1)

Asi všichni známe a běžně používáme označení velikosti:

S, M, L

- S = "small" = malý
- M = "medium" = prostřední
- L = "large" = velký

Resp. ..., XXS, XS, S, M, L, XL, XXL, 3XL, ...

- X jako "eXtra"

Tento systém označení velikostí se od textilu dostal celkem logicky, přirozeně a příjemně třeba i k balíčkům různých služeb, např. pro mobilní přenos dat.



-----

2)

S výše zmíněnou posloupností náhodou koresponduje i označení délek Fordu Transit od r. 2000 asi (nevím jistě) do r. 2006:

SWB, MWB, LWB, LWB EF

- S = "short" = krátký
- M = "middle" nebo "medium" = prostřední
- L = "long" = dlouhý

- WB = "wheelbase" = rozvor náprav (vzdálenost od středu předního kola ke středu zadního kola)

- EF = "extended frame" = doslovně: zvětšený rám; v konkrétním významu: větší zadní převis

I zde platí, že S < M < L.
I když je to dáno náhodou,
že "short" začíná na "S" stejně jako "small",
a "long" začíná na "L" stejně jako "large".

Zmiňuji zde konkrétně Transita z let 2000 až asi 2006, protože ten k obecněji používaným zkratkám SWB, MWB a LWB přidal ještě tu svoji "LWB EF", pro označení vozu s rozvorem LWB a větším zadním převisem.

Ale zejména zkratky SWB a LWB se používají obecněji, u mnoha jiných vozidel.
Třeba i u lehokol (evropská jsou typicky SWB, protože je nás tu mnoho na malé ploše a vše máme malé; americká jsou typicky LWB, protože se do tamních ulic a aut vejdou).
Zkratky SWB, MWB a LWB se používaly i u jiných dodávkových vozidel.


Později prakticky všichni evropští prodejci dodávek přešli na nové označení délek L1 až L4,
které, pokud si správně pamatuji, jako první začali používat francouzští výrobci:

- L1 = délka č. 1, tedy bývalé SWB;
- L2 = délka č. 2, tedy bývalé MWB;
- L3 = délka č. 3, tedy bývalé LWB;
- L4 = délka č. 4, tedy bývalé LWB EF v případě Transita;
někdy u furgonů nazýváno např. "Jumbo" nebo častěji "Maxi", česky hovorově pak "maxik".
("L" jako "length" EN = "délka" CS)

Výhoda tohoto nového značení (masově se používá méně než 20 let, tak je pro mne nové)
je, že se marketing a uživatel nezamotají do konkrétních konceptů,
do toho, zda se sousední varianty liší rozvorem, anebo převisem;
zkrátka jsou ty délky vozů seřazeny za sebou, ať už se jich dosáhlo jakkoliv (úpravou rozvoru, či úpravou převisu).



// Odbočka ke značení L1H1 až L4H3 napříč modely

Zásadní rozdíl značení L1 až L4 oproti SWB až LWB (EF) je,
že se používá relativně jednotně napříč různě velkými modely.
Jelikož ke klasickému Transitu přišel jeho menší sourozenec Custom (tehdy konkurent VW Transporteru), tak už není možné aktuální generaci Transita v provedení furgon či mikrobus koupit ani jako L1, ani jako H1.
Protože pro tuto velikost je určen Custom.
Takže Custom existuje ve velikostech L1H1 až L2H2,
zatímco velký Transit coby furgon existuje ve velikostech L2H2 až L4H3.

A podobné je to i u některých jiných automobilek.
Na jednu stranu je to trochu zvláštní, že nejmenší verze se jmenuje zdánlivě jako prostřední,
ale na druhou stranu je to logické a racionální:
– Jednak pro porovnání s předchozí generací, která ještě měla model SWB (když neexistoval Custom);
– a jednak pro porovnání napříč modely, když např. víte, že chcete zhruba určitou délku, tak koukáte např. po variantě L2,
a tak je pro vás relevantní jak dlouhá verze malého Customu,
tak i krátká ("prostřední") verze velkého Transita.

Na první pohled je to číslování délek a výšek velkých dodávek od dvojky, nikoliv od jedničky,
pro nezasvěcené zájemce asi matoucí až nelogické,
ale na druhý pohled v něm lze shledat jak praktický vnější přínos, tak i jistou vnitřní logiku.

(
Toto se týká největších dvou modelů značky; standardních / velkých dodávek; těch, které mají celkovou hmotnost přes 3 tuny, jako např. Ford Custom a Ford Transit.

Ne menších dodávek jako Ford Connect nebo VW Caddy. Ty mají číslování délek svoje vlastní.

Ono hlavně u toho velkého Transita to nastalo tak, že když k Transitu Ford zavedl ještě Customa, aby konkuroval Transporteru, tak toho nejmenšího furgona od Transita, v délce L1, prostě v nové generaci nepředstavili. Takže tam jde o konzistenci značení variant modelu v běhu času.
)

// Konec odbočky ke značení L1H1 až L4H3 napříč modely



Často se také při existenci dvou délek daného vozidla používalo pro dlouhou variantu prosté "L"
jako "long" EN = "lang" DE = "dlouhý" CS.
Bez zatahování rozvoru ("WB") do názvosloví.


Např. Transiti z let 1986 – 2000 měly označení "L" pro větší délku (ne nutně rozvor; to až od r. 1992);
označením krátké verze si jistý nejsem.
Více než dvě délky byly zavedeny až v r. 2000;
když pominu Jumbo Transita Hi-Cube u generace Smiley (1994-2000), což bylo jedno konkrétní provedení.




