Hledat na tomto webu

Nejsnadnější možnosti označení psa

Kdysi jsem své fence pověsil na krk kovovou známku s vyraženým telefonním číslem na můj mobil. Časem tu známku ztratila - a novou jsem jí nepořídil, protože pořád ještě měla na krku kovovou známku s nápisem „město Náchod“ a identifikačním číslem, podle kterého by městští policisté měli být schopni dohledat moje jméno, i číslo na mobil, které jsem při registraci psa úředníkovi na radnici nahlásil.

Navíc má i plastovou známku potvrzující očkování, na které je uvedeno telefonní číslo k veterináři, a identifikační číslo očkovací známky. Plastová známka od veterináře je sice od své kovové kolegyně trochu potlučená, a tudíž hůř čitelná, ale když by se fenka zaběhla, tak má pořád krásně čitelnou známku od městského úřadu.

Hledání majitele podle známky MÚ

Jednoho dne ale fenka na cvičáku úřední známku ztratila. Po chvíli se známka našla, číslo na ní mi bylo povědomé, ale protože to bylo v místě většího výskytu psů, tak jsem si chtěl ověřit, že své šelmě věším na krk opravdu její známku, aby nedošlo k nějaké záměně.

Zavolal jsem tedy na městskou policii – jelikož si pamatuji její plné devítimístné telefonní číslo, tak se dovolám i když právě nejsem v Náchodě. A pak přišlo to překvapení. Městští policisté se nedostanou do databáze psů a jejich majitelů. Pochopil jsem, že k ní teoretický přístup ze svého počítače mají, ale nějak to nefunguje. Což je vlastně nakonec skoro jedno. Prostě nemohou k číslu známky dohledat jméno, natož kontakt, majitele psa. A nefungovalo ani dohledání čísla známky podle mého jména, což by stejně při odchytu zatoulaného psa moc nepomohlo. A že prý si tedy mám zavolat na městský úřad, který tu databázi psů spravuje. „Zítra“ – protože právě byla neděle.

V pondělí jsem zavolal na radnici a nechal jsem se přepojit na patřičného úředníka. Právě měl v počítači rozdělaného něco jiného, takže se nemohl podívat. Nicméně, vzal si na mě telefonní číslo, napsal si číslo prověřované známky, a že mi obratem zavolá zpátky, hned jak se bude moct podívat.

Protože se úředník neozýval a neozýval, tak jsem v úterý nebo ve středu zavolal na radnici znovu. Byl jsem přepojen na úřednici, která okamžitě dohledala, že jsem opravdu majitel psa, který je majitelem prověřované známky.

Heuréka! V neděli jsem zatoužil zjistit, jestli je ta známka opravdu mého psa, a už v úterý nebo ve středu jsem se potřebné informace dopátral. Teď si představte, že by to bylo naostro – kdyby mi pes utekl, a někdo by ho našel. Tři dny by se o něj staral nálezce, městská policie nebo útulek, a já bych tři dny trnul, co se psovi stalo.

Vlastnoruční odchyt

Příběh číslo dvě. Jdu do kuchyně, a oknem zahlédnu, jak nám před barákem prošel neznámý černý pes. Vykouknu ze dveří, a vidím, že se mi to nezdálo, a že pes mizí za rohem. Velikostí připomíná retrívra, žádný malý voříšek s permanentní volností. Okamžitě mi proletělo hlavou, že asi někomu utekl, ten ho hledá, a že když se pes bude i nadále sám pohybovat neznámo kam, tak ho třeba může přejet auto. Takže letím pro mobil a klíče od baráku, a pak vybíhám ven. Pes je za rohem, ale pořád u nás na pozemku, vedle baráku. Naštěstí se přes plot zapovídal s mojí fenkou, což ho na procházce zdrželo. Mluvíc na něj, se k němu přibližuji, a pak ho volám k sobě. Pes je přátelský, takže to bude v pohodě. Jen ho musím přesvědčit, aby si mě všímal víc, než mé fenky na druhé straně plotu. Zahlédnu, že má na stahováku dvě známky, což vypadá nadějně. Odemykám mobil, aby to pak šlo ráz na ráz, a chytám obojek se známkami. Ejhle – „Tel.: 7...“. Vyťukávám číslo, ozývá se psovod, momentálně hledající psa, a popisuji mu, kde bydlím. Zavěšuji, a se psem odcházíme před barák k silnici, počkat na jeho majitele. Za pár minut je u nás, vedu psa k autu, a majitelé výletníka usazují v kufru. Za pár minut bylo zkrámováno, a pes byl doma. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ten můj tehdejší počin s objednáním známky s telefonním číslem vůbec nebyl špatný. A jelikož jsem mezitím pořídil jiný obojek, který už neničí kroužky, držící známky, tak se rozhoduji, že při nejbližší návštěvě krajského města objednám v zámkařství novou známku. Ta první v únoru 2007 stála 105 Kč – duralová, kulatá, se dvěma telefonními čísly. To za rychlou kontaktovatelnost majitele psa nálezcem stojí.

