Vystoupal jsem na Praděd – s vysílačkou, abych díky výhodné pozici navázal zajímavá spojení (na co největší vzdálenost).


Následující text jsem původně napsal pro použití jinde, na komunitním webu o vysílačkách, pro lidi od vysílaček. Tomu odpovídá povaha textu, formulace, terminologie, atd.
Dodatečně jsem se rozhodl text publikovat i zde, u sebe na blogu.

I když pro člověka, který se vysílačkami jako koníčkem nezabývá, bude mnoho detailů nesrozumitelných,
tak věřím, že i přesto z toho textu může běžný čtenář něco mít.



---------------------
---------------------

Pro trochu lepší srozumitelnost tohoto slangem psaného textu pro vysílačkami nepolíbené čtenáře
alespoň přidám na úvod slovník zkratek i pár nezkrácených slov, které v textu používám:

(Nemusíte ho celý číst, pokud vás jeho obsah nezajímá;
jen do něho nahlédněte, když budete chtít pochopit nějaký termín či zkratku níže v článku.)

---------------------
---------------------


DX

Spojení na velkou vzdálenost.
(D = distance = vzdálenost)
Velkou relativně, vzhledem k možnostem dané technologie.



Portable

Vysílání odjinud než z místa bydliště.
V praxi typicky z nějakého kopce, ale ne nutně.




PMR

Personal Mobile Radio, v pásmu 446 MHz
Konkrétní standard / norma vysílaček pro běžné použití uživatelem, který nemá zkoušky, nemá licenci, není licencovaný radioamatér.
Dnes nejrozšířenější a nejdostupnější vysílačky prakticky v celé EU včetně Česka.
U nás se tyto stanice začaly objevovat asi okolo r. 2000, přišly sem původně asi z USA; ale jsou zdomácnělé a legální asi v celé EU.

V běžném praktickém provozu, kdy vysílačku používáte jako nástroj, který vám má sloužit, aniž byste se mu přizpůsobovali, tedy když jste tam, kde potřebujete být,
mívá PMR vysílačka dosah řádově stovky metrů až jednotky kilometrů.
Zjednodušeně tedy řekněme, že s PMR se v běžné praxi dovoláte na vzdálenost zhruba okolo jednoho kilometru.

Ale obecně je velmi obtížné až nemožné uvádět dosah vysílačky, protože vždy záleží na konkrétní situaci.

Koníček PMR DX spočívá v tom, že se operátor (člověk, uživatel) přizpůsobuje vysílačce.
Použije své nohy či jiné prostředky k tomu, aby se dostal na vysoký kopec či rozhlednu, odkud pak díky své výhodné pozici dosahuje spojení na významně delší vzdálenost.
Můj osobní rekord byl před výletem na Praděd zhruba 130 km. Jestli se to na Pradědu změnilo, se dočtete níže.
Polský rekord je zhruba někde okolo 170 km.
Česko-slovenský rekord je něco okolo 460 km.
Ano, s těmi vysílačkami, které někdy zvládají jen spojení na stovky metrů.
V tom je kouzlo našeho koníčku.
Vyvinutím zvláštního úsilí (informace, mapa, různé on-line nástroje zobrazující tvar krajiny; hlava; nohy) navazujeme spojení na velkou vzdálenost pomocí technologie, která je k tomu a priori nevhodná.



Dualband

Obecně zařízení, které pracuje ve dvou pásmech.
V tomto kontextu radiostanice, kterou je možné v Česku (!) bez licence používat na k tomu určených kmitočtech;
a kterou je možné používat pro příjem (!) PMR vysílání.
Pokud o vysílačkách zatím nic nevíte a chcete "něco", tak žádného dualbanda nekupujte, abyste se nedostali do maléru v důsledku nekvalifikované obsluhy!
Dualband sice za určitých okolností (!) umožňuje vysílání i bez licence, ale je určený pro pokročilé uživatele, kteří už vědí, co dělají.
(Anebo pro účelovou komunikaci, kdy nějaký admin všechno nastaví, naprogramuje a nejlépe i uzamkne, a pak teprve tu naprogramovanou stanici svěří laickému uživateli.)
Pokud s vysílačkami budete začínat, pořiďte si PMR.

TYT, Bao
Nejrozšířenější dualbandy.
Ten druhý uvádím slangově, celým jménem je Baofeng.
Ne, nekupujte si je, pokud s vysílačkami teprve začínáte.
Začněte s PMR.
A ujistěte se, že kupujete legální PMR. Někteří prodejci jsou schopni pod označením "PMR" prodávat vysílačku, s níž se v Česku ani dalších evropských státech v pásmu PMR vysílat nesmí! A do maléru se dostat nechcete.



QRP
Vysílání malým výkonem (reduced power).
PMR vysílající výkonem 500 mW ( = 0,5 W) je QRP zařízení.


