- kliknutím na interpreta přejdete na jeho oficiální nebo neoficiální stránky, ze kterých mám i texty písní
 - kliknutím na název písně zobrazíte její text
 - vykřičník před  názvem písně značí, že byste ji neměli přehlédnout
 - v závorkách jsou výběrová alba, na kterých písničku najdete, ale nepoznáte z nich kdy vyšla poprvé

 - většina textů je česky, dost jich je slovenských, tři anglické a dva polské (k těm jsem přiložil překlad)
 - hudebně jde o široký rozsah žánrů - od trampských písní, folku, spirituálu až po rock

  - jsou to vesměs protiválečné texty, s výjimkou poslední písně "Nejsem z USA", která je obecně proti podlézání USA a vyloženě protiválečné nejsou ani písně "Pištol" a "Když mě brali za vojáka", ale hodí se sem

 - netvrdím, že všichni uvedení autoři nesouhlasí s válkou (např. píseň "1938" na albu "Pozdrav z fronty" D.Landy je dost proválečná), jen uvádím konkrétní písně, které na mě působí protiválečně a které se sem hodí

Jarek Nohavica

Krajina po bitvě

Míříme na sebe míříme já a ty
ticho je kolem jen pes štěká za vraty
na louce leží mrtví motýli
padá déšť do esšálků
jsme poslední dva kteří přežili
tuhletu dlouhou válku

Míříme na sebe míříme já a ty
v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
a smrtka s kosou dělá resumé
prochází se v bílé róbě
no a my dva teď tady ležíme
v zákopech proti sobě

Míříme na sebe míříme já a ty
oba jsme utekli hrobníkům z lopaty
ve stovkách velikánských útoků
štěstí nám oběma přálo
a teď nás dělí jenom sto kroků
a je to moc či málo

Myslíme na sebe myslíme já a ty
co včera platilo dneska už neplatí
však hrůza ještě visí nad krajem
těžké je mít se rádi
když jsme si postříleli navzájem
své nejlepší kamarády

Nevíme o sobě nevíme vůbec nic
vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic
pach smrti pod kůží je zarytý
končí se dějství prvé
ještě nám tady zbývá k prolití
dvakrát šest litrů krve

Míříme na sebe míříme já a ty
ospalí žízniví hladoví vousatí
nebe se šeří už se blíží noc
oči jsou těžké jako kámen
ach koho žádat o radu a o pomoc
když oba usínáme

A tak míříme na sebe míříme já a ty
padají hvězdy obzor je hvězdnatý
pod jedním nebem oba ležíme
hřejivá je náruč matky Země
a jak tak spíme oba ve snu kráčíme
já k tobě a ty ke mně

Nahoru na obsah

V tom roce pitomém
(Žoldnéři)

V tom roce pitomém
kdy přišlo příměří
seděli pod stromem
opilí žoldnéři
opilí žoldnéři
prý tuze nábožní
smažili k večeři
karase na rožni

A co teď žoldnéři
co vlastně umíte?
zabít a udeřit
obírat zabité
ládovat kanóny
a kecat o právu
rozdupat zákony
vykonat popravu

Pít krev jak upíři
lámat a drtit
zabít a zamířit
ve jménu smrti
kurvit se s kurvama
a chlastat kvas
těmahle rukama
polámat vaz

Je konec pranice
špatně jdou obchody
namísto žranice
udice do vody
sedíte pod stromem
myslíte na grešli
v tom roce pitomém
kdy války odešly

A co teď žoldnéři
co bude s vámi?
bušíte do dveří
jste ovečkami
bušíte na branky
že někdo přijde
nenechat beránky
zahynout v bídě

Beránku-žoldnéři
z ruky krev kape ti
nikdo ti nevěří
jsi navždy prokletý
je konec pranice
ale ať ztratím
chcete-li zabít se
navzájem - platím!

Nahoru na obsah

V hospodě na rynku

V hospodě na rynku
dal jsem si rum
než jsem co stačil říct
vzali mě k vojákům
svázali lanama
mohlo se jet
kůň pletl nohama
pitomej svět

V ležení u hranic
dali nám kvér
generál Lieberschwietz
ukázal směr
Támhle só Francóze
proklatá zběř
neptej se nevzpouzej
kušuj a běž

Kuličky burácí
která je má
země se kymácí
pod mýma nohama
doma už posekli
a budou sít
a já tu v předpeklí
nemám kam jít

Srdce mi svázali
do kozelce
proti mně poslali
ostrostřelce
a to vše proto jen
že jsem pil rum
v hospodě sedl jsem si
k verbířům

Nějaký zpěváček
za dvě stě let
jistě si vzpomene
jak jsem se hloupě splet
ale z cizího neteče
a hvězdy lžou
nesměj se člověče
naviděnou

Falešní hostinští
nám nalívaj rum
panenky za okny
mávají mládencům
tady co ležím teď
vyroste strom
ale prachbídně zahyne
Napoleon

Nahoru na obsah

Když mě brali za vojáka
(Vojáček)

Když mě brali za vojáka
stříhali mě dohola
já vypadal jsem jako blbec
jak i všichni dokola

Zavřeli mě do kasáren
začali mě učiti
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti

Na pokoji po večerce
ke zdi jsem se přitulil
já vzpomněl jsem si na svou milou
krásně jsem si zabulil

Když přijela po půl roce
měl jsem zrovna zápal plic
po chodbě furt někdo chodil
tak nebylo z toho nic

Neplačte vy oči moje
ona za to nemohla
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla

Major nosí velkou hvězdu
před branou ho potkala
řek jí že má zrovna volný kvartýr
a tak se sbalit nechala

Co je komu do vojáka
když ho holka zradila
nashledanou pane Fráňo Šrámku
písnička už skončila
jakpak se vám líbila?
no nic moc extra nebyla

Nahoru na obsah

Jan Nedvěd

Na kameni kámen

1. Jako suchej,starej strom,
jako všeničící hrom,
jak v poli tráva
připadá mi ten náš svět, plnej řečí,
a čím víc, tím líp se mám.
R: Budem o něco se rvát,
až tu nezůstane stát
na kameni kámen,
a jestli není žádnej Bůh,
tak nás vezme země - vzduch,
no, a potom amen.
2. A to všechno proto jen,
že pár pánů chce mít den
bohatší králů,
přes všechna slova, co z nich jdou,
hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou.
R:
3. Možná jen se mi to zdá,
a po těžký noci přijde,
přijde hezký ráno,
jaký bude, nevím sám,
taky jsem si zvyk' na všechno kolem nás.
R:
Laj la laj ...

