Balada tragicky automobilová
Duben 2000
Z auta mého zas a zas
alarmu zní jasný hlas.
Naběhnu hned k autu čile,
nastává však šoku chvíle.
Místo kol mám cihly pouze,
neodolal zloděj touze.
Touze vzíti kola litá,
po kabině komár lítá.
Všechny dveře zavřený,
leč okýnko vysklený!
Nastupuju do auta, auta jménem Fabia
a ta díra v palubovce, do oka mě praštila.
Kde je Blaupunkt? Kýho výra,
po rádiu prázdná díra!
Taška, co tam ležela,
také náhle zmizela!
A co bylo v tašce milé?
Peníze a dvoje brýle!
Nádrž taky vysáli,
ničeho se nebáli.
Baterku mi uzmuli,
na sedačku plivnuli.
Zrcátka už nejsou tam, kde bývala kdysi,
v kufru nákup z Jednoty mně dojížděj krysy.
Zadní světlo mlhové
visí z nárazníku
a stěrače dešťové
leží na chodníku.
Ve střeše je díra velká, že prolez by jí sumista,
kdypak už jen konečně ta siréna dovříská?