Hledat na tomto webu

Tak jsem dneska po zimě vytáhnul kolo, trochu ho protáhnout. Však už je 4 dny jaro, pozítří začíná letní čas, a pěšky nebo z autobusu jsem několikrát zahlíd cyklistu, co vypadal, že jede dál než pro rohlíky do Jednoty.

Silnice jsou až na výjimky holý, ptáci řvou, slunce svítí, támhle se někdo topí (kdo nezná Izera, ať se nesnaží pochopit), prostě zima končí a začíná léto.

Hodil jsem na sebe nejlepší dres (ze dvou), elasťáky, návleky na ruce a kolena, přes to letní pertex bundu a dosluhující šusťákovky odhalující nárty.

Pod přilbu moirový šátek, na ruce postarší dlouhoprstý rukavice. Pití si neberu, chci kolo zajet jen kousek, max. 40 minut. Snad nebudu litovat. Teploměr ukazuje +3,2°C.

Jdu pro kolo do garáže. Prokousávám se skrz věci co se přes zimu objevily v bývalé uličce, odkládám je na labilní hromadu, a doufám, že bude kudy dostat kolo k vratům. Odrovnávám kolo, opatrně manévruju, a vyhrávám - jsem s kolem venku. Podruhý v prestižích procházím hlubokou kaluž, která ještě před dvěma hodinami byla ledem, a opírám kolo přede dveřmi. Nasazuju brzdy, přední seřizuju, a dofoukávám měkčí přední kolo. Pláště sice nejsou sjetý, ale zboku jsou trochu zpuchřelý. Blikačky blikají, klakson drží, a alarm je taky na svým místě. Akorát ten pravý špalek zadní brzdy by se nemusel zasekávat na ráfku. A bude to chtít rovnou nový špalky. Nasazuju brašnu, oblíkám zasloužilé brýle a přilbu, vynáším kolo bahnem na silnici, a v 17:04 vyjíždím.

Řadím použitelný převod (kromě vyháknutí brzd, aby se nevytahovaly pérka jsem taky na zimu zařadil křížený převod 1-8, aby se nevytahovala přehazovačka) a poněkolikáté kontroluji brzdy. Je to docela nezvyk, vždyť je to teprve druhá zima, kdy jsem kolo přes zimu nechal osamocené v garáži - dřív jsem na starým kole jezdil po městě obvykle nonstop, sníh nesníh. Nejdelší pauzu jsem měl asi pět týdnů někdy kolem února 2004, a až od zimy 2004/05 kolo zazimovávám. Sedlo mi přijde být vysoko, brzdy tupý, ale zvykám si a pomalu si vzpomínám jak se na tom vlastně jezdí. Sjíždím opatrně z kopce. Každý desátý soused má před domem sníh rozhrnutý do silnice aby honem honem roztál, tak brzdím a projíždím krokem. No mně je to celkem jedno, ale nechápu že jim to stojí za tu práci. Vždyť nejsme v horách, na kupě by se jim ten sníh taky roztavil, a aspoň by s pomalejším táním byla menší pravděpodobnost povodní.

Jsem dole na hlavní, z mírnýho kopečka to po zánovním asfaltu jede úplně krásně. Za chvíli už to pravda jede hůř, ale přijíždím k prvnímu kruháči. Tři auta tu čekaj na odbočení doprava, vlevo spousta místa, tak je pohodlně beru zleva. Zprava se nejistě rozjíždí Žigul. Jeho řidič si v kruháči uvědomil, že mi měl dát přednost, a místo aby odjel, tak zastavil přímo přede mnou. Ale místa je tu dost, takže těžká pohoda. Jen si před zatočením doleva přibržďuju, a jak jsem přes zimu ztratil cit, tak mi zadní kolo podjíždí do strany. Ale celkem bez problémů jsem to vybral - kontra rejd, vyvážení hmotnosti, a jedu dál. Zrovna nedávno jsem si při psaní jednoho článku říkal, jestli ještě vůbec umím řízený smyk, moji bývalou specialitu, kterou už z ohledu ke kolu nedělám. Tak je to dobrý, umím :). Jen se mi pravda ten smyk vůbec neměl přihodit, ale to se doladí. Pokračuju dál po rovině po hlavní tepně skrz Náchod, a pomalu mě opouští síly. Přes zimu jsem teda pěkně vyměk, mám celý jaro co dohánět.

Vyjíždím z Náchoda do kopce, a proti mně sjíždí cyklista na silničáku, tak ho zdravím. A jéje, vždyť podle Favorita se zástěrkou, kulicha, a brejlí, je to Honza. Tak zahájil sezónu dřív než já, když už se vrací do Náchoda. To kolo jsem fakt vytáh v poslední chvíli. Odbočuju na Nový Město, a v pokračujícím stoupání zjišťuji že převody na tom opravdu nejsou dobře. Řetěz mi padá na nejmenší talíř, a pak i z něj úplně dolů. Není jen vytahané lanko přesmykače? Ne, přesmykač je seřízený, takže mě čeká nový řetěz nebo celé převody. Taky jsem na tom řetězu najel přes 11,5 tisíc km, z toho cca. 6,5 tis. se všemi brašnami, což je při oficiální životnosti řetězu 2 tisíce km docela dost.