Nahoru na obsah

Občanka

1. Do kapsy občanku a k tomu korun pár,
uprostřed přírody přijímat ticha dar,
to všechno přes škleby lidí, co nechápou nic.

2. Nechápou, že chcem jen, jenom v klidu žít,
svět je nám těsnej, když musíme jít
a říkat někde něco, co svírá nám rty.

R: Otřelý fráze a sliby do očí
známe už, známe, vždycky se otočí
jen proti nám, vyrost' z nich tuláckej kříž.

3. Nervózní města, hádky a štvanice,
děla a zmatky, naftový pranice,
to pro nás máte, tak pěkně děkujem, ne!

4.=1.
R:
R:

Nahoru na obsah

Brontosauři

Lipka

Naposledy, mamičko, sa podívajte, 
vy, tatínku, pod kabát mi bílé dajte, 
pro císaře pána tu smutnú notu hrajú, 
v Hradišti ňa dneska večer mundúr dajú. 

Ty můj kvítku malovaný, nevrátím sa, 
kdesi pod tou rúžou v klopě srdce klesá, 
do kostela v bílém už ťa vidím vcházet, 
jestlipak i v nebi može láska scházet? 

Spravedlnost, kde si bola, když šli drábi, 
maměnky už ruky bolí, a já su zdravý, 
kdo tu bude orat, kdo políčko sklízet, 
kdo před domem listí z lipky, kdo uklízet? 

Já vím, Bože, že starostí nad hlavu máš, 
že už takhle hněv a bolest, že neuhlídáš, 
/: až večer u okénka maměnka budú zpívat 
o tom, že sa brzy vrátím, tu zkus sa dívat. :/ 

Nahoru na obsah

Karel Kryl

Píseň neznámého vojína
 
 Zpráva z tisku:
"Obě delegace položily pak věnce
na hrob Neznámého vojína."
A co na to Neznámý vojín?

V čele klaka
pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém
černá saka
a žena hrdiny
pod paží s amantem
Kytky v dlaních
a pásky smuteční
civí tu před branou
Ulpěl na nich
pach síně taneční
s bolestí sehranou 

Co tady čumíte?
Vlezte mi někam!
Copak si myslíte
že na to čekám?
Co tady civíte?
Táhněte domů!
Pomníky stavíte
Prosím vás komu? 

Jednou za čas se páni ustrnou
a přijdou poklečet
Je to trapas
když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet
Pak se zvednou
a hraje muzika
písničku mizernou
Ještě jednou
se trapně polyká
nad hrobem s lucernou 

Co tady civíte?
Zkoušíte vzdechnout
Copak si myslíte
že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle
proč nám sem leze?
Kašlu vám na fángle!
Já jsem chtěl kněze! 

Nejlíp je mi
když kočky na hrobě
v noci se mrouskají
ježto s těmi
co střílej po sobě
vůbec nic nemají

Mňoukaj tence
a nikdy neprosí
Neslouží hrdinům
žádné věnce
pak na hrob nenosí
Neznámým vojínům
Kolik vám platějí
za tenhle nápad?
Táhněte raději
s děvkama chrápat!
Co mi to říkáte?
že šel bych zas? Rád?
Odpověď čekáte? Nasrat!
Jo nasrat!

Nahoru na obsah

Lásko!

Pár zbytků pro krysy
na misce od guláše
milostný dopisy
s partií mariáše
Před cestou dalekou
zpocený boty zujem
a potom pod dekou
sníme když onanujem

Lásko
zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Dvacet let necelých
Odznáček na baretu
S úsměvem dospělých
vytáhnem cigaretu
V opasku u boku
nabitou parabelu
Zpíváme do kroku
pár metrů od bordelu

Lásko zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Pár zbytků pro krysy
a taška na patrony
Latrína s nápisy
jež nejsou pro matróny
Není čas na spaní
Smrtka nám drtí palce
nežli se zchlastaní
svalíme na kavalce

Lásko zavři se do pokoje
Lásko válka je holka moje
s ní se miluji
když noci si krátím
Lásko slunce máš na vějíři
Lásko dvě třešně na talíři
ty ti daruji
až jednou se vrátím

Nahoru na obsah

Král a klaun
 
Král do boje táh
do veliké dálky
a s ním do té války
jel na mezku klaun
Než hledí si stáh
tak z výrazu tváře
bys nepoznal lháře
co zakrývá strach

Tiše šeptal při té hrůze
Inter arma silent Musae
Místo zvonku cinkal brněním
Král do boje táh
do veliké dálky
a s ním do té války
jel na mezku klaun

Král do boje táh
a sotva se vzdálil
tak vesnice pálil
a dobýval měst
Klaun v očích měl hněv
když sledoval žháře
jak smývali v páře
prach z rukou a krev
Tiše šeptal při té hrůze
Inter arma silent Musae
Místo loutny držel v ruce meč

Král do boje táh
a sotva se vzdálil
tak vesnice pálil
a dobýval měst
Král do boje táh
s tou vraždící lůzou
Klaun třásl se hrůzou
a odvetu kul

Když v noci byl klid
tak oklamal stráže
a nemaje páže
sám burcoval lid

Všude křičel do té hrůzy
ve válce že mlčí Múzy
Muži by však mlčet neměli
Král do boje táh
s tou vraždící lůzou
Klaun třásl se hrůzou
a odvetu kul

Král do boje táh
a v červáncích vlídných
zřel na čele bídných
jak vstříc jde mu klaun
Když západ pak vzplál
tok potoků temněl
Klaun tušení neměl
jak zahynul král

Kdekdo křičel při té hrůze
Inter arma silent Musae
Krále z toho strachu trefil šlak
Klaun tiše se smál
a zem žila dále
a neměla krále
Klaun na loutnu hrál
Klaun na loutnu hrál

Nahoru na obsah

Tisící rok míru

-lehce jsem opravil text z http://zpevnik.wz.cz/ (tam jsou i akordy)

1. 

