Na koloběžce s přívěsem českým vnitrozemím (za poznáním)
Před-odjezdové informace
24. 7. 2014
V pátek 25. 7. 2014 okolo poledne vyrážím z Náchoda
na cestu Na koloběžce s přívěsem českým vnitrozemím.
Opět především za poznáním.
Plánovaná trasa
Snímky den a půl před odjezdem
Souprava koloběžky s přívěsem připravená na cestu:
A půjde-li výroba dle plánu, mohl bych si někdy cestou na nějaké poště vyzvednout ještě luxusní obal na karimatku (to je ta hlaveň na přívěsu).
Proč přívěs?
Přívěs jsem si pořídil místo zadních brašen
– ty by na koloběžce bránily odrazům nohama podél zadního kola.
I když je pravda, že takto mým nohám překáží tažné zařízení,
a dokonce i čelo přívěsu – takže se musím odrážet poněkud specificky.
Tato jednostopá souprava (s jednokolým přívěsem) je oproti obvyklejší cyklistické soupravě třístopé (s dvoukolým přívěsem) výhodnější pro kličkování mezi nerovnostmi – mám mnohem větší šanci, že se výmolu v silnici vyhnu.
Sestavení této soupravy do funkční podoby si vyžádalo sérii pokusů sestávající z průzkumu různých slepých uliček (popis: stručný , podrobnější ), kterými cesta k úspěšnému připojení přívěsu nevedla, nicméně jejichž průzkum byl krokem dál, k dalším možnostem.
(I když ani přívěs není amatérsky vyrobený, i on pochází ze sériové produkce, tak je určen pro jízdní kola (která mají u zadního kola jinou osičku), a navíc oplýval nejednou nedůsledností ve výrobě; koloběžku i přívěs jsem si poněkud upravoval, dovybavoval a nechával upravovat).
Technicky vzato, vzhledem ke geometrii konstrukce,
jde spíše o návěs, ale vžitý je pojem přívěs(ný vozík).
Rozměry a hmotnosti, zkrátka vlastnosti
Přední kolo koloběžky má průměr 20 palců,
zbývající dvě kola soupravy 16 palců.
(Treková jízdní kola mají obvykle průměr kol 28 palců;
horská 26, dnes i 29.)
Délka soupravy je 2,9 m.
Nosnost koloběžky byla původně od výrobce 150 kg,
což jsem nepatrně zhoršil montáží obutí s menším valivým odporem.
Okamžité hmotnosti
Naložená koloběžka: cca 37 kg
Naložený přívěs: cca 25 kg
Souprava bez jezdce tedy cca 62 kg.
Jezdec s výstrojí cca 95 kg podle váhy, která podměřuje,
takže hmotnost soupravy i s řidičem se pohybuje
okolo metráku šedesát.
Ještě pořád jsem nepochopil, k čemu má být dobré,
když je nějaká koloběžka (nebo jízdní kolo) oproti jinému modelu
o kilo či dvě (nebo tři) lehčí.
S hliníkem či uhlíkem
(mezi cyklisty znám spíš pod cizím jménem "carbon")
za mnou nechoďte.
Ať žije ocel!
Další fotky
- Na koloběžce z Náchoda do Orlických hor
(jednodenní výlet na sólo koloběžce; 03/2014; FB album) - Otočka do Pardubic na sraz a zpět
(130 km/den na sólo koloběžce; 04/2014; FB album) - Z Náchoda do středních Čech a zpět na koloběžce s přívěsem
(účelově – pro nosiče; 05/2014; FB fotoalbum) - Koloběžka, přívěs, úpravy
(jaro 2014; FB fotoalbum)
Okolo ČR vol. 2
Tato cesta volně navazuje na akci
„Na kole okolo ČR”, kterou jsem podnikl v r. 2008.
Šlo o moji poslední cestu na klasickém trekovém kole (alespoň zatím).
Pak jsem se přes lehokolo a historický mikrobus dostal až ke koloběžce.
Tentokrát jedu dále od hranic, abych poznal některá z míst, která jsem při cestě pohraničními okresy před šesti lety měl příliš daleko.
Opět kroužím po směru hodinových ručiček, jak mám v oblibě.
V r. 2008 jsem na trekovém kole okolo republiky jel
přes všechna okresní města pohraničních okresů (35 kusů).
Přitom jsem navštívil centra 6 administrativně-krajských měst
(Ostravy - ač okres OV nesahá až ke státním hranicím, Zlína, Českých Budějovic, Karlových Varů, Ústí nad Labem a Liberce.)
Abych se měl při ladění letošní koloběžkové vnitrozemské trasy čeho chytit, napadlo mě na poslední chvíli,
že mohu navštívit centra zbylých 7 administrativně-krajských měst zbývajících 8 krajů (H, E, M, B, J, P, S+A).