Na kopci koukám na hodinky, čas je dobrej, slunce vysoko nad horizontem, teplota taky v poho, takže neodbočuju po hřebeni doprava na Vysokov, a pokračuju delší variantou dál za kopec na Vrchoviny. Kousek přede mnou nějakej šílenec s Oktávkou nebo čím předjíždí jiný auto, přičemž ignoruje protijedoucího Transportera s přívěsem. Stihnul to tak tak. Jo, na silnici se pořád děje něco zajímavýho, proč jsem se jen nedal na nějaký bezpečnější sport - třeba skákání na padáku :). Za chvilku mám výhled na letiště na kterým jsem si tehdá z Anduly skočil. Doufám, že až si za cca. měsíc budu prodlužovat parašutistický oprávnění, tak bude teplejš než teď. Míjím zasněžený louky. Bylo by docela stylový jet zítra někam na lyže, když jsem teď zahájil letní sezónu. Škoda že se lyže nedaj rozumně naložit na kolo, to by byla docela akční kombinace, přijet pod sjezdovku na kole :)

Vítr fouká, a i když Pertexku napínám loktama, aby se nenafukovala, tak ten dlouhej sjezd jedu jen 45 km/h. Ve Vrchovinách odbočuju na Provodov. Projíždím hluboký kaluže, jak všude taje. Ještě že mám blatníky. Hlavně aby pod tím nebyl led, hned vedle silnice je požární nádrž, tam bych se nerad sklouznul - i když to bych aspoň využil vodotěsnost zadní brašny :).

V Provodově odbočuju doprava podle tabulky s cyklotrasou. Za chvíli zjišťuju, že jsem to uhnul moc brzo - chtěl jsem po polní asfaltce nahoru na Vysokovák, a zatím mě to vede asi na Václavice, ale to je vlastně jedno, však doleva to můžu uhnout nahoře na hřebeni. Míjím značku "2,5 tun". Štěstí, že jedu na kole a ne s dodávkou, tenhle přestupek ještě ve sbírce nemám. Asfaltečku do Václavic dupu cca. 4 km/h, ale časem jsem nahoře. Podle plánu odbočuju po vrstevnici na Vysokovák. "Silnice se v zimě neudržuje". Ale je to asfaltka, vypadá dobře, a navíc už je vlastně jaro:). Byla opravdu v pohodě, po celý dýlce je na šířku jednoho auta holý asfalt. Na Vysokováku mám najetých cca. 15 km. To moc není, ale na Kramolnu se mi teď zákazem po polňačce nechce, tam bych moh někde zapadnout do sněhu. Je to asi necelá hoďka co jsem vyjel, tak už to holt vezmu šusem po hlavní z kopce do Náchoda.

Dole to nejdřív vypadalo špatně - pořád žádný auta k předjetí, že by už bylo příliš pozdě než abych chytil kolonu? Á je to dobrý, objevuje se konec kolony. Přejíždím doprostřed pruhu, a pak doprostřed silnice. Konečně zkouším ten modrý předjížděcí pruh pro cyklisty, co nám na podzim nechala namalovat městská rada. Jako automobilista jsem na něj nadával, ale na kole je to fakt super. I když jedou auta v protisměru, tak můžu bezpečně předjíždět prostředkem silnice. A proklínané ostrůvky pro chodce se ukazují být zajímavým zpestřením. Vpravo se k ostrůvku blíží široká Karosa, a v protisměru z dálky přijíždí osobák. Akcerluju, odhaduju, a objíždím ostrůvek zleva, tj. v protisměru. Vešel jsem se tam s krásnou rezevou, to auto přijelo relativně za dlouho. Myslím, že jako cyklista si na ty modrý pole na silnici docela rychle zvyknu. Něco popředjíždím ještě v kruháči na Slávii, a pak už celkem standardně jedu domů. Ve stoupání domů cítím vzadu se vlnící ráfek, asi je na něm trošku osmička.

Domů jsem přijel v 18:12, najeto 20,99 km, při průměru 19,1 km/h a čistým čase 1:05:37. O půl sedmý bylo na teploměru +1,6°C. Dávám vodu na čaj, abych doplnil tekutiny. Místama jsem se trošičku motal, ale to bude asi z rozdílu teplot, krev jsem dával před osmi dny, tak to už bych měl mít zase plný stav. A dodatečně jsem si ještě všimnul, že okolo cyklistických brýlí mám červený obličej, a "za brýlemi" normální. Takže to vypadalo, jako bych se opaloval na slunci :)

Sezóna byla úspěšně zahájena.