Květy sněží na Madonu u Božího těla, 
není věží, není zvonů, jež bys přelil v děla, 
ke vší smůle není rádla k překování v meče, 
není vůle, jež by vládla, jenom voda teče, jenom voda teče.

R: 

Místo mraků visí pod oblohou dlouhý bílý pruh, 
vraky vlaků dýchat nepomohou ochrnutý vzduch, ochrnutý vzduch.

2. 

Prázdné domy, slepé dveře, šedá halda tvárnic, 
šumí stromy, kvetou keře na betonu dálnic, 
v klidu zbraní není torny bez maršálské hole, 
není dlaní, jež by svorny obdělaly pole, obdělaly pole.

R: 

Místo dláta ryje do kamene měkký modrý mech, 
cesty z bláta, krby bez plamene, podemletý břeh, podemletý břeh.

3. 

Ani noha, jež by zábla, popálena mrazem, 
není Boha, není ďábla, jenž by přišel na zem, 
bojovníci z feldmaršálky pro pravdu a víru 
po tisíci letech války svorně hnijí v míru, tisící rok míru ...

Nahoru na obsah

Lilie

Než zavřel bránu, oděl se do oceli a zhasil svíci,
bylo už k ránu, políbil na posteli svou ženu spící, 

|: 
spala jak víla, jen vlasy halily ji, 
jak zlatá žíla, jak jitra v Kastilii, 
něžná a bílá jak rosa na lilii, 
jak luna bdící.
:|

Jen mraky šedé a ohně na pahorcích - svědkové němí, 
lilie bledé svítily na praporcích, když táhli zemí, 

|: polnice břeskné, vojácká melodie, 
potoky teskné - to koně zkalili je, 
a krev se leskne, když padla na lilie kapkami třemi. :|

Dozrály trnky, zvon zvoní na neděli a čas se vleče, 
rezavé skvrnky zůstaly na čepeli u jílce meče, 

|: s rukama v týle jdou vdovy alejemi, 
za dlouhé chvíle zdobí se liliemi, 
lilie bílé s rudými krůpějemi trhají vkleče. :|

Nahoru na obsah

Pušky a děla

-tento text zatím nemám

Ukolébavka

-tento text zatím nemám

Anděl

Z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla
přinesl jsem si anděla
Polámali mu křídla
Díval se na mě oddaně
já měl jsem trochu trému
tak vtiskl jsem mu do dlaně
lahvičku od parfému

A proto prosím věř mi
chtěl jsem ho žádat
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat
co mě čeká
a nemine
co mě čeká
a nemine

Pak hlídali jsme oblohu
pozorujíce ptáky
debatujíce o Bohu
a hraní na vojáky
Do tváře jsem mu neviděl
pokoušel se ji schovat
To asi ptákům záviděl
že mohou poletovat

A proto prosím věř mi
chtěl jsem ho žádat
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat
co mě čeká
a nemine
co mě čeká
a nemine

Když novinky mi sděloval
u okna do ložnice
já křídla jsem mu ukoval
z mosazný nábojnice
A tak jsem pozbyl anděla
on oknem odletěl mi
však přítel prý mi udělá
novýho z mojí helmy

A proto prosím věř mi 
chtěl jsem ho žádat 
aby mi mezi dveřmi 
pomohl hádat
co mě čeká 
a nemine 
co mě čeká 
a nemine

Nahoru na obsah

Morituri te salutant
 
(cca. 2003 nazpíval i Daniel Landa)

(překlad dle Ottovy ecyklopedie: "morituri te salutant" =  "na smrť jdoucí tě pozdravují")

Cesta je prach
a štěrk
a udusaná hlína
a šedé šmouhy
kreslí do vlasů
a z hvězdných drah
má šperk
co kamením se spíná
a pírka touhy
z křídel Pegasů 

Cesta je bič
Je zlá
jak pouliční dáma
Má v ruce štítky
v pase staniol
a z očí chtíč jí plá
když háže do neznáma
dvě křehké snítky
rudých gladiol 

Seržante písek je bílý
jak paže Daniely
Počkejte chvíli! 

Mé oči uviděly
tu strašně dávnou
vteřinu zapomnění
Seržante! Mávnou
a budem zasvěceni
Morituri te salutant
Morituri te salutant 

Tou cestou dál
jsem šel
kde na zemi se zmítá
a písek víří
křídlo holubí
a marš mi hrál
zvuk děl
co uklidnění skýtá
a zvedá chmýří
které zahubí 

Cesta je tér a prach
a udusaná hlína
mosazná včelka
od vlkodlaka
rezavý kvér
- můj brach
a sto let stará špína
a děsně velká
bílá oblaka 

Seržante
písek je bílý
jak paže Daniely
Počkejte chvíli!
Mé oči uviděly
tu straně dávnou
vteřinu zapomnění
Seržante! Mávnou
a budem zasvěceni
Morituri te salutant
Morituri te salutant
 
Nahoru na obsah

Tak vás tu máme

Hle jak se perou

-tyto text zatím nemám, zkuste google

Nahoru na obsah

Daniel Landa
(texty, který jsem stáhnul z elnes.cz/landa jsem opravil - na pár místech se od písniček lišily)

Pozdrav z fronty

(pozn.M.A.: úryvek tohoto textu jsem použil i u maturity z češtiny, ke ztracené generaci)

Je nádhernej večer, tak začínám psát a víno mi dodalo sil. Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě rád - to tenkrát snad ješte byl.

Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,v nich stálo, jak v tvým klínu spím.

Však s posledním volnem se roztříštil svět v němž nikdy tě neopustím. Pak u vlaku ty - cizí žena!

Promiň mi, že jsem ti lhal. Ještě teď slyším tě toužebně sténat.

Tu tvoji fotku jsem roztrhal. Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám.Víš, já jsem teď tady, ty tam. U díry v blátě se sám sebe ptám, a sám si i odpovídám...

...proč u vlaku jste stály na mně ste se smály, ty a moje máma, starší cizí dáma.

