Martin Adámek - Proti válce

(www.adamek.cz) (proti válce)	Cizí básničky, knížky, filmy

Cizí básničky (níže uvádím plné znění)	autor Kastel	Koule pacifistka
		Zbytečně?
		Lidi, pojďte si hrát!
		Pfffff
	autor Kombajn	Bez názvu
	autor Heretic	Bitevní pole
	autor Petr Kubík	Ve válce
	autor Garcia	Liverpool 1940
	autor Fallen_Palladin	Veterán a hrad
	(c)jednotliví autoři; více na www.pismak.cz - "kluby" - "pacifistické a proti válce"

Zmatená koule vyletěla z děla
ten trouba kanonýr snad neví co dělá
Vyslal mě za kopec nadělat paseku
zamířil do lidí - je mi až do breku

Stočím se po větru - já na něj prdím
válka je vůl - nejen já tvrdím
Navíc i osobní mám k tomu důvody
dopad tak nebolí - když žbluňknu do vody

Kamikadze po své dráze
rychle k cíli letí
Nedočká se dalšího dne
nedočká se dětí

O palubu roztříští se
zbývá už jen chvilka
Na světě nic nezmění se
- čas se tu dál flinká...

Vyletěla atomovka se sila
- jednou ranou mraky lidí zkosila
Zarovnala město komplet dohladka
- je placaté jako dětská lízátka

Pak lítaly rachejtličky tam i sem
- upravily podle svého celou Zem
Nakonec je ale zklamal všechen svět
- plakaly že není koho zabíjet…

Po nebi letí rakety
je zbytečný leštit parkety
hádat se s ženou o peníze
a vůbec řešit všechny krize

Po nebi plují stíhačky
za chvíli budem na sračky
hrobečky najspíš nebudou
pod atomovou obludou

Je to fakt jedovatej hřib
dělejme něco ať je líp
Přestaňme řešit koniny
ať nešlapeme na miny

Vždyť jenom na nás záleží
zda budem Zemi příteží
Ještě pár kapek někdo přidá
a je z nás další Atlantida...

ń na obsah

Někdy se sám sebe marně ptám,
kam se ten náš svět vlastně řítí
a proč zrovna právě nám,
dána byla ta nejistá možnost žití.

Proč žít tu mají zrovna jen lidi,
proč zrovna tito odepsaní psanci.
Co na nich vlastně ten Bůh vidí,
že dává jim stále novou šanci.

Proč ti co shánějí dolary a marky,
mají od Boha nadosmrti klid.
Proč sobě nakupovat mohou dárky
a proč ostatní musí tvrdě dřít.

Proč dál vedou se nesmyslné války,
proč dál trpí hlavně nevinné duše.
Proč zbloudilá střela vypálená z dálky,
bez problémů si najít cíl svůj může.

Krkavci požírají mršinu,
cáry látky z žerdí visí,
schránky tonou v řekách karmínu.

Vniveč přestalo tisíce zvonů bít,
schránky bez duší,
nikdo však netuší,
proč to tak musí být.

Jak racek bílý letí ke slunci,
tak život bídný blíží se ke konci,
oči již se klíží,
to smrt se blíží,
zbyl jsem poslední,
odcházím spát.

ń na obsah

(Bláhový vojevůdce)
(Boj s větrnými mlýny)
(Když se kácí strom,...)
(In the war)
(Na sklonku dne !?)
(Utrpení)

Napsáno roku 1993

Avšak musím (ach mé !) vykoupit
ŽIVOTY přátel Tvoji bídnou SMRT
Nepříteli !

Siréna zaznívá do noci
jako měsíční balada
Pod sebeou cítím
tisícihlavou paniku
probuzenou z různorodých snů
do společné noční můry
války v pádu ječící vzduchem
Vzhlíží k hvězdám za mraky
tolik podobným uhasínajícímu velkoměstu
v očekávání vzplanutí
Na uvítanou
mi vysílají ohňostroj
stereotypní staccato
dělobuchů z karnevalu
Kochal bych se
zvrácenou nádherou podzimní noci
ale nemůžu zdržet čas
Někde za mraky už se blíží
hejno hurikánů
Na můj příkaz
otevírá bratr ve zbroji
pandořinu schránku smrti
A planoucí Liverpool tolik připomíná
můj domov při průvodech pochodní

Polykač ohně zachytí
můj poslední vzkaz
a rozprskne ho kolem sebe
Jen pár centimetrů vedle něj
pak přichází k životu
John Lennon

Balada o legii
Zpověď řadového vojáka, který prošel mnoha bitvami a sloužil pod různými generály:

Celou noc, celý den
tahám se s mečem jen.
Bez chviličky odpočinku,
bez útěku v sladkém vínku,
Vedu boj na frontě,
šest fragů na kontě.
Prošel jsem již řadou bitev,
tisíckrát jsem měl být mrtev.
Pět set jizev po těle,
stojí při mě andělé:)
Obléhal jsem různé hrady,
čtyři tam a dva zas tady...
Někdy jenom nájezd menší,
to když zásoby se tenčí,
ale když je zásob mnoho,
obléhání máme z toho.
Několik měst se vážně chvělo,
jednu vadu to však mělo.
Když zabraly jsme pozice,
město povolalo milice.
Jindy zase cizí pluky,
rozsekaly naše kluky.
Jednou zase dobylo se,
ale ráno, ještě v rose
odešly jsme pryč, do dály,
neb za hradbou jen močály.
Pak jsme táhli na draka,
což armádu namaká...
po pár týdnech na té cestě,
uslyšel jsem o tom městě.
Říkalo se po ležení,
že hezčího města není.
Že se možná zaútočí,
-rozzářili se mi oči.
Já jsem voják, s mečem v ruce.
město čeká perzekuce:)
Přitáhly sme v plné síle,
teď ukáže se naše píle.
Dlouho jsme ho obléhali,
než jsme hradbu udolali.
Za první zdí první domy,
-naše síly odpor zlomí.
Tak jsme tu čtvrť dobyli
Však stráže se zlobily.
Vedli s námi bitvu dlouhou,
vyhrávaly o píď pouhou...
Ale právě, z nenadání,
vítězství se k nim teď sklání.
povolaly mocnou sílu,
která pomohla jim v dílu.
Naše linie teď padá,
Ústup! Dokud noc je mladá...
Generál velí legii:
ustoupíme s grácií.
Vyklidi jsme jim pole.
mnoho zůstalo nás dole.
Další bitva, další pád.
Příště už to vyjde snad....
nabrousím si šavli svojí,
která pevnost ještě stojí?:)

Náš nepřítel se ukázal,
po obléhání dlouhém,
jako válečník výborný,
proto dávám sbohem.
Nepřítel je vojevůdce,
nečekaných plánů plůdce,
tak hold mu nyní vzdávám
a zbraně své tím zkládám.
Tak odchází gentleman,
když se cítí přemožen.
I když trochu je mi líto,
píšu zase "nedobyto".
Sice pátý po pořadě,
přesto není jeden v řadě.
Kéž bych moch ho jednou dobýt.
Snad nebude se zlobit,
že poničil jsem trochu hrad,
ale jenom lehce, snad...