UHF
Ultra High Frequency, doslova ultra vysoká frekvence;
velmi přibližně lze číselně ztotožnit s českým výrazem "ultrakrátké vlny" (UKV).
PMR pásmo/standard je konkrétní úzká součást UHF pásma.
Ale v UHF pásmu jsou i různé jiné frekvence, mimo PMR.
Tyto vlny mají velmi rády přímou viditelnost. Proto je dosah PMR ve městě či budovách velmi malý.
Proto my nadšenci přes vysílačky chodíme s PMR radiostanicemi po kopcích, abychom navázali spojení na v kontextu PMR relativně extrémní vzdálenosti.


Sdílenky

Sdílené kmitočty. Speciální konkrétně vyjmenované frekvence, na nichž je možné v Česku (!) vysílat i bez licence.

Používají se k tomu nejčastěji radiostanice "dualbandy" (typicky Bao nebo TYT, ale i jiné).
Tyto dualbandy obvykle umí pásmo VHF a UHF.



VHF

Very Highf Frequency, doslova velmi vysoká frekvence;
číselně se to blíží českému "pojmu velmi krátké vlny" (VKV), ale není to úplně totéž.



Volačka

Identifikace nelicencovaného uživatele vysílačky.
Obvykle jméno nebo přezdívka a pak bydliště (typicky město nebo čtvrť).


Lokátor

Řetězec 6 znaků, který dokáže velmi přibližně (!) určit polohu jakéhokoliv místa na zemi.
Např. vrchol Pradědu má lokátor JO80OB.
A i když má každá taková oblast délku a šířku řádově jednotky kilometrů,
tak se někdy stane, že vysíláte na hranici dvou nebo čtyř lokátorů, a pak stačí kousíček popojít, a jste de iure v jiném lokátoru, ač je to prakticky stejné místo (stejný kopec, stejná kóta).



QTH

Místo, z něhož dotyčný operátor (člověk, uživatel vysílačky) teď právě vysílá.




CQ [sí kjú ~ seek you]

Všeobecná výzva. Zájem o spojení s kýmkoliv.



Radio

Subjektivní hodnocení kvality spojení. Podle toho, jak dobře či špatně rozumím, jak snadno jsem schopen zachytit sdělení, tu hodnotu "radio" určím.
Určuje ho člověk, neměří se žádným přístrojem.



NF

Nízkofrekvenční signál.
Prostě obyčejný zvuk slyšitelný uchem, resp. elektrický signál pro reproduktor nebo z mikrofonu.
Pro odlišení od VF (VF jde do antény a z antény).



Squelch, šumová brána

Elektronika, která rozhoduje, jestli už je přijímaný VF signál tak silný, aby ho vysílačka považovala za něčí vysílání (pro odlišení od šumu a rušení).
Když se squelch otevře, tak vysílačka zapne reproduktor a pustí do něho to, co přijímá. Někdy je to stejně jen šum.
A někdy naopak squelch nepustí do reproduktoru ani žádoucí signál, a operátor (uživatel) tak neslyší, co slyšet chce a potřebuje.
Příliš uzavřený (přísný) squelch je u PMR typický; uživatel pak musí mačkat nebo držet tlačítko "monitor", aby mu vysílačka pustila do reproduktoru i to, co ona sama považuje za neužitečný šum.
Mačkání monitoru je velmi často nezbytné pro příjem slabého signálu z velké vzdálenosti.
U některých vysílaček bohužel od stisku tlačítka "monitor" trvá cca sekundu, než tu šumovou bránu otevře.




SDR

Software Defined Radio
Radiový přijímač realizovaný počítačovým procesorem a softwarem; nemá klasický radiový přijímač, jak byl chápán dříve.
Ladění (výběr požadovaného signálu) probíhá softwarem v procesoru.
Pokud se zajímáte o digitální fotografii, tak si to představte jako analogii toho, když vám fotoaparát předá celý raw záznam rovnou z čipu, a až pak si z něho vyberete, co potřebujete.

Díky tomu je samotný přijímač (HW, elektronika) jednodušší – neladí, nevybírá, prostě všechno z antény pošle počítači, ať si z toho vybere, co potřebuje.
Tato revoluční technologie přinesla oproti dřívějšku významně nižší výrobní cenu; především pak u vícepásmových přijímačů.
Všeobecně rozšířené dualbandy mají SDR přijímače. Právě proto jsou tak rozšířené – technologie SDR znamená významné snížení ceny oproti dříve běžné technologii.

Nevýhodou je v některých ohledech nižší kvalita;
a především se řešilo zahlušení procesoru v případě přijetí příliš mnoha signálů nebo příliš silného signálu. Např. v blízkosti velkého vysílače na kopci.
Pak toho na ten procesor bylo moc, a vysílačka ve výsledku nepřijímala nic, protože příchozí silný signál nedokázala zpracovat.



Tx

(transmit)
Vysílání, vysílač(ka)



Rx

(receive)
Příjem, přijímač
V Česku můžete v principu přijímat co chcete na čem chcete; jen to pak nesmíte vyprávět.
(disclaimer: Ověřte si aktuální právní stav a zařiďte se podle něho; neručím za právní stav ani vaše počínání)
V některých jiných zemích to může být jinak.
V Česku se o zákony (znění generálních povolení) musíte zajímat, když chcete vysílat.