Dětskej pokoj k smíchu, povečeřím v tichu. Rozhovory váznou, vždyť mám duši prázdnou.

Vzpomínky jen bolí až už na cokoli. Ztracenej je klíč... Už abych byl pryč!

Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit. Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.

Když země je rozrytá polibky děl a hvízdání protíná vzduch, píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro mámení barevnejch stuh.

Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat jak malej kluk. Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul polnice zvuk.

Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí. Nenávist i láska - kolem země praská. Plameny se mají, když si s náma hrají. Pak nastane klid a my snad můžem jít každej do svý díry bez Boha a víry. Z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců!

Tak se teda měj a něco si přej, než se nebe zřítí a tím skončí žití.

A tak posílám ti pozdrav z fronty.

Oheň už přestává hřát. Víno je silný a teploučký střílny přijmou mě s láskou až odejdu spát.

Nahoru na obsah

Verbíři

Verbíři jdou, na bubny bubnujou, hory doly slibujou, když na vojnu verbujou. Holky hřejou, víno teče a nikdo neuteče. Krásně umí prosit, vyhrožovat i lhát. Když přívětivou tváří na vojnu budou brát.

Objeví se často, jako kdyby spadli z mraků. Za zvuku bubínku duše kupujou.
S úsměvy andělů, s úmysly vlkodlaků. Prašnými cestami po zemích vandrujou.

Budeš se bát jako šílený zvíře a někde se schovávat v zablácený díře. A oni budou zalezlí, prostě tě převezli. Sliby jsou chyby a za blbost se platí, zlámaná grešle tě pálí v gatích. Skutečnost je divoká a cena za to vysoká!

Verbíři jdou, na bubny bubnujou, hory doly slibujou, když na vojnu verbujou.
Holky hřejou, víno teče a nikdo neuteče.

Prapodivná partička - takový veselý kopy. Už jim nikdy nevyklouzne to, co jednou uchopí. 

Budeš se bát jako šílený zvíře a někde se schovávat v zablácený díře. A oni budou zalezlí, prostě tě převezli.
Sliby jsou chyby a za blbost se platí, zlámaná grešle tě pálí v gatích. Skutečnost je divoká a cena za to vysoká!

Celou dlouhou vojnu, prej se budeš jenom válet. Kolik hezkej markytánek projde tvým náručím. A je jedno pod čím praporem, hlavně koukej nezahálet, že prej se ti bude hodit, co tě vojna naučí.

Budeš se bát jako šílený zvíře a někde se schovávat v zablácený díře. A oni budou zalezlí, prostě tě převezli.
Sliby jsou chyby a za blbost se platí, zlámaná grešle tě pálí v gatích. Skutečnost je divoká a cena za to vysoká!

Nahoru na obsah

Ona / Válka
-oficielně se to jmenuje "Ona", ale setkal jsem se i s názvem "Válka"
-text z valka.cz

Prozraď mi její jméno, je krásná a tajemná.
A pod bílým závojem jí prosvítají ramena.
Prozraď mi jméno tý, co kluci o ní sní,
S láskou a nenávistí dává se do písní.
Řekni za čím se skrývá, když v posledním tanečku
zatahá za špagát pohřebních zvonečků.

Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří.
Krev stéká po obočí a sladkou chuť má polibek upíří.

Zaslechneš její jméno, když děti si na ni hrávají.
Na sen o nebezpečí, myslej mladý kluci potají.
Její rty jsou tak horký a milence svý nezradí,
Sladko maj navždy v puse ty, co jednou kvér si pohladí.
A oči má trochu vlhký, když podpatkem střevíčku
rozdrtí iluze máminejch mazlíčků.

Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří.
Krev stéká po obočí a sladkou chuť má polibek upíří.

Její jméno je válka, když objímá svý milence.
Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně, mladý šílence.
To se pak sevře v krku, když ukáže třeba na tebe,
a pak: „Chraňte naše duše!!“ často zaznívá do nebe.

Nahoru na obsah

Muži s padáky

Letadlo stoupá nad mraky, v něm čtyři muži s padáky. Tváře se černají barvivem, kapsy jsou narvaný střelivem.

V překrásný noci se vznášej tmou, ale jen tři padáky se otevřou.

K zemi se řítí jeden z nich. Skok poslední z posledních.

Vešla smrtka dál bez pozvání s kosou ve vaku. Rána o zem změní k nepoznání -nevýhoda padáku.

Není čas na slzy jde se dál. Strážnej v budce usínal. Ještě že tak! Aspoň měl to hned. Ledvinu rozpůlil bajonet.

Když potom měsíc ozářil stín. Vylez ten střelec z ostružin. Natáhnul, zamířil, vypálil. A úplně přesně strefil cíl.

Zase smrt se do jídelny vkrádá, hladová velice. Malá drzá kulka ráda záda. Nevýhoda měsíce.

Ti dva, co zbyli, plíží se vpřed. Z dálky je oslovil kulomet. Hlasitě štěká jak zuřivej pes, už nebude zítra, už bylo jen dnes. 

Letadlo stoupá nad mraky, v něm deset mužů s padáky.

Ale co bych vám o tom povídal, každej ví dobře jak to bude dál!

A tak smrtka dál kosou mává, to se nemění. Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.

Nahoru na obsah

HopTrop

Sotva se narodíš

(akordy najdete na zpevnik.wz.cz)

1. 

[: Sotva se narodíš, už ti koně kovou, :] 
[: šavli ti chystají ocelovou, :] 
ocelovou, bez parády, 
[: co kmáni dostávaj' u armády. :] 

2.

[: Sotva se narodíš, už si verbíř píše, :]
[: že nejsi ze zámku, ale z chýše, :] 
ale z chýše pod horama, 
[: těžko se vyplácet šesťákama. :] 

3.

[: Sotva se narodíš, už ti kulku lijou, :] 
[: kdo střelí dřív, toho nezabijou, :] 
nezabijou, a pak možná, 
[: jakej maj' mrzáci život, pozná. :] 

4.

[: Sotva se narodíš, už ti šijou kabát, :] 
[: kterej si voblíkneš jednou-dvakrát, :] 
jednou-dvakrát, naposledy, 
[: zelený sukno je zkrvavený. :] 

5.