Pokud jde o území administrativních krajů, navštívil jsem při cestě okolo ČR všechny kromě Středočeského a Prahy, ale krajských měst mi schází těch (vy)jmenovaných 7. Příjemné je, že tento letošní plánovaný průjezd 7 krajskými městy celkem odpovídá i mým předběžným představám, která mě(í)sta chci navštívit.
Jelikož to s vnitrozemským pojetím cesty myslím vážně, vzniklo u některých míst dilema, zda bych je měl navštívit v rámci dřívější severní části cesty při jízdě na východ, nebo až později v rámci jižní části cesty při jízdě na západ. Jako hranici pro rozsuzování této příslušnosti jsem si tedy určil dálnici D1. Nicméně přinejmenším jedno muzeum leží v její těsné blízkosti.
Proto si také letos nehraji na hranice okresů, ale ani krajů, protože některé kraje mohu navštívit opakovaně; někde se mohu po nějaké době objevit znovu velmi blízko místa, kde jsem už při téže cestě byl - podobně jsem v r. 2006 najezdil asi 120 km okolo litevského Vilniusu, abych se objevil asi 15 km od místa, kde už jsem byl. Ale letos budu jezdit hodně zig-zag.
(
Mapka s přibližným plánem letošní trasy na koloběžce
i výslednou trasou cesty okolo ČR na trekovém kole 2008
viz výše, na samém začátku této zprávy.
)
Deset let od první cesty
Za zmínku stojí, že na první velkou cestu, tehdy ještě ve skupině,
jsem se vydal před deseti lety, tedy v r. 2004 (do Monaka).
Tehdy mi bylo 21.
Orbem cognosco ergo sum.
Poprvé na cestu vyrážím s mottem "Orbem cognosco ergo sum." – "Poznávám svět, tedy jsem".
To jsem sice začal viditelně používat teprve nedávno,
ale vystihuje smysl mého veškerého cestování už od samého počátku.
Mezi místy, která při svých cestách navštěvuji, nepřehlédnutelně ční různá technická muzea, technické památky, a vůbec vše svázané s historií techniky.
Navštěvuji ale i jiná než technická muzea a další zajímavosti.
To platí pro mé cesty obecně i pro cestu aktuální.
Tuzemská trasa sice na první pohled nevypadá příliš exoticky,
ale podařilo se mi nalézt mnoho velmi zajímavých míst, na která se značně těším - člověk nutně nemusí jet na druhý konec zeměkoule, aby něco zajímavého zažil, viděl, poznal.
V itineráři mám cca 80 zajímavých míst navštívitelných organizovaně zevnitř (muzea, památky, výstavy, … Počet je přibližný, protože někdy je nesnadné rozhodnout, jestli jde o 3 výstavy či expozice, anebo o jedno muzeum)
a dalších cca 40 bodů zájmu okouknutelných a fotitelných volně zvenku (i zde je nesnadné při počítání určit, jestli jde o 3 památky, nebo jedno historické centrum…).
Je sice téměř jisté, že časoprostorovo-organizačně nezvládnu navštívit všechna ta místa (někde je otevřeno dva dny v týdnu či ještě méně),
ale na druhou stranu je dost možné, že mi nějaké neplánované zajímavosti přijdou do cesty samy.
Tak jako z jiných cest, i z této hodlám později za doprovodu živého vyprávění promítat fotky – ať už např. v divadlech, knihovnách a kulturních domech pro veřejnost; či ve školách.
Louky a benzínky
Spát hodlám, jako obvykle, převážně na lukách či polích, benzínkách, v lesích, apod.
Doplnění seznamu hlavních a jiných velkých měst
A poprvé mám na plánované trase Prahu.
Při předchozích cestách jsem na cestě na kole na těžko z domu a zase zpět domů navštívil mnohá hlavní města (Monako, Berlín, Varšavu, Vilnius, Bratislavu, Budapešť, Sarajevo, Záhřeb, Vídeň) i další města podobné velikosti či významu, ale Praze jsem se zatím vždy vyhnul.
Teď, při cestě českým vnitrozemím, si Brno a Praha o návštěvu přímo říkají.
Turisticky zajímavé cíle hodné poznání se mnohdy dají najít i blíže k bydlišti a to i tam, kam člověk pracovně či studijně jezdí třeba několikrát týdně. Navíc nemám v úmyslu se zaměřovat na všeobecně známé cíle zahraničních turistů, spíše se chci podívat do vytipovaných muzeí, včetně některých ne až tak známých.
Jak už jsem nastínil výše, mám v úmyslu navštívit právě ta krajská města (administrativních krajů, tzn. těch novějších, menších), která jsem nenavštívil při cestě na trekovém kole okolo republiky v r. 2008.