Pomocí na trhu běžně dostupných dualbandových stanic není možné vysílat v PMR pásmu,
ale je možné na nich PMR pásmo poslouchat.
V některých situacích pro některé uživatele to tak dává smysl.
Vysílat na PMR stanici, poslouchat na dualbandce.
Ale nekupujte si dualbandku do začátku. Počkejte, až budete mít zkušenosti s PMR a budete tušit, co děláte a proč.






Tx/RX

Vysílání a příjem;
radiostanice, vysílačka, zařízení pro vysílání a příjem




---------------------
---------------------
Konec úvodního slovníčku;
hurá na článek, určený původně jen pro kolegy od vysílaček:
---------------------
---------------------



Na Praděd jsem šel okolo dolní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně,
po modré turistické značce, roklinou Divoký důl.

Na DX nástěnku jsem tento portable vystavil cca před deseti dny,
s přibližným časem začátku ve 12 hodin.

Cestou nahoru jsem viděl, že se stoupání náročným terénem oproti plánu protáhne,
a chtěl jsem na DX nástěnce upravit záznam a dát vědět, že se na Pradědu objevím později.
Bohužel ale slabý mobilní signál ve strži (většinou Edge, chvíli slabé LTE) neumožňoval ani přihlásit se jako uživatel na web (myšleno ten komunitní pro lidi od vysílaček), natož upravit záznam na nástěnce.
Zkoušel jsem to opakovaně; proti členitému terénu protestující koleno i předchozími třemi dny celkově unavené nohy mi k tomu během četných krátkých přestávek dávaly dostatek příležitostí;
ale i když jsem měl mobil de iure zasíťovaný, tak se mi ani při různých pokusech během stoupání nepodařilo odeslat data z přihlašovacího formuláře.



# Spojení z rokle?

Zhruba v polovině stoupání Divokým dolem jsem pro jistotu vyndal z batohu vysílačku, zapnul ji a zavěsil zepředu na ramenní popruh batohu, abych už začal monitorovat, jestli během stoupání začnu přijímat nějaké signály.
Vytáhl jsem zatím jen dualbandku, na monitorování ideální, protože má nastavitelný squelch (ve strži otevřené směrem k horní nádrži Dlouhých Strání, tedy v místě stíněném odevšud, může být squelch hodně otevřený),
protože má celkově lepší příjem než PMR stanice,
a navíc jsem tak šetřil akumulátor ještě stále vypnuté PMR stanice pro portable,
zatímco na akumulátoru sdílenkového dualbandu mi teď až tolik nezáleželo, protože z Pradědu je výhled do Polska, a tak jsem si provoz na sdílenkách nechával jen jako alternativu, když bych našel vhodné místo stíněné od Polska.
Teď doma u PC mne napadá jízlivá poznámka, že budova vysílače na Pradědu, v dolní části velmi široká, poskytuje dokonalý radiový stín :D Stači si k vysílání zvolit (ne)vhodné místo.

Stoupám dál, se zapnutou TYTkou (dualband) pro monitorování potenciálního PMR provozu na rameni,
když tu slyším, že dává výzvu Petr Měcholupy, portable Králický Sněžník.
Hurá!
Fofrem strhávám batoh ze zad, vrhám se do patřičné kapsy,
vytahuji Motorolu (PMR), zapínám ji a přecházím na kanál 12, který Petr na sedmičce zmínil.
Díky malé vzdálenosti, vhodnému směru a dostačující výšce Králického Sněžníku mě Petr bere luxusně R4 až 5 i přesto, že jsem schovaný v rokli a odevšud stíněný.
Já Petra beru sice slabším signálem (musím na Motorole držet monitor), ale krásným radiem.
Poděkoval jsem mu za své dnešní první spojení a poprosil jsem ho, aby dal ostatním v éteru vědět, že budu na Pradědu zhruba okolo třetí hodiny.
Vzhledem k tomu, že měl velmi dobré QTH, a navíc blízko Pradědu, by to mohlo mít smysl, protože by ze Sněžníku mohl mít podobný dosah jako potom já z Pradědu.
Chvíli poté, co jsme spojení dokončili, když jsem zahájil další stoupání, tentokrát už s jednou radiostanicí na každém rameni,
jsem slyšel, jak Petr Měcholupy z Králického Sněžníku dává ostatním na sedmičce informaci, že na Pradědu budu asi ve tři.
Super. Tohle je krásná ukázka, že technologie radiostanic pro přímé spojení bez převaděčů plus komunita okolo nich dokáží v některých situacích zajistit spojení lépe než převaděče a internet.
Mám radost, jak ty vysílačky fungují – jako celek, lidmi počínaje.
Tímto ještě jednou děkuji Petrovi za předání zprávy, hned jsem byl klidnější, že se podařilo aktualizaci informace o mém portablu předat. A hezky stylově éterem, autenticky, jakýpak internet :)



Konkrétní info, kde jsem byl, když se spojení s Králickým Sněžníkem podařilo navázat:
JO80OB, mezi dolní nádrží přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně a Pradědem,
modrá turistická značka, Divoký důl,
JZZ od Pradědu, severně od kopce Divoký kámen,
1.150 m n.m.