[: Kdejakej generál, kdejakej kaprál :]
[: s flintama lidi by do pole hnal, :] 
do pole hnal proti sobě, 
[: komu jsou metály platný v hrobě? :]

Nahoru na obsah

Elán
(pokud u textů Elánu využijete akordy, najdete je na www.elan.cz)

Hey, Hey, Zlato

J.Ráž/J.Ráž

Minule mi povedala jedna milá pani
Jožo mne sa zdá že ty si ani ani ani
musíš vedieť kde máš miesto musíš niekam patriť
nemôžeš sa takto motať a tárať dve na tri

Lenže pani mne sa moja fotka hrozne páči
Pre život mi trochu srandy dokonale stačí
Usmejte sa uvoľnite a nekrúťte nosom
Prezradím vám niečo o tom Kde som, kto som, čo som

Ona vraví: Počkaj ešte najprv pusti hudbu
Možnože máš plošticu v tej malej soche Budhu
Ja jej na to nebojte sa vo mne majú jasno
Tam kde oni šepkajú ja kričím hrozne hlasno

Mením veci po svojom mám všemocného strýka
Politika je len pre tých ktorých sa to týka
Pre istotu ale aj tak pridám trochu basy
K tomu kravál nech nám zvoní na veselšie časy

®: Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO
Budeme sa baviť ako Bonnie and Clyde
Hey Hey Zlato máme predsa NATO
Všetko bude tutty všetko bude allright

Minule mi povedala jedna milá pani
Jožo mne sa zdá že ty si ani ani ani
musíš vedieť kde máš miesto musíš niekam patriť
nemôžeš sa takto motať a tárať dve na tri

Lenže pani mne sa moja fotka hrozne páči
Pre život mi trochu srandy dokonale stačí
Usmejte sa uvoľnite a nekrúťte nosom
Prezradím vám niečo o tom Kde som, kto som, čo som

®: Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO
Kúpime si samopaly bude nám fajn
Hey Hey Zlato máme predsa NATO
Kúpime si starý Phantom Ordung muus sein

Som hlas nášho ľudu
Som synonym údu
Som obhajca pudu
A majster Woodoo
Som čistá rieka
Som krv čo strieka
Som škulavý faun
Som skrátka váš
Guľový klaun
Viete pani mne sa moja fotka hrozne páči
Pre život mi trocha srandy dokonale stačí
Usmejte sa uvoľnite a nekrúťte nosom
Prezradím vám niečo o tom Kde som, kto som, čo som

®: Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO
Budeme sa baviť ako Bonnie and Clyde
Hey Hey Zlato máme predsa NATO
Všetko bude super mega tutti all right

Som jasná facka
Som Joe Mc Placka
Som básnik špina
A vaša vina
Som prietrž mračien
Som vodca hračiek
don´t let me down ..
Som skrátka váš
Guľový klaun

®: Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO
Budeme sa baviť ako Bonnie and Clyde
Hey Hey Zlato máme predsa NATO
Všetko bude tutty všetko bude allright

®: Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO
kúpime si nové tanky budeme frei
Hey Hey Zlato máme predsa NATO
Naše deti budú platiť ajajáj
...
nananá

Nahoru na obsah

Pištoľ

text B. Filan/ hudba J. Ráž, J. Baláž

Kradol ?
Fuj .. Aby viac nekradol – Odťať !

®: Hej ..
Červený šátečku kolem se toč
A já ju kolem se toč
Strašně se zlobím a nevím proč
A já ju á nevím proč

Za tisíc tristo takzvaných korún
mi jeden jugoš ponúkol
zánovnu pištol tak som to riskol
A kúpil som ju pod rukou.

®: Červený šátečku kolem se toč
A ja ju kolem se toč
Strašně se zlobím a nevím proč
A já ju á nevím proč

Mám dušu svätca, myšlienky vraha
A v ruke pištoľ na krysy
V dlani ma páli, pevná a nahá
Jak moja milá kedysi

Jedno je isté vodka a pomsta
Najlepšie chutí studená
Ten kto z vás nemá
Svedomie čisté – tomu je guľka súdená ..

Vykrádači nádeje / Vykrádači nádeje
Defraudanty viery / Defraudanty viery
Ešte sa nič nedeje / Ešte sa nič nedeje
Iba na vás mierim / len na vás mierim

Ideoví artisti / ideoví artisti
Pokrokoví fízli / Pokrokoví fízli
Ešte som len odistil / Ešte som len odistil
Ako gáfor zmizli / jak gáfor zmizli

®:

Mám dušu svätca, myšlienky vraha
A v ruke pištoľ na krysy
V dlani ma páli, pevná a nahá
Jak moja milá kedysi

Jedno je isté vodka a pomsta
Najlepšie chutí studená
Ten kto z vás nemá
Svedomie čisté – tomu je guľka súdená ..

Vykrádači nádeje / Vykrádači nádeje
Defraudanty viery / Defraudanty viery
Ešte sa nič nedeje / Ešte sa nič nedeje
Iba na vás mierim / len na vás mierim

Ideoví artisti / ideoví artisti
Pokrokoví fízli / Pokrokoví fízli
Ešte som len odistil / Ešte som len odistil
Ako gáfor zmizli / jak gáfor zmizli

Hej ..
Hej ..
Hej ..
Hej ..

Môžte byť kľudný predal som pištoľ
Lebo až s prstom na spúšti
Človek si povie s Ježišom Kristom
že ľuďom treba odpustiť.

®:

Nahoru na obsah

Klíč

Víno

R1: Víno teď nalej nám, ať si každej, co chce zpívá,
vína plnej džbán, dnes do rána budeme pít.
R2: Víno nalej nám, po boji jen žízeň zbývá,
zítra někdo z nás třeba už nebude žít.
1. Než přijde den, každej má času dost,
zbývá jen zapít žal, klít a mít zlost,
že zas je nás čím dál míň, víra je tu jen host,
proč se máme bít druhejm pro radost.
R1:
2. Krátí se noc, v krčmě všem slábne hlas,
ráno zavelí a kdekdo zláme vaz,
[: už zní rozkaz, dál bít se můžem, třeba i krást,
ten, kdo přežije, tomu zbyde chlast. :]
R1:
R2:
R1: Víno teď nalej nám, ať si každej, co chce zpívá,
vína plnej džbán, dnes do rána budeme pít.
R2:
*: Zpívej až do rána, není každá bitva prohraná,
dojde i na pána, a pak si budeme žít,
na na na ...

