Moderní přístup k umisťování videí a reklam na webu prosazuje naprosto neuvěřitelné lost-lost strategie, které neprospějí snad ani třetí straně...

1) Videa

a)
Některá videa se nevyžádaně spouštějí sama, obtěžují a ruší uživatele, zatěžují procesor a internetové připojení.

b)
Některá videa jsou po ručním spuštění uživatelem němá.

Uživatel, kterého to video zajímá, musí hledat (un)mute.

V některých případech začíná video tak rychle a rovnou k tématu a s tak neobvykle umístěným/označeným (un)mute, že než uživatel zapne zvuk, tak mu něco zásadního uteklo,

a uživatel musí zjišťovat, jak se dostat na začátek videa, což je v některých nestandardních přehrávačích také složitější, než by člověk čekal.

c)
Smrtící je kombinace obou předchozích bodů:
Video se spustí samo,
a uživatel, který se k němu pak dostane, dočte k němu, začne se o něho zajímat, ho musí převíjet zpět, aby si ho pustil od začátku.
A zapnout zvuk.

Dokonalá kombinace, jak naštvat každého:
- Vnucovat to tomu, kdo to nechce; obtěžovat ho, rušit ho; spotřebovávat a zatěžovat jeho zdroje.
- Bránit to před použitím tím, kdo to chce. Nutit ho vracet se na začátek a zapínat zvuk.

Přišlo by mi logické, že video zůstane nespuštěné, bude slušně vyčkávat;
a když o něho někdo bude mít zájem, tak se spustí, rovnou se zvukem, a od začátku.
Prostě jeden stisk "play", bez dalších stresujících rituálů.


2) Reklamy ve videích

a)
Když někoho reklama nezajímá, musí ji protrpět (jasně, je to prostě platba časem a nervy místo platby penězi; tuhle polovinu chápu, jakkoliv je nepříjemná).
Je to otrava, ale dává to jakýsi finanční smysl a rozumím tomu, proč se to děje.

b)
Když někoho reklama zaujme, zjistí, že to téma ho zajímá,
tak nemá možnost si reklamu pustit znovu od začátku!
Už se mi to párkrát stalo – člověk reklamu nevnímá, příp. video běželo samo (bez mé pozornosti a bez zvuku), nebo prostě jen až v průběhu zjistím, že jde o něco pro mne relevantního.
Chci si to video posunout zpět, ale ono to nejde.

Je to jeden společný mechanismus. Blokování převíjení slouží k tomu,
aby obtěžovalo toho, kdo není cílovka,
a aby nepustilo k plnohodnotnému přijetí sdělení tím, kdo je cílovka, a koho to zajímá.

Žádná svobodná vůle uživatele, žádné binární "buď, anebo".
Pěkně to všem nacpou zhruba napůl,
ať je většina lidí mimo cílovou skupinu naštvaná, že jim 0,5 informace přebývá,
a menšina, kterou to zajímá, ať je naštvaná, že jí 0,5 informace chybí.
Z praktického hlediska bych to první zaokrouhlil ceilem (nahoru), nezainteresovaný uživatel byl plnohodnotně obtěžován,
a to druhé floorem (dolů), zájemce o službu či produkt nezískal funkční ucelenou smysluplnou informaci.
Lost – lost – lost. Cizí člověk, zájemce, inzerent.
Všichni z toho vyjdou jako poražení.

Přitom by stačilo si nedávat tu práci s blokováním převíjení,
a prostě každého nechat, aby se rozhodl, co chce vidět, a co ne.
Přece není potřeba donutit každého, aby tu reklamu napůl viděl.
Mnohem lepší by bylo každého nechat, ať se rozhodne, jestli tu reklamu vidět nechce skoro vůbec, anebo pořádně a celou.
To by bylo win – win – win
pro cizí, pro cílovku i pro inzerenta.
Ale to zjevně prodejci reklamního prostoru nechtějí, když jsou placeni od počtu vnucení reklamy tomu, koho nezajímá.

3)

Reklama na webu, např. postranní vedle obsahu.

a) Někoho nezajímá, obtěžuje, ruší.
Ano, chápu, proč je mu vnucována, to je základní podstata reklamy – konzument obsahu má tu konzumaci díky té reklamě levnější (často o 100 %), je mi to jasné. Ale nechápu bod b:


b) Někoho ta reklama zajímá, chce se dozvědět víc.

Tak klikne scrollítkem (kolečkem; prostředním tlačítkem myši), aby si propagovaný web zobrazil v novém panelu... a ono nic.