V deníku na webu teď vidím, že jsem toho dne byl Petrovo 14. spojení,
takže předpokládám, že vysílal i krátce předtím, než jsem ho poprvé uslyšel (časy spojení v deníku nemá),
takže to místo, kde jsem byl, když jsme spojení navázali, asi lze považovat za mezní bod, kde ta viditelnost na Králický Sněžník během stoupání Divokým dolem začíná.




# Finální část stoupání

Ve své horní části se Divoký důl stal pro chodce mnohem příznivějším, a to jak ve smyslu úhlu stoupání, tak především ve smyslu členitosti povrchu pod nohama.
V kombinaci s tím, že jsem byl nabuzený motivací ze zrealizovaného prvního spojení,
jsem nakonec na Praděd dorazil už zhruba ve čtvrt na tři.
Ale pro velkou část lidí v éteru jsem se objevil až později, jak jsem postupně měnil přesná místa vysílání dle možností daných aktuální stavební situací u vysílače a dle potřeb daných azimuty.

Když jsem se napojil na asfaltovou silnici, která na Praděd vede od Ovčárny,
byl jsem šokován davy lidí, které zde proudily.
Vlevo průvod nahoru, vpravo průvod dolů.
Mezi nimi cyklisté.

Jelikož už pár let nejsem fyzicky příliš často v okresním Náchodě,
vyskytuji se obvykle ve výrazně méně zalidněné oblasti,
mám v poslední době normál počtu osob na kilometr čtvereční nakalibrován na výrazně nižší stavy.
Počet osob, které jsem potkal během prvních pěti minut na této asfaltce, mi splnil moji obvyklou portablovou normu asi na 300 let dopředu.
Prostě Václavák. (Poláci by řekli Marszalkowska, to je ulice, která jako etalon vysokého počtu lidí či vysokého měrného počtu lidí na plochu slouží v Polsku).

Povzbuzen hladkostí povrchu, mírností stoupání, radostí z prvního uskutečněného spojení, blížícím se vrcholem Pradědu, a s dalšími výškovými metry čím dál tím více ožívajícími reproduktory radiostanic,
zapomínám na bolest, navíc na rovné silnici rovnám koleno,
a řítím se jako střela nahoru, předcházeje levý (dokopcový) průvod zprava.
Když s batohem a holemi, tedy se svojí nebanální šířkou, předcházím někoho, kdo předchází ještě někoho dalšího, tak oceňuji, že je silnice tak široká, že se všichni vejdeme. Vč. protijdoucího (zkopcového) průvodu. Jasně, na cyklisty dávám pozor, z obou směrů, a nikoho předcházením předcházejících neohrožuji.

Jak tak člověk na té asfaltce částečně krouží okolo budovy vysílače v různém azimutu, a zatím v relativně velké vzdálenosti, tak se přijímaný provoz postupně stává stále intenzivnějším,
... aby pak nahoře ve stínu zdiva na mnoha místech stanice opět utichly :)

A když se za zvuku probouzejících se radiostanic k předcházeným lidem průběžně přibližuji zprava zezadu,
tak se často zvídavě, překvapeně či tázavě ohlížejí přes pravé rameno, co že to vlastně za nimi je, jak se v mých radiostanicích průběžně otevírají šumové brány a ozývá se provoz na pásmu.




# Příchod na vrchol Pradědu

Těsně před vrcholem Pradědu slyším slovenštinu z Veľkého Kriváně, ale spojení se nepodařilo.
Nevyšlo ani při pozdějším pokusu, kdy už to vypadalo nadějně: Lubor portable Veľký Kriváň mě bral R4 S5, ale spojení se nám nepodařilo dokončit, druhou část volačky ani lokátor jsem se už nedozvěděl a Lubor zmizel.
Jelikož, coby Severovýchodočech, vnímám Kriváň jako poměrně exotickou a vzdálenou kótu, tak mě dost mrzelo, že to spojení nevyšlo.
Doma mě pak při pohledu do Map utěšuje, že Veľký Kriváň je k Pradědu blíž, než jsem si myslel, tak už mi to není líto tolik, ale stejně, bylo by to moje první Slovensko.
Hlavně tedy zjišťuji, že je důležité to slovo "Veľký", na jehož základě je ten kopec významně blíže a významně nižší, než kdyby "Veľký" nebyl.
A byl by to i můj osobní rekord. Ale ten jsem si, jak doma u PC zjišťuji, na Pradědu přece jen zvednul dokonce o trochu více, než kdyby to bylo na Veľký Kriváň;
a to u spojení, u něhož jsem to odhadem z hlavy na Pradědu ani nečekal.




