Skrót do strony głównej: Alt + Shift + górny 2(@)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Szukać na tej witrynie

 
 
Wersje językowe nie są identyczne – zobacz wszystkie wersje,
które rozumiesz.

Osobisty blog
Prywatny, niezawodowy mikroblog.
Artykuł nr 20

 


Napadla mě taková úvaha:

Napadla mě taková úvaha:
Slon africký váží okolo 6 tun.
Čili nemůže jet autem o celkové ( = nejvyšší přípustné) hmotnosti do 3,5 tuny.
Čili si ani nemůže udělat řidičák skupiny B.
Slon musí jet autem, které ho uveze, čili které má nosnost třeba 8 tun, samo váží podobně, celkem tedy víc než 3,5 tuny. Prostě náklaďák.
Ale – jak si má takový slon udělat řidičák sk. C na náklaďák (který ho uveze),
když od r. 2001 v Česku platí, že ŘP sk. C si může udělat jen ten, kdo už je držitelem sk. B.
To je prostě pro slona neřešitelná situace.

Ne, nezbláznil jsem se.
Ano, matně tuším, že v řízení náklaďáku a skládání teoretických zkoušek by typickému slonovi bránily i další překážky.
Je to jen takové cvičení na téma systémových vztahů a vzájemného naladění parametrů.

V zásadě mě primárně napadlo, že slona o hmotnosti 6 tun může řídit kdokoliv bez ŘP.
A jestli do provozu přijdou autonomní vozidla zcela bez řidiče, tak to by mohla rovnou autonomně chodit i zvířata typu koně nebo sloni, na rozdíl od počítači řízených aut mají přirozenou inteligenci, a dokud se nesplaší, tak nevrazí do bílého náklaďáku.
A v mnoha evropských zemích je normální, že zvířata chodí sama po silnici na pastvu nebo z pastvy; v Rumunsku jsem na silnici potkal dva zcela autonomní koně, kteří šli spořádaně po pravé straně vozovky (ačkoliv, nebyli to chodci, když na nich nikdo nejel?).

Takže takový autonomní slon je vlastně něco jako autonomní náklaďák, jen je s tím méně papírování; a splaší se to za jiných okolností a jiným způsobem než počítač.

A že jsem výše narazil na ty systémové vztahy a vzájemné ladění parametrů:
Zcela reálná situace v Česku,
naprosto bez kreativního myšlení out of the box,
je, že na dálnici můžou vjet jen vozidla legálně a reálně schopná jet alespoň 80 km/h.
A jelikož je dálnice zpoplatněná, a nad 3,5 t hodně, tak je podél dálnic často zákaz vjezdu nákladních automobilů nad 3,5 t, příp. nad 5 t, 7 t, 10 t apod., aby se kamiony dálnici nevyhýbaly.
Přičemž taková Praga V3S, veterán dodnes plně nenahrazený žádným moderním strojem, a tedy dodnes v praxi používaný na práci, umí jet 60 km/h a má celkovou hmotnost 11 tun.
Pokud narazí na úsek, kde je zákaz vjezdu pro náklaďáky nad např. 7 tun proto, aby byly kamiony donuceny jet po dálnici, kam ale V3S nesmí kvůli rychlosti, tak má problém.

Nebo drtivá většina Volkswagenů vyrobených v posledních cca 25 letech a škodovek vyrobených v posledních cca 20 letech a z továrny osazených předními i zadními mlhovkami má sdružené ovládání mlhovek vyřešené takovým způsobem, že když na něj řidič na české silnici sáhne, tak se okamžitě dopustí přestupku.
Protože český zákon zakazuje použít přední mlhovky bez zadních.
Ale VW Group rozsvěcí nejprve přední (pokud tam originál od výrobce jsou), a potom teprve k nim případně lze přidat zadní. A fabrice to nepřijde divné.

(Případně VW po zapnutí spínací skříňky rozsvítí naplno světla, pak žhaví motor, a pak teprve zkouší, jestli zbytkem elektřiny z akumulátoru nastartuje, nebo ne. Místo aby se světla rozsvítila až po nastartování motoru. Ale to už je trochu jiné téma.)