Když je uživatel odhodlán, že ho ten obsah fakt zajímá, tak zkusí ještě pravé tlačítko myši, aby vyvolal kontextové menu (takové to menu Shift+F10, co časem dostalo spešl klávesu vedle AltGr, a časem ji zase na některých noteboocích ztratilo), protože tam je volba "otevřít odkaz v novém panelu". No, ale tady není.
Prostě si zase nějaký takyprogramátor hrál s javascriptem a nemyslel na následky.

Jakákoliv informace, že se obsah po kliknutí otevře v novém panelu, tam nikde není. Takže na to asi nebudu klikat levým tlačítkem, když je mojí prioritou aktuálně zobrazený článek, který jsem cíleně navštívil.
Ještě bych mohl zkusit na to kliknout klasicky levým tlačítkem s tím, že si pak prostředním kliknu na refresh a následně palcem na tlačitko back,
anebo že si pak prostředním kliknu na tlačítko back v prohlížeči, abych to vedlejšího panelu poslal ten původní článek.
Ale to je všechno dost kostrbaté neefektivní neergonomické zdlouhavé řešení, na které se mohu vykašlat.

Web se má chovat standardně.
Odkaz má být odkaz, s nímž mohu naložit standardně, dle zvyklostí svého prohlížeče.
A ne nějaká javascriptová hrůza s nepředvídatelným, nestandardním, nesprávným, závadným chováním.


Takže, podobně jako v předchozích bodech, i zde platí:

Ten, koho daná reklama nezajímá, je obtěžován, rušen, rozptylován. Je mu to vnuceno, jen ať si to prohlédne. Za trest, za to, že ho to nezajímá.

Ten, koho ta reklama zajímá, má smůlu, k tomu obsahu se nedostane, když ten obsah nelze standardní cestou (jako odkaz) otevřít. Do vedlejšího panelu jde poslat jen obrázek.
Ani nejde zkopírovat odkaz. Jasně, protože to odkaz není. Přitom odkaz je základ hypertextu.
To má za trest, že ho to zajímá. Nic nebude. Nic se nedozví.

Reklama na webu slouží k obtěžování těch, koho nezajímá, nikoliv k poskytnutí informací těm, koho zajímá.

Když to někoho zajímá, a ten bláznivý javascript místo standardního odkazu mu nejde standardní cestou jako odkaz otevřít, tak si může trhnout nohou. A napsat o tom na FB nebo na blog, když si na tento nesmyslný přístup za ty roky ještě pořád nezvykl.

Že je mnoho věcí v marketingu a reklamě iracionálních, čistě emocionálních a nelogických, to vím dávno. Nelíbí se mi to, vadí mně to, irituje mě to. Ale chápu to – inzerent chce psychicky zmanipulovat oběť, která tu věc/službu nepotřebuje, a vzbudit v ní představu, že je to cool, a že to chce.
Při propagaci nekvalitního (nebo předraženého) produktu musí jít logika stranou, aby nekazila kšeft. Je to amorální, ale to zodpovědné lidi netrápí, a proto je to normální (ve smyslu "časté").

Osobně preferuji informační reklamy, z nichž se věcně dozvím, o co jde, co se nabízí, kde se dozvím víc; a sám si vyhodnotím, co s tou informací udělám. Takové reklamy jsou v menšině, z výše uvedeného důvodu, ale také existují.

Ale že nelogičnost v reklamě došla až tak daleko, že informace je nejen vnucována tomu, koho nezajímá,
ale dokonce i ukrývána (v její plnohodnotné formě; např. cíl odkazu nebo úvod videa) před tím, koho zajímá,
tak to už je vysoký level, hardcore, no prostě tragédie a šílenost.

Prostě jen naštvat každého a každému uškodit;
jiný výsledek taková reklama nemá.

A to vše je výsledek extra vyvinutého úsilí.
Někdo si dal práci s tím, aby to zkazil.
Kdyby ta reklama byla normální součást videa, kterou lze převinout, tak by problém nepřevinutelných (vpřed, či zpět) reklam neexistoval.
Kdyby video bylo vloženo normálně anebo odkaz na video byl vložen normálně, tak by problém spouštějících se videí ani problém mlčících videí neexistovaly.
Kdyby reklama na webu byla vložena jako normální odkaz, tak by problém obtížného přístupu k dalším informacím neexistoval.

Ale to by bylo moc pozitivní. Pro příjemce, i pro inzerenta.
Bylo by to moc jednoduché; a nikdo by se nepředvedl, jak si umí dát práci s tím, aby zkazil to, co by jinak samo o sobě skvěle fungovalo.