Už před delším časem jsem si vytipoval dvě místa poblíž Machova, odkud bych chtěl zkusit dálkové spojení s vysílačkou PMR. Podle mapy to vypadalo nadějně – louky s vyhlídkou, s nadějným klesáním a vzdáleností k nejbližším stromům směrem do Čech.
Bukovina, 622 m n. m., okres Náchod, Česko
Bukowina, 702 m n. m., okres Kladsko (powiat Kłodzko), Polsko

Dnes se mi naskytla vhodná příležitost se tam podívat (ne úplně v ideální dobu; neděle pozdní odpoledne; ale měl jsem to při cestě).
S tím, že bych možná mohl dojít až k Bludným skalám.

Z Bukoviny ani z Bukowiny žádné spojení navázat nešlo, pokračoval jsem tedy dle většího možného plánu nahoru k Bludným skalám.

Vyškrábal jsem se k Bludným skalám. Błędne Skały, 845 m n. m., okres Kladsko (powiat Kłodzko), Polsko.
Nejdřív to vypadalo špatně. No jo, včera nám to nikomu z podhůří Orlických hor moc nešlo, tak je to asi pořád zavřené, a vlny pořád éterem neprocházejí...

Podařilo se mi navázat spojení s člověkem v Machově. Čili v té nejbližší české obci, z níž jsem přišel. On mě bral dobře, já jeho dost špatně. Přitom jsme byli kousek od sebe, ale asi s překážkami na trase. Dodatečně jsem dohledal, že jsme asi byli ve stejném lokátoru (pravděpodobně; nikoliv jistě), takže formálně spojení na krásných 0 km :)
Ale to mi nijak nehatí radost, vážím si každého spojení. A toho prvního v beznadějně vypadající situaci obzvlášť.

Pak se mi podařilo navázat spojení s licencovaným polským radiomatérem, který seděl s PMR v českém pohraničním hostinci.
Dokonale mezinárodní spojení – Čech v Polsku s Polákem v Česku.
Bral mě krásně i když byl v uzavřené místnosti; pravděpodobně jsme měli přímou viditelnost; koukal jsem shora na vysílač kousek od místa, kde byl.
Dal jsem mu základní info o českém fenoménu PMR DX, rozhodně ho to zaujalo. Aktivně se zajímal o to, kdy je šance na spojení, a tak.
Takže kdo jste v Polabí, Železných horách, apod., tak mějte uši na šťopkách, třeba s ním v blízké budoucnosti navážete spojení.
PMR DX je asi tak trochu česká a slovenská specialita, Poláci už se také rozjíždějí, snažím se tomu občas trochu pomoci, a je šance, že se nám rozšíří možnosti spojení.

A v posledních dvou dnech jsem u dvou českých kolegů měl pocit, že s vysílačkami coby koníčkem (navazování spojení; reakce na mé všeobecné výzvy z kopce) možná začínají, což je super, protože by to mohlo znamenat, že se nám komunita rozrůstá. Víc kolegů, víc možností spojení. Takže doufám, že je to chytne.

S polským kolegou jsme si chvíli povídali, mj. i proto, že jsem ho zasvěcoval do toho, jak si tady v Česku hrajeme s PMR, a délka toho rozhovoru plus moje výhodná poloha přilákaly další kolegy, kteří se mnou následně navázali spojení.

No řeknu vám, je to radost, když po tom, co se člověk vyškrábe velmi náročným terénem stovky metrů vysoko, a když to na spojení vypadalo beznadějně, najednou začnou spojení nečekaně přicházet prakticky sama :)
Prý jsem si našel dobré místo, protože jsem se v super kvalitě dostal s PMR i do dolíku vzdáleného 70 km. Dotyčný kolega říkal, že mě slyší, jako bych seděl vedle něho, a přitom je obklopený kopci.
Tak doufám, že se znovu na to místo někdy dostanu v PMRkově exponovanou dobu, když jsou všichni na kopcích, a ne až v neděli v podvečer, když už na kopcích kromě mě prakticky nikdo není.
Jen doufám, že tam nezešílím z turistů (a oni ze mě), protože podle dostupných náznaků a metainformací jde o silně exponované místo, takový turistický Václavák.

Při sestupu jsem v lese slyšel, jak kolegyně, s níž jsem shora přes PMR mluvil, někomu na PMR říká, že jsem tam byl, a že jsem se s ním minul;
ale dotyčného už jsem téměř nebral, stmívalo se a ještě mě čekal další sestup náročným terénem,
tak nemělo smysl z lesa skrz stromy z nižší nadmořské výšky zkoušet do toho rozhovoru vstoupit pro odlov dalšího spojení.

I když to podle mapy vypadalo jako krátká procházka kousíček od auta, tak to nakonec byla chůze místy dost náročným terénem v příkrém stoupání (a pak klesání...). A občas s překonáváním padlých stromů.
Při přípravě věcí mě dokonce napadlo, že bych ten kousek mohl výjimečně jít bez holí. Naštěstí jsem si je vzal, vzhledem k tomu stoupání.
Ještě že tak, protože i pokud bych to bez holí nakrásně zvládl při výstupu nahoru, tak při sestupu dolů jen dost obtížně a bylo by to až o úraz.
A všechna čest Polákům, že k nejobtížnějšímu úseku nainstalovali opravdu pěkné zábradlí, a to je v super stavu (asi zánovní; každopádně kvalitní).
Ten chvilkový nápad zkusit tuto krátkou procházku bez holí nebyl moc inteligentní; ještě štěstí, že jsem ho včas zavrhl, a hole jsem použil.

Ušel jsem asi 8 až 8,4 km, to není moc,
ale nastoupal jsem asi 400 až 460metrů.

Většina cesty byla krásná procházka příjemnou krajinou; jen některé úseky byly náročné kvůli sklonu kopce a příp. kamenům.

Ve výsledku velice podařená akce.
A to jsem ještě nezmínil, že hned na samém začátku chůze jsem se okolojdoucího místního člověka zeptal na jeho praktické zkušenosti se zahradním kolečkem nikoliv nejběžnější koncepce, s nímž šel okolo, protože jsem o takovém kdysi také uvažoval, ale nakonec jsem ho nepořídil; a za chvíli už jsme si povídali o umělé inteligenci a budoucnosti lidstva. To se tak někdy podaří :)
Takže super.