Jak jsem si zlomil ruku
Normálně jsem jel, pak jsem letěl a nakonec ležel.
04/2015
Jak jsem si na koloběžce zlomil ruku.
Vyprávění nejen o nehodě, ale i o tom,
co jí předcházelo a co po ní následovalo.
Audio článek, video blog.
Jak jsem si zlomil ruku
Jak jsem si zlomil ruku ( 364.5 MiB)
Neplynulost audio-videozáznamu
Střihací program si bohužel příliš neporozuměl s mov soubory z fotoaparátu, takže se značně seká obraz
(což by asi až tak moc nevadilo; jen tím klesá přístupnost pro nedoslýchavé uživatele, o kterou jsem usiloval nezakrýváním úst v obrazu)
a bohužel občas trochu i zvuk.
I když to tak z pohledu diváka příliš nevypadá, čistě parametricky má obraz nějakých 29 až 30 fps (originál z foťáku a výsledný export se trochu liší, střižna neumožnila zachovat přesně stejnou frekvenci, což může být příčina potíží).
Kolizní informace
Pokud jste četli tiskovou zprávu Policie ČR nebo z ní vycházející článek v Náchodském deníku,
nenechte se jejich obsahem zmást.
Opravdu jsem si lehl na kruháči u Itálie, jak tvrdím já (a všechny oficiální materiály), nikoliv u Kauflandu, jak tvrdí tisková zpráva PČR.
Zavádějící je i popis časové souslednosti – z TZ PČR to vypadá, že hned po kamionu jsem vjel na kruháč já, a kamion zastavil kousek za kruháčem v dobu, kdy jsem byl sbírán ze země. Tak to rozhodně nebylo.
Kamion zastavil mnoho stovek metrů až málo jednotek kilometrů za kruháčem (proto asi tisková mluvčí PČR usoudila, že šlo o kruháč u Kauflandu, resp. dopravního hřiště v Bělovsi), po jeho oleji vesele jezdily auta, která nepadají, a nejméně jeden skútr, který tam spadnul přede mnou,
já jsem se s tím kamionem v čase a prostoru vůbec nepotkal, na tom kruháči jsme byli v úplně jinou dobu. A policie už tu závadu na vozovce měla hlášenou.
Zajímavé je, že byť jsme se vůbec nepotkali, a to, že šlo o kamion, jsem se dozvěděl až z tisku, tak jde oficiálně o dopravní nehodu, jejímž účastníkem je i ten kamion, který na místě nehody v době nehody fyzicky už pradávno nebyl.
Správné jsou informace v Náchodském swingu (kruháč u Itálie), protože autorka článku vyšla nejen z TZ PČR, ale i ze statusu na mé FB zdi, kde jsem o nehodě informoval.
Nafocené poznámky
(a neplynulost projevu)
Pro vyšší přístupnost přikládám i nafocené poznámky, podle kterých jsem vyprávění namluvil.
Udělal jsem chybu, že jsem si je napsal příliš podrobně (rozepsaně do přílišných detailů a konkrétních formulací),
takže jsem do nich pak při vyprávění musel nahlížet příliš často,
v důsledku čehož je vyprávění přerušované pohledy do papíru, roztahané a neživelné. I když to bylo dáno i tou poúrazovou bolestí, nevyspalostí a únavou.
Každopádně, skutečné živé vyprávění pro osobně přítomné posluchače a bez podkladů bylo obvykle 3x až 10x živelnější, živější a poutavější.
Což bohužel zachycené nemám – holý objektiv foťáku je něco jiného než 1 až N skutečných lidí.
Nicméně, právě proto, že jsem si ty poznámky napsal podrobněji, má smysl je sem dát (i když, jsou nadrápané rukou…).
Resp., na to, že je sem pak umístím, jsem myslel už při jejich psaní, což asi byla trochu chyba, protože tím asi utrpělo to vyprávění, coby hlavní produkt.
Sice mám z rádia vyzkoušeno, že mi podrobné poznámky nevadí, klidně si můžu některé věty i napsat celé (což moderátora, který mě nezná, trochu poleká, jestli to nedejbože nechci číst), a pak si je v reálném čase upravuji, tedy nečtu, intonaci měním, takže to je v pohodě.
Jenže v rádiu můžu do toho papíru koukat pořád, nemusím oči přemisťovat do objektivu kamery.
To přemisťování očí na trase papír – kamera bylo pro tento záznam trochu zkázonosné. V rádiu mluvím a čtu současně, tady je to na střídačku, a vznikly tak časové ztráty.