Nahoru na obsah

Omnia vincit Amor

DmiŠel pocestný kol Chospodských Dmizdí, 
Fpřisedl k nám a Clokálem Fzní 
Gmipozdrav jak svaté DmipřikázáCní: 
DmiOmnia Cvincit DmiAmor. 

Hej, šenkýři, dej plný džbán, 
ať chasa ví, kdo k stolu je zván, 
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal 
Omnia vincit Amor. 

Ref: Zlaťák Fpálí, Cnesleví Dminic, 
štěstí v Flásce Cznamená Fvíc, 
všechny Gmipány Fať vezme Cďas! A 
DmiOmnia Cvincit DmiAmor 

Já viděl zemi válkou se chvět, 
musel se bít a nenávidět, 
v plamenech pálit prosby a pláč - 
Omnia vincit Amor. 

Zlý trubky troubí, vítězí zášť, 
nad lidskou láskou roztáhli plášť, 
vtom kdosi krví napsal ten vzkaz: 
Omnia vincit Amor. 

Ref: Zlaťák pálí... 

Já prošel každou z nejdelších cest, 
všude se ptal, co značí ta zvěst, 
až řekl moudrý: "Pochopíš sám, 
všechno přemáhá láska." 

Ref: Zlaťák pálí... 

Teď s novou vírou obcházím svět, 
má hlava zšedla pod tíhou let, 
každého zdravím tou větou všech vět: 
Omnia vincit Amor. 
Omnia vincit Amor...

překlad "Omnia vincit Amor" podle http://coto.je/ :

Ottova encyklopedie: nade vším vítězí láska. Citát z Vergiliových eklog, X, 69.
Malá Československá encyklopedie: všecko přemáhá láska (Vergilius)

omnia vincit amor et nos cedamus amori [omnyja vincit cedamus, lat.]
velmi rozšířená sentence, která byla často i heslem šlechtických rodů. Také v řadě básní a písní hlavně ze 17. a 18. st. se nachází první polovina verše; citát z Vergilia (Zpěvy pastýřské 10,69).

Nahoru na obsah

Team

Peter a Lucia
(Dušan Antalík / Pavol Habera / Miro Jurika) 

Stretli sa celkom náhodou
Keď mali iba osemnásť a zopár snov
Nad hlavou nebo v dušiach tiež
A hlad mladých tiel

Stretli sa Peter s Luciou
Vtedy keď vlci tiahli ulicou
Nad hlavou bomby v srdci strach
Bozk viazne na perách

Už sa nedá nič vrátiť
To málo si chráň 
Poďme nájsť to čo chýba nám
Deň sa pomaly kráti
Tak rýchlo príď
Možno je posledný

Hlas dravých vtákov v povetrí
Ten občas všetko blízke rozdelí
Príbeh tých dvoch je v každom z nás
Ja aj ty v ňom hráš

Stretli sa Peter s Luciou
Presne tak ako život so smrťou
Bolo to dávno je to dnes
To stále musíš niesť

Už sa nedá nič vrátiť
To málo si chráň 
Poďme nájsť to čo chýba nám
Deň sa pomaly kráti
Tak rýchlo príď
Možno je posledný

Viem že niekde vo výškach s hviezdami
Spolu nájdu raj
Už sú naveky túžbou spútaní
To dvíha nás, aj nás

Už sa nedá nič vrátiť
To málo si chráň 
Poďme nájsť to čo chýba nám
Deň sa pomaly kráti
Tak rýchlo príď
Možno je posledný

Nahoru na obsah

Jiří Suchý a Jiří Šlitr

Jó, to jsem ještě žil

Jo vzduch byl plnej boje,jak jsem tak do něj plív 
ta slina byla moje a já byl ještě živ 
a barva stejnokroje mě hřála po těle 
jo vzduch byl plnej boje a byla neděle 

®:Jo to jsem ještě žil,jo to jsem ještě žil 
pak ale přiletěla lesklá a horká střela 
uprostřed mého čela našla si mrcha cíl 

Náhle si nebe kleklo na poraněnou zem 
aniž by se co řeklo,smrt zjevila se všem 
aniž by se co řeklo,pohasla slunce žár 
rozpoutalo se peklo a Bůh si zakryl tvář 

Já nevěděl jsem přesně ,proč do rány jsem vlít 
ačkoliv jsem tak děsně chtěl milovat a žít 
a štěstí stálo těsně vedle mě celej čas 
já nevěděl jsem přesně,proč náhle vzal ho ďas 

Náš přeudatný oddíl se v jatka proměnil 
a já se blátem brodil a o svý lásce snil 
vždyť láska měla podíl i na ty smrti snad 
kdybych se nenarodil,sotva bych asi pad 

®:Sotva bych ... 

Nahoru na obsah

Tulipán
(text Jiří Suchý, hudba Jiří Šlitr) 

1963; v.r. 1972 nazpíval i Waldemar Matuška

Přišel mi k svátku gratulovat Olda 
a přinesl mi žlutý tulipán 
a pěknou reprodukci od Marolda, 
je na ní vidět bitva u Lipan. 

Pověsil jsem si bitvu do pokoje 
a tulipán jsem pod ní postavil. 
Jó, umění a kytky, to je moje! 
Pak jsem to s Oldou všechno oslavil. 

Proč nechal jsem tulipán pod obrazem, proč ? 
Proč jsem ho radši nepostavil na zem, proč ?! 
Když výstřel padne, voják se kácí, 
tulipán vadne, barva se ztrácí, 
i kytka pozná, že bitva hrozná životu nesvědčí. 

A proto tvrdím, že když kvůli pánům 
se začnou lidi mezi sebou prát, 
neprospívá to vůbec tulipánům 
a, nezlobte se, já mám kytky rád. 

