Nejlepší pro svoji cílovku vs. akceptovatelný pro všechny

Text jsem napsal 17. 12. 2015 na FB; dnes jsem si na něj vzpomněl, tak ho kopíruji sem na blog:

Na Českém rozhlasu Plus jsem zaslech konec debaty moderátora se dvěma literárními kritiky o nějaké knižní soutěži.

Po umělecké stránce netuším, která bila,
ale zaujala mě procesní maličkost
s fatálním dopadem na výsledky:

1) V jedné soutěži o vítězi rozhoduje konsensus poroty. Odborníci se mezi sebou dohadují, dokud neodhlasují pořadí.

2) V jiné soutěži každý porotce hlasuje sám za sebe, a pak se posčítají body.

Výsledky jsou radikálně odlišné:

1) V hlasování celé poroty jsou úspěšní autoři, kteří jsou normální, obyčejní, průměrní – kteří nikoho neurazí.
Pro každého jednoho porotce je takový autor třeba na druhém či třetím místě, pro žádného není nejlepší.
Ale neurazí ty ostatní, a tak se na něm nakonec shodnou, že dohromady všem nejméně vadí.

2) V hlasování, kde se sčítají body od jednotlivých porotců,
jsou výsledky úplně jiné.
Originální, zajímaví autoři mají mnohem větší šanci.

A při některém z meziplynů, když jsem si za poslechu středních vln užíval autoprázdné horské serpentýny,
mě následně napadlo, jak typické to je analogicky v praktickém životě:

1) V korporacích a státních institucích se nejlépe udrží ti, co nic nezkazí a neupozorňují na sebe. Nevytváří konflikty, nikoho nenaštvou, nikomu nevadí, protože o nich nikdo neví a jsou správně průměrní.

2) Nevidím důvod (krom vegetativního setrvání u žlabu v instituci), proč být pro 60 % cílovky tím druhým.
Mnohem větší smysl mi dává být třeba pro 10 % cílovky tím nejlepším. Nebo klidně pro pět.
Poskytovat to svoje, co umím, v podobě, v jaké to umím nejlépe. Přesně pro ty, kdo to takto ocení.

(Což vlastně není nic novýho, je to dost blízko k SEO strategii zvané "dlouhý ocas", čímž je myšlen výběžek grafu, ale tam se to týká velkého množství produktů – společné pro obě témata ale je "nebýt pátý pro všechny; být první pro ty, kdo chtějí přesně toto".)


Dodatek leden 2022:

Nicméně, napadlo mě, že ten první postup (konsensus všech hlasujících; odstranění kandidátů, kteří vadí velkému počtu hlasujících) se velmi užitečně a s dobrými výsledky používá ve volbách do senátu (nejen českého).

Tam se to osvědčuje.
Kdo vadí nadpoloviční většině lidí, ten neprojde druhým kolem, a republika je tak ochráněna před populistou či extrémistou, který v prvním kole při výběru ze všech kandidátů nasbíral nejvíce hlasů od jednotlivých voličů.

Tam je to dobře. Politika je věc veřejná.