Zpočátku mé přítomnosti na Pradědu tam s PMR byl ještě někdo, netuším kde, nikde jsem ho neviděl (možná mohl být někde uvnitř budovy, já jsem byl venku),
chvílemi mohlo dojít i k nějakému nedorozumění, když jsem dal výzvu, dostal jsem reakci na "Praděd", a na ten "Praděd" pak možná zareagoval i ten kolega, ale pak se to nějak srovnalo.
Je fakt, že v jednu chvíli jsme se na sedmičce potkali přehledně – já, někdo klasicky DX a kolega z Pradědu, ale tam jsem odbavil to DX spojení, rychle jsem ho ukončil a předal jsem slovo dvěma zbývajícím, tedy tomu DX a kolegovi z Pradědu, aby si provedli spojení; a tím zase došlo k tomu, že jsme přímo s kolegou z Pradědu spojení nenavázali a nedomluvili jsme se, kde kdo je a jestli se nějak zkoordinujeme.
To je možná trochu chyba, že jsme se nedomluvili a fyzicky nesešli, ale v dané situaci to tak vyšlo, když jsem kolegům co nejrychleji předal slovo, aby si zrealizovali DX. Takže v tu chvíli to šlo sladit i klasicky po éteru, bez osobního setkání.
Dávat na sedmičce výzvu z Pradědu na Praděd, na jedné z nejluxusnějších kót v republice, a tak polovině republiky rušit sedmičku, do toho se mi taky nechtělo.
A toho kolegu jsem slyšel jen chvílemi, jen nárazově občas zkusil nějakou výzvu, ne že bych slyšel probíhající spojení nebo vytrvalé vysílání/výzvy. A pak už asi kolega odešel nebo odjel, zkrátka z éteru zmizel.
Ponaučení pro příště je, že když se takhle s někým na jedné kótě sejdu, a nemůžu ho najít visuálně osobně, tak i když se ten kolega v éteru objevuje jen nárazově-chvilkově, tak asi stojí za to se domluvit a sejít i za tu cenu, že ze svého výhodného QTH tou domluvou na chvíli mnoha lidem obsadím frekvenci.
I proto, aby se předešlo nedorozumění, když některá protistrana nepobere moji volačku a dá reakci na moje QTH (což se děje docela často, já to dělám také), a tu reakci si v tu chvíli může vzít za svou i nedaleký kolega na stejném QTH a pak můžeme v další reakci jít oba přes sebe.



Na Pradědu jsem zkoušel různá místa, odkud zvenku od široké paty rozhledny vysílat. Situace byla zkomplikovaná probíhající opravou vysílače a s ní související uzavírkou významné části plochy okolo rozhledny.
Spojení tak přibývala zezačátku velmi pomalu, jak jsem se z horších míst postupně přesouval k lepšímu, podle toho, kam jsem měl výhled a odkud jsem byl stíněn budovou.




# TYT?

Jelikož je z Pradědu výhled do Polska, nevysílal jsem na sdílenkách.


Nedávno jsem v pásmu PMR začal používat kombinaci Tx PMR Motorola & Rx dualband TYT, abych nemusel pořád držet monitor na Motorole a neměl každou příchozí relaci na začátku oseknutou o cca 1 sekundu.

Jenže přesně od doby, kdy jsem to takto začal praktikovat, a místo mačkání monitoru na Motorole jsem začal kroutit potenciometrem hlasitosti na v tu chvíli přijímači TYT, jsem začal mít u Motoroly opakované potíže s reproduktorem. Ta korelace byla až podezřelá.
Můžu si to vysvětlit tak, že se Motorola zhrzeně uráží kvůli nevěře, že poslouchám na jiné stanici a na ní jen vysílám.
Anebo si to můžu vysvětlit tím, že membrána funguje obousměrně, že lidským hlasivkám škodí, když jejich majitel poslouchá různé divné zvuky a skřeky (to nám říkali na pedagogickém kurzu v souvislosti s péčí o hlasivky), protože ty kmity divných zvuků z okolí na hlasivky negativně působí,
a že když se dva blízké reproduktory snaží říkat totéž, ještě třeba s mírným fázovým posuvem, tak se ve vzduchu přetlačují a mluví proti sobě.
Což by snad nemělo vadit, přece běžně jde zvuk z několika vzájemně fyzicky blízkých reproduktorů současně, je to normální a ničemu to nevadí.
Tak mě napadá ta úvaha o drobném zpoždění např. v TYTu coby SDR přijímači, kvůli kterému se pak ty zvukové vlny ze dvou stanic nepříjemně potkají takovým způsobem, že to membráně vadí. Nevím, jen spekuluji.
Zní mi to dost přitažené za vlasy.
Jenže holý statistický fakt (na vzorku příliš malém, než aby to bylo statisticky významné zjištění) je ten, že přesně když jsem používal kombinaci "vysílám na Motorole a poslouchám na TYTu", tak Motorole vždycky začal zlobit reproduktor.
V jednom případě tam ten okamžik počátku vady NF výstupu nastal zhruba desítky sekund po zahájení toho kombinovaného provozu.
A když používám jen Motorolu, tak se to neděje.
Obě možná vysvětlení jsou dost divoká, ale prostě vidím, jak se to chová navenek, a tak jsem ochoten uvěřit i tomu, že se Motorola při nevěře uráží :)

