Dostal se ke mně tento text:

// Cituji:

Ředitel gymnázia posílal na začátku každého školního roku svým učitelům následující dopis:
Jsem jedním z přeživších koncentračního tábora. Mé oči viděly věci, které by nikdo neměl vidět.
Plynové komory postavené dobře vyškolenými inženýry,
děti otrávené dobře vycvičenými lékaři,
děti zabité jehlami vyškolenými sestrami,
lidé zastřelení a upálení absolventy středních a vysokých škol.
Proto jsem skeptický ke vzdělání.
Má žádost k vám je následující. Snažte se udělat ze svých studentů lidi. Nedovolte své snaze produkovat erudované monstra a vynalézavé psychopaty. Na gramotnosti a matematice záleží pouze tehdy, pokud pomohou vašim dětem stát se více lidmi.

// Konec citace
// (Citoval jsem v původním znění,
// syntakticko-morfologickou chybu jsem neopravoval.)


// Moje reakce:



Určitě je pravda, že být inteligentní × vzdělaný je úplně jiná rovina než být slušný,
obecně by se dalo říci, že schopnej šmejd je větší zlo než neschopnej šmejd,
ale také je potřeba si dát pozor na to, v jakém kontextu se tento text šíří,
aby se to nezvrhlo v nějaký boj proti vzdělání.


(
Ten text se ke mně dostal sdílením ze skupiny fanoušků J. Duška,
a v prostředí lidí okolo J. Duška to riziko vidím jako nenulové.
V mnoha věcech má J. Dušek pravdu a stojí za to si ho poslechnout,
ale je potřeba ho vnímat pozorně a hodně kriticky.
Také už jsem přímo u něho něco jako boj proti vzdělání zaznamenal,
když kritizoval, že to lidé chtějí někam dotáhnout a napsat si to na vizitku;
i když on si umí dost protiřečit, takže je možné, že jindy zase byl třeba i pro vzdělání.
A někteří jeho fanoušci umí mít ke vzdělání také dost specifický přístup.
)


Důležité jsou obě roviny, nejen slušnost, ale i vzdělání.
Nejen pro běžné civilní účely – např. lékaři a technici obecně spíš společnosti prospívají, než že by škodili,
a ten zmíněný exces s druhou světovou válkou se nesmí interpretovat tak, že vzdělání je nedůležité nebo nedej bože škodlivé.


Mj. je vzdělání asi nejúčinnější brzda na cestě populistů k moci:


Matematika, fyzika, programování apod.
podpoří analytické, logické a kritické myšlení
(i když to je asi dost vrozené, tak trénink je určitě důležitý, přinejmenším pro nezakrnění a rozvoj toho vrozeného, když už ne na vycvičení na mírně vyší úroveň).




Základy ekonomie,
pokud by byly správně uchopeny a pochopeny,
by mohly dát lidem nástroj na to, aby si uvědomili, že to, co jim daný populista říká, není pravda a že to nedává smysl.

Např. aby si lidi uvědomili, že velká inflace je důsledek toho, že v těsně předchozím období stát masově tiskl peníze, apod.

Že zvýšení minimálních mezd nebo odvodů ze mzdy vede nutně k inflaci (zdražování), a může vést i k růstu nezaměstnanosti.

Že růst minimálních mezd není nic jiného než znehodnocování (ředění) peněz a nikomu dlouhodobě reálně nic nepřidá (krátkodobě může, za cenu znehodnocení úspor a rezerv).

Že odvody ze mzdy "za zaměstnavatele" jsou zdanění práce zaměstnance a tedy i jeho problém, že to zkrátka instituce berou peníze, které zaměstnavatel za zaměstnancovu práci zaplatil, které tedy pravděpodobně zaměstnanec zaměstnavateli vydělal, a na cestě od firmy ke člověku si je stát v různých formách vezme, a není to tedy tak, že to platí ta zlá firma, a té to patří, jen ať je to ještě víc, atd.

Tyto věci mnoho lidí ignoruje, a prakticky každý populista toho rád při své cestě k moci využije.




