Hledat na tomto webu

V jednom dopravně-kritickém blogu jsem narazil na zvolání „Může mi někdo vysvětlit, proč jeden tahač předjíždí další čtyři zásadně v kopci?”.
Ano, můžu.

Céčko v řidičáku sice nemám, ale mám „malé éčko“ a při škole rozvážím zboží s dodávkami. I já jsem občas naložený a i já jsem v kopcích pomalejší než řidiči osobních aut.

Takže:
Dieselový motor dodávky nebo náklaďáku je stavěný na kroutící moment pro přepravu těžkých nákladů, a ne na sportovní výkon. Což v kombinaci s velkou hmotností auta a nákladu znamená, že se v kopci v podstatě nedá zrychlit.
Takže s naloženou dodávkou nebo náklaďákem se nejlépe jezdí na setrvačnost – a to zejména v kopcích. Podobně, jako na jízdním kole s brašnami, které díky výbavě na mnohatýdenní cestu váží 50 kg (beze mě). Při svém lidském pohonu si člověk obzvlášť uvědomí, jak mocná je ta setrvačná síla – a jízda s naloženým kolem je podle mých zkušeností v podstatě stejná jako s naloženou dodávkou.

Největším problémem pro naložené auto nebo kolo jsou zrychlení (kvůli setrvačnosti) a stoupání (kvůli gravitaci). A zatímco po rovině jedou všechny náklaďáky přibližně stejně rychle, protože maximální rychlost na zatížení skoro nezávisí, jen se jí pomaleji dosahuje, tak v kopci, s úpadkem setrvačnosti, více naložený náklaďák působením gravitace výrazně zpomaluje. A za ním jedoucí méně naložený náklaďák nechce přijít o svoji setrvačnost, protože už by v kopci nezrychlil – a proto předjíždí.

Vždy je dobré se na danou situaci podívat pohledem toho druhého – když jsem jel s dodávkou konstantní rychlostí v pomalém pruhu a rychlým pruhem mě začal předjíždět autobus, chvíli jel vedle mě a pak jeho rychlost klesla natolik, že se zařadil za mě, tak jsem se ani v nejmenším nerozčiloval „proč zkouší předjíždět, když na to nemá“ – autobusák prostě jen využíval zbytky setrvačnosti, čímž zkrátil čas jízdy, ušetřil pár kapek nafty a pár obláčků kouře. Když za ním nejel nikdo, koho by v levém pruhu brzdil, tak ať si klidně svoji setrvačnost efektivně využije. Každý cykloturista, vnímající fyzikální zákony vlastními stehny, vám potvrdí, že je nesmysl brzdit rozjeté naložené kolo v prostřed krátkého stoupání, které se dá vyjet s využitím setrvačnosti. A u dodávky či náklaďáku je to stejné, jen nejde o jezdcovu únavu, ale o naftu a emise. Když v autech ještě nemáme rekuperaci kinetické energie, tak bychom ji ve stoupání neměli zbytečně zabíjet brzdami.

Samozřejmě, že vše má své meze a neměly by se předjíždět dvě soupravy jedoucí téměř stejnou rychlostí, kvůli kterým by pak musela v kopci brzdit další auta, ale i tak prosím řidiče menších a rychlejších vozů o kapku trpělivosti.
I když chápu, že to někdy nemáte při krocení splašených koní lehké – před časem jsem se coby spolujezdec svezl s první generací Tatry 613 a nestačil jsem se divit, jak tento skoro veterán ze sedmdesátých let díky zážehovému osmiválci o objemu 3,5 litru akceleruje v půlce stoupání do Vysokováku (E67, za Českou Skalicí) směrem na Náchod.

Pokusil jsem se tady každé ze zúčastněných stran trošku nastínit situaci strany druhé, a závěr je stejný pro řidiče lehkých i těžkých aut:
Jezděte ohleduplně, jízdu druhého posuzujte tolerantně, a snažte se někdy vžít do pozice toho druhého.

(Otištěno v časopisu Trucker)