Databáze veterináře

Kdysi, když jsme doma měli malého voříška, nám asi dvakrát volal veterinář, kde si psa máme vyzvednout – protože pes se vydal na výlet a byl chycen. Princip jsem popsal výše – na plastové známce, potvrzující platné očkování, bylo vyraženo tel. číslo k veterináři, a číslo známky, které si při očkování veterinář napsal ke psovi do jeho záznamu. Takže nálezce zavolal do ordinace, přítomný doktor nebo doktorka kouknul(a) do počítače, podle čísla známky získal(a) naše telefonní číslo, a zavolal(a) nám, kam si pro psa máme zajet. Ukázalo se to být mnohem funkčnější a rychlejší řešení, než kontaktování městské policie a hledání v úřední databázi. A to je úřední číslo psa stále stejné (pokud neztratí známku), zatímco u veterináře dostává pes nové číslo s každým dalším výročním očkováním.

Nejlepší řešení?

Ale přesto je zbytečné předáváním informací o poloze psa veterínu zatěžovat. Navíc, i když má veterinář non-stop pohotovost, tak počítám, že má asi na noční spánek větší nárok, než městští policisté nebo majitel zatoulaného psa. A ono i to předávání informací přes veterínu musí být zákonitě pomalejší než přímý kontakt nálezce-majitel. Jednou ten náš voříšek dokonce nálezcům utekl dřív, než jsme se k nim dostali – a vrátil se domů sám.

Přestože tedy podle mých zkušeností zatím fungoval veterinář lépe, než městská policie s radnicí dohromady, tak je asi zbytečné veterináře tím hledáním majitele psa zatěžovat.

I pokud Vaše městská policie má lepší přístup do databáze psů, než ta moje nebo pokud ta moje MP už má do databáze psů také přístup, tak ještě pořád hrozí, že vám nalezení psa vylepší nějaká pokuta (spekuluji, netvrdím).

Takže mi z toho všeho, po zvážení mých několika zkušeností, vychází jako nejlepší právě telefonní číslo, pověšené na krku psa. Kromě možnosti nechat číslo vyrazit do kovové placičky se dají koupit i různá pouzdýrka, do kterých se dají schovat nějaké papírky. Ale i pokud budu věřit, že psaníčko v pouzdru nezmokne, a zůstane čitelné, tak bych se stejně přiklonil k variantě vyražení čísla do kovové známky. Protože když je pes neposedný, vrtí se, nebo se ho nálezce napůl bojí, tak se hodí, když člověk koukne, vidí, a může hned vyťukávat číslo, bez složitého šroubování, či jiných demontážních operací.

A pokud chcete zachovat oboustrannou čitelnost plastového potvrzení o očkování, v sousedství kovové známky MÚ, příp. kovové známky s kontaktem, tak by to možná chtělo nějakou měkkou podložku, např. jakou mají proti cinkání vojenské známky. To ale ještě nemám vyzkoušeno, takže to berte jen jako nápad.

Pokročilé možnosti

Někdo si teď patrně říká „A co čip?“, „A co tetování?“. To je určitě užitečná věc, obzvlášť pokud chcete se zvířátkem využívat možností Schengenu, jenže oboje vyžaduje konfrontaci čísla psa s nějakou oficiální databází, což, jak jsem zjistil, nemusí být snadná, a už vůbec ne rychlá záležitost. Navíc v případě čipu je potřeba i fyzická přítomnost čtečky, kterou např. já, coby potenciální nálezce psa, rozhodně nemám. Takže čipy a tetování si klidně používejte, už proto, že na různé činnosti jsou povinné, ale pokud jde o co nejrychlejší kontaktovatelnost psovoda nálezcem psa, tak sázím na kovovou známku, s telefonním číslem viditelným z několika málo desítek centimetrů.

Nálezce vám zavolá, domluvíte se s ním, kde přesně je, a buď se tam vydáte, když jste poblíž, nebo pokud jste desítky km daleko, tak tam pro psa někoho pošlete. Pokud jste na mobilu. Takže pro jistotu jsem známku nechal osadit telefonním číslem nejen na mě, ale ve druhém řádku i na otce, protože já nejsem k zastižení kdykoliv. A protože bydlím od bývalého hraničního přechodu co by pes za pět minut ušel, jsou obě telefonní čísla vyražena v mezinárodním formátu.

Doporučuji také zjistit si běžné devítimístné číslo na svoji městskou policii, abyste jí případně mohli nahlásit ztrátu psa (a kontakt na sebe) i v případě, že jste právě v jiném městě, odkud se přes číslo 156 na svoji MP nedovoláte.

Omezení

Pro účinnost známky s telefonním číslem, pověšené na krku, je samozřejmě nutné, aby byl součet lidumilnosti vašeho psa a kynologických schopností jeho nálezce dostatečně vysoký, a pes si od nálezce nechal sáhnout na obojek. Ale v Čechách je spousta pejskařů, takže pokud váš pes není vyslovený lidovrah, lze předpokládat, že při výletu narazí na někoho, kdo to číslo bez zranění přečte. A když pes bude na cizím nebo veřejném pozemku, lze očekávat jeho zvýšenou mírumilovnost, obzvlášť vůči lidem, u kterých je právě na návštěvě. Ale asi nic nezkazíte, když to telefonní číslo necháte vyrazit co nejčitelnějším způsobem, aby nálezce nemusel vašemu miláčkovi strkat hlavu před čumák.