Jan Neruda o astronomii zajímal je stará známá věc, která se projevovala i jinak než vznikem této básnické sbírky, ale i tak mě ta jeho otázka zaujala.

Už proto, že jde ještě o úroveň dál:

Nespokojil se s tím, že naše Slunce obíhá okolo svého slunce vyššího řádu
(omlouvám se astronomům za použití své vlastní terminologie, netuším, jak se to nazývá oficiálně)

"
A i to velké Slunce zas
kolem většího vede nás –
"

Šel ještě o úroveň dál:
"
a toto slunce jeho
kde jde? – a kolem čeho?
"

A jakkoliv nemám rád implicitní domýšlení si nevyřčeného a vkládání svých interpretací do cizích úst a snažím se raději držet explicitně formulovaného,
tak tady se dá vytušit rekurzivní význam těch dvou řádků,
čili zde tuším, že básník Jan Neruda zde uvažoval o posloupnosti dalších a dalších soustav se slunci (centrálními hvězdami) vyšších řádů přinejmenším v neznámém počtu N, ne-li rovnou v počtu nekonečna, k nadřazenějším a nadřazenějším hvězdám coby ohniskům obíhání jim podřízených hvězd.

Jasně, dá se namítnout, že tímto směrem uvažoval už Giordano Bruno, když v r. 1584 přišel s nekonečností vesmíru.

Ale i tak si myslím, že Nerudova slova jsou v kontextu 19. století dost pokroková a osvícená (a svým způsobem i odvážná – ono stačí vidět trochu dopředu, a člověk si to schytá přinejmenším od veřejného mínění, když už to nevadí úřadům).

Jelikož se o astronomii nijak zvlášť nezajímám, tak si nejsem jistý, nakolik ta Nerudova úvaha o sluncích sluncí sluncí byla v 19. století běžná (a pro kolik z nás je běžná dnes?),
ale rozhodně se mi tam líbí ten obecný systémový přístup, který počítá s tím, že slunce (i to s malým "s") může mít nad sebou další slunce.

To se mi líbí přinejmenším ve smyslu obecného náhledu na systém. Myslím, že s tímto přístupem by Jan Neruda mohl být dobrý architekt relačních databází.
A to je vlastně to, co jsem měl od začátku tohoto příspěvku na jazyku – konečně jsem našel ta správná slova.

Nakolik Jan Neruda v astronomii viděl dopředu nebo nakolik jen popularizoval, co už odborná veřejnost věděla, to neumím posoudit, na to nemám znalosti.

Ale oslovil mě ten jeho generalizující systémový přístup.
Kdyby Jan Neruda navrhl strukturu relační databáze, byla by ta databáze připravena na budoucí objevy nadřazených hvězd.
Vztah 1:N tabulky hvězd se sebou samou. Ke každé hvězdě je možné jako FK (cizí klíč, cizí id) dopsat PK (primární klíč, id) jedné nadřazené hvězdy.
Za mě krásná práce, správné systémové myšlení.


---------

PS – dodatek z 19.5.2023:

Jak jsem se tu soustředil na pro mne nejzajímavější pasáž, tak jsem tu vynechal verše, které jí bezprostředně předcházejí:

"
Vesele se Zemí Měsíc jde,
Země zas v mocném kruhu
se okolo Slunce otáčí
v zářivém planet pruhu.
"

Obíhání Měsíce okolo Země a obíhání Země okolo Slunce je pro nás natolik samozřejmé,
že jsem ho výše nijak nekomentoval.
Ale dodatečně jsem si uvědomil, že by zde ta citace zaznít měla,
aby bylo vidět, že Jan Neruda to obíhání těles popsal systematicky.

Ono je to důležité i v kontextu toho zobecňování, které tu opěvuji,
protože ta výše zmíněná pomyslná databázová tabulka, která odkazuje sama na sebe a umožňuje pro cokoliv definovat, okolo čeho to obíhá,
se netýká jen hvězd, jak by se mohlo zdát z mého textu výše, ale i dalších těles.
Zde konkrétně Země a Měsíce.
A Jan Neruda to popsal velmi dobře a obecně, to by tu ještě mělo zaznít, abych ten jeho popis nezužoval na hvězdy.




Když odbočím od Jana Nerudy a jeho pohledu od Měsíce přes Zemi a Slunce v hierarchii výše, k dalším sluncím,
tak mne soukromě nad rámec jeho básně napadá, že by vlastně klidně mohlo obíhat naopak i něco menšího okolo Měsíce.

---

Netuším, co na toto téma říká věda,
ale když se to snažím vygooglit, tak místo odpovědi nacházím informaci z r. 2021, že okolo Země obíhá ještě jeden měsíc, a to sice asteroid, který byl objeven 27.4.2016.

https://vtm.zive.cz/clanky/zeme-ma-dalsi-mesic-meri-asi-50-metru-obiha-po-podivne-draze-a-patrne-pochazi-z-mesice/sc-870-a-213383/default.aspx

Kdy přesně se zjistilo, že jde o náš měsíc, v článku nevidím.
Ale obíhá prý cca 38× dále od Země než Měsíc. A jeví se jako pravděpodobné, že ten nově objevený menší a vzdálenější měsíc je úlomek ze starého známého Měsíce.

