Za více než třicet let v Náchodě jsem několikrát navštívil pevnost Dobrošov, ještě víckrát Březinku, mockrát jsem se prošel nahoře po povrchu v okolí těchto objektů...
a pořád mé pozornosti unikal naprostý unikát, ukrytý v lese mezi dobrošovským parkovištěm pro návštěvníky pevnosti a Českou Čermnou.

Kousek od autobusové zastávky Dobrošov – Polsko je bunkr s názvem Kahan III.
V sobotu jsme ho navštívili; shodou okolností šlo o poslední prohlídku v rámci běžné otevírací doby pro tuto sezónu.
O objekt se stará pár nadšenců ve volném čase, a jelikož se věnují renovaci objektu a repasi exponátů, tak mají pro návštěvníky otevřeno jen v sobotu od června do srpna.

Čím je ten objekt ojedinělý?
Pravděpodobně jste někdy slyšeli o pevnosti Hanička v Orlických horách. Ta je mezi ostatními prvorepublikovými bunkry unikátní tím,
že v době, kdy už Hanička byla veřejně přístupná turistická atrakce, byla spuštěna její modernizace pro účely případné další války, tentokrát již nukleární.
V 70. letech bylo zahájeno projektování, a následně v 80. letech i realizace. Nedokončený projekt byl zastaven počátkem 90. let.
Hanička je bohužel v tuto dobu přestavována zpět do podoby běžné pevnosti ze 30. let 20. století, čímž přichází o svoji unikátnost. Když jsem jel na Haničku, bylo to proto, abych viděl tu modernizovanou verzi. To teď mizí.
Projekt Kahan, jak se ta modernizace v době ČSSR nazývala, ale nezahrnoval jen Haničku.

Objekt Kahan III mezi Dobrošovem a Českou Čermnou byl určen jako vysílací středisko pro komunikaci Haničky se světem. Doslova se světem – i mezi kontinenty.
Na Haničce měl sedět štáb (velení armády, vedení státu, možná cca 300 osob?, nevím jistě; nedělal jsem si poznámky, sepsat tento text mě napadlo až dodatečně).
Ale nebylo by bezpečné přímo z Haničky vysílat, protože když odněkud vysíláte, tak jste snadno lokalizovatelní, potažmo pak v době raket dlouhého doletu i napadnutelní.
Zprávy k odvysílání do světa by tak šly z Haničky na Kahan III. Standardně pozemní (kabelovou cestou), typicky dálnopisem (telexem); případně i radiovou cestou na jiné frekvenci a s nižším výkonem.
A Kahan III by pak tyto zprávy vysílal do světa.

Standardně měl být zakonzervován a uzavřen, a až v případě potřeby by byl do 24 hodin aktivován.
Z mírového vysílacího střediska by se tam přesunulo 6 odborníků (zhruba radistů – elektroniků), a mezitím by jiná, větší, parta teprve instalovala venkovní antény, pro které trvale byly jen připraveny patky. Koaxiální kabely by vedly po zemi, žádná složitá instalace, stejně se počítalo s tím, že nepřítel toto pracoviště zničí během pár dní, týdne či dvou měsíců. Kromě Kahanu III mělo být připraveno ještě jedno (?) jiné podobné pracoviště. Resp., počítalo se třeba i s tím, že nukleární válka bude trvat třeba týden, a bude po všem.

Objekt vychází z prvorepublikového bunkru o dvou podlažích bez chodeb, zhruba jako např. Březinka.
K němu ale byla přistavěna elektrárna a zásobárna nafty. Znamenalo to mj. i změnu směru odtoku vody ze střechy původního objektu.

Vysílací výkon krátkovlnné vysílačky pro mezikontinentální spojení (mj. třeba s vlastními diplomaty či jinými lidmi v zahraničí) byl 20 kW (tedy jako 5 tisíc dnešních legálních CB radiostanic),
zbytkové teplo z elektronky umístěné v objektu bylo asi 26 kW (pro vytápění dobře zaizolovaného většího rodinného domu v zimě může stačit např. 12 kW).
Aby se nemuselo filtrovat zbytečně mnoho vzduchu při klasickém větrání venkovním vzduchem, získal objekt tehdy vzácnou klimatizační jednotku – aby ven šlo jen teplo, a ne čistý přefiltrovaný vzduch.