Čtení delších a strukturovanějších textů,
práce s delšími a strukturovanějšími texty a větný rozbor usnadní pochopení, o čem je vlastně řeč a jaká je podstata problému či myšlenky,
a procvičí myšlení do hloubky a práci se souvislostmi.





Studium cizích jazyků

umožňuje nejen číst, poslouchat či jinak sledovat více zdrojů, mít více zdrojů informací a znalostí a mluvit s více lidmi,

ukáže také jiné úhly pohledu na různé věci, zejména v souvislosti s poznáváním reálií a kultury,

a v neposlední řadě upozorní člověka na to, že pod jedním slovem v jeho jazyce se mohou skrývat dvě různé věci, které doposud považoval za jednu, dokud v cizím jazyce nenarazil na to, že tam na to mají dvě různá slova, protože to jsou dvě různé věci.

A naopak, objeví souvislost mezi dvěma věcmi na základě toho, že v cizím jazyce se řeknou stejně.

Někdy při studiu cizího jazyka přirozeně zpětně pochopí i něco ze svého rodného jazyka.


A v neposlední řadě studium cizích jazyků zvyšuje šanci, že se spolu lidé domluví.
Primárně v doslovném významu, sekundárně pak i v přeneseném významu slova "domluvit".
Přínosný pro spolupráci je už ten první, doslovný význam – když se lidé mohou nějak domluvit, třeba i na jednoduchých přízemních materiálních věcech, bez filosofie a politiky, tak jim to umožňuje spolupracovat.

A jak říká ekonom Sedláček, když parafrázuje motto Hippies: "Make trade, not war". Neválčete, obchodujte.

(
To myslím obecně a rozhodně tím nijak nepopírám (pro polské čtenáře: "nie zaprzeczam" PL) nutnost oprávněné obrany.
Přinejmenším od druhé světové války víme, že krmení agresorů ústupky vede k tomu, že agresor má jak větší chuť, tak i větší možnosti, což následně vede ke vzniku ještě většího problému.
)

Když někdo s někým spolupracuje, mj. tedy i obchoduje, zvyšuje to motivaci obou stran předcházet konfliktům a jejich eskalaci.





Historie podaná v souvislostech,
jako příčiny a důsledky, může být prevencí opakování stejných průšvihů znovu.
Kdosi kdysi už řekl zhruba něco v tom smyslu, že když se lidi nepoučí z historie, tak jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.

Ostatně, že Covid může být v dalších vlnách více smrtící než v té první, tušil každý, kdo něco slyšel o Španělské chřipce a jejím průběhu v Československu.
Jak řekl Cicero, historie je učitelkou života.




Takže vzdělání určitě je důležité.
A. H. se ve třicátých letech dostal k moci coby populista.
Lidem se žilo špatně, byla ekonomická krize, a objevil se někdo, kdo si vymyslel viníka, nabídl jednoduché, ale nepravdivé, vysvětlení,
nabídl jednoduché, ale extrémně špatné, nesmyslné a zvrácené řešení,
a pak už to jelo.


(
A když už se dostal k moci, kdo se k ní dostat neměl, a začal prosazovat extrémně špatné věci,
tak jednotlivé lidi, jednotlivé prvky v systému, mohl kromě té nezbytné morálky a lidskosti zastavit i analytický přístup s kritickým myšlením.
Aby si uvědomili, že to, co se od nich chce, je špatné.

On to ten režim měl navržené tak, že někteří lidé ani netušili, že napomáhají něčemu špatnému.
Některé ty procesy byly rozdělené do tolika kroků realizovaných různými lidmi, že sami ti lidé, kteří to dělali, neměli tušení, co se děje.
Tím nemyslím přímo koncentrační tábory nebo dnes nejznámější vyhlazovací tábory, ale zařízení maskované jako sanatorium, kdy ani někteří lékaři netušili, čemu napomáhají, když pacienta na cestě do sanatoria vyšetřují a vyplňují o něm formulář.
To byl extrémní případ, kdy na některých pozicích bylo prakticky nemožné systém prokouknout i při sebelepší analýze, ale v jiných případech by hlubší zamyšlení pomohlo zjistit, že něco není v pořádku.