Ale ten druhý měsíc je jen taková odbočka stranou mimo moje zdejší hlavní téma.
Ačkoliv, i tento měsíc by bylo možné do hypotetické jednotabulkové databáze potenciálně navržené Janem Nerudou, kdyby byl databázový programátor, bez problémů dopsat.
Prostě by to bylo další těleso (ať už jakékoliv – asteroid, planeta, hvězda, ...), a u něho by se vyplnilo, že obíhá okolo Země. Stejně jako to má Měsíc. To je ten vztah 1:N tabulky evidující vesmírná tělesa se sebou samou.

---

A když už mě tu napadlo, že by klidně mohlo obíhat i něco menšího okolo Měsíce (a pak zase něco menšího okolo toho něčeho, a tak dále, klidně zase rekurzivně do nekonečna),
že bychom měli obecně (a možná i do nekonečna) uvažovat v hierarchi nejen směrem nahoru, k větším tělesům,
ale i opačně, v hierarchii směrem dolů, k menším tělesům,
tak zde musím zmínit původní trilogii Sci-Fi komedií Men in Black (Muži v černém) z let 1997 až 2012:

V samém závěru prvního dílu (r. 1997) a druhého dílu (r. 2002) se totiž objevuje po jednom drobném milém vtípku, který ale nese hlubší upozornění, že nemáme přehlížet malé věci, že i v něčem zdánlivě malém toho může být docela hodně, a že to něco malého může být pro někoho jeho celý svět (nebo galaxie, zkrátka jeho svět s okolím; jeho část vesmíru, pro něho významná a zásadní).
A velmi úzce to souvisí právě s možností, že okolo menších těles mohou obíhat menší a menší tělesa. V těch drobných scénách v samých závěrech komedií MiB a MiB 2 se sice neřeší obíhání těles okolo jiných, ale to hlavní, to, že něco pro nás menšího může pro někoho být něco většího (a naopak něco pro nás většího může pro někoho být něco menšího), to tam je.

V této souvislosti zde zmiňuji MiB 1 a MiB 2, protože závěrečná scénka MiB 3 je na jiné téma, ale určitě doporučuji ke zhlédnutí všechny tři tyto filmy, a dokonce si myslím, že ten třetí díl je z nich nejlepší. A osobně považuji za celkem zajímavý i volně navazující čtvrtý film Men in Black (International / Globální hrozba, r. 2019), i když na původní trilogii navazuje jen velmi volně, což je rozhodně velká škoda, a mnozí fanoušci původní trilogie na tento čtvrtý díl z pochopitelných důvodů reagovali značným zklamáním.
Ale původní trilogie je skvělá celá, s nejlepším nakonec, tu rozhodně doporučuji celou. A ten čtvrtý film pak klidně se zkroceným očekáváním zkuste zhlédnout také.

A když jsem tu zmínil ty omezené menší světy, které jsou součástí jiných světů nebo hierarchicky zařazené pod jiné světy, tak určitě musím doporučit film Truman Show z roku 1998. Je to zhruba něco jako dystopická komedie a drama. Není to typické SciFi, ale je to velice zajímavý film.

Sám se divím, kam jsem se v tomto textu dostal, když jsem začal v 19. století u Jana Nerudy a jeho Písní kosmických, ale ono to spolu fakt souvisí :) Všechno to je o pohledu v hierarchii světů nahoru a dolů k větším a menším celkům, systémům či tělesům.


---------

A abych se na závěr vrátil k původnímu tématu,
asi dává smysl, abych sem pro úplnost umístil celý text 7. básně Písní kosmických Jana Nerudy.
Kopíruji ho sem z https://cs.wikisource.org/wiki/P%C3%ADsn%C4%9B_kosmick%C3%A9/7 , tedy z Wikizdrojů.
Vzhledem k tomu, kdy Jan Neruda zemřel, jde již dlouho o volně šiřitelné dílo:

"
Po nebi hvězdic je rozseto
lesem jak zvonců vřesných,
dech času je měrně provádí
v jasavých kruzích plesných.
Vidíme plesu jenom cíp –
zkoumej a čítej sebelíp,
mistře v početním cviku,
nespočteš tanečníků!

Vesele se Zemí Měsíc jde,
Země zas v mocném kruhu
se okolo Slunce otáčí
v zářivém planet pruhu.
A i to velké Slunce zas
kolem většího vede nás –
a toto slunce jeho
kde jde? – a kolem čeho?

Mysli se nejvýš – a nad tebou
hvězd jako vřesných zvonců -,
a kdybys byl jako Slunce stár,
nedomyslíš se konců!
Klečím a hledím v nebe líc,
myšlénka letí světům vstříc –
vysoko – převysoko –
a slza vhrkla v oko.
"



Vidíme zde i dvakrát explicitně zmíněnou nekonečnost vesmíru:
"
zkoumej a čítej sebelíp,
mistře v početním cviku,
nespočteš tanečníků!
"

a

"
a kdybys byl jako Slunce stár,
nedomyslíš se konců!

"

---------
Obrázek:
Portrét Jana Nerudy od Jana Vilímka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Neruda#/media/Soubor:Jan_Vil%C3%ADmek_-_Jan_Neruda.jpg
(Jan Vilímek zemřel před více než 70 lety, takže obrázek je volně šiřitelný.)