Elektrárna má tři naftové generátory, každý z nich má spotřebu cca 40 (45?) l nafty za hodinu a elektrický výkon asi okolo 100 kW (nedělal jsem si poznámky; píšu zpaměti).
Ale na fotce vidím, že výkon motoru byl v závislosti na otáčkách zhruba okolo 200 HP.
Jeden generátor napájel osvětlení a další běžný provoz objektu; jeden generátor napájel vysílač; a třetí byl stoprocentní back-up pro případ výpadku kteréhokoliv z těch dvou. Všechny tři jsou stejné, jde tedy i brát náhradní díly z jednoho pro jiný, apod.
Přímo ve zdi jsou tlumiče výfuku, jsou to takové malé místnosti, něco jako špajzy, kterými procházejí zplodiny; a zůstavají tam i hrubé nečistoty při studeném startu.
Elektrárna se chladila venkovním vzduchem, zbytkové teplo se nijak nevyužívalo, už z vysílače ho bylo až moc. Elektrárna byla ve špinavém prostoru bez filtrovaného vzduchu, proto ji bylo možné ovládat dálkově zevnitř z původního bunkru.

Přetlak v hlavním objektu měl být nižší než za 2. sv. války, protože už se tam nemělo střílet, nebylo tedy potřeba odvětrávat zplodiny ze zbraní, stačil jen malý přetlak pro udržení venkovního vzduchu venku.
Proto ve vstupu přibyla komora podobná dekompresním komorám raket, aby při příchodu/odchodu pracovníka nedošlo k fouknutí venkovního vzduchu dovnitř. Prostor uzavřené vstupní komory s kontaminovaným pracovníkem se postupně vypláchl vzduchem přiváděným zevnitř.
Systém filtrace umožňoval použití různých filtrů dle potřeby; měl tam být stále jeden pracovník a měřit parametry vzduchu, který přichází zvenku, aby věděl, jaké má používat filtry; a měřil i podíl céóčka vydýchávaného lidmi ve výstupním vzduchu.
Pro případ lesního požáru, kdy jedovaté céóčko z hoření nelze nijak filtrovat, se céóčko mělo absorbovat do speciálních granulí, objekt by nenasával vzduch zvenku, a do vnitřní atmosféry by se přimíchával kyslík z k tomu určených lahví. Zásoba kyslíku stačila pro 10 osob na 72 hodin.

Nad Kahanem III jsou další dva bunkry; objekt je naostro používán jako vysílač/převaděč (viditelný z mnoha míst, mj. z cyklostezky Poříčí – Běloves);
a za socialismu se tam radisti Ministerstva vnitra dostali tak, že se doslechli, že se něco pro radisty v rámci Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí chystá právě na Kahanu (původní název bunkru ze 30. let byl jiný), a chtěli tam také.
Co se na Kahanu chystá, se jim říci nesmělo, to bylo tajné, tak bylo jednodušší jim jejich činnost na těch sousedních bunkrech dovolit. Měli tam monitorovat radiový provoz, aby zjistili, kdyby např. někdo z ČS něco vysílal ven.
Výhoda pro Kahan III byla, že ten monitoring měl znamenat stálou posádku a stálý běžný provoz, což bylo výhodné pro stálou ostrahu zakonzervovaného Kahanu.
Pro sousední civilní obyvatelstvo se takové objekty maskovaly jako např. vodárna; každopádně ale jako vojenský objekt, který nemá nikoho zajímat.

A ještě zajímavost na téma názvu:
Vždycky jsem myslel, že Kahan znamená kahan. Hanička je podzemní pevnost, tak to dává smysl. Ale kdepak; jak to bylo, jsem se dozvěděl na Kahanu III, kde to vědí přímo od hlavního projektanta.
Jelikož Hanička byla v 70. letech turistická atrakce a všichni ji znali, dostal hlavní projektant za úkol vymyslet krycí název. Nevěděl, co s tím má dělat, a pak ho napadla přesmyčka Hanka – Kahan.
Takže Kahan není lampa pro svícení v podzemí, ale přehozená větší Hanička. A jelikož šlo o tajný projekt a vrácení turistické atrakce do režimu vojenského objektu, tak byly i stahovány pohledy a jiné turistické materiály, a bylo i přemalováváno turistické značení.

Určitě doporučuji Kahan III navštívit; pro Náchoďáky je to za barákem, a určitě je více takových, kteří tento spešl objekt přehlížejí.
Koukněte na https://www.kahan3.cz/ nebo https://www.facebook.com/muzeumkahan3
Nejbližší standardní otevírací doba bude za 9 měsíců (ano, horší termín pro publikaci tohoto tipu jsem si vybrat nemohl :) – holt jsme byli poslední letošní prohlídka ve standardním čase), ale pro větší skupinu si asi můžete zkusit mailem domluvit extra termín.

Byli jsme tam se známým a jeho známými, takže jsem prohlídku tlumočil do polštiny a skoro vůbec jsem nefotil,
tak jako fotku přikládám jen symbolicky dálnopis (telex).