Výšky dodávek (furgonů, mikrobusů, kombivanů, ...) se dříve nazývaly celými slovy:
- "low" = nízký
- "semihigh" = polovysoký
- "high" = vysoký
Nevím o tom, že by se z těchto názvů běžně používaly zkratky. Fakt se používala celá slova.



Vždy současně s novým značením "L1" až "L4" pro délku ("lenght" EN)
bylo přijímáno i analogicky stejné značení "H1" až "H3" pro výšku ("height" EN).
- H1 = výška č.1, tedy bývalé provedení "low" = nízký
- H2 = výška č.2, tedy bývalé provedení "semihigh" = polovysoký
- H3 = výška č.3, tedy bývalé provedení "high" = vysoký

Nejmenší model tedy je L1H1;
největší model (jumbo, maxik) tedy je typicky L4H3;
krátký vysoký, pokud je k dispozici, je L1H3, atd.
Zdaleka neexistují všechny kombinace – typicky např. neexistuje L3H1, ale u některých modelů ani L4H2.



-----

3)
Nezávisle na obou výše uvedených systémech, které se náhodou sešly u posloupnosti S-M-L,
existuje také systém, obvykle dvoustupňový, používaný
pro rychlost
(redukční převodovky terénních automobilů; hračky a modely; přístroje a nástroje; dvoustupňové převodovky pracovních strojů, ...),
resp. pro výkon
(radiostanice, elektromotory, ...):

L, H

- "low" (někdy psáno foneticky "Lo") = nízký (rychlost nebo výkon)
- "high" (někdy psáno foneticky "Hi") = vysoký (rychlost nebo výkon)

Z jazykového hlediska je zde zajímavé, že obě slova lze zkrátit na jejich první dvě písmena, a výslovnost v angličtině zůstane zachována.
Což se už desítky let používá u popisů ovládacích prvků tak často, až ty zkratky "Lo" a "Hi" v tomto kontextu získaly význam svých původních vzorů "low" a "high".




Stupně "L" a "H" jsou obvykle používány takto, dvoustupňově.
V případě rychlosti, resp. v případě redukční převodovky, se jim dříve česky říkalo "želva" a "zajíc".
Hlavně tedy ta želva mi subjektivně přišla častější / známější.
(A občas se někde pro nízkou rychlost bez 1 rychlého protějšku, když pak následují číselně označené rychlosti 1 a více, objeví označení "C".
Asi jako "crawl" = "plazit se".)




Ale i když jsme zvyklí na stupně L vs. H, tak například u některých radiostanic se mohou objevit stupně tři:

L, M, H

- "low" = nízký
- "medium" / "middle" = prostřední
- "high" = vysoký

Pozor!:
M > L


A to je hlavní pointa tohoto článku a hlavní motiv jeho vzniku.






Většinou jsme zvyklí na posloupnost S < M < L.
Čili:
L > M


Ale v některých číselnících může být "M" (middle, medium) více než "L".
Protože "L" nemusí být "large";
"L" může být "low".
Čili:
L < M
!!!


U dvoustupňových přepínačů "Low" vs. "High" tento omyl nehrozil;
ale jakmile se objeví prostřední, třetí, stupeň, označený "M", tak už to hrozí chybou uživatele.

Pokud vidíte kompletní popis L, M, H, tak máte šanci se zorientovat, jak to pořadí funguje.
Ale pokud máte k dispozici jen L a M, kde L < M, tak je slušně zaděláno na chybu.



-----


Doplňující poznámka na okraj:

U první generace vozidel Škoda 105/120,
vyráběné v letech 1976 až 1983,
později dodatečně hovorově nazvané Užovka (kvůli původnímu rozchodu kol, před jeho zvětšením),
existovaly především následující stupně výbavy (komfortu):

S, L, LS, GLS

- S = Standard (mj. neměla v zadních dveřích stahovací okénka)
- L = de Luxe
- LS = de Luxe Super (jako de Luxe, ale měla navíc mj. přídavná dálková světla, čili byla "čtyřoká")
- GLS = Grand de Luxe Super

Existovala i jiná provedení, zde zmiňuji ta nejzastoupenější, nejrozšířenjší, nejznámější.
Zde zcela náhodou zpočátku platí, že S < L,
už o cca 15 let dříve, než se k nám začalo valit asijské oblečení značené S, M, L.

Ale pak do toho s rostoucím komfortem vstupuje nové "S" zprava,
které coby "super" nemá nic společného s tím prvním "S" jako "standard".



A pokud se u stopětky či stodvacítky objeví písmeno "M", tak tím se myslí modernizovaná verze,
vyráběná od června 1983, takže to je úplně jiné hledisko.
(A s tou modernizací se změnily i stupně výbav.)



V 70. letech existovala mj. Š 110 L a její luxusnější verze Š 110 LS.
V 90. letech měly Felicie dva základní stupně výbav: LX < GLX.
A první generace Škody Octavia ve druhé polovině 90. let měla tři základní stupně výbavy: LX < GLX < SLX.

Takže "S" je sice nejmenší a obvykle i nejlevnější verze "small" nebo "short", pokud je o velikost;
ale pak to může být vybavenější a dražší verze "super", pokud jde o komfort.
Pokud to tedy nebyla základní verze "standard".
Marketingové značení komfortu holt není tak systémové a logické jako racionální technické značení technických fyzikálních parametrů (velikosti).
U luxusu a výbav ale někdy platí, že čím více písmen, tím vyšší cena :)



-----


Tolik na téma posloupnosti stupňů S, M, L v různých číselnících u různých druhů výrobků.