A je to právě analytický a kritický přístup opřený o historické zkušenosti,
který dává šanci prohlédnout salámovou metodu postupných malých kroků, které vedou k tragédii, ačkoliv každý jeden drobný krok nevypadá jako zásadní problém.
V tomto ohledu doporučuji zhlédnout film Schindlerův seznam (r. 1993).
)



Lidi musí pochopit, že když někdo na složité problémy nabízí jednoduchá řešení,
a vůbec když někdo nabízí, že všechno vyřeší za ně, mávnutím kouzelného proutku,
a je to nebude nic stát a jim to řešení přiletí už upečené rovnou do úst, tak z toho vždycky kouká průšvih.
Dokud to lidi plošně nepochopí, tak se lidstvo ze série průšvihů nevyhrabe.




Takže když se budeme držet toho příkladu s koncentračními tábory, tak pokud tomu mohlo něco zabránit,
bylo by to bylo kritické myšlení veřejnosti, která A. H. dostala k moci.
I když, slova "kritické myšlení" a "veřejnost" nebo "myšlení" a "dav" je dost obtížné dostat do jednoho slučovacího, stupňovacího, příčinného nebo důsledkového souvětí bez použití záporu.
To tak bohužel vždycky bylo a obávám se, že i vždycky bude.
Zachytil to třeba K. Čapek v závěru Bílé nemoci, a projevuje se to opakovaně znovu a znovu prakticky u každého silnějšího společenského tématu.

Já se poněkud skepticky / realisticky obávám, že lidstvo se z toho dostat nedokáže, a že se bude dokola dít zhruba totéž. Bylo to tak a bude.
Což je samozřejmě průšvih, ale zatím nikdo nenašel trvale funkční cestu ven.
Společenskou útěchou budiž, že i přes to všechno špatné se mezi tím vším špatným děla a děje spousta krásných věcí, a i přes to historicky trvalé davové odmítání myšlení vznikla spousta skvělých věcí, ale to moc nepomůže těm mnoha jedincům, rodinám a společnostem, kteří to špatné odskákali osobně.

Ale pořád má smysl aspoň usilovat o to, aby se z daných podmínek dal ukočírovat nejlepší z možných vývojů budoucích dějin.
A to začíná právě u vzdělání.
Apel na morálku a skutečnou vnitřní lidskou slušnost je naprostá samozřejmost.
A konkrétní přírodní, technické či jiné vzdělání je nástroj, který tu morálku, slušnost a lidskost může pomoci prosazovat.



PS:

Ten v úvodu citovaný text ze sociálních sítí není fakticky zcela správný a působí na mě dojmem, že jde o jeden z mnoha internetově-lidově-filosofických textů, které byly falešně vloženy do úst někomu jinému; anebo pokud původně šlo o autentický text, tak pravděpodobně jde o chybný překlad do češtiny;
ale to není předmětem tohoto článku, takže zde jen upozorňuji, že ten citovaný text nelze brát doslova.

Hlavní myšlenka toho textu je v pořádku:

Druhá světová válka (i mnoho jiných událostí a situací) ukázala, že samo vzdělání lidem nezabrání v tom, aby dělali špatné věci.

Za druhé světové války (a nejen během ní) se stalo mnoho extrémně špatných činů, a to rukama různých lidí. Rukama lidí vzdělaných i nevzdělaných.

V tom s tím citovaným textem souhlasím, a to je smysl toho citovaného textu.

Ale upozorňuji, že vzdělání může pomoci takovým špatným činům zabránit. Vzdělání je důležité.

Ano, morálka, skutečná vnitřní slušnost a lidskost jsou naprosto zásadní a v ideálním případě by měly být samozřejmé.
To je jasná věc.
A určitě dává smysl k tomu přidat vzdělání. Jako nástroj pro prosazování a realizaci toho dobrého.