Báseň o svém vzniku
Leden 2002
(napsáno někdy odpoledne na intru)
I.
Já dělám úkol, čtu a bdím,
když těžká víčka sjela dolů,
ač do hlavy opěradlo tlačí,
já dál sedím u toho stolu,
ten komfort mi dokonale stačí,
já tu prostě v sedě spím.
II.
Když se tady někdo stavil,
tak jsem s sebou trochu hnul,
vzbudil se a pak spal dál,
netuším jak jsem se tak znavil,
že až po hodině a půl
zčásti jsem spánek odehnal.
III.
S námahou na židli se zvedám,
teďka bych přece neměl spát,
potřebnou sílu v sobě hledám,
měl bych ten úkol dodělat.
IV.
Sláva!
Už zas rovně sedím,
ale co to dělá moje hlava?
I když čtu a v knížku hledím,
tak generuje ňáký slova.
A když jsem to trochu srovnal,
tužkou jsem ty slova prohnal.
Pak jsem napsal další řádky,
chtěl jsem jich mít trochu víc,
a když ohlédnu se zpátky,
z čtyřicíti pěti minut není nic.
Proto radí teď můj hlas,
já vyzkoušel to krásně,
jestli chcete zabít čas,
tak zkuste psát básně.
Pomalu se s hoďkou loučím,
teďka bych asi neměl spát,
proto tuhle báseň končím,
chtěl bych ten úkol dodělat.