Proč nechal jsem tulipán pod obrazem, proč ? 
Proč jsem ho radši nepostavil na zem, proč ?! 
Když výstřel padne, voják se kácí, 
tulipán vadne, barva se ztrácí, 
i kytka pozná, že bitva hrozná životu nesvědčí. 

A proto tvrdím, že když kvůli pánům 
se začnou lidi mezi sebou prát, 
neprospívá to, ale vůbec, tulipánům 
a, nezlobte se, já mám kytky rád. 

Nahoru na obsah

Pavel Dobeš

Mobilizace

autor: Jaroslav Ježek 

        C        F        C 
1. Dovolej' mi, pane generále, 
               G          C G C 
   abych je uctivě pozdravil 
                   F         C 
   a z eventuelní války nenadálé 
                  G         C G C 
   abych se jim předem omluvil, 
          F                C 
   kdyby zítra namísto snídaně 
        G             C G 
   začalo se mobilizovat, 
          C          F          C 
   těžko bych moh' kráčet odhodlaně 
                G       C G C 
   do války se zaangažovat. 

2. Museli by nejdřív přemluvit mou ženu, 
   kdybych se jí od snídaně zved', 
   nerada mě pouští do terénu, 
   to bych se bál vrátit z války domů zpět, 
   co by tomu řekli moji kluci, 
   kdybysem se válce věnoval, 
   vždycky jsem měl tisíc výmluv, hergot kruci, 
   než abych si s nimi na vojáky hrál. 

3. Co by tomu řeklo moje zdraví, 
   to když se zkazí, už se nespraví, 
   vždyť i na klinikách lékaři když slaví, 
   tak připíjejí hlavně na zdraví, 
   co by řek' můj nadřízený z práce, 
   ten když mě pět minut nevidí, 
   už to pozoruji ve obálce 
   ztrátou výkonnostních prémií. 

4. Co by řek' můj přítel z Marylandu, 
   kdybych tam někde v Americe stanoval, 
   často píše sice: přijeď o víkendu, 
   ale s jakou by mě asi přivítal, 
   těžko bych moh' kráčet odhodlaně 
   a do války ruksak pakovat, 
   kdyby zítra namísto snídaně 
   začalo se mobilizovat. 

5. Závěrem chci poníženě prosit, 
   kdyby si chtěli najít jinou zábavu, 
   u nás nemá kdo v kýblech maltu nosit 
   v akci "Z" za novou Ostravu, 
   venku by jim zčervenaly tváře, 
   lid by na ně přestal hledět úkosem, 
   já bych nyní nečuměl do kalamáře 
   a žili bychom všichni rovnou za nosem. 

Nahoru na obsah

Buráky
(lidová?+tvrdší verze od Alkeholu)

Když sever valčil s jihem a zem jde do války,
v polích místo bavlny teď rostou buráky.
Ve stínu u silnice vidíš z jihu vojáky,
jak flákaj se tam s kvérem a louskaj buráky.

Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
je lepší doma sedět a louskat buráky.
Hej, hej, hej hou, hej hou, nač chodit do války,
je lepší doma sedět a louskat buráky.

Plukovník sedí v sedle, volá Yenkyové jdou,
mužstvo v dáli leží, prej dál nemohou.
Celý se v sedle otočí a koukne do dálky,
jak jeho slavná armáda tam louská buráky.

Hej hou, hej hou, .... buráky.

Až ta válka skončí, tak jestli budem žít,
své milenky a ženy zas půjdem políbit.
Až se tě zeptaj "Hrdino, cos dělal za války?"
Já flákal se tam s kvérem a louskal buráky.

Hej hou, hej hou, .... buráky.

Nahoru na obsah

Montgomery
(lidová?)

G.................................C.......D......................................G.......D
Déšť ti, holka, smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdnej kruh
Kde je zbytek tvojí krásy, to ví dneska jenom bůh

Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž (ale kuš)
V Montgomery bijou zvony, déšť ti smejvá ze rtů růž

Na kopečku v prachu cesty leží i Tvůj generál
V ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál

Z celé...

Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkejch chvil
Proužek krve stéká prachem, déšť mu slepil vlas jak jíl

Z celé...

Jiná verze - "Jižní eskadrona" - Wabi Daněk

D       G       Emi     A7      D       A7
Déšť ti holka smáčel vlasy v tvých očích zbyl jen prázdenj kruh
D       G       Emi     A7      D       A7
kde je konec velký krásy to ví dneska jenom muž.
D       G       Emi     A7      D       A7
Z celé  jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž
D       G       Emi     A7      D       A7
Montgomery bijou zvony déšť ti holka ze rtů smývá růž.
D       G       Emi     A7      D       A7
Na kopečku mezi  stromy leží i tvůj generál.
D       G       Emi     A7      D       A7
V ruce šátek od nevěsty, jenže ruka leží dál.
D       G       Emi     A7      D       A7
Máš tvář  v šedi bílou strachem zbylo v ní pár pěknejch chvil.
D       G       Emi     A7      D       A7
Proužek krve stéká prachem déšť lepí vlas jen já vím.
  D     G       Emi     A7      D       A7
  G     C       Ami     D7      G       D7

Nahoru na obsah

Spirituál kvintet; Věra Martinová

Batalion

® ^aVíno ^Cmáš a ^Gmarky^atánku
dlouhá ^Cnoc ^Gse ^apro^ehýří ^a
Víno máš a chvilku spánku díky díky verbíři
1 ^aDříve než se rozední
kapitán k ^Cosedlání ^Grozkaz ^adává^e
aostruhami do slabin koně ^Gpo^ahá^ení ^a
Tam na straně polední čekají ženy
zlaťáky a sláva
do výstřelů karabin zvon už vyzvání
*: ^aVíno na ^Ckuráž a ^Gpomilovat markytánku^a
zítra do Burgund^C batalion^{G, a}za^emíří ^a
Víno na kuráž a k ránu dvě hodinky spánku
díky díky vám královští verbíři
2. Rozprášen je batalion poslední vojáci
se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin
budou večně spát
Neplač sladká Marion
verbíři nové chlapce přivedou ti
za královský hermelín padne každý rád *,®

Nahoru na obsah

Divokej Bill

Bagdád

Padaj bomby na Bagdád Padaj bomby na Bagdád Padaj bomby na lidi A ty tam umíraj!!!!!!!!!!  Americký blbečci Házej bomby na Bagdád Jestli budem mlčet Budou je házeti na nás Naše zem je kulatá (Kulaťák, Staromák i Václavák) Stará a děravá Válkou lepší nebude a bůh nás potrestá!!!!!!!!!!