Když mi v uplynulých měsících na Motorole dvakrát různě zlobil reproduktor,
tak by to v prvním případě šlo vysvětlit i působením větru (šlo o trvalé poškození; vyřešeno reklamací), jenže ten teď na Pradědu byl mnohem silnější, a Motorole nevadil.
Ve druhém případě, kdy reproduktor "zalehl" (ztlumil se) na úpatí kopce, a pak se sám opravil v přesně stejném místě při sestupu, by to šlo vysvětlit různým atmosférickým tlakem v různých nadmořských výškách.
Jenže teď na Pradědu jsem byl celkově výš i jsem měl větší rozdíl poloh během stoupání, a Motorola byla úplně v pohodě.
Protože jsem ji používal i pro poslech :)

Takže jsem TYT pro příjem/poslech na Pradědu použil jen občas, když jsem si chtěl díky jeho citlivějšímu příjmu ověřit, jestli je daný kanál volný
a tudíž vhodný pro následnou dlouhou CQ výzvu na Motorole, aby mne mohli zachytit kolegové se zapnutým scanem.

Ale když už jsem TYT pro poslech použil, tak ten příjem i na Pradědu fungoval naprosto bezproblémově.
Jeden kolega se mě na to při spojení přímo ptal, jestli stanice nemá problém s rušením od vysílače na Pradědu:
Tak jedna věc je, že vysílám na legální čistokrevné PMR stanici (a tentokrát i poslouchal), a ty s tím problém asi nemívají,
ale protože občas jsem na TYTu chvilku poslouchal, tak můžu potvrdit, že TYT přítomnost vysílače na Pradědu zvládá bez potíží.
Příjem na TYTce fungoval úplně normálně (čili lépe než na PMR Motorole).
Potvrzuje to všeobecně rozšířenou informaci, že TYT je proti zahlušení SDR přijímače velkým množstvím signálu relativně odolný; a nemám žádnou zkušenost s Bao, tak nemohu porovnat.

Moje zkušenost tedy je, že vysílač na Pradědu vadí jen ve smyslu dole široké stavby, která fyzicky stíní ve výhledu,
ale pokud jde o signály v jiných pásmech, vysílačem šířené, tak si nemyslím, že by PMR Motorole nějak vadily ve vysílání či příjmu,
ani že by dualbandové TYTce nějak vadily v SDR příjmu v pásmu PMR (potažmo by asi šlo zobecnit tu zkušenost na UHF pásmo).

Příjem VHF pásma jsem nezkoušel.
Na Pradědu jsem byl s kamarádem, který radiostanicím neholduje, a který nebyl nadšený ani z pozdějšího závěru sestupu za tmy.
(Cíleně jsem naplánoval návrat po široké a dole asfaltové cyklotrase s mírným sklonem, takže to bylo bezpečné;
za tmy jsme šli po prázdné hladké široké silnici se zákazem vjezdu motorových vozidel;
a na bezpečný noční pohyb i po veřejných komunikacích jsem velmi nadstandardně vybaven pasivními i aktivními prvky.)
Takže jsem dostupný čas v maximální možné míře využil pro PMR DX, zatímco se scanem na dualbandce jsem si nehrál, což je trošku škoda, ale snad to doženu jindy.
Hodně to komplikoval i vítr, takže jsem byl rád, že jakž-takž zvládám vysílání na PMR a bránění pozic svého majetku před přesunem větrem, a nepouštěl jsem se do dalších činností.
Ani tedy nebyl čas jít do radiového stínu vysílat na sdílenky směr Česko.




# Vítr

Už když jsem zahřátý stoupáním a chvílemi i počasím stoupal v tílku se zpocenými zády v posledním úseku cesty na Praděd po pěšími frekventované asfaltové silnici
a proti mně z Pradědu sestupovali lidé navlečení v bundách,
jsem tušil, že nahoře asi bude foukat.

Foukalo. Hodně.

S PMR DX jsem začal na podzim; na kopce jsem chodil i v zimě, a i když byla poslední zima slabá,
tak jsem se rychle naučil, že je dobré mít s sebou suché tričko (a suchou čepici nebo suchý šátek),
protože se hned po příchodu na kopec na místo s výhledem, tedy na místo s větrem, budu chtít převléknout ze zpoceného do suchého.

A bunda proti větru je samozřejmostí i v situaci, kdy člověk nemá v úmyslu zpocený přijít na největrnější místo v okolí, zastavit se tam a zůstat tam několik hodin stát.
Takže zima mi díky suchému tílku, tričku, šátku a větrovce s kapucou nebyla.
Ani jsem z batohu nevytahoval mikinu; zima co do teploty nebyla, šlo "jen" o ten vítr.


Ale jelikož jsem na předchozích kótách obvykle měl alespoň z nějaké strany stromy, tak jsem na dokonale otevřeném Pradědu, kde stíní jen budova vysílače, zažil pár nových věcí:

Vítr mi snad desetkrát odfoukl tužku, když volně ležela na papíru.
(Z toho jednou zmizela zdánlivě beznadějně v trávě, ale naštěstí se zabodla do země a trčela v té trávě vertikálně, tak jsem ji našel.)