Člověk tlačící jízdní kolo je chodec. Chodec má chodit vlevo. Cyklista jezdí vpravo.
(naštěstí; naštěstí ho nikdo nenutí jezdit v protisměru, jako to mají jezdci na kolečkových bruslích, kteří jedou 25 km/h bez brzd, a ze zákona mají povinně jet vlevo a čelně se srazit s protijedoucím)
Když cyklista v kopci sleze a začne kolo tlačit, tak by, de iure, měl přejít silnici a tlačit vlevo. V praxi to naštěstí nikdo nedělá ani nevymáhá, ale je to určitá vada v zákoně.

A k tomu, aby někdo začal nebezpečné nařízení vymáhat, stačí málo. Mně např. polští policisté chtěli dát pokutu za to, že jsem pěšky šel bezpečně vnější přehlednou stranou zatáčky po široké krajnici, v daném případě vpravo. Usmlouval jsem to na domluvu, ale pro případ opakování mi slíbili pokutu cca eq. 600 Kč. Z místa kontaktu jsem tedy šel předpisově vlevo, v nepřehledné zatáčce, u živého plotu, a hned mě málem sundalo auto, jehož řidič mě neviděl, a neměli jsme se moc jak vyhnout.
Takže nebezpečné věci v zákonech by být neměly, protože vždy se najde nějaký uživatel uniformy, který je začne vymáhat, a bude mu jedno, že tím sníží bezpečnost.

A takových nedomyšlených kolizních vztahů různých systémů je více.

----------

Ještě přidám svůj oblíbený dvojpříklad: Dodávky na bázi osobních aut; resp. dodávky obecně.
Když je dodávkové auto dvoumístné, tak v EU vč. ČR může mít reflexní polep. A cca v Srbsku má omezenou rychlost na asi 80 km/h.
Zatímco když to samé auto vzadu veze lidi, např. je to běžný pětimístný osobák, anebo osmimístný mikrobus, tak nesmí mít reflexní polep, a i v tom Srbsku nebo kde může jezdit rychle.

Dva lidi musí jezdit opatrně a nesmí se do nich nabourat;
ale pět nebo osm lidí ať se klidně rozseká, nebo ať do nich klidně někdo z boku vrazí. Hlavně aby se nic nestalo neživému nákladu.

Vyplývá to z kategorií N1 vs. M1. Jakože to dvoumístné je náklaďák. I když malý. A proto musí v Srbsku jet pomaleji, než kdyby stejná hmotnost na stejném podvozku byla tvořena lidmi.
Konkrétně např. Fiat Punto – dvoumístný musí pomalu, protože "náklaďák", ale v pěti lidech může mazat ostošest.

V zásadě je to podobné, jako když Dan Priban nesměl dát na jeden přívoz všechna svá vozidla, a musel některá z nich dát na druhý přívoz, už tak přetížený náklaďákem. Protože se počítaly kusy. Několikatunový náklaďák jako řádově tunový Trabant. Kus jako kus. Tahle nelogika je v jiných podobách i u nás.

A pak tu jsou demotivační strašící zákony, které mají někoho chránit,
ale naopak mu komplikují život.
Dvou/tří-měsíční výpovědní lhůta u zaměstnanců, žádná zkušební lhůta u absolventů a brutální odvody a daně a zodpovědnost firmy vůči zaměstnanci, nikoliv naopak, zastrašují firmy, aby nikoho nezaměstnávaly. Aby lidi radši šli na pracák a byli závislí na státu.
Když měly v CZ přijít podmínky pro "umožnění" homeoffice (dávno před virem), byly to ve skutečnosti takové regulace, nařízení a výhrůžky pro zaměstnavatele, že to spíš vypadalo jako konec rozjíždějícího se homeoffice v Čechách.

Nebo řidič autobusu má taková pravidla pro bezpečnostní pauzy,
že ve výsledku časně ráno vstává zbytečně ještě asi o 0,25 nebo 0,5 h dřív,
protože když vyjede z parkovací plochy a popojede stovky metrů na nádraží, tak si hned tam před výjezdem na linku odbývá malou přestávku, protože to tak podle zákona o přestávkách vychází pro firmu nejlíp a nastavila tak jízdní řád. Místo aby se řidič vyspal pořádně doma.

A bezpečnostní přestávky pro kamiony a nedostatek odstavných ploch společně s požadavky dispečerů a zákazníků vedou k tomu, že kamioňáci jezdí jako šílenci, aby stihli do cíle nebo na nakládku nebo na plánované místo odpočinku dojet v limitu, aby se pak někde nezasekli na dlouhý čas. Protože systém je moc rigidní a neumožní jim kousek bezpečně dojet např. oproti krátké vložené pauze. Tak radši vytlačujou ze silnice všechno, co má střechu pod jejich čelním oknem, aby dojeli v časovém limitu, který jim nařizuje bezpečnost práce.

Spousta věcí funguje jen proto, že se spousty zákonů nedodržují.
Kdyby se začaly dodržovat, tak se z toho všichni zblázníme.
Bylo by krásné, kdyby zákony byly nastavené tak, aby se mohly a daly dodržovat, a bylo to ok.

 

Związane linki

  


Czy się artykuł Państwu podobał?


Informacja zwrotna – głosowanie

Hlasy se na serveru připočítají k počitadlům pro tento článek, např. kolikrát tento článek někoho pobavil a kolikrát tento článek někomu pomohl.

Neukládají se jednotlivá hlasování (vzájemná kombinace hlasů, datum, čas, ani jiné údaje).
Proto nemá smysl odesílat prázdný hlas, nemělo by se co k čemu přičíst.

 

Ve Vašem prohlížeči nebude uložena žádná informace (cookies) o tom, že už jste hlasovali.
- Ve Vašem prohlížeči tedy nebude vidět, jak jste hlasovali.
- Kdykoliv budete moci hlasovat znovu, pokud Vám článek opakovaně pomůže (pobaví Vás, potěší, …).
- Pokud Vás právě u jednoho počítače sedí více, mohou postupně hlasovat další lidé.

Počítám člověkohlasy, nikoliv lidi.
Tedy kolikrát článek někomu pomohl,
nikoliv kolika lidem pomohl
.

Třikrát potěšeného jednoho čtenáře počítám stejně jako tři různé jednou potěšené čtenáře.

Každý má do budoucna neomezený počet hlasů.
Když zapomenete, že jste pro tento článek už hlasovali, nevadí – když Vám někdy v budoucnu bude např. užitečný znovu, tak mu znovu pošlete hlas, že Vám byl užitečný.

Można wybrać sobie 1 do N opcji

Štítky, labels, kategorie, témata, tagy, hashtagy

(ve vývoji)
 
#historical-technology   #electro-ict   #transport    
#society-thoughts  
 

Skok w górę do: Menu nawigacyjne
(skrót klawiatury Alt + Shift + „5”)

Zainteresowani tą stroną?

  • Add to bookmarks (Ctrl+D)
  • Udostępnić link (CB radio)Skok w górę do:
  • Wydrukować (Ctrl+P)
  • Cytować według ISO 690

    Tę stronę

    ADÁMEK, Martin. Osobisty blog: Prywatny, niezawodowy mikroblog.. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí (Republika Czeska) [dostęp 2024-11-21]. Dostępny w Internecie: https://www.adamek.cz/pl/blog

    Całą witrynę

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí (Republika Czeska) [dostęp 2024-11-21]. Dostępny w Internecie: https://www.adamek.cz/pl

 

 
 

Narodowe kulturowe dziedzictwo

WebArchiv – Ta witryna jest archiwowana przez Bibliotekę Narodową Republiki Czeskiej Ta witryna jest regularnie archiwowana przez Bibliotekę Narodową Republiki Czeskiej z powodu jej kulturowej, edukacyjnej, naukowej, badawczej lub innej wartości informacyjnej w celu dokumentacji autentycznej próbki czeskiej przestrzeni www. Witryna ta jest częścią kolekcji czeskich witryn webowych, które ma Biblioteka Narodowa Republiki Czeskiej zamiar długoterminowo przechowywać i udostępniać dla przyszłych pokoleń. Ich zapis jest częścią Czeskiej narodowej bibliografii oraz katalogu Biblioteki Narodowej Republiki Czeskiej.  

 

 
 

Na wesoło

Sysadmin uważał się za boga sieci.
Potem przyszedł do pracy elektryk.

 

Aforyzmy

Do odwagi zmusza mnie strach.
[Publius Ovidius Naso]