Hledat na tomto webu

Výroční foto-zpráva 2014 a tak trochu opožděné PF 2015.
Okomentované snímky:

• Na koloběžce s přívěsem českým vnitrozemím za poznáním
• Různé další akce z roku 2014

Výroční fotozpráva 2014
(PF 2015)
– powerpointová prezentace
( 122 MiB)
 
 

 Doplňující poznámky

Výroční fotozpráva 2014
(PF 2015)
– v menší kvalitě
( 31 MiB)
 

Powerpointovou prezentaci si po spuštění můžete
projít kurzorovými šipkami na klávesnici
(nebo dalšími dvěma způsoby přes klávesnici)
nebo scrollovacím kolečkem na myši.

Lze listovat vpřed i vzad,
příp. přes kontextové menu
(pravé tlačítko myši či win-menu na klávesnici)
skočit na kterýkoliv snímek.

Výroční fotozpráva 2014
(PF 2015)
Nouzová pdf verze
( 34.6 MiB)
Režim celé obrazovky se při prohlížení pdf
obvykle aktivuje stiskem Ctrl+L.

Je to jen výroční fotozpráva

Fotek z cesty Na koloběžce s přívěsem českým vnitrozemím jsem sice do výroční fotozprávy vložil nemálo,
ale pořád je to jen výroční fotozpráva,
pohled na cestu v ní rozhodně není vyčerpávající.
Cestou jsem viděl a zjistil mnoho zajímavého, šlo o jednu z mých nejlepších cest, přičemž do výroční zprávy se vešlo jen něco.

Jestli se chcete dozvědět trošku širší výběr zajímavostí z jiných mých cest, koukněte na mé cestopisné prezentace (promítání fotek s živým vyprávěním) pro školy i veřejnost.

Péefko začátkem února?

Letos výroční fotozprávu dokončuji a zveřejňuji až na přelomu ledna a února, tedy asi o měsíc později než tomu bývalo dříve,
ale mnohé organizace svoje výroční zprávy či jiné ročenky zveřejňují jistě ještě později.

• Péefko začátkem února aspoň nezapadne tak snadno jako koncem prosince.
• Berte to třeba i jako krok ze systému
  (očekávaných úkonů v předepsaných obdobích)
  – už se těším na vaše letní péefka
  (třeba od učitelů, těm rok končí v srpnu).
• Zkrátka jsem to nechtěl odbýt, a dříve jsem to nestihl.
  Abych samu fotozprávu bez následné distribuce stihl dokončit alespoň do konce ledna, tak jsem holt musel upustit od některých překladů, které by mi byly zabraly další čas.

Kde na to beru čas?

Pokud se po prohlédnutí či prolistování divíte,
jak všechny ty činnosti (a tuto jejich publikaci) stíhám,
má to zhruba tři důvody:

1)

TV nesleduji oddaně systematicky "co večer" z živého vysílání.
Pouštím si cíleně zpětně jen ty pořady, které chci vidět.
A to tehdy, kdy se to hodí mně, nikoliv kdy se to hodí televizi.

Nepřizpůsobuji ani téma času
("teď chci koukat, musím si vybrat nejmenší zlo z aktuálního programu"),
ani čas tématu
("mějte se tu pěkně, dokončíme to jindy, spěchám domů na seriál").
Přizpůsobuji oboje sobě.

2)

Fotky ze dvou vyjížděk klubu historických vozidel neznamenají, že na ně jezdím každý týden, ale že jsem na ně jel za ten rok dvakrát.
Dost podobné to je i s většinou ostatních činností. Takže to s tím volným časem není tak horké. Spíš ho pestřeji dělím mezi více činností.
I když, na druhou stranu jsem stihl spoustu věcí (např. tvůrčích), které v té fotozprávě vůbec nejsou.

3)

Snažím se spojovat příjemné s užitečným.
Do práce v zahraničí chodím pěšky (cca 24 km/den jednou týdně),
jinam jsem příležitostně jezdil na koloběžce (někam 70 km/den občas; jinam 120 km/odpoledne jednorázově; ...), apod.
Neztrácím tak tolik času za volantem (i když i auto mě baví, jak je z fotek také vidět; a i autem jsem dost jezdil – nejsem ekoterorista).

Nejezdím 20 km autem do fitka, abych tam nachodil 20 km na pásu (uzavřen v místnosti).
Prostě se těch 20 km rovnou projdu. Cestou do práce a zpět.
Tím šetřím spoustu času (jízda do práce, jízda do fitka) i nějaké peníze (tedy další čas).

Cestou do práce a z práce se dá vesele příjemně (a současně rychle) vykračovat s radostným úsměvem na tváři.
Tím, že pojedu autem nebo že se budu tvářit otráveně či zuřivě, žádnou další pozitivní hodnotu nevytvořím.

A v neposlední řadě:

Odpověď na otázku "Jak to jen stíháš?" by mohla znít i: "Nestíhám.".
Vidíte sami: PéeFko začátkem února.