Papír jsem měl k deskám přicvaknutý jen nativní sponou v horní části desek, protože jsem to tak doposud považoval za standardní řešení.
No, tak teď už to za standardní/dostatečné řešení nepovažuji.
Teď už vím, že papíry je potřeba k deskám uchytit i dole a po stranách, asi buď velkými kancelářskými sponkami (plošší řešení), anebo klipy (rychlejší řešení). Dokonce mám pocit, že klipy už jsem asi viděl někde na webu nebo na FB, na něčí fotce z jeho portablu.
Někdy dříve jsem to řešil přicvaknutím papíru na desky vzhůru nohama, abych papír přirozeně držel u desek levou rukou automaticky tím, že vlevo nahoře držím desky. A dole ten papír držela spona desek.
Teď na Pradědu (i někde jinde někdy dříve) jsem to řešil tak, že jsem na nepřicvaknutou stranu papíru položil radiostanici nebo radiostanice.
Že takto dokáže pomocí zhruba čtvrtiny A4 vítr zacvičit s plovoucí Motorolou T92 (malá měrná hmotnost), to bych ještě pochopil.
Ale když tímto způsobem s využitím cca 1/4 plochy A4 (1 roh papíru) dokáže vítr dvakrát shodit dualbandku TYT-98 úplně pryč z desek a několikrát ji kousek odvalit, tak to už mne překvapilo.
Ona ta TYT má docela normální akumulátor s docela normální měrnou hmotností, jakou člověk u akumulátoru čeká. Ale foukalo fakt hodně.


Všechna čest Motorole, jak se s tím vichrem popral její mikrofon.
Sice jsem se snažil ho stínit před větrem rukou nebo deskami, a dle možností se i celý otočit proti větru, pokud jsem to nevnímal jako problém pro šíření radiových vln potřebným směrem (abych jim nestínil), ale i tak si myslím, že kus práce odvedli i konstruktéři Motoroly.
Protistrany sice někdy hlásily, že vítr snižuje srozumitelnost, ale velice často slyšely můj hlas dobře a srozumitelně.
Nicméně, když jsem mluvil se dvěma kolegy na velmi blízké horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, tak mi potvrdili, že u nich fouká také, a já jsem je oba slyšel krásně a zřetelně (každý měl svou vysílačku, takže to už je více stanic).
A teď na webu vidím, že vítr v deníku zmiňuje i Petr Měcholupy na relativně nedalekém Králickém Sněžníku, že mu dokonce působil potíže při poslechu, a já jsem ho přitom slyšel krásně, takže jeho mikrofon asi bojoval s větrem lépe než jeho reproduktor.
Takže výrobci PMR stanic mají odolnost mikrofonu proti větru asi docela dobrou tak nějak obecně.
Anebo se nám všem daří stanici před větrem stínit.

Když jsem při jednom ze svých prvních PMR DX někdy na podzim 2022 byl ve větru v nižším patře rozhledny (s Motorolou T92), tak mi protistrana hlásila, že vítr snižuje srozumitelnost.
Tehdy byl vítr nárazový, tak jsem to řešil tak, že jsem výzvu dával za bezvětří, zatímco ve větru jsem scanoval.
Takže možná té srozumitelnosti ve větru dosahujeme tak, že už ten mikrofon automaticky stíníme, jak to jenom jde.

Pokud jde o reproduktor, tak ten má Motorola T92 obecně dost hlasitý (když zrovna nezlobí ze žárlivosti při poslechu na TYTce). Když funguje standardně, tak je to silná stránka této stanice.
Takže většinou je poslech na T92 ve větru dobrý, ta stanice to prostě překřičí, ale teď a tady na Pradědu mi chvílemi vítr při poslechu vadil, protože byl fakt silný. Ale většinou poslech OK.
Pro představu o té hlasitosti – cestou zpět dolů z Pradědu, jak se cesta začíná kroutit a klesat, jsem velmi rychle snížil hlasitost z maximálního stupně 7 asi na stupeň 3,
protože na plnou sedmičku ten reproduktor v aktuálním mírném větru zbytečně moc křičel.
Přitom ale i tam ještě foukal vítr – když jsem se ještě o kus níž nechal vyfotit s vysílačem za zády a na foťáku jsem zapnul AE Bracketing (tři snímky rychle po sobě při jednom stisku spouště; s různou expozicí),
tak na těch jednotlivých snímcích, vyfocených rychle po sobě, po slunci, s krátkou závěrkou, je vidět, že různé konce popruhů visící z mého batohu jsou na každém tom snímku v jiném úhlu.
Tak i zde a ještě kousek výše stačila hlasitost na úrovni cca 3 ze 7.
A na kopci ta sedmička v tom silném větru většinou stačila také.
Takže vítr ta outdoorová stanice obvykle umí; jsou to podmínky, pro něž je určena.


Ad vítr na Pradědu mě ještě napadá – když jsem onehdy koukal do deníků z horní nádrže elektrárny Dlouhé stráně, tak se snad ve všech autoři zmiňovali, že tam byl silný vítr.
No, a Praděd je hned vedle, a ještě o 138 m vyšší, a není ničím stíněný, když je nejvyšší široko daleko.
Takže ten vítr tam asi bude na denním pořádku; to ostatně platí o všech místech vhodných pro vysílání na frekvenci 446 MHz, kvůli přímé viditelnosti. Ale na tom Pradědu foukalo významně více, než kdekoliv jinde, kde jsem zatím vysílal.