Nahoru na obsah

Armáda 

Klít a snít tady můžeš akorát, ránu do stolu dát pěstí k ránu trochu štěstí, rozdává kdo vyhrává, že bude večer stát kdo bude klidně spát a kdo bude v pánu mladej, padej dej se do parády nevíš co čekat, tak dej se do armády, co tě tam čeká neotáčej se zády co tě tam čeká a čas je jako řeka Všichni zdraví na povel a cesta do pekel ta trvá krátce to si chtěl vybírej Hlavu na oprátce kupředu a neposrat se v týhle díře, jako zvíře hroznej strach Dál už to znáš, tělo máš na stěnách rozsekaný Do sedel všichni zdraví na povel a cesta do pekel ta trvá krátce To si chtěl vybírej hlavu na oprátce ku předu a nebo zrádce.

Nahoru na obsah

Žoldák

žoldáků řev tvý bílý kolena na zádech převrácená ztracená želva se kývá na mě milá čekáš co udělám věř hůř jsem na tom sám nedejchám do hlavně se dívám vyšly nás davy já byl kat padaly hlavy popravy pak na západ a ve stoje chrápat kdo měl sílu ptát se visel na oprátce na nejbližším stromě a teď jde to i po mě po mě to jsem teda rád rouhat se a klít nic se nemůže stát nemůže stát pálit a rabovat až do rána oslavovat vítězství zpěněná krev ty ležíš schoulená na schodech do nebe pro tebe jen pár kroků zbývá na mě čeká řada dnů zlejch osud vypálil cejch mi na ramena a otlačený kolena v koutě jednou dostanou tě jednou dostanou tě vykopaj ti mělkej hrob my prohráli bitvu ale neprohrajem válku s hlavama na špalku pořád je to ve mně ve mně to jsem teda rád rouhat se a klít nic se nemůže stát nemůže stát pálit a rabovat až do rána oslavovat vítězství

Nahoru na obsah

Bobr a Motýl

Dej mi víno
Bobr / Bobr

 A                 D              A
Už jako dítě neměl jsem rád
                                E
když někdo slabšího bil.
 A                            D          A
Večer když šel jsem na kutě spát
                      E               A
vždycky jsem tak trochu snil.

Že lidi rozum dostat musí
ale to jsem se šeredně splet.
Stejně si k druhým něco zkusí
jo takovej už je náš svět.

          D       A                     E
Ref.: Dej mi víno, ještě chci pít
         D                E
        sám si nenalívám.
        D        A     E          A
        Dej mi víno, já budu žít
                        E          D
        do války nepospíchám.

A tak mě vzali na hodně let
mundůr mě kousal jak veš.
Já jsem si strčil za ucho květ
a pohladil tu svoji pleš.

Válka je blbec, to každej ví
proč nás tam pořád ženou.
A když se zeptám, neodpoví
já chci být doma s ženou.

Nahoru na obsah

Vojanda 

text lidový, hudba Pavel Lohonka

R: Byla vojna byla, bude za rok znovu, 
nebude mládenců, aby šli pro vodu.

1. Pojďte, chlapci, pojďte, i já s vámi půjdu,
na zelený hoře košilky prát budu.

2. Kde bys, naše milá, tolik mýdla vzala,
aby jsi od krve košilky vyprala.

3. Až já ráno vstanu, rosičku naberu,
na zelený hoře košilky vyperu.

4. Kde bys, naše milá, tolik vody vzala, 
aby jsi od krve košilky máchala.

R: Byla vojna byla, bude za rok znovu,
nebude mládenců, aby šli pro vodu.

Nahoru na obsah

Suicide is painless 

Through early morning fog I see
Visions of the things to be
The pains that are withheld for me
I realize and I can see that

Refrén:
Suicide is painless
It brings on many changes
And I can take or leave it if I please.

I try to find a way to make
All our little joys relate
Without that ever-present hate
But now I know that it's too late, and

(refrén)

The game of life is hard to play
I'm going to lose it anyway
The losing card I'll someday lay
And this is all I have to say, that

(refrén)

The only way to win is cheat
And lay it down before I'm beat
And to another give a seat
For that's the only painless feat, cause

(refrén)

The sword of time will pierce our skins
It doesn't hurt when it begins
But as it works its way on in
The pain grows stronger - watch it grin

(refrén)

A brave man once requested me
To answer questions that are key
Is it to be or not to be?
And I replied, "Oh why ask me?", cause

(refrén)

And you can do the same thing if you please.

Nahoru na obsah

česká verze písně ze seriálu M.A.S.H.
(je to česká verze na stejnou hudbu, ne překlad anglického textu)
(kdo je autor nevím)

Když přijdou chvíle poslední

^HmiKdyž ^Emi7přijdou chvíle jaký znáš,^A7
Djako v poušti ^Hmi7klopýtáš,
^Emije bůhví kolik ^A7nadějí
^Da vzpo^Hmi7mínek co zahře^H7jí.
^EmiV nich rád se vracíš ^A7domů.

^DTak věř si! U sta ^Hmi7hromů!
^Gmaj7A trápení ^Emi7svý jednou roz^A7motáš.^Hmi7

Když přijdou chvíle loučení,
bouře život promění,
je vzácná každá hodina,
když vítr vát už začíná.
Mámě píšeš z války - jak se máš
a psaní do obálky - z války
s rozechvěním v srdci zastrčíš.

Ať plují mraky tisíc mil,
nový svět jsi objevil,
má cenu každý svítání,
jen pláč se skryje do dlaní.
Stárneš v týhle válce,
a kreslíš na obálce,
čtyřlístek, co zbejvá pro štěstí.

Chceš zpátky letět nebo plout
a někde v trávě procitnout,
vždyť všechno jednou konec má
a další cesta začíná.
Letět zpátky domů,
kde znáš i stíny stromů
a celej den si s dětmi můžeš hrát.

Nahoru na obsah