Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Jsme v unii a na úřadu neumí ani rusky…

 

Vytvořeno
20.4.2005

 

Blíží se léto, čas návštěv nejrůznějších pamětihodností, a tak jsme se s mamkou vydali na OSSZ, tzv. sociálku, pro potvrzení, že je důchodce. Už v minulosti jsme měli s česky psaným potvrzením problém v Polsku, ale tenkrát jsem to ještě ukecal. Jenže zanedlouho se chystáme do Mnichova, tak jsem přišel s nápadem nechat si vystavit potvrzení vícejazyčné.
Považoval jsem za samozřejmé, že nám ho dají v angličtině, přecejen už je to dnes celkem rozšířený jazyk, takže by jím tam snad nějaký úředník měl vládnout. Zvlášť v době, kdy úředníci skládají spousty zkoušek, jako třeba ECDL. Navíc by k té angličtině mohli přihodit třeba němčinu nebo francouzštinu – podle toho, co umí. Anebo kdyby tam byl nějaký příslušník starší generace, tak i ruština je světový jazyk. Zkrátka jsem předpokládal, že když započítám i češtinu, mohli by nám dát tříjazyčné potvrzení, a bylo mi celkem jedno z jakých jazyků se bude skládat.

Přišli jsme do nově vystavěného paláce…

V kanceláři sedí mladě vyhlížející úřednice, takže by vše mohlo proběhnout bez problémů.

Zeptal jsem se, jestli by nám mohla dát cizojazyčné potvrzení.
Ale to jsem se přepočítal. Potvrzení sice tiskne na své lokální tiskárně, ale z jakési databáze, do které přistupuje přes webový prohlížeč.

„Ten papír se tiskne z centrály, já do něj nemůžu zasahovat”.
Požádal jsem ji, jestli by tedy mohla vzít čistý papír a potvrzení nám napsat.

„To nejde, já nemám oprávnění to potvrzení vystavit”.
Po kratší diskuzi jestli je nebo není oprávněná potvrzení vydat, uznala, že oprávněná je. (přecejen, právě nám vydala požadované potvrzení v češtině, i když ho přímo nepsala... )

Nakonec přiznala, že žádný jazyk neovládá. Velice jsem se tomu podivil, a zeptal jsem se, jak je to možné: „Snad každý chodil do školy, a měl by tudíž mít základ ASPOŇ jednoho cizího jazyka?”

Okamžitě si našla viníka – ona za to nemůže:
„Já jsem chodila do školy za TOTALITY, já jsem se učila rusky.”
„Tak nám to napiště rusky”, odvětil jsem s ledovým klidem.
Krapet zamrzla, tak jsem ji ujistil, že to myslím naprosto vážně. V mnichovském muzeu umějí u pokladen tolik jazyků, až mi z těch vlaječek oči přecházely, takže jsem si jist, že s ruštinou by se tam člověk taky chytal.

„Já nejsem oprávněná něco překládat”
Aha… takže neumí ani rusky.

„Tak proč jsme teda v unii, když nemůžete napsat potvrzení ani v jednom jednacím jazyce EU?”
„To na nás moc spěcháte…”
Aha… od vstupu do EU uplynulo 11,5 měsíce, a oni nemůžou na centrále dopsat do každého potvrzení jednu větu, se kterou by to pak všechny úřednice tiskly bez možnosti zásahu.

„Tak za co vás teda platíme?”
„To jste na mě nějak hustej… Já jsem úřednice, ne překladatel”

„Překladatel překládá dlouhý formální dokumenty, ale tohle je jen jedna jednoduchoučká věta…”
(v první chvíli mě napadá třeba „We confirm, that XXX is retired.” a hned ve druhý „Potwierdzujemy, że XXX jest emeryturcem.”, tak jakýpak složitý překlady…)
„Nejsem oprávněná dělat překlady, zaplaťte si překladatele.”

Ještě jsem se zeptal, jestli pro důchodce není nějaká obdoba studentské karty ISIC, ale s tím jsem taky nepochodil. A úřednice se nechala slyšet, že ji uniká, na co to potvrzení potřebujem.

Přitom by stačilo, kdyby vydávali nějakou elegantně vyhlížející kartičku (aspoň česky…), ta už by vypadala v zahraničí důvěryhodně, i když by jí pokladní nerozuměl(a). Anebo kdyby aspoň potiskli jen horní část A4, aby se vešli na A5. Ale oni dokážou asi dvěma třemi větami potisknout celou A4. Krása. Velice praktické pro prokazování nároku na slevu.

A navíc – na to potvrzení hned aktivně natiskli konkrétní výši důchodu, o kterou se je nikdo neprosil. Ale co, díky té částce jsem vlastně tehdy v Polsku ukecal tu slevu, protože byla to jediné, čemu ten Polák z celého českého potvrzení rozuměl.
Takže příště můžu zase ukecávat :).

…Tolik moje tragikomická zkušenost s aktuálním stavem na našich úřadech. Samozřejmě že celá debata nebyla takhle stručná, vybral jsem jen to podstatné a nosné.

Ještě pro objektivitu musím dodat, že znám jednoho úředníka, nejméně o deset let staršího než zmíněná úřednice, a ten se domluví anglicky, polsky, trochu francouzsky, a nejspíš si něco pamatuje i z ruštiny. Takže jako všude a jako vždycky, je to na lidech.

A pokud jde o výmluvy, že chudinka studovala za totality - kdo chtěl, mohl se naprosto legálně učit v oficiálních nepovinných kurzech (a navíc ona neumí ani tu ruštinu :) ). A na VŠ byl jeden neslovanský jazyk dokonce povinný.

Čeština a polština – jazykové služby

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Jsme v unii a na úřadu neumí ani rusky…. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-10-30]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/clanky/prihody/jazyky-na-uradech

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-10-30]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Jak informatik neudělal přijímačky na ekonomku:
Přijde informatik na přijímačky na ekonomku a tam se ho ptají:
- „Tak teda kolik je 5 + 3?”
- „8, pohotově odpoví.”
- „Správně. Dáme těžší příklad. Kolik je 7 + 4?”
- „11.”
- „Výborně. A teď nejtěžší úloha. Kolik je 2 - 3?”
- „255.”

 

Pro zamyšlení

Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk dát něco světu, musí sedět na svém poli a dřít jako nádeník.
[Karel Čapek]