# Osobní rekordy

Když se člověk s jistým úsilím vydá na takovouto kótu, tak trochu doufá, že se mu podaří zvednout svůj osobní rekord,
zvlášť když je jeho hodnota zatím na spíše nižší úrovni ve srovnání s jinými kolegy.


Odhadem z hlavy mě přímo na Pradědu zaujalo spojení s Jendou Skála, portable Zlaté návrší v Krkonoších.
Podle lokátorky cca 142 km, to vypadá nadějně, rekord mám cca 130, nevím přesně.
Doma jsem to naměřil na přesně 140 km.
Super! Mám větší osobní rekord.

A schválně, jak daleko je to z Pradědu na Hradešín, kde byli Kevina Praha, Tom Praha a Láďa Šestajovice?
V Tomově deníku vidím lokátorovou vzdálenost 173 km!
A pokud byli na té vyhlídce, která je vyznačená na Mapách (v místě přítomná hranice lokátoru odpovídá), tak přesná vzdálenost je 177 km!

Super! Jak tak na PC koukám do svých záznamů, tak doteď jsem měl nejvyšší přesnou vzdálenost 131 km, a lokátorovou 133 km.
Nový osobní rekord 177/173 km je z těch dosavadních 131/133 km moc pěkný skok :)

Tímto děkuji Kevině, Tomovi a Láďovi za svůj nový osobní rekord. Přímo na Pradědu jsem o něm ještě nevěděl.
Resp. děkuji hlavně Kevině, protože s Tomem a Láďou jsem mluvil až těsně po; Kevina byla v této trilogii relací první :)
Resp. děkuji hlavně tomu z nich, kdo se nacházel nejzápadněji, tedy nejdál od Pradědu, protože s tím ten svůj aktuální osobní rekord mám. Jen nevím, kdo z nich to je :)



Mimochodem – jeden ze svých předchozích osobních rekordů mám také s Kevinou a Tomem, a také z Hradešína.
Při novoroční štafetě 2023, naměřená vzdálenost 128 km, lokátorová vzdálenost 127 km.
Tome a Kevino, společně s tím vaším Hradešínem v okrese Kolín a skoro v Polabské nížině mi nosíte štěstí :)






Škoda, že se mi tahle hodnota 177 km nepodařila z polských hor, protože zhruba někde u 170 km asi je polský rekord.
Škoda, že jsem spojení s Jendou Skála portable Zlaté návrší udělal až těsně po Hradešíně; kdyby to bývalo bylo v opačném pořadí, tak bych si byl střihnul dva osobáky těsně po sobě :D Přitom vím, že Jenda Skála dával výzvu současně, ale holt to takhle vyšlo :)
To jsou jen takové poznámky na okraj; z nové hodnoty osoního rekordu mám samozřejmě radost.




# Polsko

Na Pradědu jsem se snažil o spojení i s polskými PMR operátory, ale nepodařilo se.
V jednu chvíli jsem na polském kanále slyšel rozhovor dvou Poláků, ale nevyšel ani break, ani po skončení rozhovoru výzva.



# ...

Z Pradědu jsem mluvil s už známými hlasy, v jednom případě z blízkosti mého bydliště,
v jednom případě s člověkem, kterého znám ze srazu,
v několika případech s lidmi, s nimiž už jsem měl spojení z dřívějška z jiných míst,
a mluvil jsem i s novými volačkami z míst, kam se ze svých obvyklých QTH nedostanu.
Krásný koníček to máme :)

Je zajímavé sledovat, kdo se kdy kde vyloupne z éteru, a odkud.
I to je příjemná část toho, že chodíme s malými ručkami po horách a průběžně měníme QTH.
A pořád platí, že se mi na PMR líbí, že tím svým QRP nás nutí k výletům a turistice. Vždyť nebýt PMR, tak bych se na ten Praděd tak nehrnul.
A i když byla cesta náročná, tak jsem si užil i pěknou přírodu.

Když pominu to, že obecně nejsem soutěžní typ, a obvykle se raduji z úspěchu nejen svého, ale i z úspěchu někoho jiného, protože cizí úspěch obvykle neznamená můj neúspěch,
tak na tomhle sportu se mi líbí, že i ve chvíli, kdy už jde o soutěž a body (což já zatím neřeším), je základ spolupracovat – i ve chvíli, kdy se počítá a jede na umístění, ty body naskakují dvěma účastníkům současně, takže si v principu musejí vzájemně pomáhat.
A když už holt někdo úmyslně škodí, pak to je někdo z oblasti úplně mimo tento koníček, někdo, kdo má vysílačku jen jako nástroj a ne jako hobby.





# Pěší (nedílná) složka akce

Pěšky celkem 25 km
(cca 10 cestou nahoru podél potoka, cca 15 cestou dolů po cyklotrase).

Pěšky cca 935 výškových m nahoru a totéž dolů.

Děkuji tímto všem, kteří se zasloužili o vznik, vývoj, výrobu a distribuci trekových holí, protože bez nich bych už (nejen) tento terén nezvládl.