Metuje (Pohoda)
12. 4. 2015
odpoledne
Inspirováno odpolední 14km pěší chůzí
z Náchoda údolím Metuje přes Peklo
do Nového Města nad Metují
na folkový festival Pohoda,
festivalem
a noční chůzí údolím řeky zpět.
Co cíle netřeba Mekky,
blíž máme spousty krásných míst;
stačí jít údolím řeky,
tím jsem si fakt Pekelně jist.
Údolí lemují stromy,
rostoucí nahoru zhruba,
neruší tu příliš domy,
voda je lepší než hudba.
Pár stromů k obzoru míří,
srazil je kdos pilou dolů,
labutí vůni teď šíří,
než začnou životy stolů.
Řeka je ženského rodu,
klidná a milá je chvíli,
leč jak něco čeří vodu,
divoce hrne se k cíli.
Na druhém údolí konci
konal se festival folku,
poslechli ho mnozí borci,
potěšil nejednu holku.
Když s jízdy ranní vidinou
jdou hudebnice zavčas spát,
nastává rande s krajinou,
je čas údolím zpět se dát.
Své noční kouzlo má řeka,
jež dřímá ukryté přes den,
tohle je zkrátka má Mekka,
ať už je červen, či březen.
Přes den jsou tu mraky lidí,
ne tak večer o půl čtvrté,
bez čelovky oči vidí,
co s čelovkou bude skryté.
Do plic putuje vlhký vzduch,
radostí mi srdce plesá,
silou nabíjí se mi duch,
energie sálá z lesa.
Metuje hučí jak v hymně,
je tu i les, jak za Tyla;
to všechno líbí se i mně,
bez lidí kraj je idyla.
Kraj plný solárních farem,
co dávají sílu strojům;
já vděčím za sílu darem
též obnovitelným zdrojům.