Dřívější cesty
Souhrn předchozích cest nezávisle na těžko:
2004 – 2007: Čtyři cesty na trekovém kole po Evropě
- 2004 JZ: Z Náchoda do Monaka a zpátky za 36 dní
(jediná cesta ve skupině – ale také nezávisle, na těžko) - 2005 SZ: Podél Labe do Hamburku a přes Dánsko zpátky
- 2006 SV: Přes Litvu na Ukrajinu bez motoru
- 2007 JV: Přes Rumunsko do Bosny
- Každá cesta byla po směru hodinových ručiček
- Jednotlivé cesty na sebe navazovaly ve směru hodinových ručiček
- Vždy jsem se vrátil sousedním státem (po směru hodinových ručiček), než kterým jsem odjel
- Vždy jsem vyjel tím státem, kterým jsem předchozí rok přijel (poslední rok jsem přijel Rakouskem, kterým jsme na začátku vyjeli)
Dodatečně jsem tento čtyřlístek cest nazval
Čtyřikrát na těžko z Náchoda k moři a zpět.
V rámci této série cest jsem navštívil 22 zemí – přímo z domu, po vlastní ose, včetně vlastnonožního návratu zpět domů (bez využití vlaku či kamionu). Každý stát samozřejmě počítám jen jednou, byť jsem některé země navštívil vícekrát.
2008: Na trekovém kole okolo ČR
Projel jsem okresní města všech pohraničních okresů.
Více info výše či v patřičné sekci webu.
Na trekovém kole jsem na těžko (s 5 brašnami)
za všech 5 cest dohromady najel přes 15,5 tisíc km (za 177 dní).
2011: Na lehokole okolo Polska
Při cestě na lehokole okolo Polska jsem navštívil všechny polské pohraniční okresy.
Trvalo mi to 6 týdnů a najel jsem při tom přes 3,5 tisíce kilometrů.
(A v září 2010 jsem na lehokole navštívil jen JZ Polsko, coby podzimní test nové techniky.)
2013: Tentokrát na benzín: 2x Škoda 1203: Maďarsko
V létě 2013 jsem, ještě s kolegou a jeho historickým valníkem,
vyrazil na cestu historickým mikrobusem do Maďarska.
Stručný přehled všech cest – infografika
Souhrn všech cest – infografika ( 2.8 MiB)
Souhrn všech cest – infografika ( 10.9 MiB)
Najeté kilometry
Celoživotně najetých kilometrů nemám až tak moc;
mnoho nadšenců trénujících na kole každé odpoledne či každý víkend najezdí za stejné období výrazně větší vzdálenosti než já.
Na trekových kolech jsem dohromady najel něco přes 50 tisíc km;
na lehokole přes 7 a půl tisíc km;
na koloběžce (od podzima) 1272 km.
Dohromady s dalšími koly to je za všechno jen něco okolo 60 tisíc km.
Když v rukách nemám řidítka
V civilu se věnuji
- programování webových aplikací a kódování responsivních webů;
- výuce češtiny pro Poláky (a když je třeba, tak i polštiny pro Čechy);
- doučování některých podoborů z ICT;
- ale i promítání fotek z cest za doprovodu živého komentáře.
Takže nejedu ani tak na dovolenou, jako spíše za prací.
Což nic nemění na tom, že se těším. (I na tu únavu, déšť a další zpestření. Hlavně aby vydrželo tělo a technika.)
Jiné formy cestování
Při loňské týdenní cestě historickými dodávkami do Maďarska jsem si ještě více uvědomil, jak je cestování na kole (či koloběžce) pohodlné:
- Můžu přespat přímo na pláži (moře, Balatonu, rybníka, ...) a mít vše přímo u sebe - nemusím vzít zavděk posledním volným místem v kempu u brány, kde ani nepoznám, že jsem u Balatonu.
- Můžu vjet a vejít přímo do centra města, aniž bych musel hledat správný průjezd mezi pěšími zónami a jednosměrkami a pak místo k parkování; potom mám v tom centru pořád vše u sebe, takže se můžu v klidu nasvačit nebo psát deník na libovolné lavičce, u kašny, apod., a pak můžu vyjít a vyjet, aniž bych se musel vracet k autu a hledat správný průjezd mimo pěší zóny a jednosměrkami.
- Navíc kolo i koloběžka jedou jen přiměřeně rychle, takže dá více práce přehlédnout zajímavé místo. Autem můžete projet polovinu Evropy a nevidět nic než benzínky. Při cestování na kole či koloběžce mnoho zajímavostí jezdce samo praští do nosu. Nemluvě o psychologickém přínosu těchto dopravních prostředků - donutí člověka zpomalit, což se obzvlášť dnes mnohdy docela hodí. Někdy je dobré snížit životní rychlost a získat tak čas k rozjímání nad tématy sice ne urgentně-akutními, zato ale dlouhodobě důležitými.
- Nicméně, u kola a koloběžky pořád platí určité nevýhody, pokud jde o dobíjení baterií v elektronice a čelovce nebo o psaní a spaní v dešti, příp. o přepravní kapacitu pro větší výbavu. Určitým rizikem jsou i klouby, s těmi se v případě potíží moc nenadělá.
S laskavou podporou
…aneb testuji a doporučuji
Při svých cestách používám mj.: