Před časem mi jeden Polák žijící v Londýně sdělil svůj postřeh, že není moc praktické, že ho v Polsku ve škole učili americkou angličtinu, když pak většina lidí jede do Británie, když Británie je mnohem blíž než USA.
(Pro kontext musím dodat, že obzvlášť před Brexitem bylo v UK mnoho Poláků; a i po Brexitu ti, kteří neodešli, tvoří významnou národnostní menšinu.)

Ten jeho postřeh, že se ve škole učí (učila) americká angličtina, a přitom se v praxi využije spíše angličtina britská, mě velice zaujal.
Protože můj postřeh či dojem je dlouhodobě přesně opačný:

Mě v dětství a mládí v českých školách učili britskou angličtinu,
a i když jsem za to rád, a právě britskou angličtinu považuji za tu pravou, skutečnou,
tak si myslím, že praxi dominuje spíše angličtina americká.


Americká angličtina se šíří po světě s počítači, u nás od 90. let 20. století,
a následně se začala ještě významněji šířit s internetem.
Z mého pohledu coby informatika je právě americká angličtina ta globální.


Jako jazykový konzervativec uznávám jako správnou rozhodně angličtinu britskou,
protože to, že někdo zapomněl jazyk svých předků je jeho chyba, a podle mě se kvůli tomu jazyk nemá kazit.
(V té angličtině ty změny a chyby zdaleka ne vždy poznám, protože sám těch chyb dělám spoustu; snažím se domluvit a nemohu mít extrémní ambice používat angličtinu dokonale;
mnohem citlivější jsem na to v češtině, kde ty chyby rodilých mluvčích v jejich rodném jazyce vnímám, kde deformaci a degradaci jazyka poznám, a kde mě to bolí.)


Když píšu např. CSS kód, tak musím napsat americky "color", protože kdybych si tam jako symbol boje a jazykového purismu přidal "u" a napsal správně britsky "colour", tak ten kód nebude fungovat.
Takže holt musím respektovat syntaxi daného kódovacího jazyka, a nemohu se držet pravidel jazyka přirozeného.

Pro mě je obchod pořád "shop" (a ne "store"), kalhoty jsou pro mě "trousers" (a ne "pants"), apod.


Přijde mi, že v globálním internetovém světě britská angličtina prohrává ve prospěch americké.
Nejen v ICT, kde je to dáno americkým původem některých významných operačních systémů a platforem vůbec a původem různého SW a různých standardů a syntaxí, ale asi i v jiných oblastech.

UK je k nám sice blíže než USA, ale v praxi tam stejně obvykle nechodíme a nejezdíme osobně. V praxi kontakt s různými státy udržujeme mnohem častěji on-line.
A to už je prakticky stejně daleko prakticky kamkoliv. S člověkem v USA se dá normálně komunikovat přes Skype, vzdálenost nepůsobí významné zpoždění komunikace.

A jestliže má USA cca 5× více obyvatel než UK, tak to může vést k tomu,
že v globální internetové vesnici americká angličtina porazí a vytlačí tu britskou.

Ale nejvíce asi stejně bude vývoj celosvětové mezinárodní angličtiny záviset na nerodilých mluvčích, jako jsme my.
Nás jsou miliardy, a nakonec to budou tyto miliardy nás chybujících nerodiláků (ne že by rodilí mluvčí automaticky mluvili správně; taková utopie neplatí v žádném jazyce),
kdo o budoucí podobě globální angličtiny rozhodne.
Klasicky demokraticky – neřeší se, kdo má pravdu, ale který názor je zastoupen větším davem.
Stejným způsobem se kazí prakticky jakýkoliv jazyk i přímo ve své vlasti. Můžeme to pozorovat i na češtině.